Videokluby

Videokluby jsou společenství praktikujících učitelů, kteří mají zájem věnovat se reflexi výuky a svému profesnímu rozvoji. Tato společenství na setkáních diskutují za podpory autorů projektu videozáznamy reálné výuky (vlastní nebo cizí), sdílí zkušenosti, reflektují svou výuku a vzájemně si „nastavují zrcadlo“.

Ve videoklubech se pravidelně (cca 5krát v průběhu školního roku) setkávají učitelé z praxe; zpravidla je v roli facilitátora přítomen také výzkumník z fakulty připravující učitele. Impulsem pro diskuse je zhlédnutí videosekvence z výuky. Nejdříve se jedná o videa z předchozích projektů (Virtuální hospitace, Videostudie), později o videa z vlastní výuky účastníků (pořízení videozáznamů hodin probíhá u každého účastníka videoklubu cca 4krát). Z prvních setkání by měla vyplynout témata, která jsou pro učitele zajímavá a která se „řeší“ na dalších setkáních. Cílem je, aby diskutovaná témata byla iniciována samotnými učiteli a byla pro ně relevantní. Jedním z výstupů práce ve videoklubu jsou i plány či scénáře aktivit nebo úloh pro vyučovací hodiny, které reflektují předešlé diskuse na dané téma a na kterých mohou učitelé společně pracovat. Součástí programu jsou dvě individuální interview s každým účastníkem (před a po videoklubu).

V současné době připravujeme videokluby pro učitele anglického jazyka. Účastníci videoklubů se budou setkávat od září 2013 do června 2014.

V rámci výzkumného projektu budeme oslovovat náhodně vybrané kvalifikované učitele anglického jazyka na základních školách v Jihomoravském kraji. Zúčastnit se může ale každý učitel anglického jazyka na ZŠ, kterého by možnost práce ve videoklubech oslovila a který by měl čas a chuť se zapojit. (Pokud máte zájem se videoklubů zúčastnit, kontaktujte nás.)

Kde se inspirujeme?

Videokluby jsou inspirovány prací van Esové a Sherinové, které takto pracovaly s učiteli matematiky. Jak autorky popisují (van Es & Sherin, 2008), práce ve videoklubech spočívala ve společném zhlédnutí videozáznamu z výuky jednoho z účastníků a následné diskusi. Skupiny se setkávaly jednou nebo dvakrát za měsíc, pravidelně od října do května, celkem desetkrát. Na každém setkání byly prezentovány a diskutovány dvě videoukázky.

Setkání měla podobný formát – před setkáním výzkumník pořídil videozáznam výuky dvou účastníků videoklubu. Po pořízení videozáznamů jej výzkumník shlédl a vybral krátké ukázky, v nichž byly dobře ilustrovány matematické problémy tematizované v dané hodině. Z každého videozáznamu byla vybrána ukázka v rozsahu 5-7 minut, ke které byl pořízen přepis. Tato ukázka byla následně prezentována na setkání videoklubu.

Při setkání videoklubů byl výzkumník v roli facilitátora. Diskusi začal zasazením videozáznamu do kontextu, představil matematické téma a hodinu. Učitel, z jehož výuky videonahrávka pocházela, měl příležitost vše doplnit vlastním komentářem ke kontextu hodiny/třídy/školy apod.

Cílem facilitátora bylo pomoci učitelům naučit se všímat si a interpretovat matematické myšlení žáků. Podněcoval je, aby zkoumali myšlenky a nápady žáků, aby své výroky podporovali na základě indicií a evidencí (důkazů) z videosekvencí a aby se snažili interpretovat a vysvětlit, jak (asi) žák rozumí probíranému matematickému učivu. Otázky sloužící těmto cílům byly např. (van Es & Sherin 2008, s. 248):

1. Obecné otázky – Čeho jste si všimli? Co vás zaujalo?
2. Specifičtější otázky zaměřené na matematické myšlení žáků – Kdybychom měli hádat, jestli James zná násobilku, co byste řekli?
3. Otázky podněcující učitele používat důkazy z videozáznamů – Co jste viděli na videu, na základě čeho se domníváte, že..?
4. Otázky podněcující interpretaci zaznamenaných událostí – Co myslíte, že to vypovídá o Jamesově porozumění?

Popsaný způsob práce byl účastníky videoklubů shledán zajímavým a prospěšným, jelikož jim pomohl uvědomit si, proč by měli věnovat myšlení žáků pozornost (van Es & Sherin, 2010). Výzkum také prokázal, že účastníci videoklubů ve svých hodinách zvýšenou pozornost myšlení žáků opravdu věnovali, a dokonce pro něj vytvářeli více prostoru (van Es & Sherin, 2010, s. 169–171).

Cílem nebylo předkládat učitelům recepty do výuky nebo návody na řešení daných situací. Spíše šlo o to, podporovat jejich schopnost věnovat pozornost matematickému myšlení samotných žáků a podle toho strukturovat výuku.