cz
de
fr
en
Přehled >> Středověk >> Německý středověk

Německý středověk (4. století p.Kr. – 1450)

Kulturní památky z tohoto časově rozsáhlého období se dělí na památky z doby germánské a na památky z období konstituujícího se německého státu po rozdělení Franské říše (9. – 11. století).

Ukázka skriptu Nibelungenlied. V době germánské se jedná o texty pohanských rituálů, označované jako Merseburger Zaubersprüche a o hrdinské písně, z nichž k nejvýznamnějším patří Hildebrandslied, píseň sepsaná přibližně v polovině osmého století. Dochovala se v klášteře ve Fuldě, zapsaná na zadní straně manuskriptu s duchovním obsahem. Píseň náleží do okruhu ság o Dietrichu von Bern.

V osmém a devátém století probíhá na území dnešního Německa rozsáhlá kristianizace. V souvislosti s tím vzniká literatura harmonií, textů, které spojují čtyři biblická evangelia v jeden celek. K nejznámnějším harmoniím patří Heliand z doby kolem roku 830 a Krist z pera Otfrida von Weißenburga, žáka Hrabana Maura (776-856), který vedl klášterní školu ve Fuldě. Dalším dílem období pronikání křesťanství je báseň Múspilli (kolem 875) o zániku světa. K nejvýznamnějším ženským představitelkám křesťanské literatury patří Hrotsvita von Gandersheim (přibližně 935-1000).

Dalším velmi výrazným proudem středověku je rytířská kultura. Její literární „předehrou“ je píseň Nibelungenlied. Tato hrdinská píseň byla s velkou pravděpodobností napsána v době mezi roky 1190 až 1200 a její autor zřejmě pochází z bavorsko-rakouské oblasti. Jeho jméno se však nedochovalo, stejně jako originální verze tohoto díla. Jeho podobu známe díky četným opisům. V písni se spojuje v jeden celek sága o Brunhildě a píseň o burgundském královském rodu. Děj je přenesen do období stěhování národů, v závěrečné části písně se líčí boj Burgunďanů s Huny na dvoře hunského krále Attily.

V Německu dosahuje dvorská rytířská kultura svého vrcholu v druhé polovině dvanáctého a v první polovině třináctého století v dvorském eposu a minnesangu. Hlavními představiteli dvorského eposu jsou Heinrich von Veldeke, Hartmann von Aue, Wolfram von Eschenbach a Gottfried von Straßburg. Nejstarším představitelem minnesangu je Ritter von Kürenberg (kolem roku 1160), nejznámějšími autory jsou Walther von der Vogelweide a Heinrich von Morungen. K dalším významným představitelům této formy dvorské lyriky patří Heinrich von Veldeke a Dietmar von Aist. V období úpadku dvorské lyriky působili autoři Neidhart von Reuental a Tannhäuser, známý díky stejnojmenné opeře Richarda Wagnera.

Ve 14. a počátkem 15. století se v literatuře výrazně projevil vliv německých mystiků, Mistra Eckharta a jeho žáků Heinricha Seuseho a Johannese Taulera. Vedle Bible patřila k nejpopulárnějším literárním dílům první poloviny 15. století tzv. Imitatio Christi (1415), latinská modlitební kniha. Za jejího autora byl považován Thomas von Kempen, dle novějších výzkumů též holandský kazatel Gerhard Groote.

Zdroje: