ZAREGISTRUJTE SE PRES IS!
VS3_DILMRK TVURČÍ DÍLNY - MUZEUM ROMSKÉ KULTURY

Podzimní semestr 2011 povede dílny lektorka Marianna Petrů, budou fungovat středy 15-16:30 1x za 14 dní v Muzeu romské kultury a vyhlášené soboty na PdF MU.

1. podzimní skupina (9 studentů)
(Siebenbürgerová, Hubáčková, Proislová, Klicnarová, Zachrlová, Tomšů, Káčerková, Javůrek, Poprik)

St 10.10. 10:00 - přípravná schůze - PDF před uč. č. 13
St 17.10. 15:30-17:00  dílna MRK
St 31.10. 15:30-17:00  dílna MRK
So 10.11. 10:00-14:00  dílna PDF
St 14.11. 15:30-17:00  dílna MRK

2. podzimní skupina (7 studentů)
(Šimková, Kozáčková, Kudličková, Drobilová, Valuchová, Konstatská, Pávková)

St 21.11. 10:00 - přípravná schůze - PDF před uč. č. 13
St 28.11. 15:30-17:00  dílna MRK
So 8.12. 10:00-14:00  dílna PDF
St 12.12. 15:30-17:00  dílna MRK
St 9.1. 15:30-17:00  dílna MRK

3. lednová skupina (4 studenti + )
(Lányová, Ryšková, Dinušová, Jirková + náhrady z minulých skupin (kdo chyběl)

st 20. 2. 2013 přípravná schůzka PdF 16:00
st  27.2. 2013 dílna MRK 16:00 - 17:30
st 13.3. 2013 dílna MRK 16:00 - 17:30
so 23.3. 2013 dílna PdF 10:00 - 13:00
st 27.3. 2013 dílna MRK 16:00 - 17:30

JAK PROBÍHALY TVŮRČÍ DÍLNY V MUZEU ROMSKÉ KULTURY?

Ptá se MgA. Marta Svobodová, Odpovídá Mgr. MgA. Petr Kunčík, DiS., Lektor v MRK

Tvůrčí dílny s romskými dětmi probíhaly průběžně během roku dva dny v týdnu odpoledne v jeden a půlhodinových blocích v prostorách dílny Muzea Romské kultury. Středeční dílna byla určena pro mladší děti ve věkovém rozmezí 6 – 10 let a čtvrteční dílna pro starší děti věku 10 – 13 let. Problematické se už poměrně brzy ukázalo obsazení dílen dětmi díky systému, který je v muzeu (oprávněně) uplatňován; tedy že účast v dílnách je jakousi odměnou za docházku na mimoškolním doučování v muzeu. Dětí navštěvujících doučování pravidelně je málo. Některá výtvarná odpoledne se navíc kryla s jinými volnočasovými aktivitami pořádané muzeem (např. zpěv s Idou Kelarovou) a tak se nám několikrát přihodilo, že do dílny přišlo dětí málo nebo dokonce vůbec nikdo. Alternativně se nám tak musel pracovnicemi muzea obstarat rychlý „nábor“ dětí v nejbližším protějším průjezdu a pavlačovém domě. Takováto nalezená skupina dětí pak byla ale věkově velmi nesourodá (stalo se, že i v rozmezí 4 – 13 let) a vyžadovala větší míru improvizace, protože se na ně (nebo část z nich) nehodily předem připravené nápady. Z výše zmiňovaných důvodů jsem se rozhodl zorganizovat dílny i jinak a obešel romské rodiny s pozvánkami na dvě půldenní výtvarné dílny, které jsme uspořádali v ateliérech Pedagogické fakulty. Zaměřil jsem se přednostně na malbu, vzhledem k předpokládané citlivosti romských dětí na barvy a temperamentní velkorysosti jejich gest. Základní materiální vybavení dílen tvořily studiové akrylátové barvy, rýsovací papíry větších formátů, plátna a velká role hnědého balícího papíru, na který se dá kreslit, ale i malovat.

Jakou cestou jsi vedl děti k cíli? Je pro Tebe důležitější výsledek nebo proces?

I když na výsledku prací dětí pochopitelně záleží, není konečný výstup prioritou. Nejdůležitější je cesta, kterou se dítě vede / nechává vést, a komunikace s dítětem během malování. Pokud není komunikace dostatečná, často se to projevuje na všech složkách obrazu, od výběru formátu, přes téma, barevnost, až po dokončení / nedokončení obrazu. Děti jsou vděčné, pokud se jim ukáže například vymíchání nových barev z těch, co mají k dispozici, nebo že velkou plochu rychleji a živěji vybarví, když si budou barvu více ředit vodou… a podobné základní malířské věci, které ale dětem ještě nedocházejí, nebo je neznají. S dětmi je potřeba hodně mluvit, malovat chtějí, jen tu a tam neví co. Jsme jim v dílně ku pomoci najít, co je jim blízké, co svedou, a že „zkusit to jinak než je obvyklé“ - ať už barevně, tvarově nebo tematicky, je zábava. Během malování je účelné se některým dětem věnovat stále a pokud je to přínosné, malovat i spolu s nimi. Pokud se jim někdo delší čas nevěnuje (mnoho dětí, málo studentů) mají tendenci ukončovat rozdělané malby rychle a bez zájmu. Nejproblematičtější je v tomto ohledu vždy konec dílen, kdy se soustředění vytrácí více dětem najednou. Je třeba děti motivovat a úkolovat až do konce, a to všechny, protože pokud se některé z dětí začne nudit, dokáže velmi rychle negativně strhnout podstatnou část dalších. Jako osvědčený prostředek jsme používali na závěr zapůjčování fotoaparátu. Děti si zvykly na jeho půjčování právě až na konec dílny, aby si mohly své malby či kresby (nebo co chtěli) sami nafotit, čímž se zároveň motivovaly k tomu, aby práce dokončily. Fotografie které pořizují, mohou i nemusí tvořit zvláštní výstup z dílen. Ve velké míře fotí především detaily věcí a téměř bez výjimky hlavně sami sebe.