Jiří Havlíček
českyKouzelná moudrost knih
Nalézáme se ve zvláštní době označované nadneseně, avšak mlhavě jako informační epocha. Již takřka více nežli půl století je však předjímán mnohými mysliteli její inflační - pro lidskou bytost odcizující a znehodnocující charakter. Za jeden z prvních varovných hlasů považuji analýzu informačních médií švýcarského myslitele Maxe Picarda, autora závažné varovné knihy „Hitler v nás“, jež vyšla krátce po druhé světové válce.
Masy zvěstí, sdělení a zpráv jsou pouhou bezcennou hlušinou tříštící naši osobní integritu, v níž je nesnadné objevit ty pro nás závažné a smysluplné. Mnohdy jde o pouhé hoaxy, řetězce poplašných informací, jež nás mají za účel zmást, vytěžovat a manipulovat, jiné mají cíleně odvracet naši pozornost od všeho důležitého a podstatného pro lidské bytí a přirozenou existenci, ukolébat nás v zábavných bohaprázdných snech a iluzích. Dnes se objevují i myšlenky o nutnosti nového oboru informační ekologie, neboť soudobá finanční, ekonomicko-společenská krize je zapříčiněna mimo jiné informačním znečištěním tj. přesycením informacemi. Například americký politik a známý ekolog Albert Gore hovoří o "exformacích", formě odpadu produkovaného v kritickém množství informační explozí. Přetížení informačních sítí a jejich chaotický charakter znemožňuje lidem smysluplné rozhodování právě v kritických a krizových momentech.
Některé technologické vymoženosti, které by měly být extenzemi (rozšířením) našich přirozených smyslů v intencích estetické teorie Marshalla McLuhana, nás spíše otupují, ohlupují a nevratně negativně ovlivňují zdánlivě kouzelným a bezbřehým komfortem. Tak se projevují v mentálním horizontu populace civilizovaného a kulturního světa i přívaly banálních simulaker, kopií od nichž nikdy neexistoval žádný původní originál. Francouzský filosof Jean Baudrillard myšlenkově navazuje na Waltera Benjamina: radikálním tvrzením o vznikání nového řádu reality ve věku digitální reprodukovatelnosti tzv. hyperreality, maskující zpočátku skutečnou realitu a posléze ji naplno nahrazující ryzí bezvztahovou simulací virtuálního charakteru – označovanou jako „realita“ čtvrtého řádu.Tak jsme vystaveni stálému pokušení a svádění do hlubin oceánu nicotností, banalit a absurdit.
Americký filosof Neil Postman se zabývá základní premisou – způsobem použité komunikace (médiem) ovlivňujícím obsah komunikace. Dokládá, jak převládající způsob komunikace ovlivňuje náš způsob myšlení, přičemž rozlišuje tři vývojové fáze v historii euroamerické civilizace: 1. věk slova 2. věk písma a 3. věk obrazu.
Tyto tři fáze do sebe volně navzájem přecházejí, nejsou ostře časově odděleny, i když například zejména objev knihtisku v Evropě situaci dramaticky mění.
Vzpomeňme, jak v proslulém románu Victora Huga „Zvoník od Matky Boží“ je barvitě popisována zášť provozovatelů klášterních skriptorií, - kde jsou originální rukopisy, velice finančně nákladné, zdlouhavě ručně sepisovány či přepisovány a iluminovány na ušlechtilém pergamenu pro potřeby velmi omezené movité elity, - vůči destruktivní konkurenci nové technologie knihtiskařských lisů, které mohou chrlit desítky i stovky kopií z „originálu“ zrcadlové matrice, levných tištěných listů na papíru z jedné desky či sazby. Tu je kořen Benjaminova fenoménu „reprodukovatelnosti“. Ne ještě fotografickou cestou, ale co nejvěrnější grafickou reprodukcí reálné předlohy na řezané či ryté matrici ze dřeva nebo kovu - znázorňující známou aktuální událost, příběh, nástěnnou malbu, architektonický interiér či exteriér atd. To otevírá revoluční možnosti přenosu a šíření textových i obrazových informací, třebas karikatur, jejich demokratizaci, možnost údernou letákovou formou rychle ovlivňovat veřejnost. Vázané knihy jsou samozřejmě stále poměrně nákladné, ale rozdíl oproti minulosti je nesmírný.
Tisk samozřejmě je nedílným průvodním jevem revolučního procesu církevní reformace a počátků novověké vědy.
Cesta od verbálních ke sdělnějším vizuálním informacím vede přes objevy telegrafu, telefonu, fotografie, kinematografie, rozhlasu, až k rané televizi. O vlivu rozvoje dopravních prostředků nemluvě: vlak, automobil, letadlo, se s rozvojem reprodukčních a levných tiskařských technik spolupodílejí na pokroku informačního přenosu.
Rychlost cesty informace, možnost jejího okamžitého přenosu v planetárním měřítku, se opět dramaticky liší od pomalého pohybu cestovatele minulosti, kdy přenos zpráv závisel na rychlosti cestovatele a použitého historického prostředku cestování – pěšky, koňmo, lodí atp.
Důsledkem je postupná devalvace hodnoty informace ve smyslu možnosti přenášet okamžitě obrovská kvanta informací a to bez výběru, z čehož vyplývá, že rychlost přenosu informace získává dominaci nad jejím obsahem. V mžiku lze přenášet nehodnotné a bezobsažné informace a opomíjet jejich skutečnou hodnotu pro příjemce. Výhodou je ovšem možnost, například tiskových médií tj. novin, přinášet bez ustání denně nové a nové zprávy ze všech koutů světa. Ty se dříve šířily velice pomalu a vlastně do nejzazších končin, na velké vzdálenosti, doputovaly jen ty nejdůležitější, to znamená zprávy vysoké důležitosti o válkách, pohromách atp.
Tento výčet technologických proměn Postman končí přenosovým médiem televize: od telegrafu k televizi, jelikož se nedožil rozmachu počítačové éry, o interaktivní komunikaci prostřednictvím elektronických médií – počítače, internetová celoplanetární síť – nemluvě.
Lze dodat, že od oněch časů, kdy informace byly zdlouhavým procesem ústního podání deformovány, se většina současných komunikovaných informací procesem degradace důležitosti a komercionalizací - stala „vatou“ či pověstnou kupkou sena, kde ukrytou jehlu zásadního významu je takřka nemožné nalézt.
Redundance, informační nadbytečnost, posuzována z pohledu teorie Norberta Wienera, otce kybernetiky, dnes přejmenované na informatiku, je vlastně kryptofonií „nosného energetického šumu“ v klasických telefonech, devalvací jakéhokoliv sdělení na nosný zvuk energetického pole, podprahově vnímatelného jako monotónní nesrozumitelný bzukot na pozadí přenosu. Primární je kvantita a rychlost před kvalitou a převládajícím přenosovým médiem se nakonec stává místo zvuků slov univerzálnější obraz.
Z tohoto procesu konečně například vyplývá, že podstatné je jak člověk vypadá (image, kouzlo osobnosti, charisma) nežli to, co vlastně sděluje.
Do toho vstupuje i etické hodnocení, neboť v konečném efektu – hodnota informace se redukuje na zábavu oproti například informacím poučného charakteru (publikace N. Postmana „Ubavit se k smrti“).
Důležitá je manipulace lidských emocí: reklamou ovlivňující konzumenty obrazy umělých spotřebitelských rájů, sportem podněcujícím pasivní vybíjení emocí fanoušků, politikou nabízející formou reklamy lživá řešení, denním zpravodajstvím informujícím o násilí, zločinech a obecně senzacích a masovou kulturou, končící ve stupidních kultech zpěváckých, sportovních hvězd a společenských celebrit, brutalitou a kýčem, kvizy a soutěžemi, nekonečnými seriály, - tedy showbusinessem obecně.
Finální redukce na stupidní zábavu má nadobro uchvátit pozornost konzumentů a Postman svá tvrzení ilustruje vývojem americké společnosti ve dvacátém století.
Uveďme ještě jiný příklad, jak chápat Postmanovo dělení na věk slova, písma a obrazu: Středověký člověk byl jiný (nikoliv méně hodnotný ve svém myšlení), protože převážně žil ve věku slova (doplňme - slova živě šířeného z kazatelen), které formovalo jeho způsob nahlížení světa.
Tato situace obecně trvala až hluboko do doby barokní - sedmnáctého a osmnáctého století. „Středověké“ myšlení je proto odlišné od způsobu uvažování následujících generací.
Děti byly vnímány jako zmenšení dospělí lidé. Specifický vztah k dětem, jako k dosud nezformovaným bytostem se vyvíjí až v novověku, kdy byl vyvolán potřebou strukturovat lidské poznávání světa do přesně po sobě jdoucích fází, v souvislosti se schopností naučit se číst a potom postupně porozumět stále složitějším textům. Tento proces jde ruku v ruce se zavedením povinné školní docházky, vzpomeňme ve střední Evropě v habsburské monarchii známé tereziánské reformy.
Nás však zajímá jaký je podstatný rozdíl mezi výše zmíněnými třemi způsoby komunikace? Postman kritizuje věk obrazu z „konzervativních“ pozic.
Například si lidé postupně odvykají číst psaný či tištěný text, nebo jej sice přečtou, ale mají potíže jej sami aktivně v komunikaci používat. Z toho plyne postupná ztráta myšlenkové pružnosti, založené na schopnosti převádění písmového kódu do myšlenkových pojmů a souvislostí, degradace inteligenční kombinatoriky založené dominantně na aktivním čtení a psaní textu, nikoliv tedy na řeči jako promluvě, nýbrž na brilantní schopnosti manipulace s jazykem jako informačním kódem primárním vůči druhotným obrazům.
Ty mají pouze podřízenou funkci, sloužící jen ke zvýšení názornosti – ilustrace, fotodokumentace, tabulky atp. Postman ztrátu analytických schopností v populaci vnímá jako celkově negativní proměnu lidského myšlení. Oproti tomu „číst“ obrazy je snadné, sledovat zábavu ještě svůdnější a snadnější… Takže náš současný život a kultura, nesená ve jménu dominace vizuality je vlastně postupným otupováním a usmrcováním intelektu, pustnutím a barbarizací lidské inteligence.
To je samozřejmě velmi pesimistický obraz evoluce, který si můžeme odlehčit a zpochybnit ve jménu kreativní manipulace s obrazovými informacemi, vytvářet verifikovatelné falzifikace, iluzívní konstrukty, hoaxy a nejrozmanitější falza a simulakra ve smyslu filozofie Popperovy či Baudrillardovy.
Avšak může nás uklidnit, že efektivně se dá klamat i ryze verbálními metodami bez obrazů…
Proto zanechme drahé tištěné knihy v zaprášených regálech minulosti a bez obav se chopme svých kouzelných tabulek – notebooků, iPodů, i Phonů, chytrých mobilů a všelijakých jiných technických zázraků a vydejme se surfovat do virtuálních dimenzí kdesi za zrcadlem přirozené skutečnosti.
Imaginární knihovna Borghesova či Ecova se nám tam určitě vejde a s ní i pozoruhodné autorské knihy z výstavy Fenomén kniha.
Je pravdou, že jejich výběr časem najdeme i v chaotické kupě sena na internetové síti v podobě fotografické, ale nemohu se zbavit pocitu, že prohlédnout si je ve skutečné reálné podobě je mnohem užitečnější a důležitější, alespoň prostřednictvím expozice letošního ročníku Fenoménu kniha. Internet je sice jakousi nelineární univerzální biblí dneška, ale skutečné zázraky lidských rukou jsou skryty v podobě knižních objektů, vztahujících se ke skutečné nevirtuální kreativitě a magii tradiční papírové materie. Nezapomínejme ve jménu budoucnosti na včerejšek, neboť jsme ustavičně vystaveni nebezpečí pádu kultury a umění do virtuální banality v labyrintu, jenž je bez východu. Sociální odkouzlení světa, zvěstované otcem sociologie – Maxem Weberem na prahu dvacátého století, proměňuje se v sesouvání přirozeného světa do temné magie virtualizované dezinformační noční můry třetího milénia…
english
Enchanting Wisdom of Books
We are living in an era that is grandly but vaguely called the Information Age. For nearly half a century there have been voices warning of the era’s inflationary, alienating and destructive character. I believe that Max Picard, a major Swiss thinker, whose analysis of the information media called Hitler in Our Selves was published shortly after World War II, was one of the first to express such concerns.
It is not easy to identify information of true meaning and importance among the worthless masses of rumours and news which aid the breakdown of our personal integrity. This information often includes mere hoaxes or scaremongering designed to confuse, tire and manipulate us. Its purpose may also be to divert attention from anything important and crucial for our existence, lull us into dreams and illusions. As the current financial and socio-economic crisis is also caused by information pollution, i.e. the excess of information, the need for a new field of information ecology seems to be more pressing. Albert Gore, an American politician and known environmentalist, speaks of “exformation”, waste produced in critical amounts by information explosion. Overload of information networks and their chaotic nature makes it impossible for people to make sensible decisions at critical moments.
Certain technological devices were originally designed to enhance our senses. Nevertheless, according to Marshall McLuhan’s aesthetic theory, their effect is numbing, stupefying and irreversibly negative due to the seemingly charming and boundless comfort they offer. Mental horizons of civilised populations are flooded by torrents of banal simulacra, imitations that lack the qualities of the original.
The French philosopher Jean Baudrillard shares the ideas of Walter Benjamin and presents a radical concept of a new reality developing in the age of digital reproducibility, so called hyperreality. It disquises the true reality and replaces it by a relationless simulation of virtual nature described as the fourth-order reality. Thus we are constantly tempted and lured into the ocean of the trivial, banal and absurd.
The American philosopher Neil Postman is concerned with the basic premise – the means of communication (the medium) and its influence on the content. Postman demonstrates that the prevailing means of communication has some bearing on the way we think. He distinguishes three phases of development in the history of the Euro-American civilisation: 1. the age of the spoken word, 2. the age of the written word, and 3. the age of the image.
These epochs are not strictly separate although the invention of the printing press in Europe changed the situation drammatically.
In The Hunchback of Notre-Dame Victor Hugo depicts the grudge of the representatives of monastic scriptoria, where priceless original manuscripts were written, copied and illuminated on parchment to be read only by a small elite, towards the desctructive competition of the printing press, which made it possible to produce large volumes of cheap copies of the mirror matrix “original”. This is the beginning of Benjamin’s “reproducibility”. It is not yet a photographic, but a fairly true graphic reproduction of a real template, a carved or engraved matrix made of wood or metal which depicts an event, a story, a mural, or architectural features.
The revolutionary invention of the printing press made it possible to trasmit and distribute information, whether text or image, or even caricatures, to democratise it and to influence public opinion effectively. The price of bound books was still very high, but the contrast with the past was striking.
Printing is of course an inseparable part of the reformation and of the beginnings of modern science.
The shift from verbal to more conveying visual information includes inventions of the telegraph, the telephone, photography, cinematography, radio and television broadcast. So as the inventions that changed transportation: the train, the automobile, the plane. Along with the reproductive, cheap printing technology they play a crucial role in transmission of information. The time needed to transmit information globally these days is incomparable to the time a traveller needed in order to transmit information on foot, horse, or by ship.
As a consequence, the value of information decreases as enormous quantities of information may be transmitted instantaneously, with no selection whatsoever. The speed of transmission is more important than the information itself. Masses of worthless information may be transmitted in an instant with no respect to the recipient’s needs. However, there are also beneficial aspects; such as the constant flow of news from all over the world that the press brings. Such news used to be spread at a very slow speed. While only the most important news of wars or catastrophies actually reached the most remote destinations.
The last technological change Postman writes about is the television, as he never lived to see the boom of computers, not speaking of global interactive communication via electronic media and the Internet.
Since the times when information was distorted during the long process of transmission, the majority of news transmitted today has degraded to a valueless mass in which it is barely possible to find information of true importance.
Redundance, or information excess, as Norbert Wiener, the father of cybernetics, sees it is a cryptophony of “energetic noise” transmitted by traditional telephones. It is a devaluation of a message to an energy field noise subliminally percieved as monotone incomprehensible buzz in the background. Quantity and speed are more important than quality. A universal image rather than the sound of words has become the prevailing means of communication.
As a result, it is more important what a person looks like (image, personal charm, charisma) than what they are trying to convey. From an ethical perspective, the final result is that information is reduced to entertainment, as opposed to news of real informative and educational value (Postman, N.: Amusing Ourselves to Death).
Manipulation with emotions is of crucial importance. Advertisement influences consumers, sport motivates fans to vent their emotions, political advertisement offers false solutions, daily news inform of violence, crime, and sensations. Mass culture produces musical, sport and social celebrities, brutality and kitsch, quiz shows and contests, never-ending soap operas – i.e. showbusiness in general.
The final reduction to silly entertainment is supposed to capture consumers’ attention for good, which Postman demonstrates on the development of American society in the 20th century.
Let us come back to Postman’s division into the three phases (the spoken and written word, and the image).
Medieval people were different (not less worthy in their thoughts) because they lived in the age of the spoken word (understand the word spread from the pulpits) which influenced their opinion of the world. This situation persisted into the baroque, the 17th and 18th century. Therefore medieval thinking is different from the thinking of the generations that followed. Children were percieved as miniatures of adults. The attitude to children as persons yet to be formed emerged only in the modern times. The shift was motivated by the need to structure cognition of the world into stages. First, one had to learn to read, and only later read more complex texts. The process goes along with the introduction of compulsory education (e.g. Theresian reforms in Central Europe).
However, we are interested in the major differences between the three types of communication mentioned above.
Postman’s criticism of the age of the image is conservative. For instance the fact that people tend to read written or printed texts less, or they may read them but they find it difficult to use them actively in communication. This leads to a gradual deterioration of mental flexibility, which is based on the ability to convert the written code into mental concepts and contexts, to a degradation of intelligence combinatorics, which is supported mainly by active reading and writing rather than discourse, by the brilliant skill to manipulate the language as the primary code in relation to secondary images.
Their function is subordinate and illustrating: pictures, photographs, charts etc. Postman understands such loss of analytical skills as an all in all negative transformation of human thinking. In contrast, it much easier to “read” images, much more tempting and straightforward to consume entertainment. Our modern life and culture where visuality is dominant is a stupefying process, undermining our intellect, barbarizing our intelligence.
Apparently, this portrait of evolution is very pessimistic. From the perspective of Popper’s or Baudrillard’s philosophy which includes creative manipulation of images, verifiable forgery, illusive construcs, hoaxes and various falsa and simulacra the picture might seem less gloomy.
However, methods of efficient deception may also be purely verbal, not including any images. So why not leave books in the dusty shelves of the past and grab our magic boards: notebooks, iPods, iPhones, smart phones and other technological wonders so that we can surf in the virtual dimensions behind the mirror of reality. Imaginary books by Borghese or Eco will definitely fit in along with the extraordinary books from the exhibition Phenomenon: the Book. As some of the books displayed here, or rather their copies, will sooner or later appear in the chaotic mass on the Internet. Although I can’t help feeling that it is much more enriching to see them in their original form and this exhibition is a great opportunity to do so. The Internet may be a sort of non-linear Bible of today but the real wonders of human hands are hidden in books as they are closely related to non-virtual creativity and the magic of traditional paper.
The past should not be forgotten in the name of the future. As we are constantly faced with the risk of culture and art falling into virtual banality in the labyrinth with no escape. Social disenchantment of the world, as predicted by the father of sociology Max Weber at the beginning of the twentieth century, has turned into the natural world sliding into the dark magic of the virtual disinformative nightmare of the third millenium.
Přeložila Jana Kopecká