KNIŽNÍ VAZBA

Kateřina Švábová

Žijeme v době internetu, kdy začínají být tradiční vazby knih vytlačovány knihami elektronickými, které vazbu nepotřebují. Tato skutečnost se v současné době stává základem k prozkoumání podstaty tradičního a netradičního knihařství.

Knihařská technologie nabízí širokou škálu různých způsobů zhotovení vazby. Nabízí se nám vazby nasazované kožené, papírové vazby, pergamenové vazby, vazbu s hlubokou drážkou, japonské tradiční vazby atd. V poslední době se uplatňují i jiné druhy vazeb. Do umělecké vazby přichází i řada průmyslových prvků, užitých mimo svůj účel či v odlehčené formě. Zároveň vzniká i řada nových technologií, což posunuje netradiční knihařství dál. Stále se však staví na tradičních postupech. Důležitou roli zde hraje tvar bloku, volba tloušťky desek, úprava hran, aj. Za zvláštní druhy vazeb nebo spíše druhy knihařské tvorby je pokládána tvorba poslední doby, tzv. vazby jako objekty.

U těchto knih se opomíjí tradiční tvar, knihy dokáží proměnit vazbu na architektonické, sochařské nebo třeba i malířské dílo. Používají se k tomu nejrůznější materiály (dřevo, plexi sklo, balza, …). Můžeme sem zařadit i knihu – objekt Milana Knížáka, Kniha dokumentů z roku 1964.

,,Kniha dokumentů je v kontextu českého výtvarného umění výjimečnou realizací. Po formální stránce autor pracoval s nepolychromovaným betonem, z něhož vytvořil obal knihy. Základní hrubé geometrické formy obalu s nekompromisně trčícími střepinami skla, ostře kontrastují s hravou barevností jemnějšího textilního hřbetu ve škále slunečního spektra. Monumentální je i obsah, který na desítkách dobových dokumentů zachycuje průřez soustředěné autorské práce. Pocit tísnivé sevřenosti mezi betonovými deskami akcentuje autentický pocit uvěznění života v socialismu, v době díla vzniku, jehož napětí a vnitřní poezie silně zasáhne. “ [1]

Spadají sem také tzv. autorské knihy, u kterých je důležitá jednotná koncepce celé knihy. Jejich autoři jsou většinou výtvarníci opírající se o tradiční pojetí knihy. Celá kniha je v tomto případě zhotovována autorem. Významnými představiteli moderních autorských knih jsou Doc. Dr. J. H. Kocman a Eliška Čabalová, kteří také působí v pedagogické činnosti. Důležitými centry, kde probíhá výuka v tomto oboru na vysokých školách jsou Brno, Ostrava a Plzeň.

,,Základní souřadnicí tvorby umělce J.H. Kocmana je jeho zájem o oblast papíru a knihy. Lze jej nepochybně považovat za osobnost, která tyto dvě média v České republice kanonizovala jako samostatné umělecké disciplíny a to nejen prostřednictvím své vlastní tvorby, ale i díky založení a vedení Ateliéru papír a kniha na brněnské FaVU VUT  (1998–2011).“ [2]

Definice umělecké knižní vazby O vymezení tohoto pojmu se pokoušela řada knihařů, teoretiků, historiků umění. Jedná se o názory zastaralé, málo pochopitelné až po názory moderní a téměř současné. 

[1] RENOTIÉRE, Gina. Milan Knížák (*19. 4. 1940 Plzeň). In: Muzeum umění Olomouc [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www.olmuart.cz/sbirky/knihy–41/milan-knizak–270/.

[2]PÍSAŘIKOVÁ, Jana. Jiří Hynek Kocman. In: Artmuseum [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/jiri-hynek-kocman-108641/

Vyhodnocení těchto názorů provedla historička umění PhDr. Anežka Fialová ve studii Česká moderní knižní vazba (Muzeum Kroměřížska, 1981). Základním požadavkem stále zůstává dokonalé řemeslné provedení vazby, vycházející ze znalostí používaných materiálů, technologií a všestranného ovládání knihařských, zdobných a grafických technik. Druh vazby, její charakter a výzdoba mají odpovídat obsahu a významu knihy. Řada z nich však není realizována ve spojení s textem ani s ostatními prvky knihy, a přesto působí krásně a zajímavě. U netradičních uměleckých vazeb je třeba znát technologii ručních vazeb, vlastnosti a možnosti materiálů.

V rámci workshopu, který zorganizovala MgA. Jana Francová, Ph.D. , jsme měli možnost  vyzkoušet si jednu z nejjednodušších vazeb- vazbu japonskou. 

,, Japonské vazby vycházejí z čínského tradičního knihařství. Používají japonského papíru „ washi “, který se vyrábí z lýka tří druhů keřovitých rostlin. Tyto vazby jsou flexibilní a svou subtilností i lehce zranitelné, někdy proto bývají opatřovány pouzdry. “ [3]

Pod vedením absolventky ateliéru Kniha a papír, trpělivé a ochotné Jůlie Kačerovské jsme se učili, jak správně svázat knižní blok na čtyři díry a vrcholem naší knihařské tvorby se stala vícesložková kniha. Dokonalé řemeslné zvládnutí této zdánlivě jednoduché vazby se po čase ukázalo jako lehce komplikované.  Soustředění, trpělivost, přesnost, důraz na detail, správné načasování – tyto všechny aspekty byly nutné dodržet v jeden správný moment, tak  aby výsledek naší práce byl odpovídající našim představám. Nakonec se ale všem přítomným podařilo dojít k cíli a knihu svázat. 

Díky zkušenostem a vědomostem z workshopu jsem byla schopná svázat svoji autorskou knihu z ručního papíru. Tento workshop se určitě stal velkým zpestřením semestru a celkově učebního plánu předmětu. Přestože mi všechny poznatky přišly nesmírně smysluplné a zajímavé, budu stále stát v zástupu konzumentů , a  nadále si knihy budu raději kupovat,než je sama vázat. 

[3] KOCMAN, Jiří Hynek. Japonské tradiční knihařství. Kroměříž: Sborník II. Mezinárodního semináře knihařů, 1998, s. 23. ISBN 978-80-87108-26-0.

ZDROJE: 

RENOTIÉRE, Gina. Milan Knížák (*19. 4. 1940 Plzeň). In: Muzeum umění Olomouc [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www.olmuart.cz/sbirky/knihy–41/milan-knizak–270/.

PÍSAŘIKOVÁ, Jana. Jiří Hynek Kocman. In: Artmuseum [online]. [cit. 2016-11-19]. Dostupné z: http://www.artlist.cz/jiri-hynek-kocman-108641/

KOCMAN, Jiří Hynek. Japonské tradiční knihařství. Kroměříž: Sborník II. Mezinárodního semináře knihařů, 1998, s. 23. ISBN 978-80-87108-26-0.

KNIŽNÍ VAZBA

Cábová

Zjistila jsem, že opravdu záleží na výběru materiálu. Zdá se to jako samozřejmostí, ale je vážně důležité vybrat správný typ nitky.  Konkrétně já, jsem si danou nit nepřinesla, měli jsme k dispozici různé tloušťky, barvy a pevnosti k zapůjčení. Pro svou první práci tedy sešit, jsem si vybrala docela silnou barevnou bavlnku.  Ale to jsem dělat neměla, jelikož jsem si skrze tloušťku bavlnky musela udělat i větší dírky do papíru a daná vazba na konci práce nevypadala esteticky úhledně.

V dalším úkolu jsem byla chytřejší a k japonské vazbě jsem využila tenčí nit, která byla relativně pružná. Dobře se utahovala a celkový dojem vazby byl v pořádku.  Avšak nejlepší, jak jsem se po sléze dozvěděla,  je nit režná.

V posledním třetím úkolu jsem použila nit stejnou. Jednalo se o tři bloky, z několika kusů papírů, které jsme sešívaly k sobě. Tyto bloky jsme poté vkládaly do vlastně vytvořených pevných desek.

Nitka, jako velmi důležitá věc při tvorbě knižní vazby, nás provází celou touto technikou. Je to neoddělitelná část knižní vazby. Prochází každým listem papíru. Navzájem se protínají, poznávají a seznamují. Tvoří sehranou dvojici celé práce. Vytváří tak dokonalou souhru díla, jak z hlediska estetického, tak materiálního. Tyto dvě věci mají mnoho společného. Papír, se svým způsobem skládá také z nitek či vláken. Tato vlákna jsou velmi důležitou součástí celého papíru, navzdory tomu, že jsou téměř neviditelné. Díky vláknům drží pohromě, tak jako kniha díky vazbě. Díky daným vláknům se dokáže ohýbat, avšak přirozené ohýbání lze provést pouze jedním směrem, právě po směru vlákna, pokud papír ohýbáme proti vláknům, vytváří odpor. Opět jej můžeme srovnat s knihou, kdy listujeme stejně tak směrem vazbou doporučeným. Směrem jiným nám klade taktéž odpor. Vazba protíná cokoliv, co je potřeba neoddělitelně spojit, tak jako vlákno. Znám několik druhů vazeb, avšak musím uznat, že nejznámější klasická vazba, je téměř očím neviditelná, stejně tak jako právě zmíněné vlákno papíru. Nepopíratelně souhlasím, že se nachází také vazby očím dominantní, esteticky úhledné. Tyto dvě věci tedy zastávají téměř totožnou funkci v daných mediích.

Tvoří to neoddělitelné, neviditelné a zároveň nejdůležitější.

Autorská kniha

Darina Krejčí

Při práci na autorské knize, jsem pracovala s geometrickými tvary. Snažila jsem se používat různé prostředky, jako pentilky, propisky, Centropeny, atd. Výsledkem bylo vytvoření asi dvaceti struktur o velikosti 12x16 centimetrů.

Workshop knižní vazba

Darina Krejčí

Na workshopu knižní vazby jsme konzultovali naše autorské knihy a ukázali jsme si tři knižní vazby. Jednou z nich byla také vazba japonská, která je efektivní, a přesto velmi jednoduchá.

Knižní vazba

Kupková

Knižní vazba je úzce spojena s výrobou vlastní neotřelé knihy nebo vázaného sešitu, který do sebe vtiskává jistý osobitý výraz nebo určitou atmosféru. Proto důvod vytvoření takové knihy nemusí být pouze formální a účelný, ale autorovi nabízí širokou škálu možností.

Taková kniha nebo sešit může naplňovat především funkci estetickou, kdy výrazně pracuje s vizuálem naší knihy. Může potom sloužit jako osobní deník nebo diář s vlastními parametry. V případě, že si knihu budeme dále vést deníkovým způsobem, může vlastnoručně vyrobená kniha přidat větší autenticitu. Tento dojem můžeme umocnit pomocí zvoleného materiálu. Vhodně použitý je mimo jiné i ručně dělaný papír, jehož výrobě se věnujeme v předchozí kapitole.

Autorská Kniha

Autorská kniha nám ovšem otevírá daleko více možností a přístupů. Je to disciplína syntetizující hranice knihy a uměleckého díla. Oproti deníku nebo klasické knize, autorská kniha transformuje formální naplnění knihy v podobě psaného textu, a tuto obsahovou složku extrahuje do sebe sama. Autorská kniha se tak stává plnohodnotnou výpovědí sama o sobě bez nutnosti vnitřního textu. Stává se potom samostatně stojící entitou, která dokáže plně artikulovat všechny autorovi myšlenky.

K vytvoření autorské knihy lze kupříkladu přistupovat uvolněně, spíše performativním způsobem, koláží nebo dalšími technikami. Přirozeně se nabízí také experiment v přístupu i zvoleném materiálu. Ten může v konečném důsledku autorskou knihu převést přes hranice knihy do objektu. Tento způsob využívá v současné době řada umělců, ať již etablovaných, jako Milan Knížák, Vladimír Havlík nebo začínajících, jako je Julie Kačerovská, Tom Nečas a mnozí další. Umělci mimo tradiční práci s papírem používají i kov, plast, dřevo, textil a další.

Ve videu jsme se seznámili se základními principy klasické vazby, které mohou později sloužit jako odrazový můstek nebo vybízet k dalšímu prozkoumávání techniky. Zaměřili jsme se na techniku šití lichých listů, klasickou japonskou vazbu a speciální techniku vazby, při které není za potřebí lepidlo.

Knižní vazba

Kocourková

Knihařství se dnes stalo uměleckým řemeslem.  Když se zaměříme na posun technologické stránky knižních vazeb a tím i celkového zpracování knih, zjistíme, jak moc jsme se od středověku posunuli. Dříve ručně psané a vázané knihy byly velice hodnotné, jak finančně, tak vědomostně i umělecky (například Kodex vyšehradský). Vyhotovení jediné knihy bylo náročné jak časově a fyzicky, tak i použitými materiály (vybroušení, vyčištění kůže, pozlacování, atd.). Kniha byla velkou investicí, kolem níž se soustřeďovalo bohatství. V tom připomínala například relikviáře, které měly duchovní, ekonomickou i uměleckou hodnotu. Zabývali se tím převážně mniši a kněží, kteří na to měli vzdělání, prostředky a speciálně vyhrazený čas. Texty byly brány jako misijní působení. Velkým převratem bylo vynalezení knihtisku, jenž zpřístupnil knihy většímu počtu čtenářů. Z rarity se stala běžná a dostupná věc, která následně vyústila v ještě pokročilejší techniky strojové knižní vazby.  Až se dostáváme do 21. století, tedy do dnešní doby, kde se knihy stávají elektronickými daty. Jejich tisk už není nutný, díky technologii elektronických čteček, chytrých telefonů a audioknih. Přesto se knihy stále tisknou, mají ovšem jiný význam, posunuly se do role kulturního objektu. Elektronická kniha, už pro nás tímto ztrácí hodnotu knihařskou, ve smyslu typografickém, grafických úprav a vazby. Stala se pro nás pouhým přenašečem informací, což je ukázka vývoje, v němž se čím dál víc věcí stává prostředkem, nikoli cílem samo o sobě, avšak existence designu jim propůjčuje svébytnou hodnotu. Na jednu stranu máme dobrou technologii, která nám usnadňuje a urychluje mnoho výrobních postupů. Na druhou stranu nás ochuzuje o radost ze sensibilního ocenění přírodních materiálů. Rukodělná knižní tvorba byla přesunuta do ústraní a je z ní opět ojedinělé řemeslo. Vydávání knih nebylo nikdy jednodušší než dnes, knihkupectví jsou přeplněná. Ke každému oboru je nespočet různých publikací. Papírové knize nehrozí zánik.