Určitě je znáte. U nich v obýváku marně dumáte, jakou barvu mají stěny, neboť celou plochu vyjma oken zabírají knihy. Vědí naprosto jistě, co by nesmělo chybět v zavazadle na cestu směr pustý ostrov; ostatně i na dovolenou si vždycky berou „pár knížek“, třebas i na úkor kartáčku na zuby. Do snů se jim vtírá šustění stránek a na jejich nočních stolcích se vrší pyramidy. Tito lidé nedokážou projít kolem knihkupectví, aniž by vešli, a nedokážou odejít s prázdnou. Znáte je – dost možná k nim sami patříte.

  Čím to je, že si nás knížky dokážou takhle ochočit a omotat kolem prstu? Že disponují vynalézavostí a rafinovaností pravých příslušnic ženského rodu? Zavřená kniha má tvář lhostejné krásky, učiněné neviňátko. Ale zkuste si s ní začít – chytne a už nepustí, vtáhne vás dovnitř a až vás vyplivne, nebudete stejní. Omámení blouděním v chodbách textu, vzrušení z kličkování mezi významy, oslnění nečekanými průhledy a zvážnělí ze setkání s prastarým tichem v štěrbinách mezi slovy.

  Podle Michala Ajvaze se kniha rodí tak, že určitá věc v jisté fázi svého života uzraje a rozpukne se v stránky. Při čtení je to právě konkrétní věcnost knihy, která nás ukotvuje do přítomné situace a tím nám umožňuje prožít smysl textu v rámci našeho vlastního, současného života. Vůně papíru a tisku, barva písma i všechny hmatové vjemy se podílejí na našem čtenářském zážitku.

  A jak ukazuje tato výstava, knihy jsou nejen součástí kulturní abecedy lidstva, symbolem poznání či vědění, ale též nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro další tvůrce. Sdělení, které nám přinášejí zde shromážděné artefakty, jejich vůně, barvy, tvary a struktura, jsou zároveň holdem knize i radosti z vnímání.

                                                                                                                         Jitka Cholastová