Filtrace

je separační metoda, která umožňuje oddělit pevnou látku od kapaliny. Pevná lát­ka se za­chy­tí na filtru, kapalina proteče jako filtrát. V laboratoři se jako filtru používá nej­častěji tzv. filtrační pa­pír, který je podobný obyčejnému papíru, ale má mnohem větší pro­pust­nost kapalin a je dos­ti savý. Rozlišuje se několik druhů těchto papírů podle vlast­nos­tí ma­te­riálu, který chceme fil­trovat.

 

Příprava hladkého filtračního papíru

1.                              Lehce si zakreslíme kruh (lze použít kružítko) na filtrační papír dle velikosti filtrační ná­levky tak, aby jeho poloměr byl o 0,5 cm menší než výška nálevky. Často lze zakoupit pří­mo filtry kruhového tvaru potřebné velikosti.

2.                              Kruh z papíru vystřihneme a přehneme na polovinu a ještě jednou (celkem na čtvrtiny).

3.                              Jednu „kapsu“ filtru rozevřeme a získaný kornoutek, jehož jedna strana je tvořena pou­ze jednoduchou stěnou filtru a druhá trojitou, vsuneme do nálevky, vodou ze střičky ovlhčíme a prsty pěkně přitiskneme na stěny. Pozor, neprotrhnout špičku!

Tohoto hladkého filtru používáme všude, kde nám jde o zužitkování tuhé látky, na něm za­chy­ce­né, a je-li jí jen malé množství. Při pouhém čištění tekutiny používáme filtru francouzského - skládaného, filtrujícího neporovnatelně rychleji.

 

Příprava francouzského skládaného filtru

1.                              Lehce si zakreslíme kruh (lze po­u­žít kružítko) na filtrační papír dle velikosti fil­trační ná­levky tak, aby jeho poloměr byl o 0,5 cm menší než výška nálevky. Často lze zakoupit pří­mo filtry kruho­vé­ho tvaru po­třebné velikosti.

2.                              Kruh z papíru vystřihneme a pře­hne­me na polovinu a ještě jednou a ještě jed­nou (cel­kem na osminy).

3.                              Nakonec filtr zarovnáme, roze­vře­me do kornoutku a vsuneme do nálev­ky.

 

V některých případech se prodávají francouzské filtry již poskládané.

 

Provedení filtrace

Nálevku s filtračním papírem upevníme do držáku tak, aby se její stopka dotýkala stěny ká­din­ky postavené pod ní na jímání filtrátu. Filtrát musí stékat po stěně kádinky a nesmí se roz­stři­ko­vat.

Roztok filtrujeme (pokud to látce nevadí) vždy horký, protože je filtrace za horka mnohem rych­lejší. Vléváme jej z kádin­ky do nálevky po tyčince přiložené ke stěně nálevky (pokud po­u­žíváme hladký filtr, přikládá se zpra­vidla ke trojité vrstvě filtračního papíru), aby se ka­palina nerozstřikovala a nepo­třís­nila stě­ny kádinky. Protože kapalina na filtru vzlí­ná, nenaléváme jí více než cen­ti­metr pod okraj filtru.

 

 

 

1 ... tyčinka

2 ... stojan

3 ... kádinka nebo jiná nádobka

       s filtrovaným roztokem

4. .. filtr

5. .. filtrační nálevka

6 ... kádinka nebo jiná nádobka pro

       jímání filtrátu

7 ... filtrát

 

 

 

 

·                                 Filtrace za horka.

Filtrace za horka se používá většinou při krystalizaci. Dříve se pro tento typ filtrace vyráběla spe­ciální nálevka (dutá, plnila se vodou, zahřívala se plamenem kahanu). Dnes již jsou se zís­ká­ním takové nálevky problémy.


Filtrace za horka

 

 

·                                 Filtrace s odsáváním.

Viz též Büchnerova nálevka. Vlhčení filtru na Büchnerově nálevce a jeho urovnání viz video.

Filtrace s odsáváním

 

 

Videa:

-                                 Prostá filtrace

-                                 Filtrace rychlofiltrační nálevkou, skládaný filtr

-                                 Vlhčení filtračního papíru na Büchnerově nálevce

-                                 Stříhání filtru do Büchnerovy nálevky

-                                 Správné provedení filtrace pomocí Büchnerovy nálevky

-                                 Srovnání rychlosti filtrace prosté a filtrace rychlofiltrační nálevkou

 

Autotest:

U následujících videozáznamů určete, jakých chyb se dopustil laborant:

-                                 Pokus 1

-                                 Pokus 2

-                                 Pokus 3

 

Odpovědi najdete zde.