Josef Dobrovský (1753 - 1829)
Josef Dobrovský byl významným představitelem osvícenského kriticismu,
jazykovědec, historik a zakladatel slavistiky.
Vystudoval teologii a filozofii v Praze, kde později působil jako vychovatel
v rodině hraběte Nostice. Dobrovský byl spoluzakladatelem České společnosti nauk
a podílel se na založení Národního muzea v Praze v roce 1818. Psal převážně
německy a latinsky, pouze několik statí napsal česky.
Ve svých dílech usiloval o ustálení české jazykové normy:
- Ausfuhrliches Lehrgebaude der böhmischen Sprache – Zevrubná mluvnice
jazyka českého (1808).
- Dvoudílný Deutsch-böhmisches Wörterbuch – Německo-český slovník (1802,
1821).
- Geschichte der bohmischen Sprache und Literatur – Dějiny českého
jazyka a literatury (1792).
- Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris – Základy jazyka
staroslověnského (1822).
- Česká prozodie – snaha o reformaci prozodie, prozodická (veršová) pravidla
– za základ novočeského verše určil Josef Dobrovský sylabotónický
systém.
Zdroje: