Vážené umělkyně, vážení umělci, čtenářky a čtenáři, milí pedagogové,
dovolte mi nyní – na 13. vyhlášení vítězů studentské soutěže Fenomén kniha – podělit se s Vámi o několik svých asociací, které jsem soustředil do krátkého zamyšlení k dnešní vernisáži.
V dobách, kdy otcové zde vystavujících umělců a přátelé jejich matek vydávali v Čechách a v Moravě samizdaty, označovalo slovo KNIHA téměř něco posvátného. Na dobré knihy se před knihkupectvími stávaly fronty, dobré knihy se půjčovaly mezi přáteli, obzvlášť dobré knihy byly uvězněny v nepřístupných knihovních fondech, jiné se k nám tajně pašovaly a nemálo lidí pro ně riskovalo svobodu. Nedostatkové knihy si dokonce ti otcové a matky opisovali na psacích strojích a jako samizdaty si je vydávali pro své potěšení. Sobě navzájem tak předávali poselství svobodného slova, svobodného ducha, svobodné kultury.
V dobách národního útlaku se prostředkem represe stává destrukce kulturních statků, umění ani knihy nevyjímaje. Vytištěné knihy zakazovaných autorů končily v československém národním podniku Sběrné suroviny, v lepším případě jako zvláštní knihovní fondy na hromadách v děravých hangárech kdesi za městem. Podepisovali jsme proti tomu protestní petice, žádali jsme okamžitou nápravu, psali jsme nedoručené články do redakcí a žádali o navrácení svazků čtenářům do knihoven. Naproti tomu vlastnoručně vyráběné strojopisné knihy, publikované nezávisle na oficiálních státních institucích, byly pro tehdejší autory a tvůrce nejen výrazem svobodné kultury, ale i výrazem nezávislého umění.
Jak šokující ale pro mne tehdy bylo uprostřed 80. let setkání s performancemi, kde samizdaty končily v ohni, kde list po listu Kafkova Proměna mění se v dým, kde básně s Nobelovou cenou byly prokláty tlustým rezavým hřebem a ukřižovány na nejbližším špalku. — Dnes chápu, že performerům nešlo o provokaci. Usilovali o autentický projev umělcovy svobody v nesvobodné zemi. O vyjádření názoru, že i posvátná síla slova má své hranice. Uměleckým – tedy estetickým – gestem (řečeno slovy strukturalisty) se kniha jako objekt osvobozovala od své aureoly nedotknutelnosti. Bylo to bojovné gesto, útočící jak proti idealismu v nás, tak proti naší předmětné závislosti. Performativní destrukce knih byly útokem na naše materiální ulpívání, na naše nutkavé lpění na věcech – byť by to byly knihy. Takové popření knihy bylo výzvou k vnitřnímu osvobození, k očistě majitele. —
Jestliže je dnes knižní produkce namnoze omezována a svazována požadavky ekonomické autenticity a diktáty zisku, je role svobodného umělce na poli knižní kultury významná a nezastupitelná. Každý rok jsme zde svědky jedinečných studentských tvůrčích návrhů. Sledujeme již 13. rok proměny knižního fenoménu v umělecké tvorbě nejmladších generací a radujeme se nad šíří kultivované reflexe naší doby. Exponáty výstavy Fenomén kniha 2011 jsou také zprávou o dialogu žáka a jeho učitele. I dnes jsou díla výrazem bezprostřední svobodné tvorby mladé umělecké generace: ta s námi hovoří výrazovými prostředky, které odpovídají jejímu cítění a jejím potřebám estetické komunikace. A zdá se mi, že přinášejí neokázalé poselství s dobrými zprávami.
Zbyněk Fišer
englishDear artists, readers, pedagogues,
allow me now – on the occasion of the announcement of the winners of the students competition The Phenomenon: A Book – to share with you some of my ideas that I summarized into a short contemplation for today’s opening of the exhibition.
At the times when the fathers of the artists presented at this exhibition, and friends of their mothers published samizdats in Bohemia and Moravia, the word BOOK used to imply something almost sacred. We used to queue in front of bookshops for quality books, good books would be shared by friends, exceptional books used to be imprisoned in inaccessible book funds, others would be secretly smuggled and many people woutld risk their freedom for them. Copies of scare titles were typed by those fathers and mothers, who then published them for their own pleasure. They conveyed to each other the message of freedom of word, freedom of spirit and independent culture.
At the times of the national oppression, destruction of cultural estates, art, not excluding books, becomes means of repression. Books written by censored authors ended up in Czechoslovak waste collection national enterprise, or in better case in special library funds on heaps in leaky hangars out of town. We would sign petitions asking for immediate improvement, we would write articles that never reached the newspaper editors and ask for the books’ return into public libraries and into the hands of readers. On the other hand the hand-made type-written books, published independently at official state institutions, used to mean an expression of independent art and culture.
But what a shock for me it was, in the mid 1980s, to see performances when samizdats were burnt in fires, when Kafka’s Metamorphosis turned into smoke page after page, when poems awarded the Nobel Prize were pierced through with a rusty nail and crucified on a nearest block. – Today I understand the performers did not mean to provoke. They struggled for an authentic free artistic expression in an unfree country. They wanted to show that even the sacred power of a word has its limits. By means of artistic, that is aesthetic, gesture (as a structuralist would say) a book as an object became free of its aureole of immunity. It was a fighting gesture attacking our idealism and our material dependence. The performative book destructions attacked our hold on the material, our compulsive clinging to things – be it books. Such negation of a book was a call for inner liberation, for purification of its owner.
If today the book production is mostly restricted and bound by requirements of economic authenticity and profit dictate, the role of independent artist in the field of book culture is important and can hardly be substituted. Every year we can see here unique creative students’ works. We witness the 13th year of the book phenomenon transformation in the artistic production of the youngest generations and we are pleased to see a wide variety of sophisticated reflection of our time. The works on display at The Phenomenon: A Book exhibition also give an account of a dialogue between a student and his tutor. The works of art are an expression of immediate free creation of young generation of artists, who adopt means of communication in accordance with their feelings and their need of aesthetic communication. And I believe they bring unpretentious positive message.