Příloha č. 4
Chemie
Zkoumání vody
Učební
cíle
Vědomosti
|
Dovednosti
|
Postoje
|
|
Vztahy člověk – prostředí |
Sběr informací (ter. výzkum) |
Kvalita ŽP |
|
Systémy |
Zprac.informací (map.
Náčrt, tabulky, grafy) |
Odpovědnost
souč.společnosti bud.generacím |
|
|
|
Názorové
spektrum |
Této oblasti se týká většina činností na odborném pracovišti. Jde
v nich o pozorování a hodnocení současného stavu životního prostředí.
Následující pokusy se snaží některé skutečnosti zjišťovat empiricky. Jejich
výsledky jsou zpracovány pomocí
jednoduchých matematických metod a probíhá o nich diskuse s hledáním
možných způsobů řešení.
A. Odběr vzorků vody
Vzorky vody se
odebírají do předem dobře vymytých sklenic, příp. polyethylenových lahví s
širším hrdlem. Vymytí provádíme roztokem jedlé sody a několikerým promytím
horkou destilovanou vodou. Objemové množství odebíraného vzorku závisí na
rozsahu následně prováděné analýzy. Pro náš zkrácený rozbor je dostačující 1,0 dm3 odebíraného vzorku. Vzorek se může odebrat
jednorázově (jednoduchý bodový vzorek), nebo z různých míst (smíšený slévaný
vzorek).
Před vlastním
odběrem propláchneme odběrovou nádobu několikrát sledovanou vodou, čímž dojde k
vytemperování nádoby. Vlastní odběr provádíme asi
Úplný rozbor vod
představuje rozbor fyzikální, chemický, biologický, mikrobiologický a
radiometrický. Výběr ukazatelů je specifikován státními normami, vyhláškami a
nařízeními pro různé typy vod (povrchové, podzemní, odpadní, pitné, provozní) a
pro různý účel použití výsledku rozboru.
Vzorky vod
odebíráme z různých vodních zdrojů (studánka, pumpa, potok, říčka, rybník aj.)
a štítkem na odběrové nádobě označíme místo odběru, datum a čas.
V případě Jedovnického pracoviště
odebíráme vzorky vody z následujících lokalit :
Podomský potok, Budkovan, Olšovec,
Jedovnický potok před Dymákem, Kotvrdovický potok, Jedovnický potok před
propadáním, Jedovnický potok - vývěr u Býčí skály.
Úkoly:
1. Všechny lokality zakreslete do mapy 1:
2. Po vykonání rozborů vzorky porovnejte.
|
Pokus č.
1 Měření teploty |
CÍL: Zjištění teploty
jako významného ukazatele jakosti a vlastnosti vody
DOBA: 1 min.
POTŘEBY: Odběrová nádoba, čerstvě odebraný vzorek vody,
teploměr (rozsah
POSTUP: Teplota vody
se měří při odběru vzorku ponořením teploměru pod hladinu a při vyloučení přímého slunečního svitu.
Není-li možno měřit přímo, provádí se v odběrné lahvi ihned na místě odběru.
Odběrná láhev nesmí být vystavena působení tepelných zdrojů a před odběrem musí
být vytemperovaná ponořením do měřené vody. Teplota se odečítá po ustálení
rtuťového sloupce.
ZJIŠTĚNÍ: Teplota povrchové vody kolísá nejen během roku,
ale i během dne a v závislosti na možnostech pohybu vody. Různou teplotu
naměříme ve stojatých a proudících vodách, povrchových a podzemních vodách,
vodách pitných a vodách odpadních.
|
Rozlišení vod podle teploty |
|
|
Vody studené |
do 25 |
|
vlažné |
25 - 350 C |
|
teplé |
35 - 420 C |
|
horké |
nad 42 |
ZÁVĚR: Znalost
teploty povrchové vody je významná pro posouzení kyslíkových poměrů, rychlosti
rozkladu organických látek a vhodnosti pro život ryb. Optimální teplota pitné
vody se pohybuje mezi 8-
POZNÁMKA: K měření teploty vody se používají teploměry
elektrické, registrační a speciální přístroje pro měření teploty ve větších
hloubkách.
|
Pokus č.
2 Měření pH |
CÍL: Zjištění míry
kyselosti nebo zásaditosti vody
DOBA: 2 min.
POTŘEBY: Čerstvě odebraný vzorek vody, zkumavka, podložní
sklíčko, skleněná tyčinka, univerzální
indikátorový papírek, indikátorový papírek
POSTUP: Z odběrové
láhve odlijeme část vzorku vody do zkumavky, ze které ponořením skleněné
tyčinky odebereme jednu až dvě kapky na univerzální indikátorový papírek
položený na podložním skle. Srovnáním zbarvení papírku s barevnou stupnicí
získáme přibližnou hodnotu pH zkoumané vody. Pro přesnější určení pH použijeme
papírku PHAN s užším rozsahem pH, na kterém srovnáme barvu středního proužku
napojeného indikátorem se sousedními srovnávacími proužky.
ZJIŠTĚNÍ: Změny
zbarvení indikátoru udávají hodnoty pH, které je možno měřit v rozsahu 0-14.
Neutrální bod stupnice je určen číslem 7. Od 7 do 0 přibývá
kyselosti. Od 7 do 14 přibývá zásaditosti. Univerzálním indikátorem měříme v
celých jednotkách, ind. papírkem PHAN upřesňujeme na desetinné místo.
|
pH |
charakteristika vodného roztoku |
pH |
charakteristika vodného roztoku |
|
do
4,0 |
extrémně
kyselý |
7,5
- 8,7 |
slabě
zásaditý |
|
4,1
- 4,5 |
silně
kyselý |
8,8
- 9,4 |
zásaditý |
|
4,6
- 5,2 |
kyselý |
9,5
- 9,9 |
silně
zásaditý |
|
5,3
- 6,5 |
slabě
kyselý |
|
extrémně
zásaditý |
|
6,6
- 7,4 |
neutrální |
|
|
ZÁVĚR: Zjištěné
hodnoty pH u přírodních vod pohybující
se v rozmezí 5,0 až 9,0 nepůsobí na životní prostředí vody negativně. Pitná
voda by měla být upravena na hodnotu pH mezi 6,0 až 8,0 z důvodů zdravotních,
chuti a současně i zabránění koroze instalace.
POZNÁMKA: Přesné
měření pH se provádí potenciometry. Měří se EMN článku (skleněná elektroda -
referentní elektroda). Provede se kalibrace pomocí standardních roztoků.
|
Pokus č.
3 Zjištění barvy, průhlednosti a
zákalu |
CÍL: Zjištění vzájemně podmíněných organoleptických
vlastností vody, které jsou ukazateli
znečištění vod.
DOBA: 15 minut
POTŘEBY: Vzorek vody, 2 ks kádinek (1 dm3, 250 cm3
), filtrační papír,nůžky, filtrační aparatura, bílé pozadí, čtecí
podložka s písmem, milimetrové měřítko.
POSTUP: Část vzorku
vody přefiltrujeme do čisté kádinky (150 cm3) a barvu stanovíme
pohledem proti čtvrtce bílého papíru, která slouží jako pozadí. Výsledek
vyjadřujeme slovně pojmenováním odstínu barvy a intenzity (od bezbarvé ... přes
světlé, střední a tmavé odstíny různých barev ...až po černou).
Průhlednost pozorujeme u původního vzorku vody ve vysoké úzké kádince
(1dm3), pod kterou podložíme bílou čtvrtku papíru s černým písmem
vysokým
Zákal způsobuje obsah nerozpuštěných solí nebo koloidně
rozpuštěných látek anorganického i organického původu, které jsou příčinou i „zdánlivé barevnosti“.
ZJIŠTĚNÍ: Barva se stanovuje ve filtrátu původního
vzorku vody buďto pohledem nebo porovnáním se standardy. Žluté až žlutohnědé
zbarvení vody je způsobeno jíly a rašelinou, červenohnědé sloučeninami železa,
nazelenalé nebo nahnědlé tzv.“vegetační“ zbarvení je způsobené fytoplanktonem
aj. Další zbarvení může být způsobeno odpady z provozů, domácností aj.
Průhlednost vody je podmíněna barvou a zákalem.
Zákaly v povrchových vodách bývají způsobeny splachem půdy, živými
organismy nebo různým anorganickým a organickým materiálem.
ZÁVĚR: Barvu je nutno rozlišovat na
„pravou“ - skutečnou, způsobenou rozpuštěnými látkami, od „zdánlivé“,
která je způsobena barevností
nerozpuštěných látek, které se odstraní filtrací. Měření průhlednosti se
provádí jen u povrchových a odpadních vod a doplňuje se stanovením zákalu a
barvy.
Zákal vody může být
„přírodní“ nebo „umělý“, způsobený činností člověka. Příčinou přírodního zákalu
jsou jílové materiály, oxidy železa, manganu, řasy, plankton aj.
POZNÁMKA: Zachycené pevné nečistoty a látky na filtru
po přefiltrování celého objemu vzorku vody (1 dm3) podrobíme
mechanickému a vizuálnímu rozboru spojenému s určením původu znečištění.
Přesnější
stanovení barvy a zákalu se dosahuje porovnáním se standardy vizuálně nebo
spektrofotometricky. Zákal se odstraňuje filtrací přes skleněnou fritu nebo
membránový filtr s velikostí pórů 0,45 mikromilimetru.
|
Pokus č.
4 Zjišťování pachu |
CÍL: Zjištění pachu,
jeho druhu, síly, zdroje a příčiny
DOBA: 20 minut
POTŘEBY: vodní lázeň (hrnec, plynový zdroj nebo elektrický
vařič), teploměr, skleněná tyčinka, baňka se zábrusem (500 cm3),
odměrný válec (250 cm3), baňka (500cm3), hodinové sklo.
POSTUP: Pachové
zkoušky je nutné provést nejprve ihned po odběru vzorku vody před uzavřením do
odběrové nádoby a potom co nejdříve, nejpozději však do 12 hodin po odběru. Do
Erlenmeyerovy baňky se zábrusem (objem 500 cm3) odměříme 250 cm3
vzorku vody vytemperované na
Do jiné baňky
odměříme dalších 250 cm3 vzorku vody a hrdlo baňky zakryjeme
hodinovým sklem. Baňku zahřejeme ve vodní lázni na teplotu
ZJIŠTĚNÍ: Druh pachu povrchové vody určený při teplotách
|
stupeň pachu |
slovní charakteristika |
vnější projev pachu |
|
0 |
žádný |
pach nelze zjistit |
|
1 |
velmi
slabý |
pach nezjistí laik, ale jen odborník |
|
2 |
slabý |
pach zjistí laik, je-li na něj
upozorněn |
|
3 |
znatelný |
pach lze zjistit a může být příčinou
negativního hodnocení vody |
|
4 |
zřetelný |
pach vzbuzuje pozornost |
|
5 |
velmi
silný |
pach je tak silný, že zcela
znehodnocuje jakost vody |
ZÁVĚR: Pach je nepříjemnou vlastností vody. Páchnoucí voda
působí odpudivě.
Příčiny pachu
přírodních vod:
· látky, které jsou přirozenou součástí vody (rozpustné soli,
horké plyny v pramenech)
· produkty biologických procesů a rozkladu org. látek
(mikroorganismy)
· látky v odpadních vodách z domácností, průmyslu a
zemědělství (saponáty, pesticidy, chemikálie)
· látky z havárií (ropné produkty)
POZNÁMKA: Páchnoucí voda nemusí být vždy závadná.
|
Pokus
č. 5 Orientační rozlišení tvrdosti |
CÍL: Zjištění přibližné tvrdosti vody vzhledem k dalším
úpravám vody a jejímu použití.
DOBA: 5 minut.
POTŘEBY: 2 ks zkumavek (150cm3), 2 ks zátek,
kapátko, vzorek vody, destilovaná voda, odměrný válec (10 cm3),
roztok mýdla v ethanolu (
POSTUP: Do jedné zkumavky odměříme objem 10 cm3
destilované vody a do druhé zkumavky stejný objem vzorku vody. Potom do obou
zkumavek přikápneme po 10 kapkách ethanolového mýdlového roztoku. Zkumavky
uzavřeme zátkami a obě najednou v jedné ruce intenzivně protřepáme po dobu
2 minut. Poté změříme výšku pěny v jednotlivých zkumavkách a
případné změny a výsledky si zapíšeme.
ZJIŠTĚNÍ: Nejvíce pěny se vytváří na destilované vodě, která
neobsahuje žádné soli, způsobující tvrdost vody. V měkké vodě mýdlo dobře pění,
ve tvrdé vodě se pěna netvoří a mýdlo vyvločkuje.
ZÁVĚR: Rozlišení tvrdé a měkké vody má význam pro její
použití v praxi. Měkká voda je vhodná pro praní, napájení kotlů, k přepravám v
provozním potrubí a otopných systémech.
Tvrdou vodu je nutné pro tyto účely upravovat.
|
Pokus
č. 6 Orientační zjištění elektrické
vodivosti |
CÍL: Zjištění schopnosti vedení stejnosměrného proudu ve
vzorku vody.
DOBA: 5 minut
POTŘEBY: 2 ks kádinek (250 cm3), 2 ks uhlíkových
elektrod (tuhy do tužky), 3 ks el. vodičů s banánky a krokosvorkami,
citlivý ampérmetr, zdroj stejnosměrného proudu (baterie 9V).
POSTUP: Do jedné z
kádinek nalijeme destilovanou vodu a do druhé shodný objem vzorku vody. Potom
sestavíme el. obvod se zapojením zdroje ampérmetru a vzorku vody jako
elektrolytu, do kterého ponoříme odděleně dvě uhlíkové elektrody (nejprve do
kádinky s destilovanou vodou). Pozorujeme výchylku na ampérmetru. Potom kádinku
s destilovanou vodou zaměníme za kádinku se vzorkem odebrané vody.
ZJIŠTĚNÍ: Pokud vzorek vody obsahuje látky, které se
rozkládají na ionty, dochází k usměrněnému pohybu iontů. Koncentrace iontů ve
vzorku určuje, jak dobře vede daný vzorek elektrický proud.
ZÁVĚR: Destilovaná voda nevede el. proud . Je izolantem.
Roztok, který vede el. proud, je el. vodičem (elektrolytem). Míra vodivosti
souvisí s obsahem látek, které se rozkládají na ionty a zprostředkovaně i s
tvrdostí vody.
|
Pokus
č. 7 Orientační zjištění stupně
znečištění |
CÍL: Provedení jednoduchého chemického důkazu znečištění
vzorku vody
POTŘEBY: Tepelný zdroj (kahan, příp. propanbutanový vařič
nebo plynový sporák), zápalky, síťka s azbestem, vzorek vody, koncentrovaná
kyselina sírová, skleněné kuličky, kuželová baňka (250 cm3),
dělená pipeta (5 cm3), vodný roztok manganistanu draselného (
POSTUP: Do kuželové
baňky odměříme 100 cm3 vzorku vody, přikápneme 3 kapky koncentrované
kyseliny sírové (žákům ZŠ přikápne vyučující nebo lektor) a opatrně vložíme
několik skleněných kuliček (příp. vyvařených porézních kamínků) k zamezení
utajeného varu a vystříknutí obsahu z nádoby. Potom opatrně zahříváme na síťce
s azbestem. Do vařícího roztoku pomalu přikapáváme z pipety tolik roztoku
manganistanu draselného, dokud vzorek v baňce nezíská trvalé typické
růžovofialové zabarvení. Spotřebu
činidla si zapíšeme.
ZJIŠTĚNÍ:
a) Když zbarvení vytrvá už po přidání 0,1 cm3
roztoku KMnO4 (2 kapek), jedná se o poměrně
čistou vodu
b) Když zbarvení nezmizí po přidání 0,5 cm3 roztoku KMnO4, jedná se o mírně
znečistěnou vodu.
c) Pokud zbarvení nezmizí až po přidání více než 1,0 cm3
roztoku KMnO4, jedná se o silně znečistěnou
vodu
ZÁVĚR: Podle orientačního výsledku zjištěného stupně
znečistění vody se snažíme u silně znečistěného vzorku zajistit zájem
příslušných institucí o kontrolu jakosti vody z této lokality a zdroje.
Následně pomůžeme při vyhledávání zdrojů znečistění.
|
Pokus
č. 8 Zjišťování vybraných iontů a
látek |
CÍL: Seznámení se s možnostmi některých jednodušších
stanovení vybraných škodlivin ve složkách životního prostředí.
DOBA: 25 minut.
POTŘEBY: Vzorky vod, 10% kyselina chlorovodíková, 10%
kyselina dusičná, 10% hydroxid sodný, 10% chlorid barnatý, 2% dusičnan
stříbrný, 0,01% alkoholový roztok chinalizarinu, 10% dusičnan olovnatý,
Nesslerovo činidlo (pozor jed!!!), 10% chlorid železitý, roztok difenylaminu v
koncentr. kyselině sírové (25cm3 octová kyselina, 0,25 difenylamin,
0,7 cm3 konc. H2SO4), 2 % červená krevní sůl
(ferikyanid draselný K3Fe(CN)6), stojánek na zkumavky, 12
ks zkumavek, odpařovací miska, síťka s azbestem, kahan (propanbutanový vařič
nebo plynový sporák), skleněná tyčinka, kapátko, odměrný váleček nebo odměrná
zkumavka (10 cm3), tuha do tužky,smirkový papír k očištění
POKYNY: Jednotlivé důkazy (úlohy A,B,C,D,E,Fa)b)c))
provádíme postupně. Pokud nejsou změny zřetelné ihned, ponecháme vzorek s
činidlem třeba až do příštího dne, kdy si zapíšeme konečná zjištění.
C. Kromě uvedených úloh je možné využít i důkazy použité při
zkoumání půdy:
Úloha
A. Důkaz síranů
POSTUP: Do zkumavky nalijeme asi 10 cm3 vzorku
vody a přidáme asi 1 cm3 kyseliny chlorovodíkové a 1 cm3
roztoku chloridu barnatého.
ZJIŠTĚNÍ: Po přidání roztoku chloridu barnatého se vytvoří
bílá sraženina síranu barnatého (pokud vzorek obsahoval hodně síranů). Podle
množství obsažených síranů ve vzorku vody vzniká jemné zakalení, střední zákal,
nebo dojde k vytvoření sraženiny. Pokud nedojde k zakalení, necháme vzorek
i s činidlem uložené ve stojanu na zkumavky a pozorujeme až po delší době.
ZÁVĚR: Rozpustné sírany obsažené ve vodách se stanovují
chloridem barnatým (příp. dusičnanem olovnatým) titrací nebo gravimetricky.
Úloha B. Důkaz
chloridů
POSTUP: K 5 cm3 vzorku vody ve zkumavce přidáme
asi 1 cm3 kyseliny dusičné a pár kapek roztoku dusičnanu stříbrného.
ZJIŠTĚNÍ: Reakcí s dusičnanem stříbrným vzniká bílý zákal
nebo až bílá sraženina chloridu stříbrného, což záleží na množství chloridů
obsažených ve vzorku vody. Pokud nevzniká ani zákal, ani sraženina i po 24
hodinách působení činidla, vzorek vody neobsahuje žádné chloridy.
ZÁVĚR: dnes je všeobecně vysoký výskyt chloridů v přírodě a
další zvýšení vzniká splachem hnojiv z polí a soli z posypu silnic
používaném v zimním období.
POZNÁMKA: Přesnější měření se provádějí argentometricky a
merkurimetricky.
Úloha C. Důkaz
dusičnanů
POSTUP: K 5 cm3 vzorku vody ve zkumavce přidáme
asi 0,1 cm3 roztoku difenylaminu v koncentrované kyselině sírové
(pozor žíravina!).
ZJIŠTĚNÍ: vzniká modrý produkt, který je výsledkem působení
obsažených dusičnanů na difenylamin. Zbarvení může vznikat pomalu až po
několika hodinách.
ZÁVĚR: ve volném prostředí vznikají dusičnany při
nitrifikaci amoniakálního dusíku. Zdrojem jsou splachy z polí hnojených
dusíkatými hnojivy.
POZNÁMKA: Dusičnany nejsou pro člověka zvláště škodlivé, ale
v zažívacím traktu se mikrobiálně redukují na jedovaté dusitany. Z těchto
důvodů je v pitné vodě a potravinách jejich obsah limitován normami (50 mg/l).
Úloha D. Důkaz amoniaku
POSTUP: K 5 cm3 vzorku vody ve zkumavce
přikápneme několik kapek Nesslerova činidla.
ZJIŠTĚNÍ: Reakcí s činidlem vzniká žlutooranžové zabarvení.
ZÁVĚR: Amoniak se uvolňuje rozkladem rostlinných a
živočišných zbytků. Jeho dobrá rozpustnost ve vodě je příčinou znečištění
vod ve studních. Důkaz je indikací fekálního znečištění vod.
POZNÁMKA: Výsledné zabarvení (za 24 hodin) můžeme porovnat s
naředěnými vodnými roztoky amoniaku určitých koncentrací. Přesná stanovení
využívají metody absorpční spektrofotometrie.
Úloha E. Důkaz
fenolu
POSTUP: K 5 cm3 vzorku vody ve zkumavce přidáme 1
cm3 roztoku chloridu železitého.
ZJIŠTĚNÍ: Reakcí vzniká modrofialové zbarvení vzniklými
produkty.
ZÁVĚR: K znečištění vod fenoly přispívají odpadní vody z
provozů tepelného zpracování uhlí, rafinerií ropy, výrob pesticidů a různých
org. chemikálií. Fenoly ve vodě zhoršují senzorické vlastnosti pitné vody
(vnímané smysly), zvláště chuťové.
Úloha F: Důkazy
kovů
a) DŮKAZ HOŘČÍKU
POSTUP: Do zkumavky nalijeme 10 cm3 vzorku vody a
přilijeme asi 1 cm3 kyseliny chlorovodíkové. Zkumavku uzavřeme
zátkou a její obsah intenzivně protřepáváme po dobu 2 minut. Potom přilijeme
3 cm3
hydroxidu sodného a 1 cm3 chinalizarinu.
ZJIŠTĚNÍ: Po přidání chinalizarinu vzniká modré zabarvení.
Různá intenzita modrého zbarvení je závislá na obsahu hořečnatých iontů ve
vzorku vody. Pokud zbarvení nevznikne hned, uložíme zkumavku s obsahem do stojanu
a vrátíme se k výsledku za delší dobu.
b) DŮKAZ ŽELEZA
POSTUP: Do zkumavky nalijeme 10 cm3 vzorku vody a
přidáme 1 cm3 kyseliny chlorovodíkové a
1 cm3 červené krevní soli.
ZJIŠTĚNÍ: Vzorek se zbarví modře, pokud obsahuje železnaté
ionty. Na výsledek je nutné někdy čekat i delší dobu.
c) DŮKAZ VÁPNÍKU
A SODÍKU
POSTUP: Do odpařovací misky nalijeme asi 5 cm3
vzorku vody a odpaříme na síťce s azbestem nad kahanem, propanbutanovým hořákem
nebo plynovým sporákem. Na získaný odparek nakapeme
3 až 5 kapek kyseliny chlorovodíkové. Po reakci provádíme
důkaz v plameni, kdy do roztoku ponoříme konec tuhy a ten potom zasuneme do
nesvítivé části plamene.
ZJIŠTĚNÍ: Šumění po nakapání kyseliny na odparek dokazuje
přítomnost a následující rozklad uhličitanů. Oranžové zbarvení plamene dokazuje
ionty vápníku, žluté zbarvení ionty sodíku.
Poznámka: Přesné stanovení kovů (sodíku, draslíku, vápníku,
hořčíku, železa, hliníku, mědi, zinku aj.) ve vzorcích vod se provádí např.
chelatometricky, emisní plamenovou fotometrií, absorpční spektrofotometrií,
polarograficky aj.
Zkoumání půdy
Vědomosti
|
Dovednosti
|
Postoje
|
|
Vztahy člověk – prostředí |
Sběr informací (ter. výzkum) |
Kvalita ŽP |
|
Systémy |
Zprac.informací
(map. Náčrt, tabulky, grafy) |
Odpovědnost
souč.společnosti bud.generacím |
|
|
|
Názorové
spektrum |
V případě
jedovnického pracoviště odebíráme vzorky nejméně ze tří míst. První vzorek je
odebírán z místa, nacházejícího se
zhruba v okruhu
Pokud se rozhodnete pro zkoumání biogeografické diferenciace
krajiny z hlediska geobiocenologického pojetí, pak se budou vzorky odebírat
z prostoru modelových výzkumných ploch. Bude se jednat o lesní krajinu o
rozloze 1ha. Samozřejmě, že je možné vytypovat jiná místa. Žáci nebo studenti
mají za úkol odebrat vzorky z těchto lokalit, popsat místo, odkud je odebrali,
a zakreslit jej do mapy.
K posouzení půdy
určité zvolené lokality je důležité odebírat průměrný půdní vzorek.Ten se
získává smícháním asi dvaceti jednotlivých vzorků, které jsou odebrány z míst
stejnoměrně rozložených na ploše lokality. Velikost lokality by neměla přesáhnout
jeden hektar (plocha o rozměrech
Uvedené pokusy
mohou žáci provádět samostatně. Pokusy je vhodné dělat pro srovnání se vzorky
odebranými z oblasti vápencového podloží a z lokalit s jiným podložím. Ke
srovnání se zase dobře hodí půdy jílovité, hlinité a písčité. Jako nádoby na
odebrané vzorky jsou vhodné např. umělohmotné lahve od limonád s uříznutým
hrdlem, které se převážou gumičkou a PE sáčkem.
1. Odběr vzorků ze tří míst v okolí. Na odborném
pracovišti v Jedovnicích je to některý den
v podvečer. (Tato činnost zabere max. 1 hodinu.)
2. Zakreslení místa odběru do mapy 1: 25 000,
charakteristika odběrového místa.
3. Vysušení vzorků. (Stačí zpravidla přes noc.)
4. Vlastní provedení pokusů. (Netrvá déle než jedno
dopoledne.) Porovnání vzorků.
|
POKUS č. 1 ZKOUŠKA HMATEM KE ZJIŠTĚNÍ DRUHU PŮDY |
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY: Vzorky
různých druhů půd , kalíšky.
POSTUP: Mírně
navlhčenou půdu rozemneme mezi placem a ukazováčkem. Potom celou rukou zkoušíme
půdu hníst, formovat a všímáme si, zda se ruka ušpiní.
ZJIŠTĚNÍ: Vzorky půdy
vzbuzují různé hmatové pocity, rovněž tvárnost a umazání ruky jsou u různých
vzorků rozdílné.
|
DRUH PŮDY |
HMATOVÉ POCITY |
TVÁRLIVOST |
UMAZÁNÍ RUKY |
|
písčitá |
drsná a zrnitá |
suchá a netvárlivá |
neumaže se |
|
hlinitopísčitá |
drsná a zrnitá |
poněkud tvárlivá |
umaže se velmi málo |
|
písčitohlinitá |
poněkud zrnitá |
dobře tvárlivá |
umaže se málo |
|
hlinitá |
poněkud zrnitá |
dobře tvárlivá |
umaže se značně |
|
jílovitohlinitá |
mazlavá |
dobře tvárlivá |
umaže se velmi značně |
|
jílovitá |
mýdlovitá a mastná |
velmi dobře tvárlivá |
umaže se velmi značně |
ZÁVĚR: Podle tabulky
můžeme zkouškou hmatem určit rychle a přibližně správně různé druhy půdy.
Výsledky jsou ale jen orientační.
|
POKUS č. 2 URČENÍ
NEROSTŮ V PŮDĚ |
CÍL: Zjistit a určit
nerosty v půdě.
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY:
Skleněná tabulka /5 x 5 cm/,
lupa, lžička, milimetrový papír, půdní vzorky
vysušené na vzduchu /l lžíce/, voda.
POSTUP: Skleněnou
tabulku položíme na milimetrový papír. Na tabulce rozmícháme
v malém množství vody špetku půdního vzorku. Lupou
pozorujeme jednotlivé částice půdy a na milimetrovém papíru zjistíme jejich
velikost.
ZJIŠTĚNÍ: Rozmícháním
ve vodě se jednotlivé částice původního vzorku od sebe odloučí a jsou dobře
viditelné. Lupou rozeznáme kromě rostlinných a živočišných zbytků i nerostné
součásti, jež mají rozličnou velikost, tvar a barvu. Nejdůležitější nerosty
můžeme určit podle níže uvedených znaků.
|
živec |
bílá a červenavá zrníčka |
|
křemen |
světle šedé, v procházejícím světle
čiré, zaoblené či nepravidelné útvary |
|
slída |
lesklé lístky (šupinky) |
|
břidlice |
tmavomodré až černé nepravidelné
úlomky |
|
amfibol |
tmavé až černé součásti |
|
vápenec |
bílé až šedé ostrohranné nebo
zaoblené úlomky |
ZÁVĚR: Horninový
průzkum nám říká o tom, z jaké matečné horniny vznikla půda. Půda vzniká
zvětráním hornin během dlouhé doby. Drobné nerostné součástky jsou zdrojem
živin pro rostliny. Z nerostů zjištěných v půdě lze usuzovat na to, jaké rostlinné živiny se v ní
vyskytují. Jednotlivé nerosty větrají
nestejně rychle.
|
POKUS č. 3 PROPUSTNOST PŮDY PRO VODU |
CÍL: Zkoušet u
různých druhů půdy jejich propustnost pro vodu.
DOBA: Asi 30 minut.
POTŘEBY: 3 skleněné
trubice, gumičky, gáza, odměrný válec 250 cm3, 3 kádinky 400 cm3,
3 trojnožky, 3 drátěné síťky, 3 stojany, držáky na stojany,
tužka na sklo, voda, hodinky, vzorky půdy vysušené na vzduchu, odměrné
zkumavky.
POSTUP: Jeden okraj
skleněných trubic převážeme gázou a tu upevníme gumičkou. Trubice naplníme do
jedné poloviny půdními vzorky, upevníme je do stojanů a pod ně umístíme kádinky
k zachycování prokapávající vody. Každý půdní vzorek prolijeme rovnoměrně 25 cm3
vody a pro každý zvlášť určíme pomocí hodinek a odměrného válce:
1. Dobu, kdy odkápne první kapka.
2. Množství nakapané vody v
intervalech 5, 10,
3. Dobu, kdy prosakování skončí.
Zjištěné hodnoty srovnáme a zapíšeme podle vzoru:
|
druh
půdy |
první kapka ve vteřinách |
množství
vody nakapané v ml za 5´ 10´ 15´ 20´ |
celkové
množství protečené
vody |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ZJIŠTĚNÍ: Voda
prosakuje různými druhy půd různou rychlostí. Čím je půda hrubozrnnější,
tím rychleji propouští vodu. U hrubozrnné půdy je množství
prosáklé vody největší.
ZÁVĚR: Propustnost
půd je tím větší, čím jsou hrubozrnnější. Naproti tomu vodní jímavost (kapacita
půd) je tím menší. Např. písčitá půda má velkou propustnost a malou jímavost,
kdežto hlinitá půda je málo propustná a má velkou jímavost.
DOPLNĚK: Obarvíme-li
vodu určenou k prosakování barvivem, zjistíme, že
odkapávající
barva je částečně odbarvena, což vysvětluje absorpční
schopnosti půdy.
|
POKUS č. 4 PŮDNÍ VZLÍNAVOST |
CÍL: Zjistit, jak
rychle stoupá voda v různých druzích půd.
DOBA: Asi 1 hodina.
POTŘEBY: Skleněné
trubice, gáza nebo síťka, gumičky, 3 Petriho misky o průměru
POSTUP: Jeden z konců
trubic překryjeme gázou a upevníme gumičkou. Trubice naplníme až po okraj
půdními vzorky a několika nárazy půdní částečky co nejvíce setřeseme. Potom
postavíme všechny válce svisle síťkou dolů upevněné ve stojanech do misek s
vodou. Vodu podle potřeby do misek doléváme. Zjišťujeme výšku stoupající vody
za 5, 10, 20,
|
druh
půdy |
výška
vody v cm za 5´
10´ 20´ 30´
45´ |
|
|
|
|
|
|
ZJIŠTĚNÍ: Brzy po
vnoření konců trubic do misek začne voda ve vzorcích půdy stoupat, a to různou
rychlostí. Ve vzorcích hrubozrnných stoupá zpočátku rychleji než v
jemnozrnných, ale už v krátké době ji předstihne voda ve vzorcích jemnozrnných.
ZÁVĚR: Vzlínavostí
stoupá voda z nižších vrstev do vyšších. Stoupání vody má velký
význam zvláště v obdobích sucha. Kořeny rostlin mohou tak
využít spodní vody.
|
POKUS č. 5 REAKCE PŮDY - pH |
CÍL: Zjistit reakci
půdy.
POTŘEBY: Kádinka,
lžička, skleněná tyčinka, universální pH
indikátorový papírek,
barevná stupnice pH, indikátorový papírek
POSTUP: V kádince
připravíme suspenzi půdního roztoku z 20g půdy a 50 cm3 destilované
vody důkladným promícháním a protřepáním. Po usazení půdních částeček zkoušíme
vodu z půdního výluhu napřed univerzálním papírkem a potom přesněji
indikátorovým papírkem
Stanovení pH
univerzálním indikátorovým papírkem :
Utrhneme kousek univerzálního papírku a ponoříme jej do
půdního výluhu. Podle stupnice a zbarvení papírku zjistíme orientační hodnotu
pH.
Zkouška
indikátorovým papírkem
Proužek papírku, který odpovídá zjištěnému pH, ponoříme do
půdního výluhu asi na jednu vteřinu a srovnáme změnu barvy středního příčného
proužku napojeného indikátorem se sousedními barevnými proužky. Hodnotu pH
stanovíme podle srovnávací barvy shodné s barvou indikátoru na středním
proužku.
ZJIŠTĚNÍ: Provlhčí-li se proužek papíru napojený roztokem
indikátoru půdním výluhem, popřípadě
přidá-li se k půdnímu výluhu roztok indikátoru, indikátory nabudou určité
barvy. Podle barevné stupnice lze potom zjistit
přibližné pH půdních vzorků.
ZÁVĚR: Uvedenými
zkouškami zjišťujeme hodnotu pH podle změny barvy indikátorů.
Zjištěná hodnota se vyjadřuje číslem pH. Neutrální bod
stupnice pH je určen číslem 7.
Od 7 do 1 přibývá kyselosti. Čísla větší než 7 udávají
přibývání zásaditosti. Podle hodnoty pH se rozeznává půda:
|
pH |
charakteristika
půdy |
pH |
charakteristika
půdy |
|
do 4,5 |
extrémně kyselá |
6,6 - 7,2 |
neutrální |
|
4,6 - 5,5 |
silně kyselá |
7,3 - 7,7 |
alkalická |
|
5,6 - 6,5 |
slabě kyselá |
nad 7,7 |
silně alkalická |
|
Příklady
vhodného rozmezí pH: jahodník 4,5 - 6,5; rajče 5,5
- 7,0; hrách 5,7 - 7,5; ředkvička 6,0 - 7,4; salát 6,0 - 7,5; kedlubny 6,2 -
7,8; karotka 6,5 - 7,5; žito 4,3 - 5,7; pšenice 6,0 - 7,5; cukrová řepa 6,8 -
7,5; azalky 3,5 - 4,5; vřes 3,5 -5,4; bilbergie 4,5 - 5,5; begónie královská
5,0 - 6,5; šáchor 5,5 -6,5; fíkus 6,0 -7,0; asparágus; zelenec 6,0 - 7,5. |
|||
|
POKUS č. 6 OBSAH VÁPENCE V PŮDĚ |
Cíl: Dokázat v půdě
uhličitan vápenatý (ionty CO32-).
DOBA: Asi 5 minut.
Potřeby: Hodinové
sklíčko, pipeta, lžička, 10% HCl, vysušené vzorky půdy.
Postup: Na hodinové
sklíčko nasypeme plnou lžíci půdního vzorku. Pipetou nakapeme
na vzorek několik mililitrů zředěné HCl.
ZJIŠTĚNÍ: Pozorujeme
nepřetržité slabší nebo silnější šumění.
ZÁVĚR: Silnější
kyselina HCl vytlačuje slabší kyselinu uhličitou z jejích solí:
CaCO3 + 2 HCl ------ CaCl2 + CO2 + H2O
Oxid uhličitý uniká
z kyseliny uhličité v plynné podobě a šumí. Podle síly šumění můžeme zhruba
určit množství vápence v půdě. Silné dlouhotrvající šumění ukazuje na velký
obsah vápence v půdě. Při nedostatku
vápence je šumění slabé, nebo vůbec žádné nenastane. V tomto případě je potřeba
půdu vápnit. Množství vápence určuje
tabulka :
|
Intenzita
šumění |
Obsah
CO32- v půdě v % |
|
šumění sotva znatelné, krátké |
méně než 0,3 % |
|
šumění slabé, krátké |
0,3% - 1,0% |
|
šumění dosti silné, krátké |
1,0 % - 3,0% |
|
šumění silné, delší |
3,0% - 5,0% |
|
šumění kypící, silné, dlouhé |
více než 5,0% |
DOPLNĚK: Podobně můžeme provést důkaz sulfidů v půdě.
Ucítíme-li po nakapání HCl na
půdní
vzorek zápach sirovodíku (po shnilých vejcích), obsahuje půda sulfidy (S2-
).
|
POKUS č. 7
OBSAH VÁPNÍKU V PŮDĚ |
CÍL: Dokázat v půdním
roztoku ionty Ca2+ .
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY:
Erlenmeyerova (kuželová) baňka, zkumavka, stojánek na zkumavky, nálevka,
filtrační papír, kahan, magnéziová tyčinka (příp. tuha),
vzorky vysušené půdy, destilovaná voda.
POSTUP: V baňce důkladně
protřepáváme asi dvě minuty
destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit.
Magnéziovou tyčinku omočíme v půdním výluhu a podržíme v nesvítivém plameni
kahanu. Pozorujeme barvu plamene.
ZJIŠTĚNÍ: Po vložení
magnéziové tyčinky do plamene se změní jeho barva na cihlově
červenou.
ZÁVĚR: Cihlově
červeným zbarvením plamene lze dokázat vápník (vápenaté ionty) v půdě.
|
POKUS č. 8 OBSAH SÍRY V PŮDĚ |
CÍL: Dokázat v půdním
roztoku sírany (SO42- )
DOBA: Asi 10 min.
POTŘEBY:
Erlenmeyerova (kuželová) baňka 250 cm3, zkumavka, stojánek na
zkumavky,
nálevka, filtrační papír, 5% HCl (50 cm3), 10%
roztok BaCl2 , vzorky vysušené půdy, voda, 2ks odměrná
zkumavka.
POSTUP: V baňce
důkladně protřepáváme asi jednu minutu
destilované vody. Hrubé půdní částečky necháme usadit a
suspenzi přefiltrujeme. Asi 10 cm3 filtrátu odlijeme do zkumavky,
okyselíme 1 cm3 HCl a potom přidáme 5 cm3 roztoku BaCl2.
(Pozor na toxické účinky při požití.) Z důvodů značné časové náročnosti
filtrace je možné použít přímo roztok nad usazeninou.
ZJIŠTĚNÍ: Po
přidání roztoku chloridu barnatého se v
půdním výluhu vytvoří bílá sraženina.
SO42-
+ Ba2+ ------
BaSO4
ZÁVĚR: Roztokem
chloridu barnatého lze dokázat v půdním výluhu okyseleném kyselinou
chlorovodíkovou sírany, které se vysrážejí jako bílá, jemně krystalická
sraženina síranu barnatého BaSO4. Podle množství sraženiny můžeme
usuzovat na množství síranu v půdě. Obsahuje-li půda mnoho síranu, je třeba ji
neutralizovat přidáním vápna.
|
POKUS č. 9 OBSAH CHLORIDŮ V PŮDĚ |
CÍL: Dokázat v půdním
roztoku chloridy rozpustné ve vodě (Cl-).
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY:
Erlenmeyerova baňka 200 cm3, zkumavka, stojánek na zkumavky,
nálevka,
filtrační papír, 2 ks
pipet, 5% HNO3, 1% roztok AgNO3, vysušené vzorky půdy,
destilovaná voda,
2 ks kapátek. Při
pipetování je nutné dodržovat bezpečnost práce.
POSTUP: V baňce
důkladně protřepáváme asi 1 minutu 20g jemnozemě s 50 cm3
destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit a suspenzi přefiltrujeme.
Asi 10 ml filtrátu přelijeme do zkumavky, okyselíme 1 cm3 HNO3
a přidáme 1 cm3 roztoku AgNO3.
ZJIŠTĚNÍ: Po přidání
roztoku dusičnanu stříbrného se v půdním výluhu vytvoří bílá sraženina.
Cl-
+ Ag+ ----
AgCl
ZÁVĚR: Roztokem
dusičnanu stříbrného můžeme dokázat v půdním výluhu okyseleném
kyselinou dusičnou chlorid, který se vysráží jako bílý
chlorid stříbrný. Sýrovitá, silná vrstva sraženiny ukazuje na velké množství
chloridu v půdě, slabý zákal na malé množství.
|
POKUS č. 10 OBSAH
ŽELEZA V PŮDĚ |
CÍL: Dokázat v půdě
sloučeniny železa (ionty Fe2+ ).
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY:
Erlenmeyerova baňka 200 cm3, zkumavka, stojánek na zkumavky,
nálevka, filtrační papír, 5% HCl, 4% roztok ferikyanidu draselného (červené
krevní soli), vzorky vysušené půdy.
POSTUP: V baňce
důkladně protřepáváme asi 1 minutu
ZJIŠTĚNÍ: Po přidání
analytického činidla se půdní výluh zbarví tmavomodře.
ZÁVĚR: Vybraným činidlem můžeme v půdním vzorku okyseleném
kyselinou chlorovodíkovou dokázat sloučeniny železa Fe2+, které se
vyskytují v půdách těžkých, neprovzdušněných a zavlhčených, které působí
škodlivě na růst rostlin a musí být převedeny na ionty Fe3+, které
vývoji rostlin neškodí.
POZNÁMKA:
Červená krevní sůl (ferikyanid draselný) = hexakyanoželezitan draselný =
= K3 /Fe (CN)6/ + Fe2+ -----
Turnbullova modř
|
POKUS č. 11 OBSAH SODÍKU V PŮDĚ |
CÍL: Dokázat v půdním
roztoku sodíkové ionty (Na+).
DOBA: Asi 10 minut.
POTŘEBY:
Erlenmeyerova baňka, zkumavka, stojánek na zkumavky, nálevka, filtrační
papír, kahan, magnéziová tyčinka (případně tuha), vzorky vysušené půdy,
destilovaná voda.
POSTUP: V baňce
důkladně protřepáváme asi dvě minuty
v půdním výluhu a podržíme v nesvítivém plameni kahanu.
Pozorujeme barvu plamene.
ZJIŠTĚNÍ: Po vložení
magnéziové tyčinky do plamene se změní jeho barva na žlutou.
ZÁVĚR: Žlutým
zbarvením plamene lze dokázat sodík. Je-li plamen zbarven převážně cihlově
červeně (působením vápníku), neobsahuje půda žádné rozpustné soli sodíku.
Přehnojením draselnými hnojivy s obsahem
sodných solí nebo přehnojením odpadovými vodami se může množství sodíku v půdě
příliš zvýšit. Silná koncentrace sodíku působí rušivě na drobtovitou
(hrudkovitou) strukturu půdy.
Přehled pokusů v terénní laboratoři
1. Měření teploty
2. Měření pH
3. Zjištění barvy
průhlednosti a zákalu
4. Zjišťování pachu
5. Orientační
rozlišení tvrdosti
6. Orientační zjištění
stupně el. vodivosti
7. Orientační zjištění
stupně znečištění
8. Zjišťování
vybraných iontů a látek
1. Zkouška hmatem ke
zjištění druku půdy
2. Určení nerostů v
půdě
3. Propustnost půdy
pro vodu
4. Půdní vzlínavost
5. Reakce půdy – pH
6. Obsah vápence
v půdě
7. Obsah vápníku
v půdě
8. Obsah síry v půdě
9. Obsah chloridů
v půdě
10. Obsah železa v půdě
11. Obsah sodíku v půdě
ZKOUMÁNÍ
VODY
Vzorky odebrány dne:……………………….
Hodina odebrání vzorku:…………………….
Místo odběru: vzorek č. 1 ……………...
vzorek
č. 2 ………………
vzorek
č. 3 ………………
Vypracoval(a):
|
Pokus č. 1
Měření teploty |
|
vzorek č. |
teplota (°C) |
Charakteristika
vody |
|||
|
Studená (<25°C) |
vlažná (25-30°C) |
teplá (35-42°) |
horká (>42°C) |
||
|
1 2 3 |
|
|
|
|
|
Otázky:
1.Optimální teplota pitné vody je mezi 8 –
12°C nebo 20 – 25°C?
2. Proč teplota během dne kolísá?
3. Proč potřebujeme znát teplotu vody při
odebírání vzorku vody?
|
Pokus č. 2
Měření pH |
|
pH |
charakteristika
vzorku vody |
pH |
charakteristika vzorku
vody |
|
do4,0 4,1-4,5 4,6-5,2 5,3-6,5 6,6-7,4 |
extrémně
kyselý silně
kyselý kyselý slabě
kyselý tzv.
„neutrální“ |
7,5-8,7 8,8-9,4 9,5-9,9 |
slabě
zásaditý zásaditý silně
zásaditý extrémně
zásaditý |
|
Vzorek č. |
PH |
charakteristika vzorku
vody |
|
|
univerzální
papírek |
PHAH papírek |
||
|
1 2 3 |
|
|
|
Otázky:
1. Jaký rozsah má pH stupnice?
2. Roztok, který je neutrální má hodnotu Ph
……….?
3. Roztoky kyselé mají pH v rozsahu
…………?
4. Jaké pH má pitná voda?
5. Jaké pH má přírodní voda?
|
Pokus č. 3
Zjištění barvy, průhlednosti a zákalu |
|
vzorek |
Zákal |
barva |
průhlednost
(h=výška hladiny v nádobě) |
||
|
žádný |
mírný |
značný |
|||
|
1 2 3 |
|
|
|
|
h = cm h = cm h = cm |
Otázky:
1. Vysvětlete rozdíl mezi barvou
„pravou“ „zdánlivou“.
2. Doplňte text:
Žluté a žlutohnědé zbarvení vody je
způsobeno…………… a ………….. .Červenohnědé zbarvení vody je způsobeno ………….. .
Nazelenalé nebo nahnědlé zbarvení vody je
způsobeno ………….. .
Průhlednost vody je podmíněna ………………….. .a
…………….. .
Zákaly v povrchových vodách bývají
způsobeny ………………. . Zákal může být …………………. nebo ……………… .
|
Pokus č. 4
Zjišťování pachu |
|
stupeň
pachu |
slovní
charakteristika |
vnější
projev pachu |
|
0 1 2 3 4 5 |
žádný velmi
slabý slabý znatelný zřetelný velmi
silný |
pach
nelze zjistit pach
nezjistí laik ale jen odborník pach
zjistí laik, je-li na něj upozorněn pach lze
zjistit a může být příčinou negativního hodnocení vody pach
vzbuzuje pozornost pach je
tak silný, že zcela znehodnocuje jakost vody |
|
vzorek č. |
stupeň |
slovní
charakteristika |
||
|
20°C |
60°C |
20°C |
60°C |
|
|
1 2 3 |
|
|
|
|
Otázky:
1. Do kdy je nutno provést pachovou zkoušku
vody odebraného vzorku vody?
2. Jaké jsou příčiny pachu přírodních vod?
|
Pokus č. 5
Orientační rozlišení tvrdosti |
|
vzorek č. |
měkká
voda (dobře
pění) |
mírně
tvrdá voda ( špatně
pění) |
tvrdá
voda(nepění, vyvločkování mýdla) |
|
1 2 3 |
|
|
|
Otázky:
1. Které vody obsahují více soli?
2. Co způsobuje soli ve vodě?
3. Čím a proč změkčujeme vodu?
4. Ve které vodě se nám bude prát lépe?
5. Proč do žehliček a akumulátorů naléváme
destilovanou vodu?
6. Jak odstraňujeme „kotelní kámen“
z nádob?
|
Pokus č. 6
Orientační zjištění elektrické vodivosti |
|
vzorek č. |
elektrický
proud |
|
|
Nevede |
vede |
|
|
1 2 3 |
|
|
Otázky:
1. Proč destilovaná voda nevede el. proud?
2. Co je to elektrolyt?
3. Popište děje při elektrolýze roztoku
chloridu sodného.
|
Pokus č. 7
Orientační zjištění stupně znečištění |
K orientačnímu zjištění stupně
znečištění používáme vodní roztok manganistanu draselného (3g KMnO4
rozpuštěného v 1 dm3 H2O. Vorek vody musí dosáhnout
teploty varu.
|
vzorek č. |
růžové
zbarvení nezmizí po přidání …… cm3
KMnO4 |
||
|
|
0,1 cm3 (2 kapky) |
cm3 (10
kapek) |
cm3 (20kapek) |
|
1 2 3 |
|
|
|
|
|
čitá voda |
mírně
znečištěná voda |
Silně
znečistěná voda |
Otázky:
Doplň text:
Než začneme zahřívat musíme přidat několik
………… , abychom předešli ………….. .
Pokud zjistíme, že se jedná o silně
znečištěnou vodu, měli bychom tuto skutečnost oznámit ………………… a pomoci zjistit
zdroj znečištění.
|
Pokus č. 8
Zjišťování vybraných iontů a látek |
|
zjišťovaný
ion: |
činidlo |
výsledek
reakce |
vzorek č. |
||
|
1 |
2 |
3 |
|||
|
sírany SO43 |
HCL, o
BaCl2 |
zákal bílá
sraženina |
|
|
|
|
chloridy Cl |
HNO AgNO3 |
bílý
zákal bílá
sraženina |
|
|
|
|
dusičnany NO3 |
difenylamin
v koncen-trované HCl |
modré
zbarvení slabé výrazné |
|
|
|
|
amoniak NH3 |
Nesslerovo
činidlo |
žlutooranžové
zbarvení slabé výrazné |
|
|
|
|
fenol Oh |
FeCl3 |
modrofialové
zbarvení slabé výrazné |
|
|
|
|
hořčík Mg2+ |
HCl, NaOH chinalizarin |
modré
zbarvení slabé výrazné |
|
|
|
|
železo Fe2+ |
HCl,
červená krevní sůl |
modré
zbarvení slabé výrazné |
|
|
|
|
sodík Na+ |
HCl,
zkouška v plameni |
žluté
zbarvení plamene |
|
|
|
|
vápník Ca2+ |
HCl,
zkouška v plameni |
oranžové
zbarvení plamene |
|
|
|
Otázky:
Za pomocí
učebního textu, encyklopedie a systému nerostů doplň chemické vzorce uvedených
nerostů:
|
Nerost |
Chem. vzorec |
Nerost |
Chem. vzorec |
|
Vápenec |
|
Kazivec |
|
|
Sádrovec |
|
Krevel |
|
|
Sylvín |
|
Magnetovec |
|
|
Kalcit |
|
Pyrit |
|
|
Halit |
|
Chalkopyrit |
|
|
Galenit |
|
Sfalerit |
|
Vzorky odebrány dne:……………………….
Hodina odebrání vzorku:…………………….
Místo odběru: vzorek č. 1 ……………...
vzorek
č. 2 ………………
vzorek
č. 3 ………………
Vypracoval(a):
|
POKUS č.
1 ZKOUŠKA HMATEM KE ZJIŠTĚNÍ
DRUHU PŮDY |
|
Druh půdy |
Hmatové
pocity |
Tvárnost |
Umazání
ruky |
|
písčitá |
drsná a
zrnitá |
suchá a
netvárná |
neumaže
se |
|
hlinitopísčitá |
drsná a
zrnitá |
poněkud
tvárná |
umaže se
velmi málo |
|
písčitohlinitá |
poněkud
zrnitá |
dobře
tvárná |
umaže se
málo |
|
hlinitá |
poněkud
zrnitá |
dobře
tvárná |
umaže se
značně |
|
jílovitohlinitá |
mazlavá |
dobře
tvárná |
umaže se
velmi značně |
|
jílovitá |
mýdlovitá
a mastná |
dobře
tvárná |
umaže se
velmi značně |
|
vzorek č. |
hmat
pocity |
tvárnost |
umazání
ruky |
druh půdy |
|
1 |
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
POKUS č.
2 URČENÍ NEROSTŮ
V PŮDĚ |
|
pozorovaná
částice |
nerost |
znak pro
zápis |
|
bílá a
červená zrníčka světle
šedé. v procházejícím světle čiré
zaobl.či nepravidelné útvary lesklé
lístky (šupinky) tmavomodré
až černé nepravidelné úlomky tmavé až
černé součásti bílé –
šedé ostrohranné či zaoblené úlomky |
živec křemen slída břidlice amfibol vápenec |
A B C D E F |
|
vzorek č. |
1 |
2 |
3 |
|
určené nerosty |
|
|
|
|
POKUS č.
3 PROPUSTNOST PŮDY PRO VODU |
|
vzorek č: |
1. kapka (v
sekundách) |
nakapaná
voda – objem V (cm3) |
Celkový V
(cm3) propuštěné
vody |
|||
|
5 |
10 |
15 |
20 |
|||
|
1 2 3 |
|
|
|
|
|
|
|
POKUS č.
4 PŮDNÍ VZLÍNAVOST |
|
vzorek č. |
výška
vody (cm) |
||||
|
5 |
10 |
20 |
30 |
45 |
|
|
1 2 3 |
|
|
|
|
|
|
POKUS č.
5 REAKCE PŮDY - pH |
|
pH |
Charakteristika
půdy |
pH |
Charakteristika
půdy |
|
< 4,5 |
extrémně
kyselá |
6,6-7,2 |
neutrální |
|
4,6-5,5 |
silně
kyselá |
7,3-7,7 |
alkalická |
|
5,6-6,5 |
slabě
kyselá |
nad7,7 |
silně
alkalická |
|
vzorek č. |
1 |
2 |
3 |
|
pH |
|
|
|
|
Charakteristika půdy |
|
|
|
|
POKUS č.
6 OBSAH VÁPENCE V PŮDĚ |
|
intenzita
šumění |
Obsah CO3
v půdě v % |
|
šumění
sotva znatelné, krátké |
Méně než
0,3% |
|
šumění
slabé, krátké |
0,3 –
1,0% |
|
šumění
dosti silné, krátké |
1,0 –
3,0% |
|
šumění
silné, delší |
3,0 –
5,0% |
|
šumění
kypící, silné, dlouhé |
více než
5,0% |
|
vzorek č. |
intenzita
šumění |
obsah |CO32 v půdě (%) |
|
1 2 3 |
|
|
|
POKUS
č. |
|
vzorek č. |
zbarvení
plamene |
||
|
bez změny |
oranžovočervené
zbarvení |
žluté
(Na) |
|
|
1 2 3 |
|
|
|
|
POKUS č.
8 OBSAH SÍRY V PŮDĚ |
|
vzorek č. |
množství
bílé sraženiny BaSO4 |
||
|
žádné |
znatelné |
značné |
|
|
1 2 3 |
|
|
|
|
POKUS č.
9 OBSAH CHLORIDŮ V PŮDĚ |
|
vzorek č. |
množství
bílé sraženiny Ag Cl |
||
|
sraženina |
zákal |
žádná
reakce |
|
|
1 2 3 |
|
|
|
|
POKUS č.
10 OBSAH ŽELEZA V PŮDĚ |
|
vzorek č. |
Zbarvení
půdního výluhu |
||
|
bez změny |
namodralé |
tmavomodré |
|
|
1 2 3 |
|
|
|