Píseň o Rolandovi, první a nejslavnější ze starofrancouzských hrdinských zpěvů (chansons de gestes - písně o činech) vznikla pravděpodobně koncem 11. století. Dochovalo se nám celkem devět opisů, z nichž nejstarší pochází z počátků 12.století (1125-1150), je napsán ve starofrancouzštině (langue d’oil) v nářečí anglo-normandském a podle knihovny, kde je v současnosti uložen se nazývá rukopisem Oxfordským.
Rukopis obsahuje 4002 verše zakončené asonancí a sdružené do 291 nestejně dlouhých strof zvaných laisses [les]. Jméno Turoldus, citované v závěru práce je daleko spíše jménem mnicha, který opis pořídil, než vlastního autora celé epopeje.
Příběh, který patří do takzvaného Královského cyklu (písně oslavující hrdinské skutky Karla Velikého a rytířů jeho družiny) zpracovává historicky doloženou událost z roku 778. Tehdy při stahování královských vojsk z tažení proti španělským Maurům přišel v soutězce u Roncevaux Karel Veliký o zadní voj své armády.
Obsah: Král Karel již sedm let válčí ve Španělsku se Saracény. Podrobil si již sice jejich vládce, ale netuší, že má ve svých řadách zrádce barona Ganelona, který nenávidí králova synovce ušlechtilého Rolanda. Při návratu armády do Francie Ganelon vše zaonačí tak, aby statečný Roland vedl zadní voj.
Když armáda prochází přes Pyreneje, zadní voj, který se opozdil je v soutězce u Roncevaux zrádně napaden saracénským vojskem. Hrdý Roland společně se svým přítelem Olivierem a několika dalšími věrnými barony statečně vzdoruje přesile. Olivier několikrát nabádá Rolanda, aby zatroubil na svůj roh Olifant a přivolal zpátky Karlovo vojsko. Ten takovou radu odmítá a svým vzácným mečem Durandalem srdnatě kosí nepřátele. Zatroubí teprve smrtelně raněn. Král se okamžitě vrací a Saracény rozpráší, jeho věrní bojovníci jsou však již všichni mrtví. Král truchlí nad mrtvým Rolandem, jehož duši doprovází archanděl Gabriel do království nebeského.
Hrdinské zpěvy vznikají v 11. století, v období, kdy je francouzská královská moc poměrně slabá a potřebuje upevnit své pozice. Bohatí a mocní baronové nemají leckdy důvod se před králem sklonit a uznat jeho autoritu. Hrdinské zpěvy mají upevnit pocit přináležitosti ke koruně jakožto moci světské a k církvi, která krále podporuje jako bohem vyvoleného (Olivier, věrný Rolandův přítel je mnich). Král a jeho věrní pak mají sloužit blahu vlasti a chránit ji od nepřátel. Několik století starý příběh se tak v období 11. a 12. století, kdy byly podniknuty další vojenské výpravy proti Saracénům stal velmi aktuálním.
Olifant je název pro válečný roh. Původ slova je
nutno hledat ve slově elefant – roh ze slonoviny.