Virginia Woolfová je jednou z nejvýznamnějších spisovatelek 20. století a
představitelkou tzv. modernismu. Narodila se roku 1882 v rodině známého
viktoriánského kritika a životopisce Leslieho Stephena, jehož rozsáhlá knihovna
pro Virginii představovala důkladnou intelektuální průpravu. Později se se svými
sourozenci stěhuje do vlastního domu v bohémské čtvrti Bloomsbury a soustřeďuje
kolem sebe skupinu intelektuálů a umělců, později známou jako Bloomsburský
kroužek. S manželem Leonardem Woolfem zakládá roku 1817 nakladatelství Hogarth
Press, které vydává díla Woolfové i jiných významných modernistů. Na rozdíl od
realistů, s nimiž ostře polemizovala, rezignuje Woolfová na detailní popis
vnější reality a noří do nitra postavy, aby zachytila pohnutky jeho mysli.
Používá k tomu metodu tzv. proudu vědomí, který zachycuje volně tekoucí myšlenky
na základě asociací, a experimentuje s fragmentací narativní struktury.
K nejznámějším románům Woolfové patří Paní Dalowayová (1925), K majáku (1927), údajně nejlpeší dílo Woolfové, a Orlando (1929), o mladém muži, jenž se rozhodne nezestárnout a jednoho dne se promění v ženu. V Paní Dallowayové líčí Woolfová jeden den v životě londýnské paničky, která připravuje další ze svých proslulých večírků, avšak v její mysli příběh krouží mezi přítomností a minulostí, a poskytuje tak hluboký vhled to esencí lidské existence. Slavné jsou rovněž její povídky (Skvrna na zdi nebo Zahrady v Kew) a eseje, především Moderní beletrie (1919) a Vlastní pokoj (1929). Především Vlastní pokoj, který se vyjadřuje k postavení žen v literatuře, ji klasifikuje jako propagátorku moderního feministického hnutí.
Woolfová trpěla častými nervovými zhrouceními, která postupně narušovala její psychickou rovnováhu. Její depresi prohloubil počátek 2. světové války a předtucha dalšího nervového kolapsu, a když se v roce 1941 uskutečnil nálet na její milovaný Londýn, volí raději smrt utopením.
Zdroje: