Sprachkontakt, Bevölkerungsaustausch und Sprachwechsel nach 1945
Am Beispiel von Braunau/Broumov in Böhmen
Publikace je příspěvkem k jazykové kontaktologii. Představuje obecné i specifické jazykové základy slavizace (bohemizace) dříve převážně německojazyčného území v České republice po roce 1945. Na příkladu Braunau/Broumova a okolí je představena role jazyka v soužití a porozumění mezi lidmi. Práce podtrhuje význam dialektologie pro studium jazykové komunikace a snaží se tak přispět k pochopení základního fenoménu jazykového kontaktu. Výzkum dialektu poskytuje hluboké informace o lidech a jejich společenství, neboť nářečí určuje charakter komunikační roviny, a tím charakterizuje objekty subjektivnějším a individuálnějším způsobem. Práce rovněž poukazuje na skutečnost, že výzkum kontaktologické situace, ze které vyplývá jazykový vývoj, musí být metodologicky interdisciplinární, musí respektovat historická a sociální fakta a musí mít povahu komplexního vědeckého bádání.
Předložená práce je založena především na jazykovědných průzkumech a analýzách, ale zároveň se týká mimořádně významné události pro dějiny východní střední Evropy, zejména s ohledem na vztahy mezi Němci a jejich převážně východoslovansky mluvícími sousedy.
Důraz je kladen především na dialektologický přístupu výzkumu, který souvisí se specifickými historicko-geografickými podmínkami zkoumaného regionu (vztah mezi oblastí s historicky převážně německy mluvícím obyvatelstvem, která byla vymezena horskými pásmy, a jazykově českými sousedními oblastmi). Cílem bylo mimo jiné identifikovat a přiřadit jazyk (češtinu), kterou se dnes mluví v Broumově a okolí, k nářeční skupině, v uvedeném případě severovýchodočeské, prokázat dlouhodobou německo-českou interakci v jazyce, objasnit mimojazykové souvislosti při formování jazyka (kontaktologie) a prokázat přítomnost německých jazykových reziduí. I když jsou výsledky výzkumu předevem jazykově-dialektologické povahy, mají význam i pro historickou situaci vzniklou po roce 1945, protože se vztahují k novým obyvatelům, kteří prý do Braunau/Broumova nepřišli ze vzdálenějších oblastí Československa prostřednictvím státem organizovaných přesídlovacích akcí, ale z bezprostředního česky mluvícího okolí, a proto se i nový „dominantní“ jazyk v Broumově silně podobá místnímu okolnímu nářečí a je možné ho označit jako jazykově homogenní; navíc lze doložit vliv mimojazykových prvků.