Jak každý jistě ví, Řím byl
postaven na sedmi pahorcích. Tento okruh je prohlídkou ruin a památek na nejstarších
a nejdůležitějších z těchto kopců - Kapitolu a Palatinu. Spolu tvořily
centrum antického Říma - střed civilizovaného světa. Na Kapitolu byl postaven
Kapitol - hlava světa - jak ho nazval spisovatel z 12.stol. - název připomínaný
jménem každého hlavního města capital
stejně jako budovami jako je třeba Washingtonský Kapitol. Palatin je pak místem
nestaršího nalezeného obydlí na území Říma. Později to bylo místo obrovského a
luxusního císařského paláce. Mezi nimi je nákladné tržiště - Forum, občanské
centrum Říma a Císařská Fora, stavěná po sobě následujícími císaři kvůli
odlehčení přecpaného Fora i pro vlastní slávu.
Stojíme-li na Kapitolu a díváme se
přes ruiny Fora k Palatinu s obrysem Kolosea v pozadí, můžeme se
pokusit představit si jak tento areál vypadal když byl Řím centrem světa.
Představme si Forum plné obrovských a skvostných chrámů. Představme si slabou
záři z malého Vestina chrámu ve kterém panenské Vestálky udržovaly svatý
věčný oheň, a blyštivý mramorový komplex, se střechami ozdobenými lesem soch, ve
kterých císaři a jejich oblíbenci žili v téměř nepředstavitelném luxusu.
Dál se pokusme představit si jak tato plocha vypadala za "temných časů",
kdy město prožvalo své nejtěžší období (v jedné chvíli bylo město bez
jediného obyvatele po celých 40 dní). Následující staletí situaci zlepšila jen
velmi málo. "Jak žalostný je pohled na Řím" napsal Anglický cestovatel ze
14.stol. o Římě; "Kdysi oplýval šlechtici velkých jmen a jejich paláci, dnes
je plný rozpadajících se chatrčí, zlodějů, vlků, a jedu."
CAPITOL
Logické místo pro začátek pěší
túry je místo, kde se sám Řím zrodil: CAMPIDOGLINO
Kapitol
sám, ležící na vrcholku kopce stejného jména, hned nad náměstím Piazza Venezia. Ačkoliv většina budov které
zde můžeme vidět pochází z Renesance, bývalo to kdysi epicentrum Římské
Říše, kde se scházel senát aby projednal zákony které platily pro téměř celý
tehdy známý svět.
Původně měl Kapitol dva kopce: Kapitol
a Arx. Mezera mezi nimi byla známa jako Asylium;
Bylo to zde, v dobách před
založením republiky v r.510 BC, kam přicházeli budoucí osadníci uznat ochranu
Romula, legendárního prvního Římského krále, aby byli obdařeni azylem. Později, během republiky,
mimořádného, k veřejnosti zaměřeného období ve kterém byla formována
Římská říše, byly na obou kopcích římské chrámy a později, v r.78 BC, zde
bylo postaveno TABULARIUM, neboli úřad pro záznamy ve kterém byly uloženy státní
archiválie.
2 To stálo asi
v těch místech kde stojí středověké Pallazo
Senatorio stále sloužící jako městská radnice.
Ve
středověku nebyl Kapitol víc než rumiště na kterém se pásly kozy. Nicméně jeho
sláva se v myslích lidí uchovala - Petrarka, italský básník 14.stol. Byl
jedním z mnoha kteří opěvovali jeho slávu, i když jeho mramorové paláce a
chrámy byly již dlouho v ruinách.
Současný vzhled
Kapitolu se začal formovat po r.1537. Renesanční Římané si našli ke starému Římu
vřelý vztah, a i když jejich pokusy o restaurování budov probíhaly povětšině
formou rozebrání původního materiálu a postavení staveb podle vlastních představ,
nebo skupování vykopaných mramorových soch a jiných uměl. památek a jejich
umisťování do soukromých galerií ve svých palácích, byli si dobře vědomi slávy
starověkého města a jeho rozpadu, kterému odolávalo již dlouhá staletí.
V r.1537 povolal
papež Pavel III. Michelangela a pověřil ho
přestavbou Kapitolu. Cílem nebylo znovu nastolit jeho původní krásu, ale zajistit
důstojné prostředí pro návštěvu Karla V. císaře svaté říše Římské,
vladaře Španělského a většiny střední Evropy. Důvodem jeho návštěvy bylo
získat požehnání vděčného papeže za jeho vítězství v bitvě s Maury
v severní Africe. Bylo rozhodnuto - v souladu s triumfálními průvody
starých Římanů - že Karel V. projde s procesím starým městem na Kapitol, tedy
cestou, která byla považována za trasu kterou procházeli Římští císaři po svých
triumfech.
65
V každém
případě trvala realizace Michelangelových
plánů téměř celé století, ale téměř všechno co teď můžeme vidět, je podle
jeho původních návrhů. Na Kapitol se vystupuje po příjemně mírné rampě - Cordonatě. Jak po nich stoupáte, budovy na
kapitolu se postupně zvedají (objevují). Uprostřed náměstí stojí skvělá
jezdecká socha císaře Marka Aurelia, kterou sem umístil Micheangelo tak, že
renesanční císař Karel V. když sám vystupoval po cordonátě mohl sochu vnímat jako spojnici mezi
ním a antickým císařem. Socha sama je jeda z nejskvělejších sochařských
římských prací které se dochovaly, i když je pravděpodobné, že její zachování
vděčí mylné víře, že jde spíš o sochu křesťanského císaře Konstatntina než
pohanského Marka Aurelia. Říká se, že
Micheangelo byl tak uchvácen živoucím naturalismem sochy tak, že když ji umístil na
náměstí poručil jí aby šla. Jiná legenda vypráví, že kdyby se vrátila
originální zlatá patina došlo by ke konci světa. Vedení města dalo sochu
restaurovat a nově ji umístilo na původní
místo.
Budovy paláců dei Conservatori a
Capitolino, jejichž fasády navrhl Michelangelo, stojí bokem k Palazzo Senatorio,
tvoří boky náměstí, a jsou nyní muzea. (mají výhodu, že jsou obě dvě jediné
v Římě otevřeny i pozdě odpoledne).
Jejích sbírky mají těžiště v tom co shromáždil v 15.stol.
735 - založení Říma na místě kde R + R potkali vlčici - nedaleko Palatinu.
68
4 Palazzo dei Conservatori - v jeho dvoře
stojí obrovská hlava a ruka, fragmenty obrovské sochy císaře Konstantina
Papež
Sixtus IV. jeden z prvních a největších papežů - milovníků umění. Po
pravici když se díváte k Palazzu Senatorio je Museo Conservatori po levici je Museo Capitolino. Lístek platí pro obě muzea.
Ti, kdo mají rádi římské a řecké
sochy ocení obě muzea. Jiní můžou shledat sbírky poněkud nudné.
Bokem kapitolu před
vrcholem nepříjemně příkrých schodů /je jich 122/ stojí kostel Aracoeli
z červených cihel. Abychom se tam dostali musíme přejít Michelangelovo
náměstí a stoupat po schodech na vzdálenější straně Musea Capitolina. Tato část
kopce je posvátným místem již od počátku Říma. Staří Římané sem chodívali
aby se modlili v chrámě Juno Moneta ve kterém byl také římský Mint od kterého
se odvozuje slovo mince. Podle legendy to bylo tady kde Sybilla prorokovala Augustovi
příchod konce římské říše. Císař odpověděl postavením oltáře Ara Coeli -
(oltář nebes) na tomto místě. V dalším období stál na místě první křesťanský
kostel v Římě, Santa Maria d´Aracoeli.
Kostel přešel do rukou benediktýnů v 10 stol. a k Františkánům
v r.1250, kteří ho opravili a zvětšili v románsko-gotickém slohu. Ve
středověku, před tím než byl postaven současný kapitol se zde setkávali městští
radní k řešení státních věcí
zrovna tak, jak se zde setkávali staří Římané v Jupiterově chrámu.
Uvnitř kostela
najdete zbytky následných period Římské minulosti. Jsou zde klasické sloupy a
mramorové části pohanských budov. Cosmateskní dlažba ze 13.stol. - pojmenovaná tak
proto, že ji zhotovila, tak jako spoustu jiných skvostných barevných mozaikových
dlažeb z tohoto období, známá rodina
Cosmati - a renesanční pozlacený strop připomínající vítězství
v námořní bitvě u Lepanta nad Turky 1571. Vedle těchto uměleckých skvostů je
pozoruhodná první kaple napravo - zdobená známými Pinturicchovými tlumenými freskami ze 16.stol.
popisujícími život Sv.Bernardina ze Sieny. Nad oltářem je Byzantská madona a
v apsidě zobrazeni císař Augustus a Sybilla mezi svatým a anděly. Velmi
zvláštní pozice pro Ř. císaře, máme-li být mírní.
6 Tarpea - skála s které byli svrháváni
zrádci. Zde v 7.stol.BC Tarpeia zradila Římskou citadelu Sabinům, zapřísáhlým
nepřátelům raných Římanů, požadujíce na oplátku to co nosí na levé ruce -
myslela přitom na zlaté náramky. Prohnaní Sabinové ji však kromě svých šperků
zasypali i svými štíty které také nosili na levé ruce. Pokuste si představit jak
areál pod námi vypadal když byla většina
těchto skvostných ruin pokryta bujným
porostem, a mezi polozasutými sloupy se popásaly kozy kráčejíce po mramorových
dlažbách starých 2 000 let. Byt to pohled mimořádně fascinující pro římské Grand tourists v 18. a 19.stol. kteří
sem přišli konteplovat zašlou slávu antického města.
7
Vězení Mamertin - dvě
pochmurné cely kde Římané nechávali zemřít své vězně, nejznámějším
z nich byl Gót Jugurthá a neporazitelný
Gal Vencingetorix kteří zde zemřeli hladem
nebo uškrcením. Říká se, že ve spodní cele byl uvězněn i Sv.Petr který zde dal
zázračně vyrazit prameni vody aby mohl pokřtít své věznitele.9-12,30
14-19,30
8
71
ŘÍMSKÉ FORUM
Z hlavního vstupu na Via dei Fori Imperiali
sestoupíte do archeologického komplexu podobnému labyrintu - Fora Romana. Nespleťte si
ho s pozdějšími Císařskými Fory které jsou právě na této straně Via dei
Fori Imperiali. Toto je původní Forum, občanské srdce starého Říma, pevného,
podivného Říma který tu byl ještě před rozmazlenými, stále více zkorumpovanými
císařskými Římany 1.- 4.stol. NL
Dnes,
navzdory nákladným archeologickým programům, Forum nevypadá jinak, než pouhá
matoucí změť ruin, budov beze střech, osamocených sloupů, ztracených dlažebních
kamenů, a všudypřítomné zeleně prorůstající mezi stavebními zbytky. Celá
století plundrování a neodolatelná touha pozdějších obyvatel Říma odnést si to
co ještě zbylo z kvalitního stavebního materiálu proměnilo Forum do tohoto
dezolátního stavu. Je téměř nemožné představit si tuto obrovskou rozlohu jako
pulzující srdce Říma který vládl obrovské říši, plnou skvostných a zcela
mimořádných budov - chrámů, paláců, a obchodů - a přeplněnou lidmi ze všech
koutů říše. Všeobecnému zmatení přispívá fakt, že se Forum vyvíjelo po celá
staletí a co vidíte nyní nejsou zbytky z jediného období, ale z 900 let
trvající stavební činnosti (500 BC - 400 NL.). Když byly původní budovy shledány
příliš malé nebo poněkud staromódní pro veliký Řím, byly prostě strženy a
nahrazeny nákladnějšími a většími
budovami. Začasté však základy starých budov nebyly rozebrány a přežily až do
dneška, poznamenané časem, vedle svých mladších příbuzných. Vyčíst smysl
z těchto ruin není lehká záležitost, a mnozí v tom nevidí nic než pouhé
hromady starého kamení které zjevují málo nebo nic ze své bývalé slávy. Jestliže
je některé místo které volá po naléhavé představivosti pro vybavení si jeho
staré slávy, je to právě tady.
9
Basilica Emilia - místo kde se
scházeli obchodníci a byla jakýmsi centrem komunity druhého stol. BC, později v
1.stol. AD přestavěna Augustem. Termín Bazilika není označením chrámu jako
takového, ale specifické architekt. formy vyvinuté ve starém Římě. Byla to veliká
hala s kolonádou která sloužila jako
soudní dvůr nebo pro účely komerční. Některé z těchto Římských bazilik
byly přebudovány na chrámy, a tyto rané modely se ukázaly jako velmi stabilní
v návrzích pozdějších románských chrámů. Najdeme ve městě chrámy ze
13.stol. které se v podstatě neliší od chrámů ze stol.5. nebo 6.
Římské Forum leží
v někdejším močálovitém údolí mezi Kapitolem a Palatinem, přes které šla
blátivá stezka a bylo užíváno jako pohřebiště během Doby železné obyvateli
usazenými na Palatinu. Po nějaké době zde vyrostlo několik chatrčí a objevilo se
tržiště, z kterého se vyvinulo srdce Říma - Forum, poté co bylo uzemí v
6.stol. BC odvodněno.
Vstup z Via dei Fori
Imperiali, Piazza St.Maria Nova a Via di San Giorgio. Vst.
5 000lir 9-15 út,ne 9-13
72
Za Basilikou Emilia, když pohlédnete
směrem ke Kapitolu, uvidíte starou cihelnou Curii, která přežila v nezměněném
stavu od Diokleciánovy éry v 3.stol. V té době již senát prakticky ztratil
veškerou svou moc a prestiž kterou míval v době republiky, kdy se scházel ve
starší budově Kurie. Otevřený prostor
před Kurií je Comitum, politické centrum
antického Říma. Zde stávala Rosta, pódium ze kterého řečníci oslovovali občany a
zde, pod ochrannou střechou je černá dlažba která označuje pravděpodobné místo
pohřbu Romula, prvního Římského krále, ve zmíněném primitivním pohřebišti u
stezky. Legenda se opírá o fakt, že hřbitovní kameny pod černou dlažbou mají
nejstarší známý latinský nápis jehož písmo poněkud připomíná řečtinu.
Julius César Comitum
přebudoval, přeložil Curii do stávajícího místa a přenesl Císařskou Rostu (zdobenou původně špicemi
zajatých lodí - rostra), na místo vlevo od Oblouku Septima Severa. A právě odtud
Markus Aurelius pronesl slavnou pohřební řeč na oslavu zavražděného Cézara.
Vítězný
oblouk Septima Severa byl zbudován r.203 NL na oslavu vítězství císaře Severa
nad Parthy. Byl to tehdy nejbohatěji zdobený oblouk a na jeho vrcholu byla skupina
bronzových jezdeckých soch - minimálně 6ti jezdců. Kamenné reliéfy na oblouku
pravděpodobně vycházely ze série obrovských maleb, které císař poslal do Říma
k větší publicitě svých úspěchů. Na druhé straně prostoru který dělí
Forum od Campidolina, vedle poničené plošiny která byla kdysi chrámem Usmíření, stojí tři skvostné
Korintské sloupy které jsou vším co zbylo z Vespasiánova chrámu. Ty označovaly po staletí
místo Fora v dobách, kdy byl zbytek skryt v křoviscích. Nalevo od Rostry se
zvedá Saturnův chrám, kde bývala uložena
státní pokladnice starých Římanů.
Obraťme se nyní
k otevřenému prostoru mezi Basilikou Emilia a Basilikou Julia (pojmenovanou po Juliu
Césarovi) po pravé straně.To bylo vlastním srdcem Fora, prototypem známých
Italských piazzas, a centrum civilní a občanské aktivity antického Říma. Phokasův
sloup byl posledním pomníkem postaveným na Foru; byl vztyčen r. 608 NL k poctě
Byzantského císaře který věnoval Pantheon papeži Bonifáci IV. Na konci fora, hned
vedle vchodu k vykopávkám, stojí Césarův chrám, postavený Augustem,
Césarovým nástupcem, nad místem kde bylo Césarovo tělo spáleno na hranici
sestavenou zoufalými truchlícími občany, kteří živili plameny předměty ze svého
vlastnictví. Odsud vede Via Sacra vedle chrámu
Antonia a Faustiny, nejlépe zachovalé stavby na Foru, protože byla přestavěna na
křesťanský kostel.
73
Malý okrouhlý
chrámek stojící před ním je Vestin chrám,
kde hrdé a vážené panenské Vestálky udržovaly posvátný oheň. Ruiny Domu Vestálek které jsou hned vedle chrámu,
dávají málo příležitosti k nahlédnutí do skvostného luxusu ve kterém
žili po dobu třiceti let trvajícího slibu čistoty. Uvnitř jejich paláce bylo
nádvoří na způsob zahrady,obklopené vzdušnou kolonádou, za níž se skrývalo
nejméně 50 místností. Vestálky žili v druhém podlaží, ačkoliv palác mohl
mít ještě i podlaží třetí. Šest Vestálek se odevzdalo na 30 let svého života
k udržování věčného ohně - tradice která jde až k prvním dnům
založení města, kdy uhlídání společného ohně bylo rozhodující pro jeho funkci.
Doba po kterou v Římě působili je pozoruhodná a co do váženosti byly na hned
na druhém místě - hned za císařovou ženou. Jejich zásahem mohl být změně i trest
smrti a tento vliv byl využíván - jejich zásahem byl zachráněn i Julius César před
smrtelnou pomstou svého nepřítele, Sully. Vestálky byly státem hýčkány, ale když
porušili svoji přísahu, byly zaživa pohřbeny a když nechaly vyhasnout posvátný
oheň, byly veleknězem zbičovány. Vestálky byly poslední starořímskou institucí
která zanikla, a to až koncem 4.stol. NL, dokonce až poté, co se římský císař
stal křesťanem. Byly nakonec zrušeny císařem Theodosiem.
Vedle areálu je Chrám Kastora a Polluxe, zasvěcený r. 484 BC
dvojčatům - bratrům Heleny Trojské. Podle legendy při své cestě do Říma se
správou o velkém vítězství se zastavili aby napojili své koně u Kašny Joturny, té obdélníkové, mramorem
lemované kašny která stojí nedaleko chrámu. Za chrámem,u paty Palatinu stojí kostel
Santa Maria Antiqua, stavby z doby
císařství, která byla konvertována na křesťanský chrám někdy v 5. nebo 6.stol.
Je v ní několik mimořádných fresek zobrazujících svaté z východu,
podobné těm ve skalních chrámech Turecké Kapadocie.
Nyní se dejme
k domu Vestálek a znovu po Via Sacra. Půjdeme kolem několika menších chrámků
k obrovským valeným klenbám Maxenciovy
Baziliky na levé straně. Stavba byla zahájena za císaře Maxencia cca 306 NL a
byla centrem obchodní a soudní aktivity, poslední svého druhu v Římě. Co zbylo
je jen asi třetina původní velikosti. Tak jako tolik jiných Římských památek,
sloužila jako kamenolom na stavební materiál a přišla tak o své mramorové
obložení i štukové ozdoby. Všimněte si kazetové klenby, která byla tak často
kopírována mnohými renesančními umělci a architekty.
Za bazilikou přijdete
k Titovu Vítěznému Oblouku, který stojí na lehce vyvýšeném místě na jakési
ostruze Palatina. Výhled z tohoto místa je skvostný. Nyní zrestaurován a
očištěn, Titův Oblouk byl postaven
v r.81 na oslavu obsazení Jeruzaléma před 10ti
lety, po velkém Židovském povstání. Je populární zejména pro svůj reliéf
se zabudovaným sedmiramenným svícnem - symbolem Židovství - který byl válečnou
kořistí. Za Obloukem stojí Chrám Venuše a Romy, jehož stavba byla zahájena r.121 NL
a jeho sloupy bez hlavic rámují Koloseum v pozadí. Kostel hned vedle Maxenciovy
Baziliky je Santa Maria Romana, skvostná
stavba z 10.stol. s renesanční fasádou. Je dedikován patronce motoristů a o
jejím svátku - 9. Března - naplňují automobily a taxíky prostor pod chrámem aby
přijali speciální požehnání. Jeho neopakovatelné umístění ho předurčuje
k oblíbenému kostelu pro svatební obřad.
73
KONSTANTINŮV OBLOUK A KOLOSEUM
Majestátní Konstantinův oblouk
pokrytý bohatou mramorovou výzdobou, je těsně u Kolosea. Je to jedena
z nejpůsobivějších památek z dob starého Říma. Byl postaven r.315 NL na
počest Konstantinovy vítězné bitvy nad Maxenciem u Milvianského mostu. Před touto
bitvou - r.312 měl Konstantin, císař který konvertoval Řím na křesťanství - vidění kříže v nebesích a slyšel slova
"V tomto znamení zvítězíš". Ekonomicky uvažující senát nařídil, aby
řada ozdob kterými měl být oblouk pokryt byla přenesena ze starších pomníků a
budov. Pravděpodobně i tato možnost srovnání měla svůj vliv na pochopení kvality
starších prací proti povrchnosti a plochosti reliéfů objednaných přímo pro oblouk.
Ani nebudeme potřebovat příliš představivosti na to, abychom si vybavili Římské
legionáře pochodující pod širokým římským obloukem. Vykopávky pod silnicí mezi
obloukem a chrámem Venuše a Romy odkryly zbytky Meta
Sudans, konickou studnu zbudovanou Titem a tupě zasypanou Mussoliniho inženýry
v r.1936.
Když se díváme na Konstantinův Oblouk, nejskvělejší a
nejzdobnější z těch co zůstali, stojí zato se zamyslet nad tím, jak vůbec
Římané přišli na to tyto pozoruhodné konstrukce stavět. Jaký byl jejich účel?
Proč na ně byli tak hrdí? Ví se, že jen v Římě samotném bylo 50 takových
oblouků a stovky dalších malých i velkých stály v ostatních částech
impéria. Je podivuhodné, že ačkoliv Římané byli především pragmatičtí a
materialističtí, víme již dnes dobře, že jejich triumfální oblouky neměli
žádný praktický smysl. Proč tito tvrdohlaví lidé ztráceli tolik času a energie
stavěním těchto impozantních ale dokonale neužitečných ceremoniálních konstrukcí?
Zdá
se, že jediným prostým důvodem pro Římští císaři stavěli tyto
"monstrózní hračky" jak je kdosi nazval aby oslavili svoji vlastní
mimořádné schopnosti: jako symboly své moci a úspěchů. Není náhodné, že se
triumfální oblouk vyvinul do symbolu Říma v imperiální době. Zatímco
v asketickém republikánském období byly zábory a
triumfy podnikány ve jménu Říma, v pozdějším císařském období byly
podobné úspěchy slaveny jménem generála nebo císaře pod kterým sloužili. Brzy se
stalo běžným pro panujícího hrdiny - dobyvatele stavění nových, nejlépe ještě
ostentativnějších oblouků pod kterými on a jeho vítězná vojska budou pochodovat po
svém návratu (to byl asi jediný praktický účel oblouku). Současní teoretikové
nazývají triumfální oblouky " úlitby grandiózní ale nesmyslné
nedůležitosti". Žádný oblouk si tento epitet nezaslouží víc než oblouk
Konstantinuv.
Nyní se obraťme ke Koloseu, nejobrovitější dosud existující
památce antického Říma. Stavbu začal Flaviánský císař Vespasián r.72 NL a byl
otevřen Titem osum let později programem her a představení
které trvaly 100 dní. Jen během vlastního otvíracího dne bylo v aréně zabito
5 000 divokých zvířat. Stavba je mimořádným výsledkem Římského stavebního
inženýrství, protože stojí na bahnitém podloží získaném vysušením jezera
v místech Neronova Domu Aurea;
Vespasian tak chtěl vynahradit římskému lidu Neronovy konfiskace půdy. Původně
znám jako Flaviův amfiteátr, byl přejmenován později Římany ne Koloseum kteří ho
ztotožňovali s místem kde stál Neronův Colossus, téměř 40 m. vysoká bronzová
pozlacená socha na začátku dnešní Via Imperiali. Dvanáct párů slonů bylo třeba
pro její transport z původního místa před vstupem do Domu Aurea; V r.334
ještě stála a byla zničena až papežem Řehořem Velikým na konci 6.stol.
Koloseum bylo
postaveno pro pobavení více než 50 000. diváků krutými
představeními jako byl boj mezi divokou zvěří a gladiátory, hlediště má obvod 200
m a bylo . Mělo rafinovaný systém. který mohl být otevřen aby chránil diváky před
horkým Římským sluncem. Podívejme se, jak se tři stupně sloupů na vnější
straně budovy postupně stále více vemlouvají. Ty na nejnižší úrovni jsou docela
prosté, je to jen několik kamenů tvořících jakousi hlavici ( nejbližší část).
Ve druhé úrovni mají již hlavice graciézní křivky. Ve třetí úrovni jsou zdobeny
vytesanými listy, typickým klasickým motivem převzatým z akantového keře. Toto
postupné zkvalitňování výrazu je jedním z hlavních prvků klasické
architektury, prvkem který fascinoval architekty 16. 17.a 18.stol. stejně tak jak
antické Římany. Myšlenka která je v pozadí užívání "řádů" jako tří základních forem
hlavic je známá; vespod je pochopitelně nejširší a tudíž nejpevnější sloup,
protože nese největší zátěž. A jak se postupuje nahoru a zátěž klesá, mohou se
užít dekorativnější formy. Řády
sloupů jsou směrem nahoru; Dórský, Jónský a Korintský.
Za vstupné se dají prohlédnout horní patra, kde se za sklem
dá prohlédnout model Kolosea jak vypadal původně. Z horních úrovní je krásný
pohled na vykopávky v podzemních podlažích. Rozhlédněte se po zbytcích
štukových ozdob ve vstupním oblouku na straně metra.
Podle legendy pokud
bude stát Koloseum, bude stát i Řím; až padne Řím skončí i celý svět. Tato
hrozba ovšem neodradila Renesanční šlechtu od užití Kolosea jako kamenolomu pro
stavební materiál na tak skvělé budovy jako je Palazzo Barberini a Palazzo Farnese.
Ještě předtím bylo Koloseum poničeno mnohými zemětřeseními. Za středověko bylo
přeměněno na pevnost. Mnozí experti
namítají, že to bylo v Římských circích a ne zde v Koloseu, kde byly
umučeny tisíce křesťanů. Přesto má Koloseum zvláštní místo v historii
raného křesťanství, a byl to také papež Benedikt XIV. který zakázal užívání
Kolosea jako kamenolomu, když v r.1749 je prohlásil za posvěcené krví
mučedníků. Drobná kaple postavená v 6.sto. pod jedním z jeho oblouků byla
opravena a znovu vysvěcena pro Svatý Rok 1983.
Piazza del Coloseo vst. 3'000 l.
ot. 9- hod. před setměním st. 9- 13 hod.
Za Koloseem na Colle Oppio na kopci Esquilinu můžeme najít místo kde stával
Neronův Domus Aurea. Aby mohl postavit tento
palác, vrtošivý císař zkonfiskoval obrovskou plochu území přímo v centru
Říma a tím si zasloužil nenávist množství svých poddaných. Palác byl nákladná
stavba s fasádou z ryzího zlata, mořskou vodou přivedenou potrubím přímo do
koupelny, ozdobami z perleti a jiných vzácných materiálů a rozlehlými
zahradami. Mnoho z toho nezůstalo; většina z budovy i pozemků zmizela při
veřejných stavbách kterými se pozdější císaři snažili Římanům nahradit
ztráty způsobené Neronovou chamtivostí.
Největší
z budov postavených na místě bývalého Domu Aurea byl velký komplex Trajanových
lázní. Důsledkem bylo, že se po celá staletí nevědělo kde Domus Aurea stával; a
skutečně, když bylo objeveno několik Neronových místností, na konci 15.stol.nikdo
si neuvědomil, že byly součástí tohoto paláce. Jedním z umělců kteří se
tenkrát dali spustit do ssutí zaplněné místnosti která připomínala jeskyni, byl i Rafael. Umělci tehdy okopírovali originální
Římské malby, ve světle loučí sotva viditelné, a jako současní nevychovaní
turisté vyryli svá jména do stěn. Rafael později užil těchto vzorů - známých
jako grotesky, protože byly nalezeny
v grotě (jeskyni) - ve svých dekorativních motivech pro vatikánské Loggie. Nyní
je možné potěšit se krásným parkem kolem ruin Trajánových Lázní.
77
ANDĚLSKÝ HRAD
Protože Sv.Petr je otevřený celý den, začněme
svoji trasu v Castel Sant'Angelo. - který je odpoledne zavřený - pevnosti která
střeží Vatikán již řadu staletí. Můžeme k němu přijít přes most Ponte Sant'Angelo lemovaný sochami andělů. Ty
byly navrženy Berninim, nejvýznamnějším architektem a sochařem Barokního Říma.
Bernini sám vytesal jen dvě sochy a obě byly přemístěny z bezpečnostních
důvodů do kostela Sant'Anrea delle Fratte krátce po jejich vytvoření. Ačkoliv jsou
to jen kopie, andělé na mostě prokazují grácii a charakteristický smysl pro pohyb -
klíčový to prvek barokního sochařství - nejlepších Berniniho prací.
Po projití mostem, stojíte přímo proti Castel Sant'Angelo, obrovské kruhové budově
s jednou z nejosobitějších siluet v Římě. Každý, kdo ještě choval
pochyby o moci a téměř neomezených prostředcích antických císařů na ně tady
zapomene; Ačkoliv vypadá jako pevnost, Andělský hrad byl zbudován jako mauzoleum, či
hrobka císaře Hadriána. Práce na něm začaly v r.135 NL a byl dokončen
císařovým synem Antoniem Piem asi o pět let později. První stavba sestávala
z velké čtvercové základny na které stála mramorem obložená okrouhlá stavba
na které byly vysazeny cypřiše. Mezi nimi se tyčila obrovská socha císaře
Hadriána. Tak jako u mnohých jiných Římských stavem, budoucí generace neviděly
důvod proč by neměla být přestavěna k jejich účelům; nemělo by smysl nechat
tak velkou a potencionálně užitečnou stavbu chátrat. Takže asi od poloviny 6.stol.
NL se budova stala pevností, vojenským klíčem k Římu na téměř 1 000 let a
místem azylu mnohých papežů v bouřlivých dobách válek a obležení. Jeho
název Svatý Anděl je z r.590. Tehdy papež Řehoř Veliký, po svém návratu do
Vatikánu během strašlivé morové rány, uviděl na vrcholku pevnosti stát anděla který vytahoval meč z pochvy.
Pochopil to jako božské znamení že je mor na ústupu a na místě kde stál nechal
postavit kapli. Vedle ní umístil sochu anděla. Od té doby je stavba známa pod tím
názvem.
Vstupme do budovy původními vraty Hadriánovy
hrobky. Pak se projde nádvořím které bylo
obklopeno základnou antického pomníku. Sestoupíme do zaklenuté cihelné chodby která
nám připomene chmurné tresty ve vlhkých celách.. Spirálová rampa napravo vede
k nahoru k místnosti kde byl uložen Hadriánův popel. Tam kde končí rampa,
začíná schodiště papeže Alexandra VI. Borgi. Jedna jeho část byla konstruována
jako dřevěný zvedací most kterým se dala úplně oddělit horní část hradu. Toto
schodiště končí v Cortile (nádvoří) dell'Angelo, ve kterém stojí mramorový
anděl který býval na vrcholu hradu. Ten byl nahrazen bronzovou sochou v r.1753.
Dělové koule které vidíte v pyramidách
na nádvoří vypadají jako přerostlé
mramorové sněhové koule. V komnatách napravo od nádvoří je malá sbírka
zbraní a zbroje; nalevo jsou komnaty s několika freskami ve kterých bývají
příležitostné výstavy, a kaple papeže Lea X. s Michelangelovou fasádou.
Když se dostanete
na nádvoří papeže Alexandra VI. uvidíte studnu nesoucí znak Borgiů. Nádvoří je
obklopeno temnými celami a velkými sklady ve kterých mohlo být v případě
obležení uloženo značné množství olivového oleje a obilí. Benvenuto Celini,
živelný florentský zlatník z 16.stol, také sochař a velkohubý autor autobiografie,
strávil nějaký čas v Andělském hradě ve vězení; stejně tak Giordano Bruno,
heretický mnich, který byl později upálen na Campo dei Fiori, a Beatrice Cenci
obviněná z incestu a popravená hned za Andělským mostem. Její příběh dramatizoval ve své hře" The Centi" Shelly.
81
Dejme se schodištěm v protějším rohu
nádvoří na otevřenou terasu. Je odtud skvostný výhled na střechy města a spodní
část hradu. Můžeme také vidět Passetto,
opevněný koridor spojující hrad s Vatikánem. Papež Klement VII. jej užil
k bezpečnému úniku do hradu během dobytí Říma v r.1572. Za terasou jsou
další komnaty se zbraněmi a uniformami.
Pokračujme v cestě kolem věže a vystupme
několik schodů k papežským komnatám.
Ačkoli byly papeži užívány většinou jen v dobách krize, tyto nádherné
pokoje rozhodně nejsou sparťanské. Zdobný Paulin pokoj, první do kterého vejdete,
byl vyzdoben v 16.stol. Pierem del Vaga a jeho
pomocníky bohatými freskami se scénami ze starého zákona a ze života Sv.Pavla a
Alexandra Velkého. Najdete zde iluzivní dveře s figurou vystupující po schodech.
Z jiných falešných dveří se dívá do pokoje černě oděná figura. Tvrdí se,
že to má být levoboček rodu Orsini. Následující komnata Perseova je pojmenován
podle obrazu na kterém del Vaga představuje Persea
mezi mladými dámami a jednorožci. Klasické téma pokračuje
v další komnatě Amora a Psyché kterou papeži užívali jako ložnici. Z komnaty Pauliny vede zakřivená
chodba zdobená groteskami - druhem ozdob hojně užívaných v době renesance a
vycházejících z čerstvě objevených nástěnných maleb v ruinách Neronova
paláce které umělcům připomínaly jeskyně - vede ke knihovně, několika menším
komnatám a k pokladnici. Zde se shromažďovalo nezměrné bohatství Vatikánu
v době ohrožení. Bylo ukládáno v těžkých truhlicích z 16.stol. které
zde můžeme vidět dodnes. Můžeme pokračovat na horní terasu v nohách
bronzového anděla a potěšit se z krásného rozhledu a vzpomenout si na Tosku,
tragickou hrdinku Pucciniho opery která se zde vrhla z hradeb.
Vst. 3'000 L. po15-20 út,- so, 9-13 ne 9-12 po,14-16,30
81
NÁMĚSTÍ SV.PETRA
Po vyjití
z hradu se déme doprava na Via della Conciliazione. Tato široká, poněkud
bezduchá třída byla postavena za Mussoliniho v r.1936 na oslavu usmíření mezi
Vatikánem a Italskou fašistickou vládou, sjednaným Lateránským Paktem r.1929 který stanovil vztahy mezi vládou a církví. Třída
spojuje Vatikán se zbytkem Říma a když byla budována vyjadřovala fyzickou formu
nově nalezené rovnováhy mezi spirituální
a sekulární mocí. Aby jí uvolnili cestu, byly strženy dvě řady domu a ulic. Tímto
činem byl provždy ztracen malebný původní přístup ke Sv.Petru. Původně zde byl
úchvatný kontrast mezi úzkými a
křivolakými ulicemi které se náhle otevřely do obrovského, světlem zalitého
prostoru náměstí Sv.Petra, podobný ale daleko větší efekt než jaký vnímáte
když zahnete za roh a uvidíte fontánu Trevi. A to je právě materiál z kterého je
vyživováno Barokní umění. Ale i když byla táto původní dramatická exploze
nádhery ztracena, přístup po Via della Conciliazione nám aspoň dává čas zvyknou si
na obrovské rozměry náměstí a obří chrám za ním.
82
Piazza di
San Pietro, obrovský otevřený prostor před Sv.Petrem navrhl Bernini. S prací se začalo r.1656 a bylo
dokončeno za pouhých 11 let. Jeho plocha je určena elipsou, jejíž strany tvoří dvě
obrovské kolonády, každá tvořená čtyřmi řadami
obrovských sloupů. Když se postavíte na jeden ze dvou kamenných disků
zapuštěných do země (jsou asi uprostřed mezi obeliskem v těžišti náměstí a
dvěma fontánami na jeho koncích), kolonáda se zdá být postavena jen z jedné
řady sloupů.
29 m. vysoký Egyptský obelisk přivezl do Říma Kaligula
r.38 NL a byl pravděpodobně v jeho cirku, o kterém se předpokládá, že musel
být někde v těchto místech. Byl přemístěn na jeho současné místo r.1586
papežem Sixtem V. Obtížný úkol vztyčit ho skončil téměř katastrofou když se
začaly trhat lana. V absolutním tichu - divákům bylo pohroženo smrtí když jen
pípnou - zavolal silný hlas "namočte lana!". Tím Janovský námořník
zachránil situaci a byl odměněn papežským slibem, že ratolesti na výzdobu při
Zelené sobotě musí být z Bordighera, námořníkova rodiště.
Emblém na vrcholu obelisku je hvězda Chigi, umístěná sem
na oslavu papeže Alexandra VII. rodu Chigi za jehož pontifikátu bylo náměstí
zbudováno. Alexandr byl k Berninimu neústupný při diktování podmínek
k náměstí. Měl zajisti by papeže vidělo z Loggie Benediction a jeho
Vatikánských komnat co nejvíce lidí; musel zajistit krytý přechod pro papežská
procesí a ten měl procházet kolem všech nejdůležitějších budov Vatikánu,
včetně umístění obelisku a fontány. (Fontána byla umístěna na dnešní
místo a byla zhotovena párová pro rovnováhu).
Na levé straně
náměstí je Vatican Informatin Office a Vatikánský knižní obchod. Jsou zde také
Vatikánské Poštovní úřady na každé straně Sv. Petra a ve vrcholné turistické
sezóně zde stojí modrobílý poštovní automobil. Můžete si koupit Vatikánské
známky a mince v obchodě u Informačního centra v kolonádě naproti a vedle
východu z krypty.
82
SV. PETR - SAN PIETRO
Historie Sv.Petra
sahá až do r.319 NL, kdy císař Konstantin nechal postavit baziliku nad jeho hrobkou.
Původní kostel stál po více jak 1 000 let a prodělal během nich řadu oprav a
rekonstrukcí, uprostřed 15.stol. mu však
hrozilo zhroucení.V r.1452 začaly znovu rekonstrukční práce; byly však záhy
přerušeny pro nedostatek financí. V r.1506 zadal papež Julius II. architektu Bramantovi stržení staré budovy a vybudování
nové baziliky která by i tu Konstantinovu svojí nádherou překonala. Psal se však již rok 1626 kdy byla dokončená
bazilika vysvěcena. Během dlouhých prácí na tomto díle zemřelo pět nejlepších
Renesančních architektů Říma - Bramante, Rafael,
Peruzzi, Antonio Sangallo ml. a Michelangelo.
84
I když se Bramante
nedostal daleko se stavbou chrámu, podařilo se mu nicméně vytvořit jeho hlavní ideu,
ale především postavil hlavní pilíře křížení - masivní sloupy podpírající
kopuli. Po Bramantově smrti 1514 předkládali
postupně své návrhy Rafael, Sangalo a Peruzzi. Stavba však byla znovu
zastavena kvůli vzájemné rivalitě architektů, nedostatku financí,potížím
v souvislosti s dobytím Říma 1527 a kvůli Reformační krizi v církvi.
V r.1546 se však papež Pavel II. obrátil na Michelangela
a víceméně přinutil stárnoucího umělce aby budovu dokončil. Michelangelo na oplátku vyžadoval volnou ruku aby
mohl pracovat podle toho co sám považoval za nejlepší. Vrátil se k Bramanteho původní půdorysné ideji Řeckého
kříže a dokončil většinu interiéru stavby kromě kopule a přední fronty.
Chceme-li vidět nejlepší příklady jeho práce, musíme jít nalevo za kostel, nebo je
prohlédnout ze střechy. Jeho návrh kopule byl pozměněn Giacomem della Porta. Podélná loď byla po jeho
smrti také změněna. Papež Pavel V. chtěl půdorys latinského kříže a ta
Carlo Maderno prodloužil jedno rameno kříže a vytvořil tak podélnou loď. Ten také
dokončil čelní fasádu. Ta byla v té době velmi kritizovaná, protože zakrývá
zespodu kopuli. Je proti původním plánům také mnohem širší než je její výška.
Když stoupáme po
mírných schodech se sochami Sv.Petra a Pavla po stranách,vidíte nad hlavním portálem
Žehnací lóži - Loqqia Benediction. Je to balkon ze kterého jsou vyhlašováni nově
zvolení papeži, a kde stojí aby udělili své apoštolské požehnání o velkých
svátcích. Všimněte si klenby nad vámi vyzdobenou bohatým štukem a mozaiky nad
středním vstupem do portika. Je to zrestaurované dílo malíře 14.stol. Giotta, která byla nad hlavním oltářem
v původní bazilice. Bronzové dveře hlavního vchodu byly také zachráněny re
starého chrámu. Sochař Filareto na nich
pracoval 12 let; jsou na nich scény z Florentského koncilu a ze života papeže
Evžena IV., jejich objednavatele..(1431-1447). Ústřední figury jsou Sv.Petr a Pavel.
Jakmile vejdete do chrámu, podívejte se na zadní stranu dveří. Vespod je na nich
kuriosní Filaretův "podpis" kde sochař zobrazil sebe a své pomocníky jak
tancují radostí, náčiní v rukou,nad dokončenou prací. Nalevo jsou dvoje
moderní bronzové dveře,tzv.Dveře smrti na. Na obou je zobrazen papež Jan XXIII.
Napravo od hlavního vchodu jsou dveře Svátosti a dveře Svaté které se otvírají jen
během Svatého roku.
Po vstupu do hlavního
prostoru se nadechněte a vychutnejte jeho velikost. Podívejte se na lidi u hlavního
oltáře zdrobnělé mimořádnou velikostí chrámu. Podívejte se na sochy, na rozměry
pilířů a nádobu se svěcenou vodou kterou nesou vznášející se kolosální
andělé. Všimněte si také bronzových nápisů v dlažbě uprostřed lodi, které
označují délku hlavních křesťanských chrámu světa. Všechny končí kousek před
apsidou Sv.Petra.
85
Hned po vaší pravici
je Michelangelova Pieta, jedna
z nejznámějších soch na světě. Nyní, poté co byla v r.1972 poškozena
Maďarským maniakem a dokonale zrestaurována ve Vatikánských dílnách, je za
neprůstřelným sklem.
Skvostné bronzové mříže a vrátka od
Borrominiho vedou do třetí kaple na pravé
straně, kaple Nejsvětější Svátosti
s barokní freskou Nejsvětější Trojice od Pietra da Cortona a Berniniho anděly. Na posledním
pilíři vpravo (pilíř Sv.Longina) je bronzová socha Sv.Petra jehož palec věřící
líbají. Ten byl ještě nedávno připisován sochaři
ze 13.stol. Arnolfu da Cambio, ale odborníci ho
nyní mají za podstatně straší práci. V pravé příční lodi za dveřmi do kaple
Sv.Michaela která je většinou zavřená,je Canovův
rozměrný neoklasicistní pomník pro papeže Klementa XIII.
V centrálním křížení stojí Berniniho tabernákl
- baldacchino obrovský baldachýn s točenými bronzovými sloupy se tyčí
vysoko nad papežským trůnem. Jeho objednavatel, papež Urban Barberini si nedělal skrupule ze stržení bronzového
vyložení kopule Panthenonu aby pro Berniniho získal materiál na tuto kuriózní
stavbu. Římané reagovali známým rčením; Quod
non fecerunt barbari, fecerunt Barberini!. S Tabernáklem který se jen hemží
Barberiniovskými včelami je spojená zvláštní legenda, že jej papež nechal postavit
jako poděkování za uzdravení své oblíbené neteře která téměř zemřela při
porodu. Příběh je zobrazen na podstavci jednoho sloupu tabernáklu.
Krásné bronzové věčné světlo svítí nad Confesiem pod
papežským oltářem. Antická nádoba v nice obsahuje pallia, rolky z čisté vlny které jsou
vnímány jako symboly autority papeže a arcibiskupů. Pallie dělají vždy dvě
řeholnice z vlny dvou beránků požehnaných každým rokem v kostele Sv.Anežky na
její svátek, 29. Června a jsou uloženy v nádobě kterou vidíte. Confessio je obřadní vchod do krypty; ta
víceméně koresponduje s místem kde byl pohřben Sv.Petr, hluboko
v základech baziliky.
Skvostný
trůn z pozlaceného bronzu nad hlavním
oltářem v apsidě byl navržen Berninim a
skrývá křeslo ze dřeva a bronzu ve kterém snad sedával Sv.Petr, i když nevypadá
že je starší než středověké (kopii křesla můžete vidět v pokladnici). Nad
ním si všimněte Berniniho okna
z tenkých alabastrových plátků které rozptyluje zlaté světlo kolem holubice,
symbolu Sv.Ducha.
86
Dvě
největší papežské hrobky ve Sv.Petru jsou po obou stranách apsidy a jsou bohužel
nedostatečně osvětlené.. Ta napravo je papeže Urbana
VIII. ta levá Pavla III. Starší je
Pavlova a byla navržena mezi r.1551 a 1575 della
Portou, architektem který dokončil kopuli Sv.Petra po Michelangelově smrti. Papež Urban VIII. měl
velmi šťastnou ruku když zvolil Berniniho pro
vypracování své hrobky. Velkorysost v užití mramoru, bronzu a zlacení na hrobce
je typickým znakem barokní lásky v drahých materiálech užívaných
v hojném množství. Všimněte si kostlivce píšícího papežovo jméno na
mramorovou destičku. Della Portova hrobka pro
Pavla II. si nic nezadá s předešlou
co do výrazové síly, a způsobila po odhalení zanícené diskuse které pokračovaly
ještě dlouhé roky. Nahá postava Justice byla dlouho považována za portrét papežova
krásné sestry Julie. Kouzlo této figury je tak velké, že ještě v 19.stol.se
soudilo, že by neměla odvádět pozornost věřících od modliteb a byla zahalena
závojem. Ti které zajímá barokní hřbitovní plastika si mohou najít hrobku papeže
Alexandra VII., také od Berniniho; stojí
nalevo od oltáře, za nejvzdálenějším pilířem křížení.
Pod památníkem Pia V. je vchod do
sakristie který také vede do malé sbírky Vatikánských klenotů. Sbírka je
různorodá, od sochařsky zpracované hrobky papeže Sixta IV. z 15.stol. od Pallauola kterou
vidíte seshora, po zlatý, drahokamy zdobený kříž z 6.stol.. Je zde známa dalmatika
- liturgický kabát o kterém se říká že ho daroval Karel Veliký - první
posvěcený císař Římské Říše a vládce nad tím co je dnes Francie, a Německo -
ale který je pravděpodobně ze 14.stol.; mramorový tabernákl z pol.15.stol. od
Florentského Donatela a malá kopie
Michelangelovy Piety. Mezi mnohými předměty neocenitelné hodnoty je platinový kalich
darovaný papeži Piu VI. Karlem III. španělským někdy v půli 18.stol. a celá
řada posvátných předmětů ze zlata stříbra a drahých kovů.
Vstup 2'000 Lir.
Pokračujme dál po levé straně lodi
kolem Algardiho pomníku pro papeže Lea XI.
Krásné bronzové mříže v Kapli Chóru jsou od Borrominiho aby vyvážili ty
naproti v Kapli Nejsvětější Svátosti. Na dalším pilíři je nově instalovaný
pomníku papeže Inocenta I. od bratrů
Pallaiulových, jediná velká hrobka která sem byla přenesena ze staré baziliky.
V další kapli je krásny bronzový pomník papeže Jana XXIII. od současného
sochaře Emilia Greca. Na posledním pilíři této lodě je pomník od Benátského
sochaře 19.stol. Canovy a označuje místo ve hrobce pod ním kde jsou po dlouhém exilu
v Itálii pohřbeni poslední z nešťastných Stuartoveců, Římští katolíci a
marní čekatelé na Anglický trůn. Je mezi nimi i Bonnie Princ Charlie, který byl
r.1745 velmi blízko trůnu ale který prožil své poslední dny v chudobě a
opilství v Římě stále snící o slávě která mu byla tak blízko.
Na střechu chrámu se dá vyjet výtahem
nebo dojít po nízkých stupních schodiště - u pravé strany křížení. Najdete tam
rozlehlé svažité terasy poseté reflektory namířené na různé kaple a re kterých
je skvostný pohled na kopuli a na náměstí. Ta terasách jsou kromě nezbytného krámu
se suvenýry také toalety. Po dalších schodech se dostanete ke vstupu do tamburu -
základny kopule - kde stojí busta Michelangela, architekta kopule. Uvnitř tamburu jsou
další schody a krátká rampa vedou na ochoz který ho celý obtáčí a nabízí
ptačí pohled na interiér chrámu. Stojí to zato vyšlapat si cestu až nahoru, ale jen netrpíte-li závratí. Jestliže máte pevné
nervy můžete se pustit do výstupu až na samý vršek chrámu, k lucerně. Úzké
a zdánlivě nekonečné schodiště sleduje křivku kopule v prostoru mezi vnitřní
a vnější stěnou a nakonec vás zavede do omezeného prostoru balkonu lucerny
s absolutně skvělým panoramatem
Říma a okolí. Je zde také dokonalý přehled paláců, nádvoří a zahrad Vatikánu.
Musíme bohužel konstatovat, že je to stoupání únavné, poněkud klaustrofobní, a
rozhodně jednosměrné. V žádném případě si není možné cestu po chvíli
rozmyslit a vrátit se nazpět.
Vstup 2'000 a 3,000 Lir.
Nakonec se vrhněme z výšek dolů a navštivme kryptu (hrobky
papežů). Vstup je u pilíře dedikovanému Sv.Longinovi. Protože jediný východ
z krypty vede ven ze Sv.Petra, je dobré nechat tuto prohlídku nakonec. Krypta je
lemována kaplemi s mramorovými čely a jednoduché náhrobky zabírají místo
celé staré baziliky. A jsou na místě starého hřbitova ve kterém nedávné
vykopávky potvrdily hrob Sv.Petra.
Vstup volný.
Pokud se objednáte
dopředu, můžete si projít vykopávky pod chrámem které vám dají skvělou
představu o životě raně křesťanského Říma.
87
PROHLÍDKA VATIKÁNU
Vatikánský palác je
rezidencí papežů od r.1377. Sestává z řady samostatných budov které mají
cca. 1 400 komnat, kaplí a galerií. Papež a jeho komnaty zabírají pouze malé
procento z celého paláce. Většina z nich je věnována knihovně a
Vatikánskému museu. Ve Vatikánu je možné si objednat autobusovou trasu od
Informačního střediska na nám. Sv.Petra přes vatikánské zahrady až po zadní
východ z Muzea.
Sbírky Vatikánských muzei jsou nesmírné a jsou
vystaveny na trase asi 7 km. Na vývěskách je možné si vybrat čtyři různé trasy
podle barev. Nejkratší trvá 90 minut, nejdelší asi 5 hodin. Hlavní vstup Viale
Vaticano.
Vst. 8'000 Lir. Volný vstup poslední
neděle v měsíci. Zač 8.45 posl.
vstup 16.00.
Mezi
neuvěřitelným bohatství Vatikánu je daleko nejdůležitější Sixtinská kaple.
Začneme-li však tůru bez výrazných zkratek, začíná se Egyptským muzeem. Jeden
z jeho sálů představuje hrobku z údolí králů.
Chiaramonti Museum, které následuje, bylo
založeno neoklasicistním sochařem Canovou a
obsahuje asi 1 000 kopií klasických soch. Nejlepší sbírku soch ve Vatikánu avšak
najdeme v Pio-Clementino Museu, hned vedle haly v sále X najdeme Apoxyomena, krásnou mramorovou kopii Řeckého
bronzu z 1.stol. NL. Je zde řada ještě známějších kusů v Osmiúhelníkovém
Nádvoří, kam je papež Julius II. nechal
r.1503 převést ze svých soukromých sbírek. V jeho levém rohu stojí slavný Apollo Belvedere. Ve vzdálenějším koutě na
stejné straně nádvoří je skupina Laokoon,
nalezená na Římském Esquilinu r.1506 a je považovaná za nejdůležitější antickou
sochu z hlediska vlivu na renesanční umělce. V dnešní době je zájem o
antickou plastiku malý, ale od dob Renesance až po konec 19.stol. bylo jedním
z nejdůležitějších měřítek kulturnosti a vkusu orientace v sochách jako
je právě tato. Samozřejmě v dobách
Renesance neměl zájem o antické umění hranice a nalez právě tohoto sousoší byl
mimořádnou událostí o které se mluvilo
celá léta.
92
Další místnost je věnována zvířatům a je
plná soch a mosaik z barevného mramoru. Dále je sál klasických soch a sál
klasických bust; malý Salon Masek má na podlaze mozaiku přenesenou z Hadrianovy
vily v Tivoli a kopii Praxitelovy Knidské Venuše. (Praxitel byl Michelangelo své
doby - 4.stol. BC). V další hale, Hale Můz je hlavní místo vyhrazeno
Belvederskému Torzu. Je to fragment sochy z 1.stol BC představující pravděpodobně
Herakla, hrající svaly a klasickým sebevědomím, kterou velmi obdivoval Michelangelo.
Příjemný neoklasicistní Sál della Rotonda
má dlažbu z antické mozaiky a rozměrný porfyrový bazén přenesený z Neronova paláce a několik
obrovských soch. Sál Řeckého půdorysu má dva krásné porfyrové sarkofágy, jeden
Konstantinův (mohli jste již vidět jeho kopii v Santa Costanza). Druhý je
Sv.Heleny, matky císaře Konstantina.
Jestliže vaše trasa zahrnuje Etruské museum, uvidíte mimořádné objekty
z Regolini-Galassi nalezené nedaleko Cerveteri a spoustu jiných věcí. Následují
tři sekce se specializovanou náplní: Antiquarium
s Římskými originály, tri menší sály s Řeckými originály (za nimi je
široké schodiště lemované Asyrskými reliéfy), a sbírka váz. Až za nimi je
kopulový Sala della Biga. Skupina Biga - vozataje - uprostřed byla zcela
rekonstruována r.1780. Vozataj sám je originál a byl užíván v kostele San Marko
jako biskupský stolec (trůn).
Všechny trasy se setkávají v Candelabra
Gallery - galerii svíček - kde jsou vystaveny obrovské svíčky které jsou, tak jako
sarkofágy a vázy, prastaré originály. V galerii Tapiserií která následuje jsou
stěny naproti oknům pokryty skvostnými Bruselskými tapiseriemi z 16.stol. navrženými
Rafaelem. Na stěně s okny jsou tapiserie popisující život papeže Urbana VIII.
Byly utkány v dílnách které Barberiniové zřídili v Římě v 17.stol.
specielně pro tento účel.
Nyní vstoupíme do dlouhé podivné Galerie Map,
s freskami 40ti topografických map Itálie a papežských teritorií, objednaných
papežem Řehořem XIII. r.1580. Na každé
mapě je detailní plán hlavního města zobrazeného regionu. Strop je ozdobený
epizodami z dějin jednotlivých oblastí. Kroky návštěvníků v této
chodbě se zrychlují, ale rozumné se trochu zdržet, obzvláště jestli vás zajímá
historie a zeměpis viděný očima dávných generací.
Galerie vede ke komnatám Pia V, kde najdete malou
halu ověšenou tapiseriemi. Naproti oknům visí několik vzácných kusů vyrobených
v Tournai v Belgii, s pašijovými scénami a křtem Krista. Nyní projdeme
kaplí a jestli jdeme po delší trase, zahneme doleva do komnaty Sobieského, která
dostala své jméno po obrovské malbě od
Polského umělce Lejka. Je na ní Vítězství u Vídně, rozhodující porážka vpádu
Ottomanských vojsk na konci 17.stol. Turci byli odhodláni dobýt Vídeň, a pokud by
uspěli, není pochyb o tom, že by se rychle zmocnili celé střední Evropy. Rozměrná
výstavní skříň v Sále Immaculate
Conception nabízí k prohlídce vzácné svazky obsahující texty papežských
bul proklamujících toto dogma.
93
Nyní vstoupíme do Rafaelových komnat které jsou přesně nad
Borgiovskými komnatami. Papež Julius II. se přestěhoval do této sestavy pokojů
r.1507, čtyři roky po svém zvolení, neochotný bydlet v Borgiovských prostorách
prosycených duchem jeho nechvalně známého předchůdce Alexandra VI. Povolal Rafaela a
jeho pomocníky aby pokoje vyzdobili. První komnata do které vstoupíte je poslední
kterou Rafael maloval a byla dokončena Giuliem Romanem který pracoval podle Rafaelových
kreseb pro nového papeže, Lea X. Znám pod názvem komnata Incendio, sloužil jako papežova jídelna. Fresky
zde popisují činy předešlých papežů se jménem Leo a nejlepší z nich ukazuje
Požár v Borgu (prostor mezi Vatikánem a
Andělským hradem) který hrozil zachvátit původní stavbu Sv.Petra r.847. Požár
tehdy papež Leo IV. zázračně uhasil pouhým znamením kříže. Další fresky
ukazují korunovaci Karla Velikého Lvem II. ve Sv.Petru, přísahu Lea III. a námořní
bitvu se Saracény v Ostii r. 849, po které Leo IV. prokázal poraženým své
milosrdenství.
Komnata Segnatury do které přejdeme nyní byla
první kterou Rafael maloval a je téměř celá
provedena jeho rukou. Téma maleb v komnatě, které můžeme zjednodušeně nazvat
"učení" odráží skutečnost, že zde byla knihovna Julia II. Na fresce
známé jako Debata o Nejvyšší Svátosti
triumfálně vítězí Teologie.
95
SIXTINSKÁ KAPLE
R.1508 obávaný
papež Julius II objednal u Michelangela namalování fresek na stropě Sixtovy kaple o
ploše téměř 4 000 m2. Úkol zabral čtyři roky, a říká se, že Michelangelo
další čtyři roky nedokázal nic přečíst aniž si to zvedl nad hlavu. Výsledkem je
ovšem mistrovské dílo, jak můžete vidět. Velmi pomůže dalekohled. Protože zde
může být narváno jak na fotbale, snažte se sem dostat brzy.
Před vysvěcením v r.1483, byly spodní
části zdí vyzdobeny řadou umělců včetně Botticeliho,
Ghirlandaia, Perugina a Signoreliho kteří všichni pracovali pod Pintorichiovým vedením. Namalovali scény
z Mojžíšova života na jedné, a epizody ze života Krista na stěně druhé.
Později se Julius II, který byl nespokojený s jednoduchou výzdobou stropu - ta
byla redukována jen na namalované zlaté hvězdy, rozhodl povolat Michelangela. Byla to zakázka kterou Michelangelo nemohl odmítnout, což ještě
neznamená že ji přijal rád. V té době pracoval Michelangelo na hrobce Julia II. - projektu
který nikdy nebyl dokončen - a protože se sám považoval za sochaře především a za
malíře až po tom, nebyl nadšený myšlenkou přerušení sochařské práce na úkor
malby. ( malbu považoval vlastně za činnost pod jeho úroveň). Julius však byl muž s kterým se nedalo
smlouvat a Michelangelo neochotně začal
s prací. Práce čile pokračovaly až do doby kdy se M. rozhodl vymalovat celý
strop sám a propustil své pomocníky (jako kontrast většina práce na Rafaelových Stanzas byla dílem pomocníků, jen několik
klíčových figur jsou jeho vlastním dílem).
Námětem Michelangelovy
práce byl vývoj lidstva před příchodem Krista. Ten je ilustrován na devíti
hlavních panelech. Jsou na nich směrem od oltáře: Oddělení světla od temnot,
Stvoření Nebes, Oddělení souše od vod, Stvoření Adama, Stvoření Evy, Dědičný
hřích a vyhnání z ráje, Obětující Noe, Potopa, a Opilý Noe. Tyto hlavní
scény zapadají do architektonického rámce který je dále doplněn malbami
starozákonních figur, proroků a Sybil a dvaceti ignudi,
tj.nahých mladíků. V lunetách pod stropem - plochách mezi okny namaloval
Kristovy předky.
Poměrně nedávno byl dokončen ambiciosní
projekt vyčištění této fresky. Byl to proces který rozvířil mnoho diskusí.
Restaurované fresky mají zářivé barvy v překvapivém kontrastu k tomu jak
vypadaly předtím a jak byly po celá desetiletí se samozřejmostí přijímány. Byl Michelangelo mistrem zářivých barev, jak mnozí
odborníci tvrdí? Nebo je "nová Sixt.kaple" pomýlenou interpretací
Michelangelových záměrů? Názory se liší a spor bude jistě trvat po řadu let. Co
však zůstalo nezměněno je neopakovatelná síla výrazu a umělcovy imaginace.
Všimněme si, že obrazy malované později jsou méně podrobné a jednodušší ve
výrazu než ty předchozí (viz.stvoření Adamovo). Jak práce pokračovala,
Michelangelo se stával sebejistější a postupně začal užívat větší formy a
jednodušší barvy.
96
Asi o 20 let později byl Michelangelo zavolán znovu, tentokrát
Farnézským papežem Pavlem III. aby rozšířil výzdobu kaple o malbu posledního soudu
na stěně nad oltářem. (Restaurace této fresky již byla také dokončena). Zakázka
stárnoucímu a zatrpklému umělci, který se těžko vyrovnával s faktem hrůz po
dobytí Říma (1527) a problémy které přinesla reformace, docela vyhovovala. Malba
vyvolala odmítavé reakce ještě dlouho předtím než byla r.1541 dokončena,
šokujíce mnohé Vatikánské hodnostáře - zvláště Biagia di Cesena, který
kritizoval nevhodnou nahotu jejích postav. Michelangelo
reagoval namalováním Biagiho tváře postavu s oslíma ušima v pekle (vpravo
dole). Biagio si stěžoval u papeže a trval na odstranění portrétu, ale papežova
vtipná odpověď byla, že se může přimluvit za ty v očistci, ale ne za ty
v pekle. V r.1564 další papež, Pius IV. zašel tak daleko, že nechal
malíře Daniela da Volterra namalovat drapérie přes nahé postavy v popředí. Ty
byly během posledního restaurování pochopitelně odstraněny. Michelangelo namaloval vlastní tvář na staženou lidskou
kůži v rukou Sv.Bartoloměje.
Jestliže může být stropní freska Sixt. kaple
vykládána jako výraz Michelangelovy důvěry ve vrcholnou Renesanci, období které
nevidí hranice pro lidské možnosti a nadšené objevováním klasického umění, jeho
Poslední soud, v kontrastu k předchozímu, je hluboce ponurý osobní výklad
lidské existencionální situace. Musíme uznat, že s tím má co dělat i
námět který musel zpracovat - konec světa lze těžko vnímat jako žertovnou situaci
- ale zatímco jiní umělci kteří se vypořádávali se stejným úkolem stavěli do
popředí fenomén vykoupení milosrdným Bohem, Michelangelo nenechává nikoho na
pochybách, že jeho Bůh je především trestající. Mnoho odborníků zdůrazňuje
charakter malby kterému Taliáni říkají terribilitá,
jakýsi druh hrozivé síly, typické právě pro pozdního Michelangela. Dokonce ještě
jako mladý muž by Michelangelo označen
papežem Juliem II. jako člověk ze kterého jde strach. Těžko říct jak moc se tento
jeho rys rozvinul v době kdy maloval tuto
vířivou masu lidí.
Po zhlédnutí tohoto mistrovského
díla a zjištění, že jste přežili neskutečnou tlačenici, projdeme výstavními
sály Vatikánské knihovny, jedné z nejskvělejších na světě. Doporučujeme
abyste se podívali do místnosti č. X - místnosti Aldobrandiniho svatby, kvůli jejím
starým freskám zobrazujícím Římský svatební rituál a pojmenované po svém
pozdějším majiteli, kardinálu Aldobrandinim.
Z Alexandrovy
místnosti Vatikánské knihovny můžeme projít do Nového Křídla (Braccio Nuovo). Zde
jsou další Řecké a Římské sochy, ze kterých je nejslavnější Augustus de Prima Porta; je ve čtvrté nice vlevo
od konce. Je považována za věrný portrét císaře Augusta když mu bylo 40.
Všimněte si vypracování reliéfů na jeho zbroji. Dva pozlacení bronzoví pávi byli
součástí nádvoří původní baziliky Sv.Petra.
Je velmi pravděpodobné, že byli ještě předtím umístěni
v Mausoleu císaře Hadriána. Pro staré Římany byl páv symbolem nemorálnosti.
97
V Quatro
Cancelli je kavárna a jestli chceme projít celý program, vejdeme z ní do Pinacoteky. Malby mají téměř výhradně
náboženské náměty a jsou seřazeny v chronologickém pořadí, počínaje tím,
co bylo v 19.stol. nazýváno "primitivy 11. a 12.stol." Sál č.II má skvělý triptych od Giotta
pomalovaný po obou stranách který stával nad hlavním oltářem starého Sv.Petra.
V sále III Najdete několik madon od Florentských mistrů Fra Angelika a Filippa Lippiho. Rafaelův sál zdobí mimořádné Proměnění, Korunovace
Panny a Foligno Madonna a také tapiserie
které navrhl pro Sixt. Kapli. V dalším sále jsou Leonardův Sv.Jeroným
a Belliniho Pieta.
Po
vyjití z Pinakotéky se dejme doleva a podívejme se na reliéfy z podstavce
sloupu Antonia Pia vystavené na nádvoří. Nyní stojíme před Museem Pohanských
Starožitností (Museo Gregoriano Profano) ve kterém jsou antické plastiky a jiné
objekty nalezené na území papežského státu. Zdařilá moderní instalace umocňuje
vybranou kolekci Řeckých a Římských plastik.
Následuje Muzeum
Křesťanských Starožitností (Museo Pio Cristiano), kde je nejvýznamnějším dílem
Dobrý Pastýř ze 3.stol. a pak Etnologické Misionářské muzeum (Museo
Missionaro-Etnologico). Obě muzea přetékají skvělými exponáty z exotických
míst, včetně orientálních sošek a váz. Poslední, Historické muzeum obsahuje m.j. papežské kočáry.
Všechny tyto sbírky jsou plné skvělých exponátů, ale protože jsou poslední
v řadě, nemůže se jim pro únavu věnovat pozornost kterou by si zasloužili.
Nebylo by vůbec marné se sem vrátit druhý den a prohlédnout si konec trasy -
řekněme od kavárny- pořádně znovu.
98
STARÝ ŘÍM
Čtvrt s úzkými uličkami
kuriosních jmen, otevřenými barokními náměstími a malebnými zákoutími, Starý
Řím (Vecchia Roma) leží na výběžku který vytlačuje Tiberu západním směrem,
k Vatikánu. V době Renesance, kdy papežové vládli jak z Vatikánu tak
z Laterána, uzemí mezi nimi se stala obchodním centrem města. Řemeslníci a
obchodníci se činili ve stínu obrovských paláců postavených aby upevnili prestiž a moc vůdčích osob papežského dvora.
Spisovatelé a umělci, jako satirik Aretino a
zlatník - sochař B.Cellini, utrousili
sarkastické poznámky o proměnlivém bohatství dvořanů a dvořanek (courtesans)
kteří zde bydleli. Řemeslníci i umělci stále
žijí ve Starém Římě ačkoliv jejich počet se zmenšuje s tím, jak se stává
čtvrt vyhledávanější a dražší. Je to čtvrt pro pěší tůru jak ve všední den
kdy jsou zde otevřeny malé obchůdky a vře to zde aktivitou, tak o víkendu, kdy je zde
méně dopravního ruchu a neruší vás hluk.
98
OD IL GESŮ NA PIAZZA NAVONA /starý Řím/
1
2
Začneme na Piazza Venezia, projdeme Via de Plebiscito nalevo k obrovskému
chrámu Il Gesů, mateřskému kostelu Jezuitů a praotci
všech barokních chrámů. Byl navržen v r.1568 Florentským architektem Vignolou, ale minimálně po dalších sto let
nebyl v interiéru dokončen. Původně bylo zamýšleno, že interiér bude
ponechán prostý pro zdůraznění skromnosti. Když se však tato myšlenka opustila,
nebyly pak už brány ohledy na jakákoliv výdaje. K jeho nádheře a honosnosti se
těžko najde srovnatelný prostor, včetně Sv.Petra. Zcela mimořádné jsou zde
stropní fresky tekoucí svrchu a pojící se na štukové postavy parapetu. Baciccia zde dosáhl mimořádného efektu,
zvláště v hlavní fresce lodi Triumf Svatého Jména Ježíšova. Zdá se zde, že
heretici svrhávaní dolu s nebes padají přímo na pozorovatele. Dalším
želízkem posilujícím skvostnost interiéru je oltář v kapli Sv.Ignáce
z Loyoly v levém transeptu. Je to jistě nejpůsobivější oltář
v Římě; až se budete okouzleni dívat na třpytivou hroudu z lapisu lazuli který
ji korunuje uvědomte si, že je to jenom vrstvička lapisu na sádrovém podkladě.
Těžké bronzové zábradlí od Carla Fontany
skvostný celek podtrhuje.
Architektonický význam Il
Gesú však jeho skvostný interiér daleko
přesahuje. Tento chrám je první z protireformačních chrámů; tj.první
důležitý chrám postavený po té, co Tridentský koncil (1546-1563) signalizoval
odhodlání Římskokatolické církve zahájit odvetu proti Reformovaným
"protestantským" heretikům v severní Evropě. Jeho role je v tomto
ohledu podtržena faktem, že byl postaven pro Jezuity, nový náboženský řád
založený v r.1540, jehož účel - jako vojska Kristova pro novou militantní
církev - bylo jednoznačně posílit absolutní autoritu Katolické církve. Proto dostal
kostel širokou loď, ideální pro shromáždění velkého počtu věřících a chór -
prostor hned za oltářem - byla zřetelně oddělena od lodě aby se zdůraznil rozdíl
mezi církev. hodnostáři a laiky; jsou zde boční kaple pro uctívání jednotlivých
svatých (což také mělo další výhodu, že se daly snadno prodat bohatým lidem -
běžný zdroj stále potřebné finanční hotovosti); a značná délka lodi nutila
k soustředění na oltář. Jeho imitace se objevily ve všech katolických zemích
Evropy - neomylné měřítko jeho úspěšnosti.
99
3 Po prohlídce
Gezú se obraťme k Piazza della Minerva. Uprostřed náměstí stojí roztomilý slon od Berniniho nesoucí na svých zádech
Egyptský obelisk, a s nápisem na podstavci oznamujícím něco ve významu, že je
ke stálé moudrosti nutná pevná vůle. Tento pomník stojí právě před kostelem Santa Maria sopra Minerva, jehož jméno
naznačuje, že kostel byl postaven nad (sopra) základy původního chrámu Minervy. Byl
zbudován Dominikány v drsných liniích Italské gotiky a prošel několika více
či méně zdařilými rekonstrukcemi interiéru. Avšak jako jediný gotický kostel ve
městě představuje jistý kontrast k přebujelému Baroku. Mějte po ruce několik
mincí abyste si mohli osvětlit kapli Carafa v pravém transeptu, kde se vyplatí
investovat do několika krásných fresek Fillippina
Lippiho z 15.stol. Pod hlavním oltářem je hrobka patronky Itálie, Sv. Kateřiny
Sienské. Nalevo od oltáře je Michelangelova
socha zmrtvýchvstalého Krista a hrobka noblesního malíře, Fra Angelika; ta je za
moderní sochařskou bronzovou stěnou. Jak se budete vracet k východu, všimněte
si neobvyklého a málo známého Berniniho pomníku Blahoslavené Marie na pátém
pilíři od vchodu.
4 Veliká budova
venku před Vámi je Pantheon. Projděte ulicí
Via della Minerva a dostanete se ke vchodu z Piazza
della Rotonda. Majestátní kruhová budova je
nejlépe zachovalou budovou Imperiálního Říma. Byla zbudována na místě původního
Pantheonu z r.27 BC postaveném Augustovým generálem Agrippou jeho kompletním
přestavěním císařem Hadriánem cca r.120 NL. Vlastně byla Hadriánem také navržena
tak jako chrámy, paláce a jezera jeho obrovské vily mimo město, v Tivoli. Kupodivu
Hadrián nechal nad vchodem původní nápis který ohlašuje jako stavitele Agrippu, což
vyvolalo mezi archeology obrovské zmatky ukončené až v r.1892, kdy se zjistilo,
že všechny cihly ze kterých je chrám postaven nesou letopočet 120 NL.
Nejobdivuhodnější věcí
na Pantheonu není jeho velikost, jakkoliv je ohromující ( do roku 1960 to byla
největší kopule na světě), dokonce ani zvládnutí obrovských technických potíží
nutných ke stavbě tak rozměrné kopule, ale mimořádná jednotnost stavby "tichý
a majestátní výraz klasického světa", jak to napsal nějaký spisovatel, které
vyzařuje. Nemusíme jít daleko abychom poznali důvod této harmonie: průměr kopule se
přesně rovná výšce stěn. Je to právě užitím takto jednoduché matematiky které
dává klasické architektuře její charakteristický smysl pro proporci, její
vznešenost a účinek trvající po věky. Pokud je vyvedena v takové velikosti, je
účinek skutečně ohromující.
102
Proč právě Pantheon zůstal mezi všemi
Římskými památkami jediný nedotčen? Proto, že se stal křesťanským kostelem -
abychom byli přesní v r.608. Musíme však říci, že každá budova, ať už
kostel nebo ne, neunikla jistému stupni poničení během vzepjatých staletí
Římského vývoje po pádu Císařství. Např. v r.655 bylo sejmuto pozlacené
bronzové krytí kopule a podobně, začátkem 17.stol. Papež Urban VIII. sundal bronz
který kryl dřevěné trámy portiku, a užil ho ke stavbě tabernáklu nad oltářem
Sv.Petra a několika kanónů. Nicméně exteriér Panthenonu je v podstatě takový,
jak byl vybudován. Vevnitř však je to jinak; především pro množství různých
hrobek které zde byly po staletí umísťovány. Nejznámější z nich je Rafaelova
(mezi druhou a třetí kaplí nalevo). Jsou zde také pohřbeni dva Italští králové
19.stol. Vittorio Emanuele II. a Umberto I. Hrobka prvního byla částečně postavena
z "pantheonského bronzu" který užil Urban VIII. na děla a který takto
přetaven byl symbolicky navrácen na původní místo. Velký otvor v Apexu kopule nevznikl později, ani není
svědectvím že stavbu nedokázal dokončit ani sám Hadrián, ale byl zde vždycky,
zamýšlen jako symbol "vševidoucího oka nebes".
3
Nyní ulicí Via della Dogana Vacchia k Piazza San Luigi dei Francesi /7,30 - 12,30 X 15,30 - 19,00/
který má své jméno podle Francouzského koloniálního kostela v Římě (Luigi =
Louis). Kostel je známý pro své tři famosní Caravagge
namalované na počátku 17.stol. pro kapli
St.Matteo (poslední vlevo). Je třeba vhodit minci pro osvětlení Caravaggových
světelných efektů. Jsou zde - zleva - Povolání Sv.Matouše, Matouš a anděl, a
Umučení Sv. Matouše. Během svého vzniku byly příčinou značnýchrozpaků
řeholníků kostela, kteří měli za to, že Car. dramaticko-realistický přístup je
skandálně urážlivý. První verze jeho oltářního obrazu byla odmítnuta; dalšími
dvěma nebyli kněží také příliš nadšeni. Čas dal zapravdu Caravaggiovu ochránci, kardinálu Francesco del Monte, který
tyto práce objednal a zarputile je hájil. Jsou považovány za umělcova nejlepší
díla.
4
7.30 - 12.30 15.30 - 19.00
Čt. Jen do 12.30
103
6 Po vyjití ze
St.Luigi se dáme do leva a druhou ulicí vlevo na malé náměstí Pizza di Sant´Agostino. Hned po vstoupení do bohatě
mramorem obloženého kostela uvidíme po levici mramorovou madonu Jacopa Sansovina (1521), jedna
z nejpopulárnějších plastik v Římě, která je téměř překryta
bezpočtem svíček a jiných darů. Na prvním oltáři vlevo je dojemná Caravaggiova malba Madona Loretánská (1605).
V lodi stojí teď již na svém původním místě mramorová Svatá Rodina, pod
postavou Rafaelova Izajáše namalované na
jednom z pilastrů (1512).
7 Ven ze
St.Agostina doleva, zpět po předchozí trase po Via della Scrofa (ulice Svině), která
je zkratkou v této čtvrti plné řemeslných krámků a neobvyklých malých
obchůdků. Uličky kolem jsou typické pro tento starý Řím. Dále zahneme doleva na
ul. Via dei Portoghesi a postůjme před budovou která ji rozděluje. Na jejím vrcholu
je Opičí věž, známý objekt místa. Via dell Orso, napravo od věže je ulicí
řemeslníků, a restaurátorů. Ta končí na Vicolo dei Soldati, kde najdeme známý
hotel Hostaria dell Orso který slouží
hostům již od 15.stol.
8 Projdeme
Vicolo dell Soldati na nám. Piazza Zanardelli a odbočíme na Via dei Coronari - ulici
výrobců umělých růží, kterou lemují obchody starožitníků. Na nám. Piazza San
Salvatore in Lauro najděte malé dveře vlevo od kostela. Zavedou vás do skvostného
malého kláštera z 15.stol, jedním z Římských skrytých pokladů. Skvostný kostel Sv.Salvátora zvláštním způsobem
připomíná Benátský kostel toho jména jak venkem tak vnitřkem.
Pokračujeme Via dei Coronari a Vicolo
del Curato do Via del Banco di Santo Spirito. Malé náměstí na konci mostu Ponte Sant
Angelo bylo v r.1599 scénou popravy Beatrice Cenci a dalších z rodiny
zapletených do tragické historie která později inspirovala Shellyho k jeho hře.
Dejme se doleva ulicí Via del Banco di Santo
Spirito k Arco dei Banchi, která vedla k účtárnám renesančního
finančníka Agostina Chigiho. Skvostné staré paláce včetně toho na rohu ul.Via dei
Banchi Nuovi, ve kterém funguje nejstarší banka Říma San Spirito od raného 17.stol.
9 Dále po Via dei
Banchi Nuovi, tmavou uličkou vedoucí na Piazza
dell Orologio. Byla pojmenovaná po Borrominiho frivolní věži s hodinami na Oratoři Sv. Filippina, která není pojmenovaná
podle tichomořských ostrovů ale podle upřednostňovanému Římskému svatému, Filipu
Neri, zakladateli Kongregace Oratoriánů (1551). Tak jako Jezuité, byli Oratoriáni -
nebo Filipíni, jak byli známější, jedním z nových církevních řádů
ustavených v půli 16.stol. jako součást protireformace. Ale tam, kde Jezuité
byli pevní a nekompromisní v šíření agresivního řádu, Oratoriáni pod
vedením laskavého Filipa Neri jednali v rámci humanity a "dobré
práce". Neri, muž vzácného šarmu a důvtipu trval na tom aby členové řádu -
většina z nich mladí šlechtici které osobně naverboval - se kromě jiných
projevů skromnosti manuálně podíleli na práci na zdejším kostele Santa Maria in
Vallicella, nebo Chiesa Nuova, jak je
všeobecně nazýván. Kostel byl postaven ke konci 16.stol. a pyšní se hrdým barokním
interiérem celým v bílé a zlaté, se stropními freskami od Pietra da Cortona a třemi
skvělými oltářními obrazy od Rubense. Hned vedle kostela je vlastní oratoř, hlavní
stan řádu která byla postavena Borrominim mezi r.1637-1662. Její lehce zvlněná
fronta je typická pro posedlost Borrominiho pro vnášení pohybu do jeho budov.
Obrátíme se doleva, těsně kolem
Chiesa Nuova, znovu doleva po Via del Governo Vecchio a hned doprava k paláci
Palazzo di Monte Giordano, známý jako Palazzo
Taverna. Kdysi součástí opěrných římských bodů mocné rodiny Orsini nyní
rozdělený do řady velmi vyhledávaných apartmánů. Projděme dveřmi a podívejme se
na krásnou fontánu na nádvoří, jednom z nejromantičtějších zákoutí Říma.
Vrátíme se na ul. Via del Governo
Vecchio a zahneme doleva. Ul.nese své jméno podle pal. Z 15.stol. Palazzo Nardini,kdysi
to bylo sídlo papežské vlády a později soudu.
7
Zahneme nalevo do Via di Parione a po ní na Piazza della Pace kde se objeví
půlkruhový (segmentový) portikus před kostelem z 15.stol. Santa Maria della Pace. V r.1656 byl
pověřen Pietro da Cortona aby chrám
zrestauroval a navrhl novou fasádu, nechal v blízkém okolí zbourat několik budov
aby zajistil důstojný přístup k chrámu. Pak zbudoval i klenby portika aby vše
architektonicky sjednotil.Kostel je zpravidla zavřený, ale bude-li náhodou otevřený
když půjdeme kolem, vejděme a prohlídneme si Rafaelovu
fresku Sybily nad prvním oltářem vpravo, a skvostnou výzdobu kaple Cesi, navrženou
v půli 16.stol. Sangallem - druhá vpravo.
104
Z PIAZZA NAVONA K VILE
GIULIA /starý Řím/
8
Via Tor Millina vede na Piazza Navona, nádherné barokní náměstí které stojí
na ruinách Domiciánova stadia. Stále má v sobě něco z bezstarostné
atmosféra dnů kdy bylo scénou Římských cirkusových her, středověkých---------- a
karnevalů 17.stol. Dokonce i teď bývá dějištěm živé slavnosti--------
v lednu a řady dalších během roku.
105
9
Piazza Navona vypadá v podstatě stejně jak vypadala v 17.a 18.stol,
poté co papež Innocent X z rodu Pamphili rozhodl o jejím zbudování aby kontroval
Palác Barberini na nám. Quatro Fontane. Nízké domy, mnohé se záviděníhodnými
terasovými zahradami, převyšuje skvostná barokní fasáda kostela Sant Agnese in Agone (z Agona se odvozuje slovo
Navona, první pak vzniklo zkomolením "agonalis"
což bylo římské jméno pro Domiciánuv cirkus.)
10
Nádherná Fontana dei Fiumi,
nejproslulejší dílo na náměstí, umístěna
přesně v jeho středu, byla vytvořena Berninim
pro papeže Innocenta X. v r.1651 ještě před započetím prací na fasádě
kostela. Obelisk zvedající se z fontány je Římská kopie která byla původně
umístěna v Maxenciově Cirku na Via Appia Antica. Berniniho figury čtyř řek reprezentují čtyři
světové strany. Nil s hlavou zakrytou na znamení neznámých pramenů; Gangu;
Dunaj; a La Plata se zdviženou rukou. Piazza je ráno rozespalá a jen hrstka důchodců
se vyhřívá na kamenných lavičkách a děcka jezdí na kole okolo fontány. Teprve
večer Piazza Navona ožívá barvitým shromážděním lelkujících, pouličních
umělců, turistů a Římanů na promenádě (passeggiata).
Někdy se dá přes osvětlená okna Pallazo
Pamphili, hned vedle Sant Agnese zahlédnout úchvatné fresky Pietro da Cortony. Palác je nyní Brazilskou
ambasádou.
Na konci náměstí vede malá ulička
Via della Cuccagna ( podle oblíbené hry na Piazza N.) vede k Palazzo Braschi na pravé straně. Ten je teď
městským museem.
15
Jestli opustíme náměstí jeho prostředkem, přes Corsia Agonale, uvidíte
krásný palác ze 17.stol. Pallazo Madama
přímo před Vámi na Corso Rinascimento. Býval kdysi palácem Mediceů, nyní je
sídlem Italského Senátu. Doprava po Corso Rinascimento je--------budova ve které
bývala římská universita. Bude-li to možné nahlédněte do jejího dvora a na
portál Borrominiho barokního Sant Ivo alla Sapienza /jen neděle 10,00 po mši/,
který má jednu z nejskvostnějších kopulí v Římě - zlatou spirálu o které
se říká, že byla inspirována včelím žihadlem. Borromini kostel postavil na objednávku papeže
Urbana VIII. Kostel je hlídán vojákem, protože je součástí úřadoven senátu. Je
však otevřen jednou týdně o mši - Neděle v 10 hod.
- a stojí za podívání. Zvláště jestli vás přitahuje Borrominiho posedlost
složitým matematicko - architektonickým řešením prostoru.
16
Na Corso Vittorio Emanuele vystupuje obrovský kostel ze 17.stol. Sant Andrea della Valle nad náměstím
s fontánou. Jeho kopule od Maderny je
nejvyšší po Sv.Petru nejvyšší v Římě. Ačkoliv jsou jeho rozměry obrovské,
je v kompozici pozoruhodně vyvážený. Vevnitř, kde se konala premiéra Puciniho
Toscy, stojí za pozornost fresky ze zač. 17.stol. na klenbě chóru od Domenichina a od
Lanfranca v kopuli - jednom z nejranějších plně barokních podhledů.
Poslední dva pilastry lodě u transeptu mají renesanční hrobky dvou papežů
z rodu Piccolomini, které sem byly přemístěny ze Sv.Petra.
106
17
Téměř naproti St.Andrea della Valle je Palazzo
Massimo alle Colone který arch. Baldassare
Peruzzi přizpůsobil parcele po starším paláci rod.Massimo (1530). Jestli se sem
dostanete 14. Května, dostanete se i do paláce s krásným nádvořím a lodžiemi
cestou do rodinné kaple. Ten den se slaví výročí zázraku Filipa Neriho z r.1583
který oživil mrtvého Paola Massima.
18
Drobná renesanční budova na levé straně Corsa V.E. je známá jako Piccola Farnesina. Byla postavena pro
Francouzského preláta jak dosvědčují lilie-symbol Francie-a je vněm malé ale
kvalitně vybavené Baracco Museum se sbírkou
staré plastiky. Museum je již léta zavřené ?? Dojděte k dalšímu rohu a
zahněte na Piazza della Canceleria. Napravo je obrovská ale krásná budova Palazzo dalla Canceleria zbudovaný pro synovce
papeže Sixta IV. z rodu Riario na konci 15.stol. A údajně zaplacen z výhry
za jedinou noc hazardu jiného synovce. Symbol rodu Riari - růže - je nad okny
přízemí a na pilířích a dlažbě dvora. V paláci jsou úřadovny Papežské
kanceláře a je částí exteritoriálního vlastnictví Vatikánu. Veřejnosti není
otevřen.
19
Zabudován v rohu paláce, kostel San
Lorenzo in Damaso je jedním z nejstarších v Římě. Založen ve 4.stol.,
byl přestavěn, pravděpodobně Bramantem
během stavby Cancelerie na zač 16.stol.
20
O pár kroků dál je trh Campo dei Fiori
který ožívá ráno, jedno z nejpůsobivějších míst souč. Říma. Nad
náměstím trčí socha Giordana Bruna který
zde byl upálen na hranici v r.1600 za kacířství. Jeho poprava byla první
z mnoha které sem přiváděly davy Římanů během celého 17.stol. Nepříliš
odlišné popravy o pár století předtím přiváděly Římany do Colosea a
cirků.
Vicio del Gallo vede k Piazza
Farnese kde stojí skvostný Palazzo Farnese,
který byl postave Sangallem, Michelangelem a
Giacomem della Porta pro Alessandra Farnese uprostřed 16.stol. Tento palác je ze
všech renesančních paláců Říma snad nejkrásnější. Bohužel si ho nelze
prohlídnout, protože je v něm Francouzské velvyslanectví. Dá se ale,
napíšete-li asi měsíc dopředu, navštívit Gallerii, nejnádhernější sál paláce. (návštěvy se uskutečňují pouze ve středu
odpoledne - pište to the Ambassador, French Embassy Piazza Farnese 64, 00186 Rome.)
Důvod proč bychom měli sál navštívit a překonat problémy se
složitým objednáváním termínu - je skvostná stropní freska malovaná mezi
r.1597 a 1604 Annibalem Caraccim. Tato freska je
považována za přelomovou po sterilním období v Italské malbě ke konci
16.stol. - sterilní ovšem pouze ve srovnaní s tím co mu předcházelo a co po
něm následovalo - totiž začátek Baroka. Námětem fresky jsou lásky bohů, dokonale
pohanské téma do kterého se Caracci pustil
s gustem. Na stropě je skrumáž nespoutaného erotického veselí a hostin
namalovaných v zářících barvách které dodnes neztratili nic ze své
svěžesti. Je smutné že Caracci poté co toto dílo dokončil byl tak zklamán mizernou
odměnou kterou dostal - rodina Farnese byla mimořádně bohatá i podle měřítek
tehdejších mimořádně bohatých rodin Říma 15. a 16.stol.- že se dal na pití a
krátce nato zemřel. Pro ty kteří sympatizují s osudem chudého umělce dostanou
další ránu když si uvědomí, že Francouzská vláda platí za nájem této
nádherné budovy jednu liru za 99 let.
107
Nalevo
od paláce se dejme po Vicolo dei Venti na
Piazza della Quercia abychom si prohlédli Palazzo
Spada / po do 19,30/
pokrytý štukami a sochami na nádvoří, které jsou mimořádně zajímavé. Ať již
máte rádi tendence Baroka k excesům nebo ne, nenechte si ujít malou galerii
v zahradě. Je to překrásný příklad architektonických her kterým bohatí
Římané 17.stol. nedokázali odolat. Když stojíte na konci galerie, zdá se vám, že
se díváte skrze impozantní loggii s kolonádou vedoucí až ke vzdálené soše.
Ve skutečnosti není loggie delší než 10 metrů a socha je droboučká, ne víc jak 60
cm.vysoká. Faktem je, že galerie se rychle směrem k soše zužuje a sloupy se
rychle snižují a tím vzniká iluze hloubky. Kdybyste se dostali na konec loggie, museli
byste se hluboko ohnout. Dlouho se myslelo, že je Borrominiho práce; nyní se však již
ví, že je to dílo kněze Augustiniána Giovanni Maria da Bitonto. Obrazová galerie
v paláci má několik mimořádných děl. Jsou mezi nimi Breuglova "Krajina s vodními
mlýny",Tizianův "Muzikant", a
"Navštívení" od Andrey de Sarta.
Vstupné 2 000 Lir.
Za
palácem Spada se dejme doleva a znovu doleva a pak doprava po Via Giulia pojmenované po
papežovi Juliu II. Nechal ji vybudovat začátkem 16.stol. jako součást plánu na
otevření grandiózního přístupu ke Sv.Pavlu. I když plán nebyl nikdy dokončen,
ulice se stala důležitou tepnou renesančního Říma, lemovanou elegantními kostely a
paláci. Až do r.1950 to byla šedá a zchátralá ulice, ale v posledních
desetiletích přilákala elitu obchodníků se starožitnostmi a obyvatele
mezinárodního charakteru kteří přeměnili rozpadající se střechy na famózní
střešní byty s výhledem na Tiberu. Jak po ní půjdeme, nemůžeme přehlédnout
kostel Santa Maria dell'Orazione e Morte s kamennými lebkami na
dveřích. Ty jsou symbolem kněžského bratrstva které mělo za úkol pohřbívat těla
neznámých mrtvých nalezených na ulicích Říma. Je zde celá řada zajímavých
starých kostelů na ulici, ale většina je kromě mimořádných příležitostí
zavřena. Na levé straně uvidíte nevzhlednou cihelnou budovu ve které po dvě staletí
byly Carceri Nuove, Římska věznice.
Na konci Via Giulia je pěkná Piazza
dell'Oro, která byla srdcem Florentské kolonie ve starém Římě a centrem zlatnictví.
Zde se zvedá důstojný chrám San Giovanni di
Fiorentini, ve kterém je v kapli Falkonierů v chóru Borrominiho krásný
oltář.
108
KE ŠPANĚLSKÝM SCHODŮM A FONTANĚ TREVI
Tento okruh zahrnuje
nejbarvitější historickou část Říma. Začíná na Piazza Venazia, náměstí
před-----mramorovou konfekcí které se říká pomník Vittoria Emanuela a směřuje ke
korsu, jedné z nejživějších obchodních uliček ve městě. Největší atrakce
zahrnují několik renesančních a barokních paláců - mezi nimi Palazzo Borghese,
luxusní obydlí nejvěhlasnější rodiny 17.stol. a řadu úchvatných kostelů. Ti, kdo
se mají chuť zabývat nadutou teatrální architekturou Římského eklekticismu a
obzvláště pak heroickými iluzivními stropními malbami, bude touto trasou bohatě
odměněn. Pro většinu z nás však budou vyvrcholením Španělské schody,
nejznámější příklad Římského urbanismu 18.stol. a Fontána Trevi, nejzdobnější
a nejvzrušivější fontána v Římě.
108
PIAZZA VENESIA A CORSO
/ke
Španělským schodům/
Žádný
návštěvník Říma neudělá chybu, když si prohlídne obrovskou bílou masu Památníku Vittoria Emanuelle. Je to
nepřehlédnutelný orientační bod. Někteří ho přirovnávají k obrovskému
svatebnímu dortu, jiní k obrovskému viktoriánskému psacímu stroji vyvedenému
v bílém mramoru. Ať si o něm současník myslí
cokoliv, bylo to pro Římany skvělé ohnisko patriotické hrdosti na přelomu století.
Byl vystavěn aby oslavil spojení Itálie a prvního národního krále, Viktora Emanuela
II, je v něm hrob neznámého vojína, institut Historie sjednocení Itálie v
19.stol. a prozaičtější vodní nádrže pro zásobení jeho fontán. Pohledy na Řím
z jeho zářivých schodů jsou jedny z nejlepších.
Právě
z důvodů stavby tohoto monstra a
patřičného náměstí na kterém stojí, jeho architekti tupě zničili řadu starých
památek a změnili sklon Kapitolu o který
se opírá. Fragmenty nalevo označují místo kde stávala hrobka z 1.stol. NL o které
se vědělo že stojí na začátku antické Via Flaminia, silnice která vede východně
z Říma napříč Itálií do Fana na Jaderském pobřeží. První část této
ulice, z Piazza Venezia po Piazza del Popolo, je nyní známa jako Corso podle
koňských závodů (corse) které zde
probíhaly během divokých Římských karnevalů v 17. a 18.stol. Pohleďte na
uzavřenou dřevěnou verandu paláce na rohu Via del Plebiscito a Corsa. Po mnoho let
z ní měla pěkný výhled na dění dole matka Napoleona při svém pobytu
v Římě.
110
Nalevo od pomníku
stojí Palazzo Venezia postavený v 15.stol. pro benátského Kardinála Pietro Barbo
který se pak stal papežem Paulem II. Nalevo od paláce je starý kostel Sv. Marka, který Pavel II. užíval pro
oficiální ceremonie. Podle tradice Sv. Marek napsal svoje evangelium v Římě a
kostel je dedikován tomuto evangelistovi zrovna jako papeži Markovi ze 4.stol. jehož
ostatky leží pod hlavním oltářem. Je to jeden z mnoha Starořím. kostelů
postavený jako bazilika, který však vyhořel a byl nahrazen v 6.stol. Ten který zde
stojí nyní postavil papež Řehoř IV. a je ze stol.9. Jak dokazuje dedikace na
Byzantské mozaice. Kostel je dokonalým příkladem vrstvení historických stylů
v Římě od raně křesťanských architektonických motivů po Románskou zvonici;
od Byzantských mozaik až po okna v lodi která jsou zjevně r úzkých gotických
přestavěny na široké raně renesanční. Je zde plně rozkvetlá Renesance na nádherném zlaceném stropě a portiku které
Pavel II. nechal postavit aby chránil sebe a své hosty při venkovních obřadech za
špatného počasí. Na pravé straně portika je hrobka Vonnozi Catanei, milenky papeže
Alexandra VI.; porodila mu tři děti včetně Lukrecie a Cézara. Původně byla
v kostele St. Maria dei Popolo a byla sem přenesena za záhadných okolností.
Nikomu se zatím nepodařilo zjisti proč, kdy, nebo kým.
Je li otevřen dvůr pod obloukem vedle St.Marka, nahlédněte
na fontánu ze 17.stol. a sochu Benátského dóžete.
Hlavní vstup do Pallazo Vanezia je z náměstí, pod balkonem
ze kterého promlouval Mussolini k davům na náměstí. Palác je směsicí
renesanční grácie a těžkých středověkých linií, a nabízí unikátní šanci
uvidět jak skutečně vypadal takový palác zevnitř. Je v něm dobrá kolekce
obrazů, soch a jiných uměl objektů v rozkošných salonech, z nichž
některé užíval Mussolini jako své úřadovny (v jednom z jejich oken stále
svítilo světlo v bombastické snaze It. diktátora ukázat že nikdy nespí). ot.do 2 hod. !
4 Když vyrazíte
po ul. Corso uvidíte po levici skvostnou fasádu Palazzo
Doria Pamphili z 18.stol. Zahájení staveb činnost na tomto komplexu budov spadá
pravděpodobně ještě do klasického období. Ale současná budova se datuje do 15.
stol. kromě fasády. Prošla mnohýma rukama, než se stala majetkem proslulé
mořeplavecké rodiny Doria z Janova která se přiženila k mocnému klanu
Pamphili. Tak jako ve většině starších patricijských rezidencí, rodina stále žije
v části paláce, ale jeho cca 1 000 pokojů, pět nádvoří, a tři mohutné
schodiště pronajímá nejrůznějším institucím a podnikům aby odlehčila svým
daním. Neměli byste vynechat prohlídku neuvěřitelně bohaté umělecké sbírky
rodiny, která je otevřena publiku několik dní v týdnu. Najdeme zde známý Velasquezův portrét a Berniniho bustu papeže Pamphili Inocence X. Ze
tří Caravaggiů ve sbírce je
nejpozoruhodnější Zastavení na cestě do Egypta.
Je zde také Tizian a několik skvělých krajin od Lorraina
a Gaspara Dugheta. Byly to obrazy krajin jako tyhle které vedly v 18.stol. ke vzniku
fenoménu klasického Anglického parku - nekonečných ploch zvlněné vkusně
komponované krajiny kterou si Angl. šlechtici obklopovali své Palladiánské domy ve
snaze o vytvoření vlastí pastorální idyly. Dopřejte si prohlídku s průvodcem
státními salony která zahrnuje barokní kapli, taneční salon a tři autenticky
zařízené salony z 18.stol. V soukromých salonech je Navštívení od Filippa Lippiho, rodinný portrét od Lotta a
portrét Andrea Dorii od Sebastiana di Piombio.
Ale je to právě pohled do aristokratického světa který dělá tuto prohlídku
pikantní. /10-17
mimo čt./ !
111
5 Z nám.
Piazza del Collegio Romano kde byla provozována nejznámější Jezuitské škola Říma
po tři staletí (do r.1870), se dáme po Via di Sant Ignazio k opěvovanému náměstí a
kostelu z konce 17.stol. Sant Ignazio.
Abychom si zažili plný efekt iluzivního stropu od Andrea del Pozzo, postavte se na malý disk
v podlaze lodi. Nebeská vize nad vámi která, jak se zdá, nemá konce presentuje
Slávu Sv.Ignáce z Loyoly a je součástí cyklu del Pozzy v kostele opěvujícího slávu
Jezuitského řádu jehož zakladatelem byl právě mystický Ignác z Loyoly.
Umělec opakuje svoji iluzionistickou techniku, tak populární koncem 17.stol. ve
falešné kopuli, která je vlastně jen napjatým plochým plátnem. Celkové působení
fresek je ohromující (mějte mince na zapínání světel) a jejich záměrem bylo
překonat to, co namalovat Baciccio v blízkém
kostele Il Gesú . Po vyjití z kostela, budete mít skvělý výhled na Rococo
Piazza z 18.stol. urbanisticky řešené od
Raguzziniho, na kterém jsou budovy promyšleně poskládány téměř jak
v divadelní scéně. Tenkrát také byla teatrálnost klíčovým nástrojem
téměř všech nejlepších uměl. děl Baroka a Rokoka.
6
Pokračujte po Via del Burro na Piazza di Pietra kde stojí na místě
starověkého chrámu Římská burza a jehož sloupy byly zakomponovány do její boční
fasády. Odtud je to jen několik kroků po Via dei Bergamaschi na Piazza Colona,
pojmenovaném po známém sloupu Marka Aurelia.
Sloup z 2.stol. NL, kdysi připisována Antoniu Piovi, je sestavena z 28 mramorových
bloků pokrytých seriálem reliéfů stoupajících až k soše Sv.Pavla který
zabral místo Marka Aurelia v 16 stol.
Jestliže vstupujete
na Piazza Colona z Via dei Bergamaschi,
uvidíte přímo před vámi Palazzo Chigi z 16. a 17.stol. kde jsou
kanceláře Italské vlády. Nalevo od paláce je Montecitorio
kde se schází sněmovna. Montecitorio má své vlastní náměstí ozdobené Egyptským
obeliskem z 6.stol. BC, který kdysi sloužil
jako ciferník slun. hodin. Umístil ho sem císař Augustus v 1.stol. NL. Obelisk byl
později odstraněn a vrácen na své místo v 18.stol. Fasáda Montecitoria byla
navržena Berninim ale palác má ještě jednu fasádu do Piazza del Parlamento, o dva
bloky dál po ul.Corso.
112
9 Obyvatelé
Říma se rádi setkávají v Gallerii Colona
v čele Piazza Colona Je podobná těm v Neapoli a Miláně a skrývá obchody,
bary a cukrárny a Bernardo's knihkupectví kde můžete najít všechny druhy průvodců
a map. Projděte galerií doleva k východu proti malému kostelu z 16.stol.
Santa Maria in Via na rohu Via del Tritone.
Ten rozhodně stojí zato: je to jediný kostel v Římě který má uvnitř lázně.
V malé místnosti napravo podává zřízenec za pozinkovaným pultem léčivou vodu
z pramene který vyvěrá na místě, a který, jak se říká kdysi vyplavil ikonu
Panny Marie umístěnou teď nad oltářem. Přes ul. Via del Tritone je Piazza San
Silvestro, centrum veřejné dopravy v Římě a místo hl.pošty a mezinár.tel.
ústředny.
11 Z Piazza
Colona po Corso. Naproti Via Fratina sejděte doleva na Piazza San Lorenzo In Lucina.
Prastarý kostel San Lorenzo zde byl postaven
pravděpodobně na raně křesťanském shromažďovacím místě pod ochranou Římské
matrony jménem Lucie. Za jeho portikem z 12.stol. a kampanilou je interiér téměř
zklamáním. Kromě jedné věci; kaple Fonseca, čtvrté vpravo, navržené Berninim. Je zde jeho Fonsecova busta. Ten byl
lékařem Inocence X. a je místem pohnuté kontemplace. Na pravé stěně kaple visí
obraz ze 17.stol. na kterém Elisha vylívá sůl do vod Jericha aby je očistil. Je to
jasný odkaz na Fonsecovu snahu o očištění vod Říma od malárie. Ukřižování ze
17 stol nad hlavním oltářem je od Guida Reniho.
V kostele je uložen rožeň na kterém byl raně křesťanský mučedník
Sv.Vavřinec zaživa upečen. Cynikové rádi citují jeho údajná slovy "obraťte
mě, na této straně jsem již hotový."
7
Dále po Via del Leone na Piazza Borghese kde se podíváme na další ze
skvělých paláců Římských aristokratických rodin. Palazzo Borghese je obrovská a renesanční budova jejíž stavba
byla zahájena r.1590 pro Španělského kardinála architektem Martino Longhim který vytvořil sebevědomou
fasádu naproti Largo Fontanella Borghese. R.1605 kardinál Borghese oslavil svoje
zvolení papežem Pavlem V. zakoupením paláce; ten později přešel na jeho
synovce, kardinála Scipione Borghese který sestavil skvělou uměleckou sbírku zde
umístěnou. Je stále rodinou B. užíván i když je jeho část pronajatá a palác je
nepřístupný. Dá se však většinou nahlédnout portálem do nepravidelně
tvarovaného dvora se svými portiky a lodžiemi a rokokovou fontánou. Z vnitřního
dvora nebo vstupem z Via Ripetta se dá někdy dostat do síně aukční galerie
která je v najatých prostorách paláce. Je- li galerie otevřena vejděte a
prohlédněte si salon s freskem Představte si jak palác vypadal když v něm
přebývala Napoleonova sestra Paulina Borghese jako nevěsta Prince Camillo Borghese, a
praktikovala svou nevěru tváří v tvář pomluvám Římanů a zavdávala
příčinu ke klepům i tím že stála nahá pro svou známou sochu od Canovovy. Na nám.
della Fontanella Borghese je malý trh s knihami a starými tisky. Při nakupování
se smlouvá.
8
113
FONTÁNA
TREVI A ŠPANĚLSKÉ SCHODY /ke šp.schodům/
Z larga Goldoni
na Via del Corso se dáte vzhůru po Via Condotti a máte Šp. schody a kostel Trinita del
Monti přímo před sebou Via Condotti je nejelegantnější a nejdražší třída
v Římě, Můžete přecházet od Gucciho k Bulgarimu a Valentinovi nebo
Ferragamovi bez nejmenší námahy.
Ale na Via Condotti je jedna věc kterou si může dovolit
každý. Kavárna Antico Caffé Greco, 200 let stará instituce, centrum umělců a
literátů. Se svými drobnými stolky s mramorovou deskou a velurovými stoličkami
je starým nostalgickým místem. Goethe, Byron a Liszt zde byli stálými hosty; zastavil
se zde i Buffalo Bill při své okr cestě po Evropě. Je to stále ráj umělců a dam
nosících nákupní tašky Gucci.
Piazza
di Spagna a pověstné Španělské schody
mají své jméno podle španělského velvyslanectví ve Svatém státě - Vatikánu -
který bylo v historickém paláci naproti úřadoven Amer. Expressu již od 17.stol.
Nicméně myšlenka spojit náměstí s Francouzským kostelem Trinitá dei Monti na vrcholu kopce
monumentálním schodištěm pochází od Francouzského ministra Mazarina. Jeho stavba
byla v r.1723 z části financována z Francouzských prostředků. Pohodlné na
sezení a popocházení a fotogenické ze všech úhlů, schody vždy přitahovaly
barvitý dav; od modelů v lidových kostýmech pro pózujících umělce v minulém
stol. po současné návštěvníky. O víkendech a svátcích odpoledne je náměstí a ulice Corso plná
korzujících teenagerů. Šp. schody jsou skvělé koncem dubna a začátkem května, kdy
jsou lemovány kvetoucími keři azalek. Okolí Šp. schodů byla barvitou bohémskou
částí Říma 18. a 19.stol, vyhledávanou zvláště Angličany. Hodně Italských i
zahraničních umělců zde žije i dnes nebo mají své ateliery v blízkosti,
často v ul. Via Margutta.
/Nalevo u paty schodů je Babington's
Tea Room která uspokojovala rafinované požadavky anglosaských turistů od svého
založení dvěma Anglickými dámami v r. 1896./
Napravo od schodů
v č. 26 Je Museum Keatse a Shellyho v domě ve kterém romantický básník
Keats bydlel. Pokoje jsou zachovány jak byly. Když zde r1821 zemřel.
114
Uprostřed náměstí
stojí kuriosní fontána Barcacia,
představující polopotopený člun. Voda v ní přes okraje spíš přetéká než
aby dělala kaskádové vodopády jak u jiných Římských fontán, což je důsledkem
nízkého tlaku vody na kopci. Za její postavení vděčíme papeži Urbanovi VIII.
z rod. Barberini, důvodem byl nedostatek vody v místě které začalo být v
17.stol. zastavováno. Obnovil vlastně jeden ze starých Římských akvaduktů které
sem vodu dodávaly. Včelky a sluníčka na člunu jsou symboly Barberiniho rodiny.
Někteří tvrdí že loď má připomínat záplavy které zde často Tibera
způsobovala, jiní zas že symbolizuje Církev, další že označuje místo kde stával
vodní stadion císaře Domiciána ve kterém se odehrávaly lodní bitvy podle
skutečných událostí na připomínku slavných vítězství Říma. V horkých
Červencových dnech si v ní turisti koupou nohy.
V užším
místě náměstí, podpírá starý sloup sochu představující Neposkvrněné početí.
8. Prosince každý rok spec.oddíl Římského policejního sboru posílá svého
nejlepšího muže nahoru aby vyměnil girlandu korunující Madonu, a papež se pak
dostaví ke složení holdu. Na vzdálenějším rohu této části náměstí stojí Palazzo di Propaganda Fide, mozkové centrum
rozsáhlých aktivit někdejšího Jezuitského řádu. Bernini zde vytvořil nejjednodušší fasádu
náměstí v r. 1644, zatímco jeho úhlavní konkurent Borromini navrhl složitější na Via di
Propaganda nedlouho před svou smrtí 1667.
Na konci Via
Propaganda je kostel Sant'Andrea Delle Fratre
jehož celý interiér je vyzdoben malovaným mramorováním a kde na každé straně
chóru stojí socha od Berniniho, které sám
vytvořil pro most Ponte Sant'Angelo. Bočními dveřmi se dá vstoupit do jedné ze
skrytých klášterních zahrad kde kvetou oranžovníky. Části stavby od Borrominiho - kopule a poněkud kuriosní zvonice -
jsou nejlépe vidět z ul. Via Capo le Case za Via Due Macelli.
Z Via Sant'Andrea delle Frate doleva na Via
del Nazareno a přes frekventovanou Via del Tritone na Via della Stamperia. Po vaší
pravici je Palazzo Poli ze 16.stol., který byl
renovován a slouží společnosti National Geographic. Některé z jeho salonů po
desetiletí sloužily institutu Calcografia di Stato, který uchovává sbírku starých
tisků a měděných desek neocenitelné hodnoty, mezi nimi i desky umělce z 18.stol. -
architekta Piranesiho.
Přes ulici je Palazzo Carpegna s Galerií di Santa Luca která je soukromou
uměleckou akademií. Její galerie je otevřená publiku a má několik skvělých
renesančních pláten.
2'000 Lir.
115
Nyní již pravděpodobně uslyšíte padající vody Fontány di Trevi která je hned za rohem Piazzy
Poli. Vodní skvost který působí o to silněji že je natlačen do rohu malého
náměstí je jedna z nejvděčnějších podíváních ve městě. Jedna ze stěn
Plazza Poli ožívá padající vodou a mramorovými mořskými figurami, kterým velí
majestátní Oceánus. Práce Nikola Salvi - ačkoliv se věří že se mohl podílet na
částech projektu Bernini - byla dokončena r.1762 a je skvělým příkladem Rokokového
nadšení pro teatrální a dramatické efekty. Voda je sem vedena akvaduktem Acqua
Vergine postaveným starými Římany a jmenuje se tak proto, že mladá dívka vergine která
ukázala jeho pramen žíznícím Římským vojákům. Příběh je ilustrován na
reliéfu napravo od figury Oceána.
Od
fontány Trevi po Via Lucchesi na Piazza della Pilota a malebnou ul. Via della Pillota kde
mosty nad vámi spojují Palazzo Colonna se
zahradami Vily Colonna na kopci Quirinalu.
Obrovský Palazzo Colona po vaší pravici je
dům jedné z nejstarších a nejváženějších šlechtických rodin Říma
jejichž obrazová galerie je otevřena publiku jednou týdně (sobota 9-13). Najdete
v ní Poussina , Tintoretta, Veroneseho, a
řadu portrétů členů rodiny včetně Mercantonia Colonna který se angažoval
v bitvě u Lepanta r.1577.
Bazilika Santi Apostoli je za rohem na nám.
stejného jména a je směsicí architektonických stylů což je důsledkem postupných
úprav starého kostela. Tím nejlepším co nabízí je zdvojený portikus ve fasádě
datovaný do 15 stol.. Náměstí slouží pro vzrušené politické demonstrace.
Birreria Santi Apostoli (pěkné prostředí)
115
Z TRAJANOVA TRŽIŠTĚ K SAN
GIOVANNI IN LATERANO
Okruh začíná na
nejznámějším místě antického Říma Trajanově tržišti. Projde pak
nelidnatější částí starého Říma - Suburrou temnou srostlicí mnohapodlažních
obydlí a namačkaných domů kde pobývala většina římských občanů. Ale hlavní
osou okruhu jsou kostely: San Pietro in Vincoli s Michelangelovým Mojžíšem;
majestátní Santa Maria Maggiore s interiérem zářícím zlatem a ozvěnu vracející nezměrné prostory San
Giovanni in Laterano. Všechny patří mezi nejstarší kostely Říma ačkoliv byly
přestavovány během dlouhých století své existence. Pokud stojíte jen o to
nejdůležitější, navštivte jen tyto kostely.
Začněte na Piazza Venezia a
pokračujte po Via Quattro Novembre. Budete-li se držet vpravo, objeví se před vámi
červené cihly horních vrstev Trajánovy tržnice. I když je podstatně lépe zachovaná
než většina staveb v okolí Fora, dává nám Trajánovo tržiště jen mlhavou
představu někdejší nádhery tohoto místa. Když bylo na příkaz Trajána - toho
Trajána jehož vítězné tažení proti Dákům je oslavováno na reliéfu
obtáčejícím jeho sloup dole na Foru - tržnice byla postavena na zač 2.stol. NL a
byla okamžitě považována za jeden z divů antického světa. Architektem Tržnice i
fora byl Apolodorus z Damašku, zdaleka
nejúspěšnější architekt těch časů. Vedle budov vlastní tržnice zde byly také
knihovna a chrámy, sochy a fontány, všechny pokryty nejvybranějším materiálem jaký
se dal tehdy získat.
Tržiště
stojí na místě na kterém byl původně nízký kopec táhnoucí se od Quirinalu na
severovýchodě ke Kapitolu na západě. Možnosti Apllodora a jeho zaměstnavatele
- nemluvě o téměř neomezené otrocké pracovní síle kterou měli k dispozici -
jasně demonstruje fakt, že mohli tak suše odstranit toto obrovské množství zeminy
jen proto, aby mohli postavit tržiště (i když je to tržiště tak skvostné jak
toto). Architektonické těžiště tržnice je obrovská zahnutá zeď - technicky
známá jako exedra, jistá forma apsidy -
která podpírá stěnu Quirinalu kterou
odkopaly hordy Apollodorových otroků. Zde se Římané mohli potkávat a povídat si
sedíce na sedačkách které sem Apollodorus zakomponoval a prodloužil tak exedru.
Vstupme
do velké zaklenuté haly před námi. Dvě podlaží krámků se zvedají po obou
stranách. Zde byl pravděpodobně bazar nebo podobně zaměřený prodej. Přejděme ke
schodišti na protějším konci. To vede dolů na Via Biberatica - Pepřovou ulici (
středověké biber je zkomolenina latinského piper znamenající pepř). Sem chodili
superbohatí Římané kupovat tento vyhledávaný luxus a jiné koření. Zde se obraťme
zpět ke třem řadám krámků které lemují horní část velké exedry a podívejme se
na zbytky Fora. Ačkoliv jsou opuštěné a v ruinách, byly to za starých časů
nejvyhlášenější nákupní arkády. Víno, oleje, květiny, parfémy, boty, šaty,
potřeby pro domácnost - všechno co nákupuchtivá lepší společnost potřebovala.
Vst. 2'000Lir
Opusťme
tržiště a vykročme ke kostelu San Pietro in
Vincoli. Dáme se po Via dei Fori Imperiali ke Koloseu, pak doleva na Via Cavour,
rušnou, poněkud nepříjemnou ulicí která vede k nádraží Termini. Pak doprava
na Via San Francesco da Paola, jinak známou jako Salita der Borgia, tmavé schodiště
které prochází pod stavbou bývalého Palazzo Borghia, střediska a Renesančního
intrikování. Zde, jak se říká, byl na uzavřeném banketu organizovaném jeho matkou
Vannoza Cattanei, svými příbuznými zavražděn Cesare Borgia, mladší bratr Lukrecie
Borgia. Celá věc byla jeho otcem papežem Alexandrem V. rychle ututlána.
Jakmile
vyjdete na Piazzu, budete mít kostel po levici. Ve vrcholné sezóně je tu blázinec
turistů a prodavačů cetek; když máte štěstí - nejlépe brzy ráno - najdete ho
prázdný a budete si moci prohlédnout to, co tento kostel dostalo do turistických
průvodců: obrovskou sochu Mojžíše kterou Michelangelo
vytesal na začátku 16.stol. pro hrobku svého zaměstnavatele papeže Julia II. Divoká
síla této mimořádné sochy vévodí jejímu začlenění - redukované verze
původního Michelangelova návrhu obrovské hrobky.
Říká se, že je z boku vidět profil Michelangela
v záhybech Mojžíšových vousů hned pod jeho rtem. Z ostatního co
navrhoval pro hrobku byly dokončeny pouze figury Lei a Rachel na bocích. Součástí
ambiciosního projektu měly být i sochy otroků které, nedokončeny, jsou teď
v Římské Gallerii Accademia. Co se týká zbytku kostela, Sv.Petr po kterém je
kostel pojmenován, je až druhý v řadě po Mojžíšovi. Co se považuje za řetězy které poutaly
Sv.Petra během jeho věznění Římany v Jeruzalémě- in vincoli zn.v řetězech-
jsou v bronzovém a křišťálovém relikviáři spolu s pozemskými
"zbytky" Svatého a několika předměty které jsou s ním spojovány a
jsou uloženy pod oltářem. Jiné skvosty v kostele jsou mozaika se Sv.
Šebestiánem ze 7.stol. před druhým oltářem nalevo od oltáře hlavního a u dveří
hrobka bratří Pollaiulových, dvou méně známých Florentských umělců z 15.stol.
118
SANTA MARIA
MAGGIORE
K Santa Maria
Maggiore pokračujte po Via delle Vasche a doprava na Via Urbana, kde narazíte na raně
křesťanský ale upravovaný kostel Santa
Pudenzia. Jeho návštěva se vyplatí kvůli jeho nádherné mozaice z 5.stol.
v apsidě zobrazující Krista a jeho apoštoly a na které Svatí Praxideles a
Pudenzia drží věnce nad hlavami Sv. Petra a Pavla.
Ačkoliv fasáda
St.Maria Maggiore jak ji uvidíte z Via Cavour se zdá být hlavní frontou kostela,
je to ve skutečnosti stěna zadní. Navíc vzbuzuje dokonale falešnou představu o
interiéru. To co vidíte je ladně se vlnící budova
z 18.stol, velmi podobná klasicistním stavbám tohoto období. Ve
skutečnosti je Santa Maria Maggiore jedním
z nejstarších kostelů v Římě postavená kolem r.440 papežem Sixtem III.
Nejenom že je to jeden z velkých poutních kostelů v Římě, ale také
nejkompletnější příklad raně křesťanské baziliky ve městě, jedné z
nejrozměrnějších halových budov odvozených ze starořímských civilních budov
rozdělených do třech částí postavením dvou řad sloupů vedoucích po délce lodě.
Z těch zbývajících šesti je nejznámější
San Giovanni in Laterano a Sv.Petr. Oba byly úplně přestavěny. Důvod proč je
kostel tak zachovalým úderným příkladem raně křesťanské architektury je
paradoxní. Právě ten kdo je zodpovědný za zvrásněný exteriér z r.1740 - Ferdinando Fuga - současně restauroval interiér
a očistil ho od pozdějších úprav---------
120
Dlouho se věřilo že
myšlenka postavení kostela má původ ve
snu kdy se papeži Sixtavi III. zjevila Panna Marie a nařídila mu postavení kostela pro
svoji počest. Měl být postaven na místě kam napadne sníh v noci 5.září -
událost která je v Římě stejně
pravděpodobná jako sníh na Sahaře. Ať je to jak chce, legendu připomíná každého
5.9. slavnost Madony Sněžné se mší v Sixtově kapli ve které ze stropu prší
okvětní lístky bílých růží.
Velmi cenné mozaiky z
5.stol. na stěnách hlavní lodě a triumfálním oblouku před hlavním oltářem jsou
skvostným dokladem nejslavnějších časů baziliky. Ty v lodi představují 36
scén ze starého zákona (je nutný dalekohled) ty před oltářem představují
zvěstování a Kristovo mládí. Majestátní mozaika v apsidě je dílem
Františkánského mnicha Torrita a je z r.1275 Vyřezávaný dřevěný strop
pochází z 16.stol. Má se zato, že byl ozdoben prvním zlatem pocházejícím
z Nového světa.
Sixtova kaple kterou
najdeme v pravé lodi byla postavena pro papeže Sixta V. Domenicem Fontanou
v r. 1585. Náročně zdobená vzácnými mramory a "očištěna" od všech
památek starého Říma, kaple se dělí na spodní úroveň ve které jsou některé
sochy Arnolfa da Cambio ze 13.stol. - což je
všechno co zbylo z mimořádně bohatě zdobené kaple presepia, Vánočních jesliček, vyloupené během
dobytí Říma r.1527. Přesně naproti ní stojí kaple Pauliny, bohatý barokní stánek
pro hrobku papeže z rod Borghese Paula V. který dal kapli stavět v r.1611
s veřejně proklamovaným úmyslem přezářit
Sixtovu protější kapli Clementa VIII. Madona nad jejím oltářem je skvělý
byzantinský obraz malovaný v 8.stol. Nahlédněte do Sforzovské kaple hned vedle;
navrhl ji Michelangelo a dokončil della Porta (stejné partnerství které vedlo
k postavení kopule Sv. Petra).
Naproti baziliky, mimo
náměstí Santa Maria Maggiore na Via di Sante Presede je kostel z 9.stol. Santa Presede, známá především pro svoji
kapli San Zenone. Ta je hned nalevo od vchodu a
září živoucí mozaikou která nezapře Byzantskou inspiraci. Ačkoliv není zdaleka
tak klasická a naturalistická jako ve starších mozaikách se Sv. Pudenzií, není o
nic horší. Všimněte si čtvercové svatozáře nad hlavou Theodory, matky Sv.Pasquala
I, papeže, který postavil tento chrám. Znamená to, že byla ještě živá když byla
umělcem zobrazena. V kapli je ještě řada relikvií; miniaturní sloup, údajně
část sloupu u kterého byl Kristu bičován během Pašijí. Byl dopraven do Říma v
13.stol. Hned vedle vchodu do kaple je rané dílo Berniniho - busta biskupa Santoniho
který dělal když mu bylo asi 15.let. Nad hlavním oltářem je na stropě apsidy a na
oblouku skvostná vrcholně Byzantská mozaika. Papež Pasquale I. má čtvercovou
svatozář živých, a v ruce drží model kostela.
Via Merulana vede
přímo jako šíp od St.Maria Maggiore k obrovské katedrále San Giovanni in
Laterano. Jestli máte zájem o orientální umění, zastavte se několik kroků bokem vytčené trasy na
prohlídku středně i dálnovýchodního umění v Museo Nazionale d'Arte Orientale;
je stále doplňováno o nálezy Italských archeologických výprav na tato území. ( Rest Da Michele fettuccine).
San Giovanni byl
založen ve 4.stol. na území věnovaném císařem Konstantinem, který je obdržel od
významné patricijské rodiny Laterani. Vandalové, zemětřesení a oheň zničily
původní i další stavby. Nakonec v r.1646 papež Inocenc X. objednal přestavbu
chrámu u Borrominiho a je to právě jeho
poněkud chladný a křečovitý interiér který vidíme dnes.
Pod portikem nalevo
stojí antická socha Konstantinova. Další spojkou se starým Římem je jsou hlavní
bronzové dveře, přenesené sem z budovy Kurie která stála na Foru. Jen pramálo
se zachovalo z původní dekorace v interiéru. Známý fragment fresky
pravděpodobně ze 14.stol. od Giotta je na prvním pilíři v z dvojené
----- na pravá straně zobrazuje papeže Bonifáce VIII. vyhlašujícího první Svatý
Rok v r.1300. Mozaika v apsidě byla rekonstruována podle originálu z 12.stol.
od Torritiho, toho samého Františkána
který dělal mozaiku v apsidě Santa Maria Maggiora. Papežský oltář uprostřed
kostela je dřevěný stolek o kterém se
věří že ho užil Sv.Petr při Eucharistii. Bohatý gotický tabernákl oltáře je
z r.1367 a skrývá - poněkud morbidně - hlavy Sv.Petra a Pavla. San Giovanni je
obklopen památkami které jsou zpravidla zajímavější než sám kostel. Neměli byste
vynechat klášter se jeho malými zdvojenými sloupy a kosoúhlou inkrustovou mozaikovou
podlahou ze 13.stol. od Vassalettů - týmu otce a syna. Sloupy jsou zakončeny bohatě
zdobenými hlavicemi. Do kláštera se dostanete přes poslední kapli levé lodi.
Bohužel se nemůžeme
podívat do interiéru přilehlého paláce Lateránů, který býval papežovou
oficiální residencí až do jeho exilu v Avignonu na jihu France ve 14.stol. a
který je dodnes majetkově součástí Vatikánu. Nyní jsou v něm úřady
Římské diecése. Současný palác je na
Římské podmínky docela moderní; byl postaven Domenikem Fontanou r.1586. Přes ulici,
naproti paláce, budova ze 16.stol. skrývá Svaté Schody (Sdala Sanita), o kterých se
říká, že to byly schody v Pilátově paláci v Jeruzalémě a které
přivezla do Říma Sv.Helena, matka císaře Konstantina. 28 stupňů mramorových
schodů během staletí ošlapaných koleny poutníků do hladka jsou kryty dřevěnými
stupni. Jsou k dispozici další dvě schodiště kterými se můžeme dostat
k Sancta Sanctorum, soukromé kapli papežů z Lateránského paláce. I když
se dá prohlídnout jen přes zamřížované okno, je vidět skvost Kosmateskní mozaiky.
/podél Via Appia Nuova jsou obchody, na
rohu náměstí je Coin, obchodní dům. Nalevo ve Via Sannio je pouliční prodej
s novým i starým oblečením./
Z QUIRINALIA NA PIAZZA DELLA
REPUBLIKA.
Trasa zahrnuje některé
z klíčových barokních staveb v Římě, především dva kostely San Andrea
del Quirinale a San Carlo alle Quatro Fontene a impozantní Palazzo Barberini,
nejskvostnější z Římských výstavných paláců 17.stol. Začíná na konci
Quirinalu a končí na Piazza della Republica, rušném a hlučném náměstí,
zastíněném odvážnou hradbou moderní budovy nádraží Termini a----ruinami
Diokleciánových lázní. Odbočka k raně křesťanským kostelům Sant Agnese a
Santa Constanza se také vyplatí.
Je to však barok
který vévodí tomuto okruhu. Ti kterým něco říká Římská architektura a malba
16.stol. si přijdou na své. Ostatní mohou zvážit cestu pouze k raně
křesťanským kostelům nebo přímo na Pizza della Republika, kde se mohou těšit
z dalšího Michelangela nebo navštívit mimořádné ruiny Diokleciánových
lázní.
QUIRINAL A QUATRO FONTANE.
Začněme na Piazza Quirinale důležité nám na vrcholu kopce
Q., nejvyššímu ze sedmi Ř. pahorků. V 7.stol. BC to bylo místo které obývali
Sabinové, úhlavní nepřátelé Římanů, kteří okupovali Palatin a Kapitol
vzdálené necelý 1 km. Tři strany náměstí tvoří paláce; čtvrtá je otevřená a
dovoluje výhled na střechy města až k Sv.Petrovi. Uprostřed náměstí stojí
Římské sousoší Kastora a Polluxe
zkopírované podle Řeckého originálu, známé také jako "Krotitelé koní"snažící se zvládnout
obrovské mramorové hřebce. Na rozdíl od téměř všech ostatních soch klasického
období přežili Temné období bez poškození
a staly jedním ze symbolů Říma, zvláště ve středověku. Vedle nich stojí obelisk
postavený sem papežem Piem VI.na konci 18.stol, a storořímská
fontána umístěná sem na zač 19.stol. papežem Piem VII.
Nejznámější a
nejdůležitější z paláců na Piazza del Quirinale je sám Palác Quirinal na západní straně náměstí.
Stavba byla zahájena v r.1572 papežem Řehořem XIII. který ho nechtěl více než
jako pouhou letní rezidenci a místo vybral především pro jeho nádherný výhled.
Avšak hned 1592 rozhodl papež Klement VIII. že to bude stálé sídlo papežů, hlavně
kvůli malarijním podmínkám kolem nízko položeného Vatikánu. Byl oficiální
papežskou residencí až do r.1870. Během té doby prošel několika přestavbami a
rozšířeními řadou architektů. Když italské oddíly vedené Garibaldim v r.
1870 dobyli město a udělali ho hlavním městem sjednocené Itálie, papežové se
vrátili zpět do Vatikánu a palác se stal oficiálním sídlem Italských králů. Dnes
je to prezidentský palác.
Není otevřený
publiku, ale dobrou představu o jeho nádheře si uděláte z velikosti budovy,
obzvláště z fasády lemující Via del Quirinale. Ve čtyři odpoledne je
střídání stráží - corazzieri - vypadají
úžasně ve svých karmínových a modrých uniformách, lesklých botách po kolena a
železnými helmami s chvějivými květinovými chocholy.
3 Jen pár kroků
po Via del Quirinale na pravá straně je kostel
Sant Andera, malý ale zvláštním způsobem působivý Barokní chrám navržený Berninim. Jeho syn kdysi napsal, že Bernini
považoval tento kostel za svoje nejlepší dílo a že sem často chodíval, jen aby
si sedl a obdivoval ho. Tady a v malém kostele San Carlo dál v ulici, dva
největší architekti Baroka dostali volnou ruku při práci nezatěžovanou nutností
přizpůsobit se stávajícím konstrukcím. Bernini
si vybral jednoduchý oválný půdorys a dodal mu pohyb a dramatičnost dekorací, která
popisuje příběh umučení a
nanebevstoupení Sv.Ondřeje, se začátkem nad hlavním oltářem a pak přes postavu svatého nad
-------dveřmi, po anděly pod lucernou a holubici Sv.Ducha vznášející se nad vysoko
nahoře.
4 Kde se objeví Bernini, můžete si být jisti že Borrmini nebude daleko. Jeho kostel San Carlo je na Quatro Fontane přes ulici. San
Carlo je jedním z Borrominiho
mistrovských děl. Na půdoryse který nemá plochu o
mnoho větší než jeden z pilířů Sv.Petra vytvořil kostel který
je příkladem rafinované geometrické dokonalosti, s ----- kopulí která jakoby se
vznášela nad křivkami stěn. Borrominiho návrhy jsou často bizardní, rozhodně velmi
promyšlené a s intenzivním zájmem o čistou formu. V San. Carlovy přišel na
originální zacházení s prostorem který působí dojmem stálého pohybu,
zvláště zřejmého s křivek dvojitého S fasády. dekorace interiéru je
potlačena, je jen bílá štuková, jen s několika dotyky pozlátka, aby nebyla
potlačena forma. Nepřehlédněte klášter, poněkud nedoceněný barokní klenot.
Graciezní portiko a loggia nad ním zrcadlí linie kostela.
2
V průsečíku na Quatro Fontane
jsou čtyři fontány reprezentující Tiber (na rohu San Carla), Nil, Juno a Dianu - a
jsou z něho sevřené výhledy do čtyř stran: na obelisk na Piazza del
Guirinale, ulicí Via Venti Settembre k Portě Pia, nalevo přes Piazza Barberinina
na obelisk Trinitá dei Monti, a napravo až na obelisk a
apsidu Santa Maria Maggiore.
128
PALAZZO
BARBERINI A VIA VENETO
6 Obraťte se
nalevo po Via Delle Quatro Fontane k nejskvělejšímu Římskému paláci 17. Stol, Palazzo Barberini. Na této obrovské budově
pracovali jak Bernini tak Borromini, ale
celkový projekt vypracoval Carlo Maderna na
zač.17.stol. Papež Urban VII. získal pozemek a věnoval ho svému synovci, který se
rozhodl sídlo hodné jeho velkorysého strýce a ještě mocnějšího klanu Barberini.
Představu o nádheře paláce získáte, když navštívíte Galerii Nazionale d'Arte
Antica, která zabírá část paláce. Bohužel značnou část paláce jíž po léta
zabírá armádní klub, což donutilo galerii aby své sbírky rozdělila mezi tento
palác a Palazzo Corsini na druhém břehu
Tibery.
Vstupte do paláce
zleva, po širokém mramorovém schodišti od Berniniho. V přízemí( mějte
vstupenku po ruce, protože ji budete muset ukázat i nahoře) najdete řadu skvělých
obrazů Rafaelovy Fornariny, prozářeného
portrétu jedné z jeho krásných milenek - dcery lokálního pekaře. Dramatickou Carravaggiovu mladou a krásnou Juditu s hlavou Holoferna úhledně
naservírovanou na talíři. Je zde Holbeinův portrét Jindřicha VIII.
v nádherných šatech pro svatbu s Annou z Cleves r. 1540, a dva nevelké
ale uhrančivé El Greky. Hlavní salon paláce
je součástí galerie. Byl vyzdoben r. 1630 Pietrem da Cortona a je skvostným a
překvapivě raným příkladem barokní praxe uctívání
chlebodárců zařazením do obrazů s nebeskou kamarilou. V tomto případě se papež Urban VIII. zjevuje jako účastník na Divine Providence. Na fresce této ---- klenby se
také objevuje několik včel - symbolů rodu Barberini - svou velikostí
připomínající zrůdné mutanty. Všimněte si, jak je skutečný prostor sálu
rozšířen o iluzivní prostor malby, kde víří řada skvěle barevných heroických
postav a vznáší se směrem vzhůru. Pietrovi da
Cortona se říkalo Italský Rubens, a tento skvostný strop, v mnoha ohledech
jeho skutečně mistrovské dílo, ukazuje jasně imaginativní sílu a ----- tohoto
podceňovaného malíře. Nahoře najdete
celou řadu maleb ze 17. a 18.stol, včetně
několika malých ale skvělých pohledů na Řím od Vanvitelliho, a čtyři krásné Canaletty. Nevynechejte ohromující řadu pokojů
vyzdobených r. 1728 na svatbu nevěsty
Barberini s ženichem z rodu Colonna.
( ot. po,ut. 9-14, St.-So. 9- 19 ne
9-13).
7 Dolů od
paláce, doprava když vyjdete, přijdete na Piazza Barberini příhodné místo pro start
trasy v okrsku Ludovisti a Via Venato.
Jedna z nejmodernějších čtvrtí Říma zbudovaná koncem 19.stol. na místě
bývalé vily Ludovisti, která zas byla postavena nad Sallustovými starořímskými
zahradami. Náměstí, v 17. a 18.stol. velmi malebný trh, ztratilo dávno svůj půvab
na úkor spěchu a pokroku. Velký hotel, kino a stanice metra vás odrazují od jeho
skvostu - Berniniho krásné barokní fontány
Tritonů, která vznikla r.1637 na objednávku papeže Urbana VIII, jehož erb
Barberini je na spodní části mušle.
/ Na Via degli Avignonesi a Via rosella
- obě úzké ulice odbočující z Via delle Quatro Fontane - mají několik
nepříliš drahých hospod. Nejpopulárnější u místních je Gioia Mia./
Z AVENTINA KE SV. PAVLOVI
Trasa prochází jednou
z nejtišších a nejzelenějších čtvrtí Říma, pahorkem Aventina, jedním ze
sedmi římských pahorků, který se mírně zvedá nad proudy dopravy které ho
obtáčejí. Projděte se po něm a narazíte na řadu poměrně málo navštěvovaných
skvostných památek včetně té neskvělejší - klíčové dírce v bráně která
vede do zahrad Maltézských Rytířů.------ Trasa končí v jednom
z největších poutních kostelů Itálie, středověké bazilice San Paulo Fuori le
Mura. Sv.Pavel za hradbami.
Vykročte na jižním
konci Via del Teatro Marcello u malého kostela San
Nicola in Carcere. Interiér kostela je
nezvyklý, ale exteriér ilustruje perfekcionismus s jakým Římané budovali a
přebudovávali stavby, starší části integrovali do nových budov a rozšiřovali je a pak opět rozšiřovali. Kostel stojí na místě chrámu z r. 250 BC
a některé z jeho sloupů jsou vidět napravo od kostela - díváte - li se na něj,
vedle toho, co zbylo po středověké kampanile. Fasáda je z poloviny 16 stol a má
být od Giacomma della Porta, architekta který dokončil kopuli Sv. Petra po
Michelangelově smrti.
Ruina dvou malých
chrámků jsou teď před vámi; pravoúhlý chrám Fortuny Virilis a kulatý chrám
Herkulův, oba cca z r.100 BC. Pohled ze schodů Fortuny obsáhne Tiberu až po Trastevere. Naproti nim je
Cassa di Crescenzio jeden z hrstky středověkých domů které se zachovaly. Nápis
na jeho fasádě oznamuje, že byl postaven Nicolem synem Crescenzia a že touto stavbou
si přál - a zde musíme obdivovat jeho ambice - obnovit slávu starého Říma. A zabudoval několik antických fragmentů do
fasády. Nicméně Koloseum to není.
Projděte přes Piazza
della Boca dela Veritá - náměstí úst pravdy. Je na místě bývalého Fora Boaria,
starořímského dobytčího trhu, později užívaného k veřejným popravám. Jeho
podivné jméno je odvozeno od otevřených mramorových úst - bezpochyby součást
starověkého okapu, který byl vykopán ve středověku a zabudován do fasády kostela
Santa Maria in Cosmedin. Ti o kterých se předpokládalo že lhali, obzvláště
nevěrné ženy bývaly nuceny vložit do úst ruku. Jestliže zapírali dál, kamenná
ústa se sevřela. Kostel sám je jeden z nejstarších v Římě postavený v
6.stol. pro prosperující Řeckou komunitu ve městě - z toho jeho původní jméno
-Santa Maria de Schola Grecia, schola ve významu skupina, společenství. Na konci
19.stol. byl kostel přestavěn do původní bazilikální formy.
Dejte se po Via della
Greca směrem k Aventinu a první ulicí doprava - Clivo del Publici. Ta jde kolem Valle Murcia městské růžové zahrady. Dál se
dostanete kolem Parco Savello se známými oranžovníky.
6 Hned vedle je
majestátní kostel Santa Sabina, raně
křesťanská bazilika která byla zrekonstruována do své původní jednoduchosti. Jeho
nádherně řezané a zachovalé dřevěné
dveře jsou nejstarší toho druhu které můžeme vidět. Tak jako kostel jsou z 5.stol.
Jen několik kroků od St.Sabiny se dostanete ke vstupu do dvora dalšího prastarého kostela Sant Alessio, založeného ve 4.stol. Co
můžete vidět je výsledkem soustavných rekonstrukcí během mnoha staletí. Kromě
románské zvonice a krypty a kláštera z 15.stol. byste měli vidět kuriosní
mramorovou sochu na konci levé lodi. Připomíná smrt
Sv.Alexise, syna bohatého šlechtice z raně křesťanského období.
Sv.Alexis se vzdal luxusu do kterého se narodil a odešel do samoty kde řadu let
rozjímal a modlil se. Když se vrátil domů byl tak změněný že ho nikdo
z rodiny nepoznal. Plný pokory se rozhodl dělat ve vlastním domě sluhu a spal pod
schodama do své smrti po dalších 17 let.
Via
di Santa Sabina vede na Piazza Cavaleri di Malta,
náměstí Maltézských Rytířů. Rytíři jsou členové nejstaršího Šlechtického
řádu založeného ve Sv.Zemi r.1080. Ačkoliv to byli v těchto dobách
ošetřovatelé nemocných, stala se tato činnost jen jejich raison d'etre,
získali pro sebe rozsáhlá území na středním východě a stali se časem obávanou
vojenskou silou. Od roku 1530 měli domovské středisko na středomořské Maltě po té
co byli vytlačeni z ostrova Rhodu Turky v r.1522. V r.1798 je Napoleon
vykázal z Malty a v r.1834 se usadili v Římě. Budovy na tomto
náměstí patřící řádu nejsou součástí jeho velitelství. Jsou spíše hlavním
stanem Italské větve Řádu a jsou navrženy r.1765
Piranesim, neskvělejším grafikem Říma z
18.stol. (a slušného architekta). Na jedné straně náměstí je monumentální vchod
do soukromých zahrad řádu. Podívejte se klíčovou dírkou uprostřed brány na
pozoruhodný pohled na Řím. Osové stromořadí vede náš zrak přímo ke vzdálené
kopuli Sv. Petra.
Dál po Via di Sant
Anselmo, nejklidnější ulicí čtvrtě. Přejdete rušnou Via Aventina u Piazza Albania
a vystoupíme na tzv. Piccolo Aventino po Via di San
Saba do tiché malé zahrady ve které se skrývá kostel
San Saba z 13.stol, postavený
pravděpodobně pro orientální mnichy v 10.stol. (orient pro středověké Římany
představovali Arabové nikoli Japonci nebo
Číňané). Jděte uličkou mezi lavicemi kostela vlevo a prohlédněte si neobvyklé
fresky malované neznámým umělcem ze 13.stol. Nejznámější scéna ukazuje tři
mladé dívky ležící nahé na posteli. Tato zjevně nepatřičná scéna pro kostel ale
ilustruje činy Sv.Mikuláše, vzorové
postavy pro Santa Clause. Dívky jsou dcery urozeného ale zchudlého otce kterého
vidíme nešťastného stát napravo od postele. Jsou nahé protože jedinou budoucnost
mají v prostituci, nebo to si aspoň jejich zoufalý otec myslí. Za oknem ale
stojí Sv. Mikuláš právě se chystající vhodit váček zlatých mincí do místnosti
aby zachránil nebohé dívky před hanbou.
Z kostela se dejte
napříč malým parkem na Via Marmorata a Piazza Tastaccio, střediska nepochybně pravé
Římské čtvrtě pracujících. Testaccio je známé dvojicí protichůdných atrakcí.
Jedním je Monte Testaccio, zelený pahorek asi 50 m. vysoký. Co dělá tento jinak
nezajímavý kopec pozoruhodným je fakt, že vznikl hromaděním keramických střepů -
částí amfor, nádob kdysi určených pro přepravu oleje, nádob na obilí, víno atd.
Co začalo jako skládka pro rozbitou keramiku začalo časem žít vlastním životem až
do doby, kdy se ve středověku stále rostoucí kopec stal poutním místem.
Druhou
pozoruhodností Testaccia jsou jeho skvělé restaurace. Nabízí jídla tradiční pro
Italskou pracující třídu s důrazem na - a jiná levná -. Ti kteří fandí
tomuto druhu levné ale zajímavé kuchyně zde najdou hodně zajímavého. Zkuste Il
Cantione, upřednostňovanou místními lidmi a za rozumnou cenu.
151
PYRAMIDA A SAN PAOLO.
Z Testaccia se
dejte k Porta San Paolo jedné
z dávných městských bran postavených císařem Aureliánem ve 3.stol. NL.
Dominantní zde ale není brána sama, ale obrovská pyramida Gaia Castia, trčící 40 metrů do
nebe. Gaius, mimořádně bohatý Praetorián, čili vysoký úředník imperiálního
Říma, ho sem dal postavit v r.12 BC jako svoji hrobku. Takže ačkoliv sám
nevýznamná osobnost, snaha o dosažení nesmrtelnosti dostala svůj výraz v této
megalomanské stavbě.
Našim cílem je teď kostel San Paulo fuori le Mura, Sv. Pavla za
Hradbami. /metro nebo bus?/ San Paolo
přes všechny potíže spojené s jeho předměstskou lokalizací a také přes
nudný výraz jeho interiéru (Anglický spisovatel z 19.stol. August Hare řekl že
kostel vypadá jako velmi nevzhledné žel nádraží) je jedním z historicky
nejdůležitějších kostelů v Římě, co do velikosti druhý hned za Sv Petrem.
Je to tak, jak to má být; tak jak je Sv.Petr postaven nad místem kde byl pohřben, je
Sv.Pavel postaven nad hrobem Sv.Pavla. Budova měla velmi pohnutou minulost. Stavbu
zahájil císař Konstantin ve 4.stol. NL a přebudován a značně rozšířen o století
později. V té době to byl daleko největší kostel v Evropě, daleko
větší než tehdejší Sv.Petr. Jeho umístění mimo opevnění města představovalo
jeho značnou zranitelnost proti různým útokům a skutečně byl vyloupen r.846. Papež
Jan VIII. provedl opatření proti podobné situaci a kostel opevnil. Přesto během
dalších 200 let stále klesal jeho význam, zvláště poté co mokřiny které ho
obklopovaly byly komáry nakaženy malárií. Kolem chrámu se pásaly ovce tolerované
několika zbylými letargickými mnichy. Tento žalostný stav skončil rázem uprostřed
11.stol. příchodem nového převora Hildebranta. Opravil budovu, přivedl více mnichů
a udělal kostel opět uctívaným poutním místem. Tak to zůstalo až do července
r.1823. Tehdy kostel vyhořel do základů. Říká se, že tehdy papež Pius VII, který
sám býval v kostele mnichem trpěl po
této události nočními můrami. (Byl to ten samý papež který byl za Velké revoluce
zajat Napoleonem a deportován do Francie - ponížení z něhož se nikdy zcela
nevzpamatoval). Navíc, jak bylo upozorňováno, když byl po smrti pověšen jeho
portrét na stěnu kostela vedle předešlých papežů, nezbylo už místo pro ostatní.
Ačkoliv stále přestavován, kostel má monumentální velikost, jeho sloupy trčí do
prašné lodi, jeho mozaiky z 19.stol. tlumeně září. Je to jen klášter, který
přežil oheň, kde si můžete představit jaká byla nádhera původní stavby. Sloupy
podpírající klenby kláštera jsou pozoruhodné svojí růzností a bohatost výzdoby.
Některé jsou úzké a rovné, jiné divoce zkroucené jak otvírák na korkové zátky;
některé jsou z krémového mramoru, jiné jsou pokryté mozaikami. Všimněte si
malých zvířátek umístěných mezi sloupy. Vstup do kláštera je z pravého
transeptu.
152
KOPEC CELIA A KARAKALOVY LÁZNĚ
Trasa se koncentruje na
několik nejstarších a důležitých kostelů Říma. Končí ale na
nejpozoruhodnějším místě antického Říma, u Karakalových lázní. Ti kteří už
mají Římských kostelů dost se můžou vydat přímo k lázním. Ale, zvláště
když jste obcházeli kostely v hlučných částech města, kouzlo mnohých
z těchto kostelů je mimořádné i proto, že leží kolem kopce Celia,
v nejklidnějších a nejpříjemnějších místech Říma.
152
KOPEC CELIA
Tůru začněte u Konstantinova oblouku. Je napravo od Kolosea a
dejte se po Via di San Gregorio. Po vaší pravici, na svazích Palatina, je vše co zbylo
z velkého Aquaduktu postaveného Konzulem Appiem Claudiem asi 300 BC. Na konci ulice
vede plochá řada schodů ke kostelu San
Gregorio Magno - Sv.Řehoře Velkého. Byl postaven kolem r.750 NL papežem Řehořem
II. na paměť jeho předchůdce a jmenovce, papeže Řehoře Velikého (590- 604). Bylo
to právě z kláštera na tomto místě odkud Řehoř Veliký poslal do Anglie
Sv.Augustina v r.596 aby obrátil na víru místní pohany - mise, která vedla
k založení katedrály v Canterbury, doteď hlavní katedrály Anglie a sídla
primase Anglického, arcibiskupa z Canterbury. Kostel Sv. Řehoře má všechno
k tomu,aby byl označen typickým barokní stavbou - důsledek přestaveb v 17.a
18.stol. Ale stále můžete vidět čemu se říká kamenná deska na které spával
Sv.Řehoř: ve vzdálenější kapli napravo. Venku, pod klenbou cypřišových stromů,
jsou tři kaple. Ta nalevo má jednoduchý stolek na kterém Sv.Řehoř nasytil každý
den 12 chudých. Jednoho dne se objevil třináctý - anděl. V prostřední kapli
dedikované Sv.Ondřejovi jsou dvě monumentální fresky ze života světce. Byly
namalovány na zač.17.stol. Domenicchinem
(bičování Sv. Ondřeje) a Guidem Reni
(umučení Sv.Ondřeje). Ti co studují vážně raně barokní malbu by jistě ocenili
příležitost srovnat pevnou, občas strnulou klasicistní malbu Domenicina
s bohatší a heroičtější barokní manýrou Guida Reniho.
153
Nyní vzhůru kopcem ke
starému kostelu Santi Giovanni e Paolo.
Náměstí na kterém stojí byl popsáno jako "jedno z mála míst
v Římě se kterým neměli středověcí poutníci problém jak ho poznat". Kostel má fascinující historii.
Byl vybudován na místě dvou klasických domů kolem r. 370 Římským senátorem
zvaným Pammachius (který, po smrti své manželky, rozdal své jmění a strávil zbytek
života v klášterní cele. Zemřel r.410. Navzdory pozdějším přestavbám,
kostel jak ho vidíte dnes je v podstatě ten, který postavil Pammachius. Domy nad
kterými byl kostel postaven patřily Sv.Janovi a Pavlovi, nikoliv však těm
novozákonním, ale párku aristokratických raně křesťanských mučedníků kteří
sloužili jako důstojníci u dvora císaře Konstantina.Konstantinův následník,
Julián Apostata, byl císařem který se marně snažil zarazit vzrůstající proud
křesťanství a navrátit Římu jeho pohanské bohy. Jan a Pavel byli mezi prvními
obětmi tohoto pohanizačního úsilí; byli sťati poté co odmítli sloužit u
Juliánova dvora ve stejných funkcích. Prudké schodiště ve vzdálenějším pravém
rohu kostela vede dolů k pozůstatkům jejich domů a jejich pohřebnímu místu.
Fresky, téměř jistě pocházející z tohoto období, popisují popravu dvou
mužů a jedné ženy; předpokládá se, že jsou to věřící z raných dob u
hrobu Jana a Pavla, kterým se, pro jejich sympatie k umučeným, dostalo
z Julianových rukou stejné odplaty.
Naproti kostela
nabízí brána jeden ze vstupů do Villy
Celimontany, která není domem ale městským parkem stále málo známým pro
návštěvníky města. Brána je někdy zavřena, je-li to tak, vejděte jinou -
z ul.San Paolo della Croce hned za rohem. Držte se vlevo půjdete-li parkem
k hlavnímu vchodu na Piazza della Navicella, místa, kde je fontána tvarovaná jako
malý člun. Je to vlastně renesanční kopie klasického díla, umístěná sem papežem
Leem X. na zač.16.stol. Naproti fontány je kostel Santa
Maria in Domnica, další raně křesťanská stavba nad domem Římského mučedníka
St. Cyriaca, o kterém, zdá se, nevíme víc než že byl bohatý. Ostře barevná
mozaika z 9.stol. v apsidě za oltářem stojí za vidění. Všimněme si kapesníku
který drží Sv.Panna: je to mapa, ----------- Byzance z 9.stol.
Dejte
se na Piazza Celimontana, přejděte vedle vchodu do vojenské nemocnice a pokračujte
rovně k Via Celimontana. Ta vede k Via San Giovanni in Laterano. Zde se dejte
vpravo ke kostelu San Clemente, Irskému
kostelu v Římě - patří irským dominikánům - který je jedním
z nejpozoruhodnějších archeologickým míst ve městě. Jestli se domníváte, že
návštěva dalšího starého kostela postaveného na místě antické budovy není
zrovna to po čem toužíte, budete v pokušení kostel vynechat. Jestliže vás
příležitost vidět zajímavé
archeologické nálezy zajímá, je to jedinečná příležitost.
San Clemente jak je tu
dneska je již třetím chrámem postaveným na tomto místě. První, soukromý dům
užívaný ke křesťanským bohoslužbám byl postaven v 1.stol. NL. Z toho zbylo
málo, ale druhý kostel z 4.stol. nad kterým stojí tento kostel, přežil téměř
netknutý, asi proto, že byl znovu objeven až v 19.tol. po boku tohoto křesťanského
chrámu můžete navštívit zbytky chrám Mitry z 2.stol.
Je hluboko pod druhým kostelem. Nechte si na to aspoň 45 min.
San Clemete má jeden
z mála dokonale zachovaných středověkých
interiérů v Římě. Nejzajímavější je v okolí oltáře. Všimněte si
mramorových desek v chóru. Ty jsou z původního kostela ze 4.stol. a byly sem
umístěny při stavbě současného kostela. Jsou na nich
vyřezány raně křesťanské symboly; holubice, víno, ryba. Před
oltářem je zapuštěná hrobka s ostatky samotného Sv.Klementa. Nebesa nad hrobkou
z 16.století jsou zdobena kotvou, reliktu poukazujícímu na smrt Sv. Klementa, nebo
aspoň k legendě o jeho smrti. Sv.Klement byl čtvrtým papežem a byl poslán do
vyhnanství na Krym císařem Trajánem kole r.100 NL. Zde, pro úspěch při obracení na
víru svých spoluodsouzených byl přivázán ke kotvě a vržen do moře. Když se vody
zázračně rozestoupily, byl nalezen v hrobce postavené anděly. Na začátku levé
lodi nepřehlédněte fresky popisující život Sv.Kateřiny Alexandrijské, jiné raně
křesťanské mučednice. Narodila se - nikdo neví kdy - v Alexandrii. Poté co
veřejně protestovala proti uctívání model, přivedla
na smrt 50 pohanských filozofů jejichž argumenty proti křesťanství
rozhořčeně vyvrátila; její trest za pochybení bylo upálení na hranici. Poté co se
odmítla provdat za místního vladaře, byla připoutána ke kolu s loukotěmi
-odtud kolo Kateřiny - které se okamžitě rozpadlo. To zapůsobilo tak mocně na 200
přítomných římských vojáků, že namístě přestoupili na křesťanskou víru.Byla
nicméně sťata a andělé odnesli její duši na horu Sinai ve Svaté zemi. Fresky
namaloval kolem r.1400 florentský malíř Masolino,
klíčová postava vývoje italské malby z dvojrozměrného dekorativního stylu
14.stol. k Renesančnímu naturalizmu.
Nyní byste měli sestoupit ke zbytkům
svatyně ze 4.stol. Vstup je z pravé lodi. Řada zdí postavených podél lodi
stavby ze 4.stol. aby nesly novější horní chrám
způsobila nejednotnost výrazu stavby. Ale i když chmurný interiér
působí poněkud nepřehledně, má řadu míst které působí velmi živě.
Nejpozoruhodnější - možná až bizardní - jsou fresky na levé stěně lodě,
zobrazující scény ze života Sv.Klementa, malované pravděpodobně v 11.stol. Zde, ve
dvou obrazech nad sebou, Sv.Klement zachraňuje
římského boháče zvaného Sisinus. Nahoře je Sisinus raněný hluchotou a němotou
poté, co následoval svoji křesťanskou ženu Theodoru do chrámu Sv.Klimenta.
Sv.Kliment ho - na dolním panelu - vyléčí, ale rozzuřený Říman nařídí svým
sluhům aby ho svázali a vyvlekli před chrám. Zásahem vyšší moci si ale Římani
zamění několik ležících sloupů za Klimenta a jeho druhy, a snaží se je
spoutat.Snad nejpozoruhodnější na této vzepjaté scéně je nápis pod spodním
obrazem ve kterém Sisinus pobízí své bezmocné pochopy k většímu úsilí.
156
Nyní přejděme k apsidě na
druhém konci chrámu. Odtud vedou schody do Římského domu z 1.stol nad kterým stojí
chrám.Zbylo jen několik těžkých kamenných bloků. Mnohem zajímavější jsou však
zbytky chrámu boha Mitry. Chrám je zde vlastně zavádějící slovo: To co vidíte bylo
druhé patro Římského bytového domu ze 2.stol (drtivá většina bohatých Římanů -
kromě těch nejbohatších - podobně jako třeba obyvatelé dnešního New Yorku, žili
v bytech neboli insulae), který byl
užíván k náboženským účelům, v tomto případě k uctívání boha
Mitry. Kult Mitry který je původem z Persie a uchytil se v Římské republice
kolem r.50 př.NL Je pozoruhodný tím, že to bylo jediný pohanský kult který nabízel
možnost života po smrti. Byl tedy také jediným opravdovým konkurentem křesťanství
v časech kdy se šířilo po Římské říši. Navíc zůstal jediným pohanským
kultem který pokračoval i po zakázání pohanských praktik Římany v r.382. Byl
to kult určený pouze pro muže (byl mimořádně populární u Římských vojáků,
což sedá pochopit také proto, že preferoval věrnost (loajalitu) jako nejvyšší
ctnost). Jeho rituály byly vždy drženy v tajnosti a zpravidla se odehrávaly
v jeskynních prostorách. Je pozoruhodné, že nejvíce zachovaná místnost
svatyně je prostor užívaný k obřadním hostinám, jejíž strop je pokryt
malými kameny aby připomínal jeskyni. Náš pobyt ve svatyní dělá ještě
mimořádnější zvuk tekoucí vody. Svatyně stojí nad podzemním proudem a jeho
šplouchání a šumění tvoří velmi zvláštní atmosféru.
Via San Giovanni in Laterano.
Voluntary admission charge. Mon - Sat. 9-12, 15,30- 16.
Před San.Kl.se dejte ul. Santi Quattro
Coronati a vystoupejte na kopec s kostelem ze 12.stol. Santi Quatro Coronati, který
je částí opevněného opatství kam se uchylovali papeži a císaři v raných
dobách křesťanství. Je to jeden z nejpozoruhodnějších a překvapivých koutů
Říma, ostrůvek klidu který odolal poryvům času i toku dopravy pod jeho hradbami.
Původní kostel z 9.stol. který byl dvojnásobný ne současný, vzniklý rekonstrukcí
z r.1116 poté, co bylo opatství částečně zničeno během nájezdu Normanů
který skončil dobytím a vypleněním Říma před 30ti lety. To vysvětluje nepoměr ve
velikosti apsidy vzhledem k lodi.. Fresky jsou raně barokní, ale zbytek kostela je
středověký. Projděte se klášterem s jeho zahradami a fontánou z 12.stol.
Vstupuje se dveřmi v levé lodi; zazvoňte, nejsou-li otevřené.
Další středověký klenot skrytý mimo
hlavní nádvoří kláštera je u vchodu do kostela: kaple Sv.Silvestra. (vstupuje se
dveřmi označenými "Monache Agostiniane" a je třeba zazvonit na řeh.sestru
zvonkem vlevo; prostrčí vám klíč od kaple otvorem vedle mříže. Kaple zůstala,
aspoň z větší části, tak jak byla při vysvěcení v r.1246, vyzdobená
mramorem a freskami. Ty popisují příběh vyléčení křesťanského císaře
Konstantina z lepry díky papežovi Silvestru l. Nepřehlédněte kouzelnou fresku
posledního soudu nad dveřmi, na které anděl nalevo úhledně roluje oblohu
s hvězdami jako závěsnou kulisu aby tak potvrdil definitivní konec světa. Při
odchodu zamkněte dveře a vraťte klíč s případným milodarem.
Před kostelem se
obraťte vpravo a pokračujte Via Santi Quatro Coronati ke starému hospici Sv.Jana. Zde
zahněte doprava do Via Santo Stefano Rotondo k dalšímu kostelu - San Stefano Rotondo. Kostel pochází z 5.stol. a
byl pravděpodobně inspirován tvarem Chrámu Svatého Hrobu v Jeruzalémě.
Bohužel je kvůli opravám zavřen téměř již od nepaměti. Odtud jste jen kousíček
k Piazza dela Navicella, kde se dáte doleva ulicí Via della Navicella a pak doprava
ul.Via Druso. Přejděte velké náměstí Piazza Numa Pompilio ke Karakalovým lázním.
Malý kostelík Santi Nereo e Achilleo stojí
za prohlídku jestliže bude otevřen. Je to jeden z nejstarších kostelů
v Římě, pravděpodobně ze 4.stol., a skrývá takové poklady jako mozaiky z
8.stol., středověký pulpit na mnohobarevném mramorovém podstavci z Karakalových
lázní, chór s mozaikami ze 13.stol. a krásný episcopal (biskupský trůn).
157
KARAKALOVA LÁZNĚ
Okruh končí návštěvou
nejvýznamnější památky antického Říma
- Karakalových lázní, stavěných od r.206
NL císařem Septimem Severem a dokončených jeho synem Karakalem. Tyto lázně nebyly
největšími v Římě - tu čest mají Diokleciánovy lázně z r.320 s kapacitou 3 000 lidí (
Karakalovy lázně mohly pojmout "pouze"1 600 návštěvníků) - ale působí o
to efektněji. Dlouho se věřilo, že posedlost starých Římanů koupáním byla
důvodem k zániku jejich impéria, že místo dobývání nových území a
odrážení barbarů od severních hranic se čachtali ve svých skvostných veřejných
lázních, vyměňovali si zdvořilostní fráze a utráceli čas jalovým tlacháním.
Moderní historie se dívá na Římské lázně jako na pozoruhodný společenský
vynález který posiloval pocit společné zodpovědnosti místo aby ho oslaboval a který
zavedl hygienické návyky v podstatě akceptovatelné dodnes. Důležité je uvědomit
si, že staří Římané v lázních viděli mnohem více než je místo na
koupání. Je sice pravda že koupel byla hlavní náplní tohoto zařízení, ale lázně
obsahovaly obchody, umělecké galerie a knihovny na procvičení myšlení, tělocvičny
a hřiště na procvičení těla - kromě zahrad a míst kde se dalo prostě jen sedět a
přemýšlet nebo diskutovat. Dokonce i nejmenší z veřejných lázní měly aspoň
některý z těchto doplňků. V Římě samém byly ovšem zřizovány v
"nadstardandním" množství. Představme si nákupní rampu kombinovanou s centrem zdraví obložené vzácnými
mramory místo nerezu a umělých hmot, a
místo ústředního topení na lehký olej hejna otroku kmitajících v labyrintu
těsných místnůstek a chodeb pod podlahami vznosných lázeňských hal.
Jít do koupele byl dlouhý a složitý
proces, což se dá pochopit pokud to vnímáte především a hlavně jako společenskou
záležitost (musíme si také uvědomit, že přes všechnu svoji rafinovanost Římané
neměli mýdlo). Začínalo se v sudatoriu,
sérii malých místností připomínajících saunu. Zde si sedli a potili se. Pak se
přesunuli do kalidaria, velké okrouhlé
místnosti, kde nebyly pára tak horká. Zde se prováděla vlastní očista. Užíval se strigil, škrabka na odstranění špíny; bohatým
to dělali otroci. Pak se přešlo do tepidaria,
příjemně teplého prostoru jehož účelem bylo vás postupně ochladit. Pak jste se
vykoupal ve frigidariu, jediném skutečném mělkém bazéně v objektu lázní,
naplněném chladnou vodou. Bohatší mohli proces ukončit třecí masáží navoněným
ručníkem. Bylo běžné, že tuto službu prováděla osoba opačného pohlaví (lázně
byly přístupné pro obě pohlaví, i když v různých časech).
Karakalovy lázně jsou nyní spíš
známy jako okázalá scéna pro operní představení Verdiho Aidy, díla, která je
vždycky nejpůsobivější s obrovskou výpravou, nejlépe doplněnou živými
velbloudy a slony a vozy taženými koňmi.
Vstup. 3 000 lir ot. Út. - so. 9 - 15 ne. Po. 9 - 13.
221