Vizualizace hudby

(Edward Elgar: Pomp and Circumstance – pochod)

Ivana Ašenbrenerová

 

1 Úvod

            Hudební didaktika neustále hledá postupy, jak přiblížit hudbu dětskému vnímání. Je samozřejmé, že k tomu využívá všech dostupných prostředků. Jedním z  nich, a je to bezesporu metoda velmi efektní i efektivní, je vizualizace hudby, tj. využití obrazového zpracování hudebního díla. Proto také v posledních desetiletích vzniklo mnoho videonahrávek, dokonce televizních pořadů, které s využitím specifických postupů, které má tato technika k dispozici a hledaly se různé prostředky, jak tímto způsobem přiblížit hudbu dětem.

            Stejně jako v několika posledních konferenčních vstupech i tento je věnován tématu, které vhodným metodickým postupem může motivovat děti k zájmu o artificiální hudbu. Jde o spojení auditivní a vizuální hudební recepce. I toto pojednání je možno chápat jako součást metodické studie. V předchozích studiích jsem se zabývala nejprve spojením hudby a obrazu tam, kde tomu chtěl jednoznačně hudební skladatel (Prokofjev: Péťa a vlk), dále dílem, kde obraz tématicky s hudební skladbou souvisí (C. Saint-Saëns: Karneval zvířat), a dnes se dostávám k určitému uvolnění spojení hudby a obrazu. Je zřejmé, že se volbou neprogramní skladby spojené s konkrétním příběhem dostávám tak trochu na tenký led, zvláště když navíc prezentuji skladbu, jejíž estetické hodnoty jsou víceméně diskutabilní. Avšak výsledek, jak je prezentován v dnes již dobře známém DVD z dílny W. Disneye s názvem Fantasia 2000, je dílem podle mého názoru nápaditým, podněcuje dětskou fantazii, upoutá hudbou (!) i příběhem – má tedy předpoklady rozšířit repertoár skladeb doprovázených obrazem o dílo, které má své místo v metodické řadě poslechu hudby.

 

2 Edward Elgar

            Nejprve několik málo slov o skladateli: Edward Elgar (1857 – 1934) by se dal srovnat svými životními daty k Leoši Janáčkovi. To je však asi vše, co tyto dva skladatele spojuje. Pověst E. Elgara byla kolem roku 1900 obrovská. Anglie až do éry Elgara nevyprodukovala snad ani jednu významnou skladatelskou osobnost, jejíž dílo by bylo přijímáno i mimo Anglii. Snad i proto byly první úspěšné Elgarovy skladby přijímány s obdivem. Elgar nevyznával žádné zásady národního umění, jemu bylo cizí hledat inspiraci v lidovém projevu, tvrdil, že skladatel musí melodie vynalézat, ne je pouze citovat. Přestože nehledal přímou inspiraci ve folklórní tradici své země, jeho hudba vydechuje nezaměnitelně anglickou vůni. Platí to zejména o jeho známých skladbách, jako je například Variace Enigma - dílo, které ho patrně ve světě nejvíce proslavilo. V době, kdy jsou na vrcholu skladatelé, vycházející z principů nacionálního charakteru hudby té které země (Bartók, Nielsen, Sibelius, Janáček aj.), Elgar nahrazuje tento princip dokonalou instrumentací svých orchestrálních skladeb, rutinní melodickou invencí. A právě v období přelomu století píše svůj cyklus pochodů Pomp and Circumstance, který mu přináší okamžitou popularitu, finanční zabezpečení, ale do jisté míry i odsudek mnoha skladatelů i hudebních kritiků, vyznávajících jiné estetické hodnoty kompoziční činnosti. Prvé dva pochody měly premiéru na jakémsi promenádním koncertě v roce 1901. Elgar vzpomíná ve své autobiografii: „ Nikdy nezapomenu na výjevy na konci prvého z nich, v tónině D dur. Lidé prostě vstávali a ječeli. Musel jsem to zahrát ještě jednou – s týmž výsledkem, prostě mě nechtěli nechat pokračovat v programu… Jen abych je uklidnil, tak jsem ten kus zahrál potřetí.“ Krátce nato Eduard VII. navrhl, že by melodie měla být podložena slovy, a to se také stalo a vznikla Land of Hope and Glory. Následovaly čestné doktoráty, mezinárodní uznání, šlechtický titul, dokonce se konal třídenní festival jeho hudby.

            Postupně však Elgarova tvůrčí aktivita stagnovala, autor se odmlčel a rozhodl se na vrcholu své kariéry odejít. Dával dokonce okázale najevo, že se o hudbu přestal zajímat.

 

3 Vizualizace hudby

            Když studio W. Disneye koncipovalo své DVD Fantasia 2000,[1] zařadilo mezi světová díla i Elgarovy pochody, spojené do jedné skladby, která je doprovázena příběhem o Noemově arše. Jestliže Prokofjev svou hudbou v hudební pohádce Péťa a vlk charakterizuje jednotlivé postavy příběhu charakteristickými výrazovými prostředky, jestliže stejně postupuje v Karnevalu zvířat i C. Saint-Saëns, pak autoři příběhu o Noemově arše nemohli být vedeni žádnými konkrétními motivy, tématy či alespoň zvukomalbou, byli odkázáni jen a jen na celkový charakter skladby, na melodie, rytmus, instrumentaci. Nemyslím však, že se zhostili svého úkolu špatně. Předně spojili do jakéhosi potpourri několik nejznámějších melodií ze čtyř Elgarových pochodů v jeden celek, dílo orámovali nejnosnější melodií, kterou navíc v závěru až podbízivě zintenzivnili efektní instrumentací včetně užití lidských hlasů. Vznikl tak celkem vkusně sentimentální příběh, kdy do známého vyprávění o Noemově arše a potopě světa zakomponovali i okrajový, leč dojímavý příběh ztraceného a posléze spojeného páru dvou káčat (jak typické právě pro W. Disneye).

            Nabízí se několik otázek, na které nechme odpovědět nejprve sebe, posléze děti:

-         Při sledování příběhu vám hudba zintenzivnila vnímání, či vám vadila, nebo vám byla lhostejná?

-         Odpovídal charakter hudby konkrétním situacím?

-         Zaujaly vás (líbily se vám) některé melodie?

-         Čím byla závěrečná melodie vygradována?

-         Chtěli byste příběh vidět znova a bez hudby?

 

            Jsem si vědoma toho, že pro některé může být spojení sentimentálního příběhu s eklektickou Elgarovou hudbou blízko kýči. Nebuďme však nekriticky kritičtí, děti mohou milovat Toma a Jerryho, Kačera Donalda stejně jako české postavičky Křemílka, Vochomůrku, Páju, Jáju – a nedělají mezi nimi rozdíl. To jen my se občas sebestředně rozplýváme nad česky nadčasovým uměním a s despektem přimhouříme oči nad cizími vlivy.

            Nakonec i Elgar má své místo v hudbě, přijměme jeho skladby kriticky, ale pokusme se sami sobě přiznat, že se nám z jeho hudby přece jen něco líbí. Její spojení s příběhem o Noemově arše a potopě světa to dokládá.

 

 

Literatura:

 

Jiné prameny a zdroje:

·        Fantasia 2000 (č. 14). DVD, Walt Disney Picture, USA, 2000.

 

            Resumé

            Die Musikdidaktik sucht ständig Abläufe, wie die Musik dem Wahrnehmen eines Kindes annähert werden kann. Es ist selbstvertändlich, dass sie dabei alle verfügbaren Mittel nützt. Eine der Methoden ist die Visualisation der Musik, d.h. der Einsatz von Bilderbearbeitung des Musikwerkes.


[1] Populární filmové studio Walta Disneye v USA vydalo v roce 2000 DVD s názvem Fantasia 2000, na kterém u příležitosti 60. výročí svého založení auditivně i vizuálně zpracovalo osm známých titulů artificiální hudby, mezi nimi je uvedeno i Pomp and Circumstance Edwarda Elgara.