Jonathan Swift, mistr satiry a sarkasmu, se narodil a část svého života prožil v
irském Dublinu. Působil jako farář. Svými současníky byl považován za podivína a
konec jeho života byl poznamenán vleklou nemocí a šílenstvím. Swift je pohřben v
katedrále sv. Patrika v Dublinu vedle své dlouholeté lásky Esther Johnsonové.
Proslavil se svými pamflety, například Bitvou knih, Pohádkou o káďi a zejména
„Skromným návrhem, jak zabránit tomu, aby děti chuďasů nepřipadaly na obtíž
rodičům i zemi“. Návrh slibuje vyřešit irskou otázku konzumací irských
nemluvňat. Swift využívá taktiku šoku k tomu, aby upozornil na naprosto zoufalé
životní podmínky irských obyvatel.
Nejznámějším Swiftovým dílem jsou Guliverovy cesty (1726). Kapitán Lemuel
Guliver se na svých námořních cestách ocitá v několika podivuhodných zemích s
neobvyklými obyvateli a zvyky. Navštěvuje Liliput, království trpasličích a
nesmírně nadutých lidí, zemi obrů Brobdingnag, kde je vystavován jako roztomilá
kuriozita, a dále letící ostrov Laputu, zemi nepraktických hudebníků a
matematiků. Nakonec se dostává do země ušlechtilých koní, Hwajninů, kde touží,
avšak nemůže zůstat.
Román je alegorií a satirou různých společenských zřízení a lidských poklesků, ale také barvitou hrou fantazie, která přitahuje především dětské čtenáře.
Zdroje: