Kniha - moderní tradice

Výtvarné umění v minulosti i současnosti vždy uvažovalo o všedních věcech trochu nevšedním způsobem. V malbě, kresbě, v sochařství i dalších oborech vznikala díla, která se mnohdy překvapivě vyjadřovala k aktuálním dobovým problémům, ale současně také prozkoumávala vlastní možnosti výtvarných vyjadřovacích prostředků, objevovala nové technologie a udivovala novými přístupy ke klasickým tématům. Také kniha jako tradiční součást lidské kultury má své ustálené charakteristiky, ale současně je neustále proměňována. Neustále se rozvíjejí technologie tisku a knižní vazby, objevují se nové podoby tištěných knih, nastupují elektronická média. Dokonce někdy zazní otázka, zda tradiční tištěná kniha neztratila v době elektronického přenosu informací smysl.

Jenže knihy v sobě neskrývají pouze informace. A navíc informace v nich nejsou uloženy jen v podobě textu. Kniha má svůj přebal, barvy, ilustrace, výtvarné řešení. Jako celek přináší také informace emocionální. Bývá naším milým společníkem, přináší nám útěchu, zábavu, poučení. Vedle napsaných či zaznamenaných informací je ale kniha vždy výtvarným dílem. A když ji bereme do ruky, už v tom prvním okamžiku jsme ovlivněni jejím formátem, barvou obalu, váhou, dotykem prvních stránek. Právě tady se nachází jeden z podstatných důvodů, proč je kniha nejen kulturním a informačním fenoménem, ale také je fenoménem výtvarným.

Již od roku 1998 vždy v květnu probíhá v Brně malá rozprava o tom, co ještě je a co už není kniha. Soutěžní výstava výtvarných prací studentů vysokých škol nazvaná Fenomén kniha, kterou pořádá Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně, totiž znovu a znovu přináší práce, které běžnou definici knihy překračují. Některá díla patří do oblasti knižní typografie či ilustrace, jiná mají podobu autorské knihy, knižního objektu, a některá patří spíše do akčního umění či prostorové instalace. Jde o průzkum možností, kam až od své klasické podoby může kniha přesáhnout. Když potom procházíme výstavou, jejíž letošní devátý ročník se uskutečnil v Galerii výtvarné pedagogiky v Domě pánů z Kunštátu, zřetelně si uvědomujeme, že některé práce jsou vykročením směrem k profesionální typografii a knižnímu grafickému designu, jiné naopak směřují do oblasti volného uměleckého projevu, další pak můžeme vnímat jako tematické či materiálové etudy, jejichž autoři jednou budou skvěle umět rozvíjet dětskou tvořivost ve školách třeba právě prostřednictvím projektové práce s tématem knihy.

Kniha tedy i nadále zůstává klasickým poslem naší kulturní paměti, stejně jako je průzkumným prostorem, v němž rozvíjíme svou vizuální i duchovní citlivost.

Radek Horáček