Jiří Havlíček
českyKniha jako báseň
„Básnění – jako to, co nechává bydlet – je budování…
Jen člověk umírá – a to ustavičně, pokud dlí na této zemi, pokud bydlí.
Jeho bydlení však záleží v onom básnickém.“
(Martin Heidegger, Básnicky bydlí člověk)
Jsme pohybujícími se živoucími knihami, planoucími a mizícími v řeřavém ohništi prostoročasu. Kniha pochopená jako artefakt heideggerovsky zabydluje naše kulturní universum jako sociální a estetická extenze mentálního pole. Je potřeba zdůraznit fakt, že se tímto způsobem až magicky zhmotňuje v doméně rozšířeného vědomí, čímž dochází k překračování limitů nejen života samotného tvůrce, ale i možných recipientů jeho díla. Kniha je symbolem komunikace i jejím přemostěním k nesdělitelným horizontům univerzální kreativity. Pojem -kniha- lze vztáhnout k obtížnosti komunikovatelnosti transcendentního v poli fenomenologické intersubjektivity. Omezit jej v určitém kulturním a historickém rámci i empiricky v autenticitě osobního pochopení. Jako nedílná součást sociálního konstruktu reality je však pojem -kniha-, nejen fragmentární a závislý na stupni a zaměření naší osobní kulturace, ale i potvrzením přesahu lidského do nadřazeného přírodního rámce.
Kniha není jen pouhým zdrojem informací, prostoduchou mnemotechnickou pomůckou, ale souběžně i estetickým jsoucnem. V tomto ohledu překračuje rámec jakékoliv pomyslné utilitarity a stává se objektem sui generis, nikoliv tedy jen nestabilním fenoménem v intersubjektivním poli.
Sociální poselství knihy z uměleckého a estetického hlediska pak vyplývá z její krásy a jedinečnosti. Právě v tomto ohledu jsou obdivovány a ctěny takzvané autorské knihy jako originální artefakty. Revolučními vymoženostmi elektronických médií a sítí se nám však dostalo danajského daru: možnosti publikování a sdílení informací (myšlení) v celoplanetárním měřítku takřka okamžitě. Zejména ve svůdných mělčinách takzvaných sociálních sítí, jež často nabízejí jenom iluzorní pocity sdílení v rámci virtuálního společenství bližních. Podlehneme-li kouzlu virtuality, hrozí nám však i postupná ztráta integrity myšlení a vyšší kultury řečové i jazykové komunikace. Tam kde jsou údajně všechny informace, až příliš často nejsou vlastně žádné smysluplně dosažitelné, protože nelze a ani není možné položit tu „správnou“ otázku, která se většinou vytrácí ve slábnoucí ozvěně – v labyrintu možných i zcela nesmyslných odpovědí.
Pro umělecké tvůrce a jejich publikum informační či vědecká, stejně tak i zábavná hodnota knižní klasické či elektronické produkce, často na velice vratké konzumní bázi, není podstatná, většinou ji vnímáme jako hodnotově druhotnou.
Spíše se kniha a její poselství jeví jako stálá provokace, evokace a inspirace, podněcující kreativitu autentických estetických objektů: originálních autorských knih ve vlastním slova smyslu. Ty mohou existovat v jednom exempláři, ale i v multiplikaci – v omezeném či autorsky evidovaném nákladu, což nezabraňuje jejich prezentaci v elektronické podobě na sociálních sítích internetu nebo v různých jiných veřejných či privátních webových doménách. Případně i jinak ve veřejném prostoru, třebas proměnlivými formami graffiti, street-artu, performance či intermediálního postkonceptuálního projevu.
Kniha má význam jako stavební složka široce chápaného komunikačního pole, byť i na perifériích civilizace. Bezpochyby se jeví jako univerzální komunikace nejen v estetickém, ale především v sociálním smyslu – coby intersubjektivní prvek antropologicko-filozofického typu a demonstrace úrovně lidské kulturace a kulturnosti. Autorské umělecké knihy jsou tak v jádru smyslu své poetiky – rekonstruováním lidské původní kreativity.
english
Book as a poetry
“Poetry – which lets us dwell, is a kind of building…
Only man dies – and indeed continually, so long as he stays on this earth, so long as he dwells.
His dwelling, however, rests in the poetic.“
(Martin Heidegger, Poetically Man Dwells)
We are the moving living books, blazing and vanishing in glowing hearth of space-time. A book perceived as an artefact occupies our cultural universe in the Heidegger-like manner as a social and aesthetic extension of our mental field. What needs to be emphasised is the fact, that in this way the book becomes almost magically materialized in the realm of expanded consciousness, thus exceeding the limits of not only the life of the author, but also of the artefact’s recipients. The book is both a symbol of communication and a bridge reaching incommunicable horizons of universal creativity. The notion of a book may be associated with a difficulty of communicating the transcendental in the phenomenological inter-subjectivity. It might be restricted to a particular cultural and historical framework and also empirically within the authenticity of personal understanding. The book constituting an integral part of the social reality construct is not only fragmentary and dependent upon the level and focus of our personal enculturation, but also a proof that the human expands into a superior framework of nature.
The book does not represent solely a source of information, a simple mnemonic tool, but at the same time it is an aesthetic existence. In this respect it crosses the boundaries of any imaginable utility and becomes an object sui generis, not a mere unstable phenomenon in the field of inter-subjectivity.
Taken from the artistic and aesthetic perspective, the social message of the book results from its beauty and uniqueness. For this reason the so called artists’ books are so admired and valued as genuine artefacts. With the revolutionary electronic media and networks we’ve been given a white elephant: the ability to publish and share information (thinking) in an instant all over the planet; especially in the luring shallows of social networks often offering only illusionary feelings of sharing in a virtual community. May we succumb to the spell of the virtual reality, we are liable to a gradual loss of integrity of thought and higher culture of speech and linguistic communication. Where all information are available, most are often not meaningful as it is not possible to ask the “right” questions; they vanish in a fading echo – in a labyrinth of feasible but also totally meaningless answers.
As seen by the authors and their audience, the informative, scientific and also entertaining function of traditional or electronic book production, often standing on a very fragile consumer basis, is not important and is regarded to be of secondary value.
The book and its message rather appear to be a constant provocation, evocation and source of inspiration for authentic aesthetic objects’ creation – genuine artists’ books in their own sense. They may come as one-of-a-kind pieces or in multiplication – in limited or author’s editions, which, however, does not prevent them to be spread on social networks or other private domains or in a public space by variable means such as graffiti, street-art, performance or post-conceptual inter-media works.
The book is an important part of the communication field in its broad sense, even in civilization peripheries. Undoubtedly, the book seems to represent universal means of communication in an aesthetic and especially social meaning – as an inter-subjective element of an anthropological-philosophical type and indicator of the level of human enculturation and sophistication. Artists’ books in the core sense of their poetry are reconstructions of human original creativity.