Díky husitství došlo k nástupu renesance u nás opožděně, až za vlády Jiřího z Poděbrad. Renesance přináší nový pohled na svět, jiné pojetí člověka, klade velký důraz na vzdělání. Do popředí se dostává světská tématika. Nově vzniká literatura zábavná (typické domácí téma Palečka) a tvorba zaměřující se na vzdělávání (Jan Blahoslav). Postupně se nové myšlenky šíří do škol a v poslední fázi i mezi širší populaci.
Téměř současně s humanistickou tvorbou psanou latinsky se v Čechách objevují česky psaná díla. Narozdíl od latinského humanismu, za jehož zakladatele a hlavního představitele rané fáze je pokládán Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, se český humanismus snažil zpočátku dokázat schopnost českého jazyka vyjádřit stejné myšlenky jako latina. Nejprve byl důraz kladen spíše na překlady z antických děl a současné světové humanistické tvorby. Program národního humanismu v češtině formuloval Viktorin Kornel ze Všehrd.
Pozdější humanistická tvorba již užívá oba jazyky vedle sebe. Autoři píší své spisy jak česky, tak i latinsky. Důležitou událostí bylo vydání Bible kralické (1579 – 1593) v Kralicích na Moravě. Mezi významné představitele patří Jan Blahoslav, který se snažil podporovat a šířit vzdělanost mezi širší vrstvy společnosti, Daniel Adam z Veleslavína a částečně také Jan Ámos Komenský, který svou tvorbou stojí na pomezí renesance a baroka.
O těžkých začátcích české tvorby a o hledání českého jazyka se můžete dočíst v záznamu pořadu Toulky českou minulostí Českého rozhlasu z 25. listopadu 2007.
Zdroje: