Vyučování

Když si představíme "vyučování", varianta ve třídě (in-classroom) je jen jednou z mnoha možností, která se nám jako vyučujícím naskýtá. Existuje mnoho jiných modelů, díky kterým můžeme výuku přizpůsobit nejen pandemické situaci, ale běžným potřebám studentů (vzdělávání na dálku pro kombinované studenty či rodiče na mateřské dovolené, ...) nebo k lepšímu dosažení cílů (pomocí VR, nelineárního učení, individualizovaného učení,...). Prvním krokem k proměně vyučování může být získání přehledu o možnostech a příklady dobré praxe, které nás ujistí o realizovatelnosti dané cesty.

Modely výuky

Základní modelů výuky je zhruba šest, každý má pochopitelně ještě dílčí podoby. Představte si, že třeba během pěti let bude na univerzitě standardem jejich rovnocenné zastoupení, ale také pomoc s jejich zaváděním a zvládáním (od kurzů tohoto typu po tutory a podporu online vzdělávání). Kterými byste začli? Pro jaké vaše kurzy by se mohly hodit? Pro jakou cílovou skupinu/vzdělávací cíle jsou vhodné? Jakou pomoc či odpovědi byste potřebovali, abyste své kurzy mohli inovovat?

Názvy metod ponechávám v angličtině, abyste je mohli snadno vyhledávat. Nutno podotknout, že mezi modely není jasná dělící čára. A v neposlední řadě - užitečné může být začít od obecných návodů, ale hned za tím se pídít po dostupnosti postupů pro váš konkrétní obor - online výtvarka může být jiná než chemie či geografie.

1. In-classroom/In-person teaching 

Výuka realizovaná v konkrétním čase na konkrétním místě. Řekli bychom "klasika". Inovace se pochopitelně nabízí všude, například využitím vhodných kolaborativních nástrojů (Socrative, Miro) nebo aplikací, AR a VR nástrojů, či "prostého" kolaborativního vyhledávání informací na internetu atd.

2. Blended teaching

Výuka, která se skládá ze synchronní in-classroom výuky + asynchronní online výuky. Můžete se setkat s názory, že in-classroom výuka již v podstatě neexistuje - obzvlášte na univerzitě si studenti nevystačí s tím, co slyší na přednášce a často následuje něco, co se odehrává online - čtení článků, plnění úkolů, vyhledávání, tvorba, kvízy...

Blended learning má své variace. Rozdíl může být v prioritizaci individualizovaného/sebeřízeného studia. Synchronní setkání mohou mít například podobu mentoringu, spíše než pro všechny stejné lekce. Rozdíl může být také v poměru in-classroom k online výuce. Prezenční setkání tedy může proběhnou 1x za měsíc a online výuka 3x (synchronně či asynchronně). Nebo naopak zkrátíte běžnou vyučovací dobu z 1,5 hodiny na 45 minut ve prospěch individuálního/skupinového online studia. 

Flipped/Inverted

Typicky se můžete setkat s 4-12 dílčími modely blended teaching, například v článku What Is Blended Learning and How It Can Be Used? nebo 12 of The Most Common Types of Blended Learning. K tématu také samozřejmě najdete hromadu výzkumů. Nejznámějším je však zřejmě flipped classroom, převrácená třída. A z dobrého důvodu, kombinuje totiž několik benefitů dohromady - zapamatovat si je můžete podle akronymu FLIP.

• F - Flexibilní prostředí - pro individuální online učení studentů volíme nástroje na míru potřebám a cílům (audio, video, text, myšlenkové mapy, kvízy,...)
• L - Learning culture - kultura učení. Učitel není těžítko před tabulí, ale facilitátor učení. K tomu může využívat rozličných prostředků.
• I - Intentional Content - záměrnost obsahu. Učitel přemýšlí, jaký obsah student potřebuje pro další úrovně, jejichž zvládnutí facilituje ve třídě, a může jej zvládnout autonomně.
• P - Professional Educator - v češtině bychom snad mohli říci Průvodce. Ten využívá různé metody k analýze učení jednotlivce a prostřednictvím zpětné vazby pomáhá k reflexi a zlepšování.

Převrácená třída se snaží využívat dostupné možnosti tak, aby co nejsmysluplněji naplňovala vzdělávací cíle. Pokud si je představíme podle Bloomovy taxonomie, jeden cyklus převrácené třídy začíná úrovní zapamatování a pochopení.

1. Co potřebují studenti pochopit a pamatovat si, aby mohli pokročit k vyšším cílům? Na tuto otázku odpovídáme asynchronními online metodami - například videem (proslaveným Khan academy), ale i dalšími prostředky jako jsou podcasty, texty, kvízy, které studenti využijí doma, svým tempem.
2. Následuje synchronní online nebo in-classroom setkání, na kterém se mohou studenti a vyučující učeně hádat, diskutovat, či jakkoliv jinak aplikovat a analyzovat nastudovanou problematiku prostřednictvím smysluplné interakce (tedy v kontrastu k pouhému společnému sezení na přednášce).
3. Pokud je to vhodné, navazujeme opět asynchronní online aktivitou, ve které studenti mohou vyhodnocovat a tvořit, například napsat krátkou reflexi na blog, navrhnout postup, komparovat přístupy a tak dále.

Pokud byste si chtěli převrácenou třídu vyzkoušet, můžete začít například podle návodu Michiganské univerzity. Pokud vás převrácená třída nadchla, můžete sledovat například Flipped Learning Network na jejich webu či Twitteru.

3. Hybrid

Hybridní výuka je synchronní, zároveň in-classroom a online. To znamená, že studenty připojené online zapojujeme stejně jako ty ve třídě - pro všechny by se mělo jednat o plnohodnotnou výuku. Základní dva typy nastavení výuky jsou následující.

Velká hybridní skupina (přednáška)

Ve skupině s velkým počtem studentů je typicky v centru učitel. Je na něj namířena kamera (případně ze zadu na celou třídu s učitelem před tabulí). Učitel vykládá a řídí online aktivity, do kterých se mohou zapojit všichni. Primární je zde tedy využití nástrojů typu Socrative, Kahoot. Je nutné, aby i studenti ve třídě měli svá zařízení (alespoň mobil).

Pochopitelně je možné se studenty komunikovat prostřednictvím mikrofonů, avšak za několika podmínek. Studenti by neměli být vyvoláváni - mlčení rozhléhající se napříč prostředími jen proto, že si student odběhl pro vodu nebo úzkosti studentů proto, že mají hovořit před publikem nejsou žádouci. Pokud chceme studenty dobrovolně hovořící, je potřeba věnovat dostatek času icebrakerům. Za druhé, ve třídě musí být jakýmkoliv způsobem zajištěn mikrofon tak, aby i studenti doma slyšeli komentáře studentů ve třídě. Za třetí, dotazů na jednotlivce by zřejmě měla být maximálně polovina ku výše zmiňovaným dotazům na všechny, abyste studenty doma zbytečně neztratili.

Malá hybridní skupina (seminář)

Malé skupiny, řekněme do dvaceti pěti studentů, nabízí trochu větší parádu, co se týče možnosti vtáhnout všechny studenty, obzvláště ty doma. Studenty přicházející do třídy můžeme požádat o zapojení vlastního zařízení s kamerou a sluchátky. Díky tomu nemáme kameru jen jednu, mířenou na učitele, ale o tolik kamer víc kolik je studentů.

To samo o sobě nemusí nic znamenat. Pointa je v tom, že studenti sedící ve třídě jsou kapitáni hybridních skupin. Takto rozděleným studentům lze zadat dvě věci. Za prvé péči o sebe na vzájem, tzn. kapitán sleduje, zda se někdo hlásí, má komentář v chatu. Za druhé, to nejlepší, studentům můžeme zadávat skupinovou práci - stačí když si nasadí sluchátka a pustíte je do online místností (breakout rooms). Všehovšudy jsem to sama v praxi mohla vyzkoušet jen jednou, bohužel. O to víc to snad studenti zmiňovali u zkoušky, jako "to v těch skupinkách", co je náramně bavilo, mohli si popovídat, dát si zpětnou vazbu a možná spolu vůbec výjimečně skutečně komunikovat.

Co se týče nástrojů, v malé skupině se vyloženě nabízí využívání kolaborativních nástrojů typu Miro, Klaxoon. Oba nástroje najdete mezi našimi návody. Své místo si zde však najdou i nástroje pro kvízy - například v jazykové výuce. Se studenty se můžete klidně pohybovat v prosředí, kde máte aktivity nachystané - v IS, Moodle, na blogu. Vy "jen" analyzujete a komentujete výsledky. :)

4. HyFlex

HyFlex - hybrid flexible teaching/learning - je zároveň synchronní i asynchronní, zároveň in-classroom a online. Jak? Výuku připravujete stejně jako výše popsanou hybridní synchronní, navíc ale počítáte se studenty, kteří zde nebudou. Pořídíte tedy navíc například záznam, který vy nebo tutor (či jakýkoliv jiný pomocník) může sestříhat a spolu s vhodnými aktivitami (online kvízy atp.) vložíte do online systému (do ISu, Moodle,...). To už je záběr viďte? Zřejmě věc cviku, zvyku a přítomnosti pomocníků, kteří vám s kurzy pomáhají.

Právě tento na pohled složitý model se stává standardem (některých) západních univerzit. Podívejte se na jejich návody a tipy, třeba Columbia University, Georgetown University, University of San Francisco, Greensboro, Duke... Pokud se do HyFlex jako já zamilujete, přečtěte si rovnou e-book. Ve všech zároveň najdete návod na hybridní výuku, neboť je nedílnou součástí HyFlex.

Podtženo a sečteno, HyFlex je extrémně flexibilní model výuky pro studenty, který se snaží o maximální inkluzi a vstřícnost k potřebám studentů (pracujícím, zrovna nemocným, na rodičovské, ale i těm, kteří třeba jen zrovna nemají den nebo je častěji trápí sociální úzkosti).

5. Online

Do základního výčtu nám chybí už jen plně online (či plně distanční) výuka. Ta může být synchronní, asynchronní (self-paced), či kombinovaná.

Typickou synchronní výuku známe asi jako webinář, tedy interaktivní webový seminář. Vzhledem k jeho stáří existuje asi milion výsledků na dotaz "how to make amazing webinar" - stačí si vybrat, co vám nejvíc sedne.

Typickou asynchronní online výuku můžeme nyní vidět nejspíš v podobě MOOC. Domnívám se, že každý, kdo se jakkoli věnuje vzdělávání, by měl mít s tímto fenoménem alespoň základní zkušenost - tedy projít nějakým kurzem na Coursera, EdX, FutureLearn či jiné platformě. Absolvování z nás pochopitelně mistra nedělá, i zde je potřeba nastudovat si fungování takového kurzu. Největší potíž, se kterou se u vyučujících setkávám, je ztráta kontroly a kontaktu se studenty, jež je důležitou součástí při vyhodnocování průběhu kurzu. Je tedy potřeba osvojit si nové metody analytiky učení, které vám vrátí rovnováhu a sebejistotu ve vašem počínání.

Proč se ale vlastně snažit, když to jde postaru a tak nějak "hezky lidsky"? Za prvé, kvůli již zmiňovaným skupinám, které by byly ze vzdělávání vylučovány nebo pro ně převažující in-classroom výuka tvoří bariéru pro vstup do studia (typicky pro již pracující). Za druhé pro velké skupiny. Pokud si stojím za svou prací, není důvod nechávat si je pro hrstku studentů, když přístup mohou mít všichni (s přístupem k internetu) - čímž už hovoříme o myšlence otevřeného vzdělávání.

Pokud dáte dohromady synchronní a asynchronní online výuku, můžete využít například již zmiňovaný model převrácené třídy nebo typy libovolně, ale smysluplně střídat.

Co se týče nástrojů pro online výuku, na MU je k dispozici zejména Teams, redakční systém Umbraco, omezeně EdX, a klasicky IS a Moodle.

Digitální Bloomova taxonomie

Pokud stále tápete, jak tyto velké modely dostat do reality a jak využít technnologie smysluplně, může vám pomoci něco, co odříkáte i o půlnoci - Bloomova taxonomie, jenže digitální. Výhoda spočívá v tom, že oproti obvyklé verzi dostanete také nášup aplikací a aktivit, které lze se studenty dělat online - třeba blogování, tweetování... Stačí si vybrat variantu, která vám bude vyhovovat a připíchnout ji na pracovní nástěnku. 

Na koho se můžu obrátit? 

Na fakultě vzniklo kromě naší DigCompEdu aktivity také Audiovizuální centrum. To by se pomalu, díky práci vedoucího, mělo rozrůst v centrum podpory výuky. Pro vás. Podívejte se na představení Ondřeje Stejskala .