SKONČÍ DOBA PAPÍRU?

Alena Randová

Kde se vlastně papír vzal? Dnes je samozřejmostí, stal se běžnou spotřební věcí. Se svou širokou škálou použití, od tisku, přes nábytek až po obaly je surovinou velmi všestrannou.Trvalo však dlouhou dobu, než dozrál do tak rozmanitého způsobu využití. Vždy jsem překvapena kolik druhů papíru vlastně je a jak různorodé mohou být. Pravděpodobně se zrodil z potřeby lidí zaznamenávat své myšlenky či znalosti a předávat je dál. To nepochybně souvisí i s rozvojem myšlení, čtení a psaní. Stejně tak, jako písmo nahradilo symboly, hliněné destičky, papyrus a pergamen byly nahrazeny papírem. V průběhu času se vyráběl z různých surovin, tradičně zpracováním rostlinných vláken, např. z hedvábí, konopí, plátna nebo bavlny. Od dob, kdy byl vynalezen v Číně v podobě, jak ho známe dnes, nás provází již dva tisíce let.

V našem workshopu jsme se zaměřili na výrobu ručního papíru z již použitých tiskovin. Využili jsme noviny, papíry pokreslené nebo potištěné, školní sešity i staré dopisy s útržky korespondence. Jak při výrobě postupovat?

Všechny druhy papíru se nejdříve namočí, aby se uvolnilo vlákno a papír byl co nejměkčí. Poté je třeba ho natrhat na co nejmenší kousky, s vodou rozmixovat na hustou směs a smíchat s pojidlem – v našem případě s lepidlem na tapety, tím vznikne tzv. papírovina. Tato směs je základ, určuje výslednou podobu, tedy barvu a strukturu ručního papíru. Ta závisí také na tom, jaké tiskoviny použijeme a jak moc je papírovina jemná. Tyto vlastnosti se ale dají do jisté míry dále měnit. Vzniklou směs je možné obarvit nebo přidat další materiály: např. kousky jiného druhu papíru, textilií, provázku nebo přírodnin – květiny, drobné rostliny či přírodní pigmenty. Ač to tak zřejmě na první pohled nepůsobí i výroba papíru může být kreativní záležitostí a pro někoho se může stát velmi zajímavou činností. Mnoho umělců pracuje s papírem, jakožto pouze s čistým materiálem. Papír a v souvislosti s ním i kniha se staly samostatným uměleckým žánrem.

Další fází je nanášení směsi na síto. K tomu postačí dřevěný nebo kovový rám, dle velikosti vlastního uvážení, s pevně napnutou síťovinou. Papírovinu rovnoměrně nalijeme, zbavíme se přebytečné vody a překlopíme na jiný, suchý papír a poté savou látku. Necháme usušit a vlastní papír je hotov.

Nabízí se však otázka proč se tedy takovému procesu věnovat, když zabere spoustu času a výsledek je v podstatě nejistý. Myslím, že důvod je podobný jako např. u vazby knihy, analogové fotografie nebo výtvarného umění obecně – jde o osobní zájem. Koho tato technika osloví, jistě si najde vlastní důvod.  Navíc si myslím, že není na škodu vědět, rozhodně ne pro výtvarníky, jak věci vznikají a jakou mají hodnotu. Papír je jednou z nich a zaslouží si naši pozornost. Vždyť, z kolika druhů si můžeme vybrat a jak nám dokáže ulehčit práci! Díky němu mohlo vzniknout spoustu uměleckých skvostů, které obdivujeme dodnes.

Nemyslím si, že by nás čekal konec éry papíru. Podle mého názoru již v minulosti překonal jiná úskalí v porovnání s elektronickými medii. Ta ho neohrozí, a plně nahrazen snad nebude nikdy. Což podporuje i fakt, že v dnešní technické době spotřeba papíru stále stoupá, i když byl v jistých směrech skutečně nahrazen. To je však z jeho celkového využití zanedbatelné. Pro mnoho lidí je papír stále ještě nenahraditelný a je něčím víc než jen záznamem informace. Materiál, barva, struktura, dotykový dojem, estetické cítění, vzpomínky, to vše nám může prolétnout hlavou ve chvíli kontaktu s tímto materiálem. Také je dokázáno, že psané informace jsme si schopni lépe zamapatovat. Navíc papír, v podobě čistého, nepopsaného listu či nepokresleného archu, který čeká na to, jak ho přetvoříme, nejde ničím nahradit. Podle mého názoru nás papír ještě nějaký čas neopustí.