Hořlaviny a výbušné látky

Hořlaviny se do r. 1998 dělily podle skupenství do tří tříd na pevné, kapalné a plynné. Důležitou charakteristikou hořlavé látky byla teplota vzplanutí, tj. nejnižší teplota, na kterou musí být látka zahřáta, aby při přiblížení k plameni vzplanula.

            Pevné hořlavé látky se rozdělovaly na samozápalné a výbušné.

            Kapalné hořlaviny byly podle teploty vzplanutí děleny do čtyř tříd:

I. třída – hořlaviny s teplotou vzplanutí do 21 °C

II. třída – hořlaviny s teplotou vzplanutí od 21°C do 55 °C

III. třída – hořlaviny s teplotou vzplanutí od 55 °C do 100 °C

IV. třída – hořlaviny s teplotou vzplanutí od 100 °C do 250 °C

            Nebezpečnost hořlavých plynů je ovlivněna tím, že obvykle tvoří se vzduchem výbušnou směs v širokém rozmezí koncentrace plynu ve vzduchu. Rozmezí nejmenší a nej­větší koncentrace, kdy je směs plynu a vzduchu výbušná, udávaly tzv. meze výbušnosti.

 

            Výbušné látky byly rozděleny na látky, které explodují po úderu nebo nárazu, a látky, kte­ré vy­buchují ve směsi se vzduchem působením jiskry nebo tepla. Mezi výbušné látky patřily kromě vý­buš­ných směsí plynů také kapaliny a pevné látky, kte­ré na vzduchu mohly explodovat právě pů­so­be­ním úderu, nárazu, tření, jiskry, tepla apod.

 

Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích

V polovině roku 1998 byl vydán nový zákon ČR o chemických látkách a chemických příprav­cích č. 157/1998 Sb., který uvádí naše dosavadní zákonná ustanovení do souladu se zákony Evropské unie. K zákonu bylo počátkem roku 1999 vydáno nařízení vlády ČR č. 25/1999 Sb. a vyhlášky Mi­nis­terstva průmyslu a obchodu č. 26 a 27/l999 Sb. Koncem roku 1999 byl zá­kon Č. 157/1998 Sb. no­velizován zákonem č. 352/1999 Sb. Lze předpokládat, že postupně budou vydávány další no­ve­ly, vyhlášky a předpisy.

            Tento soubor zákonných ustanovení, nařízení a vyhlášek, jehož rozsah je nyní téměř 600 stran, zásadním způsobem mění a rozšiřuje naše dosavadní pojetí nebezpečnosti jednotlivých che­mi­kálií. Chemikálie, tj. chemické prvky a chemické sloučeniny jsou zde označeny jako chemické lát­ky, směsi chemických látek jsou označeny jako chemické přípravky.

            Zákon v platném znění uvádí zásady klasifikace nebezpečných chemických látek a chemic­kých přípravků a stanoví mimo jiné práva a povinnosti osob při nakládání, tedy skladování a po­uží­vá­ní těchto látek. Je stanoveno celkem 15 nebezpečných vlastností, které mohou tyto látky a pří­prav­ky mít. Vzhledem k významu této klasifikace pro práci s chemikáliemi ve školní che­mické la­bo­ratoři si zde uvedeme přesné znění této části zákona a vládního nařízení.

 

Nebezpečné chemické látky a chemické přípravky jsou klasifikovány jako

 

a)      výbušné, které mohou exotermně reagovat i bez přístupu kyslíku za rychlého vývinu ply­nu, ne­bo u nichž dochází při definovaných zkušebních podmínkách k detonaci a prudké­mu shoření ne­bo které při zahřátí vybuchují, jsou-li umístěny v uzavřené nádobě,

b)      oxidující, které při styku s jinými látkami, zejména hořlavými, vyvolávají vysoce exotermní reak­ci,

c)      extrémně hořlavé, které v kapalném stavu mají teplotu vzplanutí nižší než 0 ºCa teplotu varu niž­ší než 35 ºC nebo které v plynném stavu jsou vznětlivé při styku se vzduchem za     normální (la­boratorní) teploty, normálního (atmosférického) tlaku a bez přívodu energie,

d)      vysoce hořlavé, které

a.       se mohou samovolně zahřívat a poté vznítit při styku se vzduchem za normální (labo­ra­torní) teploty, normálního (atmosférického) tlaku a bez přívodu energie,

b.      se mohou v pevném stavu snadno vznítit po krátkém styku se zápalným zdrojem a po od­stranění zápalného zdroje dále hoří nebo doutnají,

c.       mají v kapalném stavu teplotu vzplanutí nižší než 21 ºC a nejsou extrémně hořlavé,

d.      při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v množství nej­méně 1 dm-3.kg-1.hod-1,

e)hořlavé, které mají teplotu vzplanutí v rozmezí od 21 ºC do 55 ºC

f)        vysoce toxické, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou i ve velmi malém množství způsobit akutní nebo chronické poškození zdraví nebo smrt,

g)toxické, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou i v malém množství způ­sobit akut­ní nebo chronické poškození zdraví nebo smrt,

h)      zdraví škodlivé, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou způsobit akutní nebo chro­nické poškození zdraví nebo smrt,

i)        žíravé, které při styku s živou tkání mohou způsobit její zničení,

j)        dráždivé, které nemají vlastnosti žíravin, ale při přímém dlouhodobém nebo opakovaném sty­ku s kůží nebo sliznicí mohou vyvolat zánět,

k)      senzibilizující, které po vdechnutí nebo proniknutí kůží mohou vyvolat přecitlivělost tak, že po delší expozici vznikají charakteristické příznaky,

l)        karcinogenní, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit čet­nost výskytu rakoviny,

m)    mutagenní, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit čet­nost výskytu genetických poškození,

n)      toxické pro reprodukci, které po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu nedědičných poškození potomků, poškození reprodukčních funk­cí nebo schopnosti reprodukce muže nebo ženy,

o)      nebezpečné pro životní prostředí, které po proniknutí do životního prostředí představují ne­bo mohou představovat okamžité nebo opožděné nebezpečí.

      Nebezpečné vlastnosti látek a přípravků uvedené v zákoně se tedy dělí na

a)      fyzikálně-chemické vlastnosti zahrnující vlastnosti a) až e),

b)      toxikologické vlastnosti zahrnující vlastnosti f) až n),

c)      ekotoxikologické vlastnosti zahrnující vlastnost o).

 

Stanovení jednotlivých nebezpečných vlastností chemických látek a přípravků určují zákony, vlád­ní nařízení a vyhlášky a další předpisy, jimiž se musí každý, kdo tyto látky a přípravky vyrábí ne­bo dováží, řídit. Zjištěné vlastnosti musí být uvedeny na přepravním obalu každé látky nebo pří­prav­ku. Tím se poskytují základní informace všem, kteří s těmito látkami a přípravky dále na­klá­da­jí, tj. skladují je a používají. Také tyto informace jsou vymezeny v zákoně.

 

Při práci s hořlavými kapalinami je třeba

-         Zajistit řádné větrání

-         Vyvarovat se styku par hořlavých kapalin s otevřeným ohněm (kahan) i s rozžhavenými před­mě­ty (sušárna). Je třeba si uvědomit, že páry hořlavin jsou těžší než vzduch. Přeléváme-li hoř­lavinu do nádoby na stole, rozšiřují se její páry po celém laboratorním stole a mohou se za­pálit od plamene, který je od místa přelévání dosti vzdálen.

-         Hořlaviny nikdy nezahříváme přímým plamenem, používáme lázně nebo elektrická topná hníz­da.

-         Při destilaci hořlaviny musíme kontrolovat průtok vody chladičem a odstranit z okolí apa­ra­tu­ry všechny jiné hořlaviny do bezpečné vzdálenosti. Je třeba také pečlivě zkontrolovat jed­no­tli­vé části aparatury, zda dobře těsní.

-         Při rozlití většího množství hořlaviny je nutno okamžitě zhasnout všechny plynové spo­tře­bi­če, vypnout také elektrické spotřebiče a důkladně laboratoř vyvětrat.

-         Nádoby na hořlavé kapaliny musí být vždy uzavřeny a nesmazatelně označeny. V rozbitných ná­dobách bez obalu lze skladovat nejvýše 5 litrů hořlaviny v jedné nádobě.