Barokní literatura odrážela atmosféru v německé společnosti 17. století: pocit všudypřítomného zmaru a zkázy, naději, že důstojnější život lze realizovat teprve na onom světě. Období baroka charakterizují kontrasty: vnímání katastrof morové epidemie, války a první silné vlny náboženského pronásledování definované latinským slovem vanitas, vyjadřujícím pocit marnosti pozemského života, kontrastující s heslem carpe diem, za kterým se naopak skrývá sebezáchovné přitakání životu, pozemským radovánkám, bezstarostnosti a veselí.
K nejvýznamnějším představitelům barokní literatury v Německu patřili Andreas Gryphius a Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen. Andreas Gryphius je autorem snad nejznámnějšího německy psaného sonetu Tränen des Vaterlandes anno 1636, v němž vyjadřuje svoji zoufalost nad Německem zpustošeným Třicetiletou válkou. Gryphius je též významným baokním dramatikem. Drama Katharina von Georgien je obrazem věrnosti křesťanské víře, kterou charakterizuje další barokní heslo constantia (německy Beständigkeit). V truchlohře Ermordete Majestät oder Carolus Stuardus König von Großbritannien zpracoval Gryphius dobovou politickou událost, která pobouřila celou Evropu: popravu anglického krále Karla I. Král umírá za ideály absolutismu, Cromwellovi stoupenci jsou zobrazeni jako zločinní revolucionáři ztělesňující tyranii. Gryphius je rovněž autorem několika komedií.
Jan Jakob Christoffel von Grimmelshausen je autorem nejvýznamnějšího barokního německého románu Der abenteuerliche Simplicissimus Teutsch. Historické pozadí románu tvoří události třicetileté války.
Martin Opitz (1597-1639) se proslavil spisem Buch von der deutschen Poeterey, ve kterém předkládá pravidla určující obsah, jazyk a formu literárního díla. Zásadní význam mělo jeho odmítnutí cizích vlivů v jazyce. Stejný postoj vyjadřovali stoupenci spolků, usilujících o očištění německého jazyka od cizích slov. Nejznámější takovou společností byla Fruchtbringende Gesellschaft nazývaná též Palmenorden.
Silný vliv měli v období baroka autoři duchovní lyriky. K nejvýznamnějším patří Friedrich von Spee, Johann Scheffler a Paul Gerhardt.
V období pozdního baroka tvoří svá díla autoři tzv. druhé slezské školy, Christian Hofmann von Hofmannswaldau a Daniel Caspar von Lohenstein. Nejvíce ceněným autorem tohoto pozdního období baroka je Johann Christian Günther (1695-1723).