Období renesance v Británii je spojováno s panováním dvou mocných příslušníků rodu Tudorovců, Jindřichem VIII., za jehož vlády k reformaci a odštěpení anglikánské církve od Říma, a jeho dcery s Annou Boleynovou Alžbětou I., panenskou královnou, za jejíž vlády Británie prožívá ekonomicky a kulturně zlatý věk. Nové objevy a námořní plavby, podrobení nových kolonií a porážka španělské Armady jsou zárukou prosperity a činí z Británie první světovou velmoc. Atmosféra domácí politiky je však dosti napjatá a po královnině smrti se dále vyostřuje.
V literatuře se uplatňují myšlenky humanismu. Vzniká řada filozofických pojednání a prozaických děl (např. Utopie Thomase Mora). Novým módním žánrem je sonet, který přichází z Itálie a postupně se domestikuje (tzv. anglický sonet). K nejznámějším básníkům patří Sir Philip Sidney, Edmund Spenser a William Shakespeare. Rozvíjí se tradice alžbětinského divadla. Herecké soubory se profesionalizují a budují si první divadelní domy (např. Svět, Růže a Mezivalí). Vedle Williama Shakespeara, dnes snad nejslavnějšího světového dramatika, zde působí řada jeho současníků, např. Christopher Marlowe a Ben Jonson, s nimiž Shakespeare musí bojovat o přízeň publika.
Replika divadelního domu Svět (Globe) byla postavena v Praze jako ve třetím městě na světě. O jeho neslavném osudu se dočtete na stránkách stanice BBC online.
Zdroje: