Sémantický diferenciál a poslechový dotazník u žáků 2. stupně ZŠ

Mgr. Svatava Pintzkerová

 

V současné době stojí hudební pedagogika před vážným problémem jak rozvíjet nejen hudebnost žáků a dětí, ale také estetické cítění obecně, jak předat určité základy nejen hudebního vzdělání, ale také kulturních hodnot a tradic. Nejčastějším a velmi důležitým argumentem ve školské praxi nadále zůstává  malý časový prostor, ve kterém je možné esteticky rozvíjet osobnost žáka a napomoct k utvoření jeho vztahu k hudbě a umění. Reálným východiskem může být vhodný výběr učiva ve všech rovinách (hudební dějiny v kontextu s dějinami umění, hud. teorie, nauka o hudebních formách, mezipředmětové vztahy...), koncepce metodologie, a také maximální využití práce s poslechovými skladbami v kombinaci s dalšími hudebními činnostmi žáků. Abychom mohli alespoň částečně realizovat tento způsob „maximalizace“ učiva, bylo nutné zjistit hned několik ukazatelů:

 

V souvislosti s tématem disertační práce, která se týká problematiky současného pojetí hudební výchovy se zaměřením na problematiku receptivních činností bylo na základě výše uvedených východisek provedeno výzkumné šetření u žáků 6. – 9. tříd druhého stupně základních škol.

 

Popis metod a techniky výzkumu

Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 213 respondentů. Metodou výzkumu byl v první části zvolen anamnestický dotazník, který mj. mapoval oblíbenost předmětu HV a mimoškolní hudební aktivity žáků. Druhá část obsahovala zvukový dotazník 10 hudebních ukázek, při které byla použita jedna z psychosémantických metod, a to metoda sémantického diferenciálu a poslední třetí část zjišťovala, zda je žák schopen ukázku blíže specifikovat. V této části dotazníku byly formulovány otázky jak strukturované (z oblasti hudebních forem a dějin), tak otevřené, kde mohli žáci blíže identifikovat poslouchanou ukázku.

Sémantický diferenciál zkoumal konotativní významy za použití bipolárních dvojic adjektiv. Tyto dvojice byly vybrány na základě tří faktorů významu, tak jak je považovali za rozhodující C. E. Osgood, G. J. Suci a P. H. Tannenbaum [1]- faktor hodnotící, faktor síly/potence, a činnosti/aktivity. Nejprve bylo nutné pečlivě vybrat dvojice adjektiv, aby byly žákům dostatečně srozumitelné a nedošlo k záměně z důvodu vícevýznamovosti pojmů. Základ tedy tvořilo 11 dvojic pojmů, mezi kterými respondenti volili na sedmistupňové škále označené stupni -3,-2,-1, 0, 1, 2, 3. Krajní hodnoty stupnice značily velmi blízký vztah poslouchané skladby a konotačního významu adjektiva, střední hodnoty pole pak vztah mírný.

Dvojice pojmů byla následovná: líbí se mi X nelíbí se mi, zajímavá X nudná, srozumitelná X nesrozumitelná, slabá X silná, veselá X smutná, rychlá X pomalá, odpočinková X náročná, vzrušující X uklidňující, jednoduchá X komplikovaná, hodnotná X nehodnotná, už jsem ji slyšel X ještě jsem ji neslyšel. Hodnotící faktor v tomto případě souvisel s bipolární dvojicí líbí se mi X nelíbí se mi a vypovídal o základním estetickém hodnocení respondenta na elementární úrovni, tedy o jeho libosti (příp. nelibosti) a o vztahu k poslouchané ukázce.

Předmětem zvukového dotazníku byl soubor 10 hudebních ukázek, které byly z časových a praktických důvodů zkráceny na přibližně 2 minuty. Ukázky byly voleny tak, aby byly dobově i žánrově diferencované a zastoupily také skladby doporučené k poslechu v hodinách hudební výchovy. Tomuto výběru tak předcházela podrobná analýza všech dostupných současných učebnic se zaměřením na poslechové činnosti, a dalších metodických materiálů (vzdělávací programy, učební osnovy předmětu, atd.).

Ve zvukovém dotazníku byly použity tyto skladby:

1. G. Palestrina – Missa Papae Marcelli, 1. část Kyrie

2. A.Vivaldi – Čtvero ročních období, část Jaro, 1. věta

3. J. Haydn – Symfonie č. 94 S úderem kotlů, 2. věta Andante

4. A. Dvořák – Slovanské tance I. řada, op.46, č.1 C dur Presto (Furiant)

5. B. Smetana – Má vlast, část Vltava

6. P. I. Čajkovskij – Koncert b-moll pro klavír a orchestr, 1 věta

7. Z. Fibich – Vodník

8. B. Martinů – Otvírání studánek

9. J. Ježek, J. Voskovec, J. Werich – Život je jen náhoda

10. L. Bernstein – West Side Story, část Amerika

 

Na základě anamnestické části dotazníků byli žáci v rámci jednotlivých ročníků roztříděni do dvou skupin – na skupinu hudebně neaktivních a na skupinu hudebně aktivních žáků (tuto skupinu tvořili žáci, kteří se věnují hudbě nad rámec školní hudební výchovy, např. navštěvují ZUŠ, CVČ apod.) Předpokládalo se, že obě skupiny vykážou charakteristické rozdíly – skupina hudebně aktivních žáků bude oproti druhé skupině více homogenní (tj. výběr konotačních významů bude podobný nebo shodný v rámci skupiny než u hudebně neaktivních žáků) a bude zaujímat kladný postoj k estetickým kvalitám hudby. Určité rozdíly v sémantickém diferenciálu byly předpokládány také v rámci jednotlivých ročníků na základě měnících se hudebních preferencí s rostoucím stupněm školní docházky.

Stručná charakteristika souboru dle ročníků

V šestém ročníku se dotazníkového šetření zúčastnilo 54 žáků, z toho skupinu hudebně aktivních tvořilo 11 žáků (tzn. 21%). V sedmém ročníku se celkový počet respondentů zvýšil na 55 a počet hudebně aktivních žáků zůstal 11 (tzn. 20%). V osmém ročníku se výzkumu zúčastnilo celkem 55 žáků a počet hudebně aktivních klesl na 9 (tzn. 16%). Nejmenší soubor hudebně aktivních žáků (celkem 5 z počtu 49, tzn. 10%) tvořili žáci devátých ročníků.

 

Výsledky výzkumu

Výsledkem zpracování sémantického diferenciálu byl vážený aritmetický průměr u každé dvojice adjektiv (konotačních významů). Průměr tak představoval hodnotící stanovisko daného souboru na sedmistupňové škále, kterou bylo nutné převést na kladná čísla v rozmezí hodnot 1 – 7. Důležitou výpovědní hodnotu měla také směrodatná odchylka, která představovala do jaké míry je průměr platný pro jednotlivé soubory a zda je soubor homogenní či nikoli.

Získaný aritmetický průměr u každé z 11 dvojic adjektiv byl poté převeden do názorných grafů podle skupiny hudebně aktivních a hudebně neaktivních žáků, a to pro každý ročník zvlášť (tedy celkem pro 8 souborů).

Z výsledků výzkumu můžeme představit alespoň některé společné rysy, které se objevily ve všech osmi souborech. Nejvíce se ve všech ročnících líbila symfonická báseň Vltava a píseň Amerika z muzikálu West Side Story. Obě ukázky byly také charakterizovány jako nejvíce zajímavé. Naopak část Kyrie ze mše Missa Papae Marcelli G. Palestriny se žákům nejméně líbila a byla shledána také jako nejvíce nezajímavá a nesrozumitelná. Nutno podotknout, že žádná z hudebních ukázek nebyla charakterizovaná jako nehodnotná. Za nejvíce hodnotné pak žáci z obou skupin (tj. ze skupiny hudebně aktivních i hudebně neaktivních žáků) často označovali Vltavu, Slovanský tanec č.1 C dur a Haydnovu Symfonii č.94 S úderem kotlů.

Co se týče homogenity obou skupin, potvrdila se prvotní hypotéza, která předpokládala větší soudržnost skupiny hudebně aktivních žáků než skupina hudebně neaktivních žáků. Směrodatná odchylka se u skupiny hudebně aktivních pohybovala nejčastěji kolem hodnoty 0,85 (skupina velmi soudržná), u skupiny hudebně neaktivních kolem hodnoty 1,20, a v některých hodnoceních dosahovala hodnoty až 1,60.

Při vyhodnocení sémantického diferenciálu se u nabízených dvojic adjektiv neobjevily příliš velké rozdíly mezi skupinami hudebně aktivních a hudebně neaktivních žáků. To, zda receptivní výchova a poslechové činnosti v předmětu hudební výchova hrají menší význam bude mít za úkol zjistit kontrolní soubor žáků ze škol s rozšířenou výukou hudební výchovy. Výsledky poslechového dotazníku u tohoto souboru budou konfrontovány se získanými výsledky souboru hudebně aktivních žáků s běžnou výukou HV.

 


[1] SMÉKAL, V. Psychosémantické metódy. In MARŠÁLOVÁ, L., MIKŠÍK, O. a kol. Metodológia a metódy psychologického výskumu. 1. vyd. Bratislava: SPN, 1990, s. 290 – 303.