Jonathan Swift, mistr satiry a sarkasmu, se narodil a část svého života prožil v irském Dublinu. Působil jako farář. Svými současníky byl považován za podivína a konec jeho života byl poznamenán vleklou nemocí a šílenstvím. Swift je pohřben v katedrále sv. Patrika v Dublinu vedle své dlouholeté lásky Esther Johnsonové. Proslavil se svými pamflety, například Bitvou knih, Pohádkou o káďi a zejména „Skromným návrhem, jak zabránit tomu, aby děti chuďasů nepřipadaly na obtíž rodičům i zemi“. Návrh slibuje vyřešit irskou otázku konzumací irských nemluvňat. Swift využívá taktiku šoku k tomu, aby upozornil na naprosto zoufalé životní podmínky irských obyvatel.
Nejznámějším Swiftovým dílem jsou Guliverovy cesty (1726). Kapitán Lemuel Guliver se na svých námořních cestách ocitá v několika podivuhodných zemích s neobvyklými obyvateli a zvyky. Navštěvuje Liliput, království trpasličích a nesmírně nadutých lidí, zemi obrů Brobdingnag, kde je vystavován jako roztomilá kuriozita, a dále letící ostrov Laputu, zemi nepraktických hudebníků a matematiků. Nakonec se dostává do země ušlechtilých koní, Hwajninů, kde touží, avšak nemůže zůstat.
Román je alegorií a satirou různých společenských zřízení a lidských poklesků, ale také barvitou hrou fantazie, která přitahuje především dětské čtenáře.
Zdroje: