I při nejvyšší opatrnosti a dodržování všech bezpečnostních předpisů pro práci v chemické laboratoři dochází někdy k větším či menším úrazům. Pravidla poskytování první pomoci si proto musí osvojit každý pracovník laboratoře, aby mohl poskytnout pomoc nejen spolupracovníkům, ale i sobě. První pomoc poskytnutá laikem ovšem nenahrazuje lékařské ošetření. Při všech úrazech a zraněních je nutné postiženého po poskytnutí první pomoci ihned odeslat k lékařskému ošetření, lékaře přivolat nebo zajistit převoz do nejbližší nemocnice.
Pracovní úrazy, jimiž byla způsobena smrt nebo pracovní neschopnost trvající nejméně jeden den mimo den, kdy došlo k pracovnímu úrazu, podléhají registraci a organizace jsou povinny vést o nich evidenci v knize úrazů. Každý pracovník a student je povinen hlásit tyto úrazy svému nejbližšímu nadřízenému nebo učiteli.
Nejčastější zranění a úrazy v chemické laboratoři lze rozdělit do následujících skupin:
1. Popáleniny
2. Poleptání a popálení chemikáliemi
Popáleniny v chemické laboratoři nikdy neumýváme vodou a nesaháme na ně. Je velmi důležité zabránit vstupu infekce do postižené tkáně, zvláště u popálenin rozsáhlých a hlubokých. Postižená místa kryjeme sterilním krycím obvazem a dopravíme postiženého do nemocnice. Popálenému dáváme pít velké množství tekutin, avšak ne alkoholické nápoje.
V případě vznícení oděvu je nutné energicky zabránit panice. Postižený nesmí pobíhat. Hořící oděv nejlépe uhasíme pomocí přikrývek nebo jiných oděvů. Pokud je uhašený oděv přilepen k pokožce, nesmí se nikdy strhávat, celá popálená část i s oděvem se zahalí do čistého prostěradla (ručníku, košile apod. ) a zajistí se převoz postiženého do nemocnice.
Politý oděv co nejrychleji odložit (ještě před použitím oplachů a neutralizačních prostředků). Zasažené místo ihned oplachujeme silným proudem vody, pak neutralizačním roztokem.
Neutralizační roztoky:
- při poleptání kyselinami: 2% roztok NaHCO3
- při poleptání hydroxidy: 2% roztok H3BO3
Při potřísnění očí leptajícími látkami se musí otevřené (i násilím) oči ihned vyplachovat velkým množstvím vody, a to nejméně 10-15 minut. Voda nesmí při proplachování téci z kontaminovaného oka do čistého! Nepokoušíme se o žádnou neutralizaci v oku! Na oči dáme po oplachu sterilní hydrofilní mul, zavážeme a postiženého v každém případě odvezeme k lékaři nebo do nemocnice!
Při požití kyseliny nebo hydroxidu se pokusíme ihned vyvolat zvracení. Za 10-15 minut po požití se již o vyvolání zvracení nesnažíme. Ihned podáme neutralizační prostředek:
- při požití kyselin – větší množství suspenze MgO v ledové vodě
- při požití hydroxidů – větší množství 1% roztoku octové kyseliny nebo ledově ochlazené zředěné citrónové šťávy.
Poranění očí: Oči převážeme sterilním obvazem s měkkou podložkou tak, abychom zabránili pohybu víčka a poraněného dopravíme k očnímu lékaři. Laik nesmí do poraněného oka nikdy zasahovat! Zaseknutý předmět nikdy nevytahujeme!
Řezné rány ošetříme přiložením sterilního krycího obvazu. Krvácející ránu nejprve překryjeme sterilní gázou a teprve na gázu přiložíme vatu a pak obvaz.
V případě poranění tepen a žil poraněnou končetinu zvedneme, aby nastalo co největší odkrvení poraněné oblasti a přímo na ránu přiložíme sterilní tlakový obvaz. Zcela výjimečně, při poranění velké tepny, je nutné použít pružného gumového škrtidla, které se přikládá směrem k srdci, tj. nad ránu. Stažení škrtidla musí být takové, aby krvácení ustalo. Zapíšeme přesný čas přiložení škrtidla, pak již škrtidlo nepovolujeme. Postiženého je nutno ihned dopravit k ošetření do nemocnice!
Informace o toxických a zdraví škodlivých látkách lze nalézt například v J. Paleček, J. Palatý – Toxikologie, hygiena a bezpečnost práce v chemii. VŠCHT Praha, Praha 1991.
V následujícím přehledu jsou uvedeny toxikologické a jiné nebezpečné vlastnosti zejména těch látek, s nimiž je možný kontakt v laboratorním cvičení z anorganické chemie. Příznaky otravy bývají jasně patrné u dráždivých látek (postižení očí, dýchacích cest, kůže, zažívacího traktu), zatímco u řady jiných látek se účinky na organismus projeví až po určité době. Proto je nutno příznaky nevolnosti při (a po) práci konfrontovat s možností předchozího kontaktu s toxickými látkami.