Mgr. Soňa Štoudková
V souvislosti s disertační prací na téma Evropské podoby hudebního minimalismu byla provedena sonda, sledující hudební preference vysokoškolské mládeže ve vztahu k minimal music a hudebně blízkým žánrům. Osloveno bylo 77 respondentů, z nichž přibližně polovinu tvořili studenti katedry Hudební výchovy na Pedagogické fakultě MU v Brně, druhou polovinu studenti MU s nehudební a neuměleckou profilací a studenti Fakulty výtvarných umění VÚT v Brně. Projekt byl realizován v jarním semestru 2007 v rámci náhodně vybraných seminářů, které byly k jeho uskutečnění uvolněny jako součást výuky.
Respondenti byli zařazeni do tří výběrových souborů. Soubor A tvořili studenti 2., 3., 4.
a 5. ročníku oboru Hudební výchova, u nichž se předpokládalo klasické hudební vzdělání, teoretický a dějinný přehled. Soubor byl dále rozdělen podle vztahu k minimal music
na skupiny A1 (minimal music se jim líbí), A2 (minimal music se jim nelíbí nebo to nedokáží posoudit) a A3 (s minimal music se ještě nesetkali). Soubor B tvořili studenti různých odborných, neuměleckých profilací MU. Soubor C tvořili studenti FaVU, u nichž se vzhledem k jejich uměleckému zaměření předpokládala jistá otevřenost vůči různým hudebním projevům.
Při realizaci sondy bylo využito technik anamnestického dotazníku a sémantického diferenciálu.
Dotazník mapoval ve 12 otázkách rozličné údaje o respondentech a pomohl tak definovat základní charakteristiku souborů v následujících oblastech:
Při zodpovídání otázek měli respondenti vždy na výběr z několika variant. Na otázky tázacího typu mohli odpovídat ve třech variantách, a to: ano – ne – nedokážu posoudit.
V otázkách doplňovacího typu jim byla vždy ponechána možnost vyjádřit se k odpovědi, pakli-že žádná z uvedených možností neodpovídala jejich stavu.
Na základě otázky č.7, ve které se respondenti vyjadřovali k minimal music, byl soubor A rozdělen na skupiny podle toho, zda se respondenti setkali či nesetkali s minimal music
a pakli-že se setkali, byli dále rozděleni na ty, kterým se minimal music líbí a ty, kterým se nelíbí nebo to nedokáží posoudit. Výslednou vypovídací hodnotu sondy tvořil celý soubor A, tzn. všichni studenti HV. Výsledky skupin byly chápány jako informativní.
Sémantický diferenciál tvořilo 11 bipolárních adjektiv, mezi kterými respondenti volili
na sedmistupňové škále a to vždy po každém doznění ukázky. Škála byla označena stupni
-3,-2,-1, 0, 1, 2, 3. Dvojice pojmů byla následující: zajímavá – nudná, známá – neznámá, vzrušující – uklidňující, náročná – odpočinková, veselá – smutná, srozumitelná – nesrozumitelná, jednoduchá – složitá, ošklivá – krásná, nehodnotná – hodnotná, líbí se mi – nelíbí se mi, něco podobného jsem slyšel(a) – nic podobného jsem neslyšel(a). Poté odpovídali na otázku, zda by skladbu chtěli znovu poslouchat. Zde se mohli vyjádřit třemi způsoby.
Za a) chtěli by poslouchat znovu, b) nechtěli by ji poslouchat znovu, c) je jim lhostejná.
Pro zpracování v programu excel byla škála převedena na kladná čísla. Výsledkem zpracovaných dat sémantického diferenciálu byla tabulka s váženým aritmetickým průměrem, jehož výsledkem je názor průměrného posluchače a směrodatnou odchylkou, která určovala, do jaké míry je průměr platný pro celou skupinu.
Předmětem sondy bylo 13 ukázek z oblasti minimal music a žánrů, ve kterých můžeme vysledovat podobné principy (etnická hudba, meditativní hudba, new age, world music, taneční hudba, populární hudba, filmová hudba). Respondenti se ke každé ukázce vyjadřovali v sémantickém diferenciálu vždy po doznění ukázky. Pestrý výběr ukázek měl zaručit „neuvadnutí“ posluchače. Toto „uvadnutí“ je spojené s rizikem, které minimal music přináší především těm, kteří s ní nemají velkou zkušenost. Dominující repetitivní princip je často důvodem pro označení této hudby za hudbu jednotvárnou, stereotypní, neinvenční a nudnou.
Ukázky byly přibližně dvouminutové. Vzhledem k tomu, že minimal music je především hudbou v čase, byla jedna z ukázek demonstrativně zařazena ještě jednou v úplném znění, tzn. přibližně jako sedmiminutová, přičemž výsledky její úplné a zkrácené verze byly konfrontovány.
Ukázky z oblasti artificiální hudby:
o
Vít
Zouhar: Jako voda je
o
Michael
Nyman: String Quartet No. 2
o Steve Reich: Electric counterpoint (v krátké a sedmiminutové podobě)
o Philip Glass: Meetings Along The Edge
o Louis Andriessen: De Staat
o Steve Reich: Different Trains
Ukázky z oblasti nonartificiální hudby ( populární hudba, filmová hudba, taneční hudba, new age…):
o Jean Michel Jarre: Magnetic Fields, Part I
o Max Folmer: Easy Waves
o Peter Nils Molvoaer: Axis of Ignorance
o Michael Nyman: A Zed and Two Noughts, soundtrack k filmu
Ukázky z oblasti etnické hudby, která je silným inspiračním zdrojem americké minimal music:
o Ukolébavka kmene Kaka
o Lakshmi Shankar: Raga Ahir Bhairav
U souboru A se předpokládá, že studenti jsou schopni zhodnotit estetickou kvalitu hudby na základě hudebního vzdělání. Předpokládá se znalost širšího paradigmatu a tedy i větší otevřenost k hudbě. Na druhé straně podmíněnost evropským vzděláním, založeném
na preferenci určitých estetických kvalit a hodnot může být příčinou odmítnutí této hudby. Předpokládá se, že soubor A bude právě pro rozdílný vztah k minimal music velmi nesourodý a že jako celek nebude schopen tuto hudbu a její různé kvality jednoznačně posoudit.
Na základě kritérií, podle kterých byl soubor A rozdělen do skupin, se předpokládá,
že skupiny budou uvnitř, homogenní a sémantický diferenciál v nich vykáže jednoznačnější výsledky.
U souboru B se předpokládá minimální zkušenost s touto hudbou. Vyjadřované postoje mohou být nevyhraněné a nekonkrétní. Výjimku může tvořit filmová nebo taneční hudba, se kterou mají respondenti větší poslechovou zkušenost než s minimal music v oblasti artificiální hudby.
U souboru C se předpokládá, že se respondenti s minimal music setkali a vzhledem
k otevřenosti k různým hudebním žánrům ji budou hodnotit spíše jako krásnou a hodnotnou.
I přes krátkost a pestrost ukázek se předpokládá jistá únava a vyhasnutí posluchače, projevující se narůstající lhostejností k předváděné hudbě, či zvýšenou averzí, zvláště u těch, kteří na tento druh hudby nejsou zvyklí. Taková tendence se předpokládá hlavně u souboru B.
Cílem sondy je na informativní úrovni zjistit možné rozdíly v recepci minimal music mezi soubory A, B, C, možné rozdíly v recepci minimal music v souboru respondentů s hudebním vzděláním (soubor A), možné rozdíly v recepci stejné ukázky různé délky, možné rozdíly v hodnocení hudby na začátku a na konci sondy ( v souvislosti s možným vyhasnutím posluchače), konfrontace výsledků anamnestického dotazníku s výsledky sémantického diferenciálu.
Z výsledků anamnestického dotazníku vyplývá, že soubor A, tedy studenti PdF s hudebním vzděláním preferují nejvíce klasiku, rock, pop, folk a také jazz. Téměř všichni jsou hudebně aktivní (hra na nástroj, zpěv v kapele, sboru apod.). Respondenti, kteří vyjádřili libost k minimal music inklinují více k alternativním hudebním projevům.
Studenti s nehudebním vzděláním (soubor B) preferují jednoznačně rock a spřízněné žánry (punkrock), dále pop a folk. Pouze 2 z 28 respondentů jsou hudebně aktivní (amatérská kapela). Naprostá většina se s minimal music nesetkala, pouze 3 respondenti ji považují
za inspirativní.
Studenti Favu (soubor C) mají rozmanitý okruh preferovaných žánrů, mezi které patří
i minimal music. Hudebně aktivní je v tomto souboru přibližně polovina (amatérské kapely, vlastní hudba k videu, performenci apod.)
S minimal music se setkali pouze respondenti souboru A a C. Většina respondentů souboru A uvádí jako místo setkání s minimal music školu (v tomto případě katedru HV). Respondenti C se s tímto druhem hudby setkali ponejvíce na zvukových nosičích, internetu nebo živě na koncertě.
Výsledky sémantického diferenciálu potvrzují hodnocení minimal music v anamnestickém dotazníku.
Soubor A není homogenní. Nesourodost souboru je dána především rozdílným vztahem respondentů k minimal music.
Výsledky uvnitř jednotlivých skupin jsou jasnější a ilustrují vztah respondentů k minimal music. Nejvíce homogenní je skupina A1, která především v oblasti artificiální hudby hodnotí minimal music jako krásnou a hodnotnou. Respondenti skupiny A2, kteří v dotazníku hodnotí minimal music negativně nebo k ní nedokáží zaujmout postoj, jsou jako celek často nejednotní a nevyhranění. Respondenti skupiny A3, tzn. ti, kteří se s minimal music nesetkali, jsou sice ve vyjadřování postojů jednotnější, zato ale zaujímají většinou neutrální postoj, který vychází z faktu, že hudba je pro respondenty neznámá a složitá a nedokáží ji tudíž jasně hodnotit.
Pro respondenty souboru B je minimal music jednoznačně neznámá a většinou také složitá. Soubor dokáže zaujmout vyhraněnější postoje pouze k ukázkám z oblasti nonartificiální hudby. V oblasti artificiální hudby vychází hodnocení spíše z pocitů libosti či nelibosti, v určování ostatních kvalit je soubor nesourodý a často zaujímá neutrální postoj.[1]
Soubor C je nejvíce homogenní.
Respondenti se shodují na tom, že všechny vyslechnuté ukázky z oblasti
artificiální hudby jsou krásné, hodnotné a zajímavé. Z výsledků je zřejmé,
že respondenti jsou k minimal music velmi otevření a zaujímají k ní
jednoznačně pozitivní postoj. Výsledky odpovídají faktu, že minimal music je
často součástí vlastní tvorby a inspiračním zdrojem respondentů.
Z výsledků, které vyjadřují míru libosti vůči daným skladbám, byl vytvořen seznam preferovaných skladeb. Soubor A a B má podobné tendence v hodnocení hudebních preferencí, a to i přesto, že soubor B je méně erudovaný a vyhraněný a k hudbě je spíše lhostejný. Naproti tomu soubor C vyjadřuje zcela jiné preference a hodnoty.
Minimálně 2/3 respondentů by znovu
poslouchali tyto skladby:
Soubor A:
1) M. Nyman: A Zed and Two Noughts, soundtrack
k filmu
2) V. Zouhar: Jako voda je
3) P. Glass: Meetings Along The Edge
Soubor B:
1) N. P. Molvoaer: Axis of Ignorance
2) M. Nyman: A Zed and Two Noughts, soundtrack
k filmu
Jedná se pouze o hudbu z oblasti nonartificiální hudby. Tím se potvrzuje, že soubor se s minimal music v oblasti vážné hudby nesetkal a není schopen k ní najít vztah.
Soubor C:
1) S. Reich: Different Trains
2) S. Reich: Electric Counterpoint
3) P. Glass: Meetings Along The Edge
4) V. Zouhar: Jako voda je
5) M. Nyman: soundtrack k filmu A Zed and
Two Nouhgts
6) Ukolébavka kmene Kaka
Minimálně 2/3 respondentů by rozhodně
neposlouchali znovu:
Soubor A:
1) S. Reich: Different Trains
2) L. Andriessen: De Staat
Soubor B:
1) S. Reich: Different Trains
Soubor C:
Vzhledem
k tomu, že respondenti hodnotí takřka všechny ukázky kladně, nebyla žádná
ze
skladeb vyhodnocena jako nelibá.
Obecně můžeme říct, že pojem krásy a hodnoty hudby, tedy i minimal music, vychází často z poslechové zkušenosti respondenta, z toho, zda je pro něj hudba známá a zda už někdy něco podobného slyšel. Čím více je hudba srozumitelná, tím lépe se určuje její hodnota a krása, přičemž není pravidlem, že pouze jednoduchá hudba je krásná. Vedle toho hudba složitá při nedostatku poslechové zkušenosti může vytvořit bariéru ve vnímání její krásy.
Použitá literatura:
Smékal, V. Psychosémantické metódy. In Martálová, L.; Mikšík, O. a kol. Metodológia a metódy psychologického výskumu. Bratislava: SPN, 1990, s. 290-303.
Zenkl,
L.; Chyba, M.
Hudební sociologie a hudební
výchova. Praha: Česká hudební společnost, 1982.
Seznam použitých CD a LP:
CD Andriessen, L. De Staat. Nonesuch B000005J0K, 1992.
CD Smart music 5 CD Just Relax, Oreade Music B00003Q5AM, 1996.
CD Glass, P. Passages. RCA Victor B0000000K4, 1990.
CD Jarre, J. M. Magnetic Fields. Sony B000025C84, 1999.
CD Molvoaer, N. P. NP 3. Universal/Polygram B000065E8R, 2002.
CD Nyman, M. A Zed and Two Noughts. Virgin B0001HM4R4, 1990.
CD Nyman, M. String Quartets 1 – 3. Polygram Records B000004CVS, 2002.
CD Reich, S. Different Trains. Nonesuch B000005IYU, 1989.
CD Shankar, L. Raga Ahir Bhairav (CD jako příloha ke knize MATOUŠEK, V. Rytmus a čas v etnické hudbě. Praha: Togga, 2003)
LP Lidová hudba Afriky. Supraphon 0 17 1581-83, 1974.
CD Zouhar, V. Jako voda je (nahrávka ze soukromého archivu autora)
[1] Při pozorování nehudebně vzdělaných posluchačů,
kteří nejsou zvyklí na intenzivní a soustředěný poslech, byl spatřen
hypnotizující efekt, někteří posluchači upadali do polospánku a jisté apatie,
jiní se sebou naopak nervózně kývali, otáčeli stránky dotazníku, zapínali a
vypínali tužky apod.