Nabídka výzkumných zaměření

V rámci tématu lze zpracovávat otázky týkající se proměn současné školy a jejího kurikula ať už mají charakter systémové reformy, širší či dílčí modifikace nebo inovace. Téma může být uchopeno v mezinárodně srovnávací perspektivě, při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod a technik (např. historicko-srovnávací přístupy, případové studie, kurikulární analýzy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů praxe, event. při rozhodování ve vzdělávací politice na různých úrovních.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy týkající se profese učitelů na různých typech a stupních škol – např. stávání se a bytí učitelem, profesní příprava, profesní socializace, profesní učení a rozvoj, utváření expertnosti, rozvíjení profesního vidění, vědění apod. Téma může být uchopeno v kontextu měnících se požadavků na vzdělávání, při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. biografický přístup, dotazníková šetření, interview, stimulované vybavování, případové studie, videostudie). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů učitelské profese a přípravy na ni.

Pomáhající profese mají mezioborový charakter – jsou v nich zastoupeny aktivity sociálně komunikativní, edukativní, psychologické a další. Postihnout tuto mezioborovost u zvolených pomáhajících profesí (předpokládá se volba 2 profesí, např. učitel a sociální pedagog) bude předmětem disertace. K řešení se nabízejí např. tyto otázky: Co spojuje vybrané pomáhající profese? Čím se mohou tyto profese vzájemně obohacovat? V čem se tyto profese proměňují a jak tato proměna ovlivňuje mezioborový charakter profesí? Při řešení těchto a dalších otázek lze využít empirický výzkum, ať již kvantitativní, kvalitativní nebo smíšený. Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese poznatky, které budou využitelné při inovaci kurikula pro studenty pomáhajících profesí.

Hodnocení výsledků  žáků patří k jedné z nejnáročnějších činností učitele a je třeba mu věnovat pozornost ve výzkumu i aplikaci výsledků do praxe.  Nabízené téma vybízí ke zpracování vybraných problémů souvisejících s hodnocením výsledků žáků, například hodnocením podporujícím učení,  hodnocením klíčových kompetencí, hodnocením společných úkolů (výsledků skupinové práce); s preferencí způsobů hodnocení,  vlivem formativního hodnocení  a sebehodnocení na výsledky žáků, jejich motivaci,  využití portfolia žáků… Jde o aktuální téma, v němž může být využito kvantitativního, kvalitativního i smíšeného designu a pestré nabídky metod a technik. Cílem je přinést  nové empirické poznatky, které by obohatily současnou teorii a byly inspirací pro praxi.

V podmínkách inkluzivního vzdělávání pojímáme hodnocení jako způsob, kterým učitelé a žáci systematicky získávají a využívají informace o úrovni dosažených výsledků v různých složkách osobnosti žáka a o probíhajícím procesu učení. Smyslem hodnocení je, aby společně (učitel i žák) citlivě organizovali další učení směrem k maximálním výsledkům žáka při respektování jeho osobnostních charakteristik. To znamená, že se nezbytnou součástí hodnocení výsledků žáka stává jeho sebehodnocení, které významně ovlivňuje žákovo sebepojetí. Jak dnes nahlížejí aktéři edukačního procesu na sebehodnocení žáků? Jak je ve školách zastoupeno? Jakým způsobem ovlivňuje osobnost žáka a co se děje, když se žákovo sebehodnocení „setká“ s heteronomním hodnocením učitele? To jsou otázky, které vybízejí k výzkumu. Odpovědi na ně mohou být nejen velmi zajímavé, ale i přínosné pro vzdělávací praxi i vzdělávací politiku.

Ze zákona mají rodiče právo na informace týkající se výsledků svých dětí, učitelé pak povinnost je s výsledky seznamovat. Jakou formou tento proces probíhá? Co se skrývá za inovativní strategií tzv. konzultačních, hovorových hodin (setkání), v němž společně na jednom místě vede učitel s rodiči a žákem/dítětem diskusi a plánují další rozvoj žáka? Jak tuto zkušenost vnímají všichni tři účastníci edukačního procesu? Z nastíněných otázek vyplývá, že jde o dosud v českém pedagogickém výzkumu neuchopené  výzkumné téma, které může významně obohatit pedagogickou teorii a školní praxi.

Studenti učitelství rozvíjejí své profesní kompetence nejen teoretickou přípravou, ale i prostřednictvím reflexe svých zkušeností z pedagogické  praxe. Do tohoto procesu vstupují   studenti společně s  provázejícími učiteli, kteří sledují jejich výkon  systematicky v průběhu působení na škole, a akademickými pracovníky, supervizory, zpravidla oborovými didaktiky. Jaké benefity  přináší společná diskuse studenta učitelství, jeho provázejícího učitele a akademického pracovníka nad utvářejícími se profesními kompetencemi studentů učitelství? Co je obsahem společné diskuse, čím se vyznačuje její průběh? Hledání odpovědí na tyto otázky může významně obohatit pedagogickou teorii i praxi a přispět k potvrzení významu sdílení všech aktérů v rámci společenství praxe.

Respektování individuálních vzdělávacích potřeb žáků je základním požadavkem na kvalitní výuku v inkluzivní škole. Co to však představuje v praxi? Jak se s tímto požadavkem vyrovnávají učitelé ve škole, co se skrývá za diferenciací výuky a zda a v jaké míře probíhá? Jak vstupuje požadavek na individualizaci do domácí přípravy?  To je ukázka otázek, na které je možné hledat odpovědi v empirickém výzkumu, který by výrazně mohl přispět k podpoře učení na druhém stupni základní školy.

Výuka elementárního čtení a psaní je v současné praxi českých primárních škol stále více diverzifikována. Vedle tradiční analyticko-syntetické metody se ve větší míře prosazují také další, např. genetická, globální, sfumato atd. V řadě škol je aplikována výuka psaní prostřednictvím nespojitého písma (Comenia Script, Nova script apod.). Variabilita uplatňovaných metod je navíc umocněna narůstající heterogenitou vzdělávacích potřeb žáků již při vstupu do školního vzdělávání a další akcent zřejmě v brzké době přinese zavedení konceptu společného vzdělávání. Učitelé i jejich budoucí kolegové (naši studenti) proto čím dál častěji pátrají po relevantních empirických výzkumech, které by jim pomohly v orientaci mezi dostupnými metodami (a strategiemi obecně) a které by jim pomohly argumentovat jejich výběr.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy interakce a komunikace odehrávající se mezi aktéry předškolního vzdělávání, tzn. mezi učiteli a dětmi, mezi dětmi navzájem, ale také mezi zaměstnanci mateřské školy či učiteli a rodiči. Při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. videostudie, dotazníková šetření, interview, pozorování). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné i při řešení problémů praxe.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy českého předškolního vzdělávání a péče o děti v raném věku v mezinárodně srovnávací perspektivě. Při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. historicko-srovnávací přístupy, případové studie, kurikulární analýzy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné i při řešení problémů praxe.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy týkající se procesů vyučování a učení odehrávajících se ve výuce různých vyučovacích předmětů na různých typech a stupních škol. Téma může být uchopeno v kontextu kvality vzdělávání či kultury učení a při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. videostudie, dotazníková šetření, interview, testování, didaktické kazuistiky). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné při řešení problémů školní praxe.

Pro většinu dětské populace představuje přechod z mateřské školy do školy základní první proměnu organizačního rámce v institucionalizovaném (mimorodinném) prostředí. Přesto dosud nebyla tomuto přechodu věnována dostatečná výzkumná pozornost. Jak vstup do prvního ročníku základní školy žáci zvládají, je přitom ovlivňováno různými aspekty edukační reality; kurikulem, psychologickými specifiky dané věkové skupiny, klimatem škol, pojetími učitelek a učitelů mateřských i základních škol a mnoha dalšími aspekty. Fenomén přechodu z mateřské do základní školy je možné zkoumat v různých kontextech a uchopovat jej skrze různé metodologické přístupy.

V rámci tématu lze zpracovávat vybrané problémy českého školního vzdělávání a péče o děti školního věku v mezinárodně srovnávací perspektivě. Při jeho řešení lze využít různých výzkumných přístupů, metod, technik a nástrojů (např. historicko-srovnávací přístupy, případové studie, kurikulární analýzy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o zkoumaných jevech a bude využitelné i při řešení problémů praxe.

Zahájení školní docházky je důležitým mezníkem v životě dítěte. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) se připravují na vstup do školy v předškolních zařízeních, kde by měl být respektován individuální přístup. S tím souvisí i otázky: Jak přistupují pedagogičtí pracovníci k přirozeným vývojovým specifikům dětí se SVP v předškolním věku? Jak jsou tato specifika zohledněna v obsahu, formách a metodách vzdělávání? Jaké jsou individuální potřeby těchto dětí? Které diagnostické nástroje jsou vhodné pro využití v předškolním věku? Na tyto a další otázky budeme hledat odpovědi v kvalitativně i kvantitativně orientovaném empirickém výzkumu, který může výrazně přispět k podpoře vzdělávání dětí se SVP v mateřské škole.

Na školách v běžném vzdělávacím proudu narůstá počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Po učitelích v běžných školách se stále častěji požaduje, aby si osvojili nové a hlubší pedagogicko-psychologické a speciálněpedagogické dovednosti. S tím souvisí i otázky: Jakou podporu mohou učitelé očekávat od školních psychologů a speciálních pedagogů? Jak se učitelé připravují na specifika vzdělávání žáků se SVP? Jaké znalosti a dovednosti jsou pro učitele klíčové při vzdělávání inkludovaných žáků? Jak funguje spolupráce multidisciplinárních týmů na inkluzivních školách? To jsou příklad otázek, které budeme řešit v rámci dizertačních výzkumů s využitím jak kvantitativních, tak kvalitativních přístupů.

Žáci s těžkým a souběžným postižením více vadami se převážně vzdělávají ve speciálních školách. Vhodně zvolené edukativní, intervenční a terapeutické přístupy jsou nezbytnou podmínkou pro efektivní vzdělávání těchto žáků. S tím souvisí i otázky:  Které z těchto přístupů speciální pedagogové ve speciálních školách využívají a na základě jakých předpokladů a kritérií jednotlivé přístupy volí? Jakými způsoby pedagogové na těchto školách nabývají potřebných znalostí a dovedností ve vybraných intervenčních a terapeutických postuech? Která pedagogická opatření považují učitelé na těchto školách za nejvíce efektivní a jak efektivitu jednotlivých opatření vyhodnocují? Tyto a další otázky týkající se speciálního vzdělávání budou předmětem zkoumání s využitím kvalitativně orientovaného výzkumu.

V současné době dochází k nárůstu počtu dětí s různými vývojovými odchylkami, což je spojováno s civilizačním vývojem, postupem prenatální a neonatální péče. Různé abnormality se velmi často manifestují v osvojování si mluvené formy řeči a jazykových schopností a následně ve čtené a psané formě jazyka. V České republice doposud nejsou dostatečně zpracovány a poskytovány programy rané logopedické intervence. V rámci tohoto tématu lze zkoumat vybrané oblasti týkající se rané logopedické intervence u dětí s identifikovatelným a potenciálně identifikovatelným rizikem. Ve výzkumu se zaměříme na terapeutické strategie, metody a techniky, které lze použít při stimulaci vývoje řeči a jazykových schopností již od nejranějšího období. Zjištěné výsledky přispějí k novým poznáním v oblasti logopedické intervence u dětí v raném věku.

V logopedické praxi v České republice byl donedávna oproti zahraniční naprostý nedostatek standardizovaných a validizovaných diagnostických nástrojů vhodných k posouzení vývoje řeči a jazykových schopností u dětí v raném a předškolním věku. V současné době jsou některé z nově vytvořených diagnostických nástrojů uváděny do praxe a probíhá práce na tvorbě dalších diagnostických nástrojů. Výzkumné pole nabízí celou řadu možností řešení problémů týkajících se diagnostiky vývoje řeči a jazykových schopností. Problematiku diagnostiky vývoje řeči a jazykových schopností lze zkoumat v různých kontextech a uchopovat ji prostřednictvím široké škály metodologických přístupů. Zpracování výzkumných témat týkajících se diagnostiky vývoje komunikační schopnosti v raném a předškolním věku významně obohatí logopedickou a speciálněpedagogickou teorii i praxi.

Při intervenci do situace dítěte s poruchou emocí a chování je jedním z klíčových faktorů jeho motivace ke změně své situace.  Tato motivace je úzce navázána na způsob, jímž dítě vnímá svou životní situaci, své „problémové“ chování, a na roli, již tomuto chování ve svém životě přisuzuje. S tím souvisí i otázky: Jaká je funkce „problémového“ chování v životě dítěte? V jakém smyslu dítě chápe toto své chování coby bariéru (kupř. v osobnostním rozvoji) nebo naopak coby prostředek k naplňování svých potřeb (kupř. získání prestiže v kriminální skupině)?  Téma lze díky jeho šíři zaměřit i k jiným otázkám. K předloženému tématu je vhodné přistupovat kvalitativně laděnými výzkumnými přístupy.

Výzkum reaguje na požadavek tvorby empiricky ověřených modelů učebního pokroku přinášejících souhrnné poznatky o procesu poznávání, hodnocení a vyučovacích postupech souvisejících s žákovským učením v určitém časovém úseku (event. určitém tematickém celku učiva). V rámci disertační práce bude na úrovni domén, vláken či deskriptorů (indikátorů) zjišťována (a) vnitřní kontinuita kurikula (vertikální) = korespondence mezi obecnými cíli vzdělávání (klíčovými kompetencemi) na jedné straně a konkretizovanými cíli geografického vzdělávání (očekávané výstupy), (b) vnější (horizontální) kontinuita kurikula = stupeň sladění různých nástrojů vzdělávacího systému (RVP, ŠVP, standardy, učebnice, testy), (c) progrese kurikula = postupné rozšiřování a prohlubování vzdělávacích obsahů v kurikulu s cílem zajistit pokroky žáků v učení. Cílem výzkumu je mimo výše zmiňovaných teoretických cílů navrhnout a na vybraném souboru žáků empiricky ověřit mapy učebního pokroku vycházející z kritické analýzy kurikulárních dokumentů a publikovaných výzkumných zjištění ve vybraných oblastech geografického vzdělávání.

V rámci tématu lze zpracovat analýzu historického vývoje a proměn vyučovacího předmětu zeměpis/geografie v českých zemích v libovolně vymezeném historickém období. Cílem je zachytit zejména vývoj a proměny postavení (např. časové dotace), cílů a obsahů zeměpisu jako vyučovacího předmětu. Analýza by měla vycházet z obsahu základních kurikulárních dokumentů vydávaných na státní úrovni – zejména učebních plánů a osnov. Poznatky získané analýzou kurikulárních dokumentů by měly být kontextualizovány na pozadí vývoje naší školské soustavy a doplňovány pomocí analýzy odborné literatury a dobových odborných časopisů. Podmínkou volby tohoto tématu je magisterské vzdělání uchazeče v oblasti historických věd, příp. úspěšně vystudovaný obor učitelství dějepisu/historie.

Výzkum je inspirován projektem, který se snažil podchytit kritická místa matematiky na základní škole (Rendl et al., 2013; Vondrová et al., 2015). Dlouhodobé praktické poznatky a zkušenosti učitelů zeměpisu dokládají, že čeští žáci mají potíže se zeměpisným učivem zejména v určitých oblastech. Cílem navrhovaného disertačního výzkumu je na základě analýzy výpovědí učitelů/žáků v rozhovorech zjistit (a) v jakých tématech učitelé spatřují slabiny českých žáků v zeměpisu učitelé z praxe, (b) co je dle názoru učitelů příčinou žákovských obtíží v zeměpisu, (c) jak se učitelé s vybranými žákovskými obtížemi v zeměpisu

Cílem disertační práce je ukázat možnosti využívání družicových a leteckých dat pro rozvoj kartografických dovedností a ověřit, zda, příp. nakolik jsou tyto postupy efektivnější než postupy užívané tradičně. Prezentovaný výzkum má charakter didaktického experimentu základní škole, kdy vybraná partie učiva v jedné skupině je vyučována tradičně a ve druhé s využitím leteckých a družicových dat. Jako výzkumný nástroj bude využit SW Hypothesis vyvinutý na MU pro testování v oblasti kartografie a umožňující zaznamenávat úspěšnost i rychlost řešení prostorových úloh. Výsledky výzkumu budou využitelné pro sestavení nových metodik výuky kartografie na základní škole reflektující nové využívání obrazových dat širokou veřejností.

Cílem předkládané studie je analyzovat vizuální interpretaci obrazových dat z družic a letadel a její porovnání s analýzou vizuální interpretace map jako abstraktních modelů reality, to v závislosti na věku pohlaví respondentů výzkumu. Součástí studie je příprava vlastního testování, sestavení testovací baterie dovolující analyzovat vizuální interpretaci dat v porovnání s kartografickými podklady. Výzkumným nástrojem je SW Hypothesis případně v součinnosti s eyetrackerem. Tato zařízení má MU k dispozici viz výzkum školitelky v projektu GA MU a vybavení laboratoře HUmeLab na FF. Výsledky výzkumu budou navazovat na dosud provedené studie v dospělé populaci.

Cílem této disertační práce bude analyzovat současný stav integrace digitálních nástrojů do školské hudební výchovy a identifikovat potenciální přínosy a výzvy spojené s jejich implementací. Práce se zaměří na několik klíčových oblastí, včetně přehledu literatury a současných výzkumů týkajících se využití digitálních technologií a umělé inteligence ve vzdělávání, se zvláštním zaměřením na hudební výchovu. Dále bude věnována analýze konkrétních digitálních nástrojů a aplikací využívaných v hudební výchově, včetně softwaru pro hudební kompozici, nástrojů pro interaktivní výuku a aplikací využívajících umělou inteligenci pro personalizaci výukového procesu. Součástí práce bude také empirický výzkum, který bude zahrnovat případové studie a dotazníková šetření mezi učiteli a žáky, s cílem zjistit jejich zkušenosti, názory a potřeby v oblasti využití digitálních technologií v hudební výchově. Na základě získaných dat budou formulována doporučení pro efektivní integraci digitálních technologií a umělé inteligence do hudební výuky, včetně návrhů na školení učitelů a vývoj nových výukových materiálů. Výsledky této práce by měly přispět k hlubšímu porozumění možnostem a omezením využití digitálních technologií v hudební výchově a nabídnout praktická doporučení pro jejich efektivní implementaci ve školním prostředí.

Během posledních desetiletí se v hudebním provozu etablovala historicky poučená interpretace hudby období renesance a baroka. V rámci tématu lze mapovat vývoj tohoto trendu na hudební scéně v evropských zemích i v České republice. Současně je možné zjišťovat, zda a do jaké míry je znalost této skutečnosti reflektována v receptivní složce hudebně výchovné praxe a na základě komparace starších a novějších interpretačních verzí poslechových skladeb zjišťovat posluchačské preference žáků a studentů a možnosti jejich využití v hudební výchově.

Pěvecká schopnost a mocnost u dětské i dospělé populace se dlouhodobě oslabuje. V hlasové výchově se objevují trendy, které pěvecký potenciál chápou jako projev a výraz celkového obrazu osobnosti a pokoušejí se tzv. pěveckou výchovu chápat jak nástroj komplexní osobnostní kultivace při hledání „syntetické psychofyzické jednoty“(Franziska MARTIENSSEN-LOHMANN). Aktuálně se jeví jako potřebné zkoumat možnosti uplatnění těchto prozatím spíše „alternativních“ metod ve výchově budoucích učitelů jako hlasových profesionálů i ve školské hudební výchově.

Disertační práce se bude zabývat významovou rovinou hudebních děl využitelných v hudební výchově na ZŠ a SŠ s oporou hudební sémiotiky (syntaktiky, sémantiky a pragmatiky). Vedle  analyticko-srovnávacích prací v rámci vybraných kompozic bude součástí metodiky výzkumné šetření u žáků a studentů daných škol formou poslechového testu zaměřenému k porozumění specifickému hudebnímu vyjadřování (test sémantického výběru, sémantický diferenciál) a konkrétní metodické náměty pro práci s hudebním poslechem pro učitele.

Disertační práce bude zaměřena na reflexi hudebně folklorního dědictví v podmínkách školní výchovy. Téma obsahuje několik rovin pohledu: např. historickou a recentní, hudebně sociologickou, hudebně didaktickou (včetně interdisciplinárních přesahů) atd. Součástí teoretické přípravy doktoranda je studium historických pramenů, odborné literatury, regionálních tiskovin, hudebních a didaktických materiálů apod. V rámci tématu disertační práce student uskuteční výzkumné šetření, zaměřené na povahu aplikace hudebně folklorního dědictví ve školách. Výzkum může být realizován prostřednictvím dotazníků, rozhovorů s respondenty, vlastním pozorováním apod., a to v základních nebo středních školách, popř. v okruhu zájmových uměleckých aktivit mládeže. Respondenty mohou být učitelé, žáci, členové a vedoucí dětských folklorních souborů, významní nositelé folklorních tradic apod. Na podkladě vlastních poznatků doktorand vypracuje návrhy optimalizačních řešení pro hudebně pedagogickou teorii a praxi.

V rámci tématu je možné zkoumat do jaké míry a jakým způsobem je soudobá vážná hudba začleněna do poslechových činností na základních a středních školách. Lze pracovat s hypotézou, že zastoupení soudobé hudby ve výuce je minimální a komentáře k poslechu jsou na kvalitativně nízké úrovni. V rámci disertační práce může vzniknout seznam skladeb reprezentujících jasným a srozumitelným způsobem alespoň hlavní kompoziční směry soudobé hudby, součástí práce může být soubor doporučení, jak by bylo možné jednoduše přiblížit základní principy novodobých kompozičních přístupů.

Při výuce anglického jazyka se jak učitelé, tak žáci a studenti přirozeně setkávají s problémy vyplývajícími z rozdílů mezi jazykem mateřským a jazykem cílovým, v případě češtiny a angličtiny tedy primárně rozdílností mezi jazykem syntetickým a analytickým. Teoreticky se této oblasti v rámci české tradice systematicky věnují představitelé Pražské školy (Mathesius, Vachek, Firbas, Dušková, aj.). V praktické rovině se jedná především o odlišnou jazykovou charakteristiku syntaktickou, týkající se např. slovosledu. Funkční rozdílnosti je třeba chápat nejen jako výzvu a problém, nýbrž i jako možný výukový nástroj; záměrná mezijazyková komparace se v tomto světle jeví jako legitimní výuková metoda. Navrhované téma disertačního výzkumu se zabývá otázkou, do jaké míry a jak učitelé využívají srovnání anglických syntaktických struktur se strukturami češtiny. Jde o explicitní kontrastivní přístup? Využívají metody deduktivní, induktivní, či gramaticko-překladové? Jsou jednotlivé syntaktické jevy v angličtině představovány na pozadí rozdílností s češtinou? (existenční vazba, relativně fixní/volný pořádek slov ve větě, trpný rod, syntaktické možnosti zdůraznění, formální podmět „it“, aj.). Je zřejmé, že nedostatečné uvědomění si výše zmíněných rozdílností se při učení cizímu jazyku nutně projeví neidiomatickým užitím cílového jazyka (tzv. Czenglish), a naopak.

Jazyk a kultura jsou navzájem neoddělitelně spojeny. Při osvojování každého dalšího jazyka se otevírá pomyslná brána do jiné kultury v jejích nejrůznějších složkách.  Tento fenomén je sice deklarativně  nedílnou součástí obsahů výuky cizích jazyků, otázkou ale je, do jaké míry je v ní uchopen  v kontextu měnících se požadavků na rozvoj (pluri)kulturní a vícejazyčné kompetence s těžištěm položeným na rozvoj jazykového a kulturního povědomí (language awareness, cultural awareness). Při řešení výzkumného problému bude preferován kvalitativní přístup. Získané empirické poznatky budou využitelné v přípravném i dalším vzdělávání učitelů německého jazyka.

V současnosti představuje interakce mezi jedinci z různých kultur přirozenou součást mezilidské komunikace. Tento fenomén bývá často ukotven v konceptu interkulturní komunikace, která nabývá na významu v kontextu toho, že moderní společnost se stává ve stále narůstající míře společností multikulturní.  V této souvislosti je i výuka cizích jazyků vystavena novým výzvám, zejména s ohledem na cílené zaměřování se na zprostředkování kulturně zaměřených témat, která umožňují rozvoj (pluri)kulturní kompetence. Řešení daného komplexního problému si vyžaduje inventarizaci současného přístupu ke zprostředkování kulturních obsahů. Jedním z klíčových úkolů přitom je prozkoumat, jak jsou kulturní obsahy uchopeny v současných učebnicích cizích jazyků, v našem případě v učebnicích němčiny jako cizího jazyka. Pro disertační výzkum se lze zaměřit to, v jaké míře a na základě jakého pojetí kultury autoři učebnic  kulturní obsahy zpracovávají, jaké metodické postupy nabízejí pro jejich zpracování, do jaké míry jsou zde zastoupeny prvky umožňující reflexi kulturních fenoménů aj.

Výzkumné zaměření se bude zabývat rozvíjením komunikační kompetence a jejími projevy v akademickém psaném diskurzu studentů doktorského studia. Cílem výzkumného záměru je prokoumat dílčí aspekty rozvoje komunikační kompetence v oblasti akademického psaní (žánrová struktura, tematická progrese, interakce autora a čtenáře) s ohledem na situační, kulturní a sociální kontext. Záměrem výzkumu je identifikovat aspekty akademického psaní, které doktorští studenti potřebují rozvíjet, aby mohli úspěšně publikovat v mezinárodním prostředí v anglickém jazyce.

Výzkumné zaměření se bude zabývat rozvíjením sociolingvistické kompetence a jejími projevy v mluveném diskurzu žáků základních škol. Cílem výzkumného záměru je prokoumat dílčí aspekty rozvoje sociolingvistické kompetence v mluveném projevu (zdvořilost, řečové akty, kulturní normy) žáků základních škol. Záměrem výzkumu je integrovat výuku sledovaných dílčích sociolingvistických aspektů mluveného projevu do výuky cizích jazyků s ohledem na roli angličtiny jako lingua franca.

Výzkumné zaměření se bude zabývat rozvíjením komunikační kompetence a jejími projevy v mluveném diskurzu žáků základních škol. Cílem výzkumného záměru je prokoumat dílčí aspekty rozvoje komunikační kompetence v mluveném projevu (lexikální diversita, komplexita, ustálená slovní spojení). Záměrem výzkumu je integrovat výuku sledovaných dílčích aspektů mluvení do výuky cizích jazyků.

V rámci tohoto výzkumného zaměření bude definovat a terminologicky sjednotit klíčové kompetence relevantní pro výuku a učení se cizímu jazyku požadované v kurikulárních dokumentech evropských i národních, zejména komunikaci v cizím jazyce, kompetenci k práci s informačními a komunikačními technologiemi a kulturní povědomí a vyjádření. Cílem bude sledovat jejich rozvoj u studujících připravujících se na profesi vyučujících francouzského jazyka. Jako vhodný hodnotící nástroj se ukazuje portfolio psaných výstupů, které si studenti po dobu svého studia zakládají. Pro výzkumné šetření bude vhodné provést kvalitativní analýzu těchto výstupů na základě zvoleného kriteriálního systému a interpretovat vazby mezi vybranými klíčovými kompetencemi a oborovými znalostmi. S výsledky tohoto výzkumu bude reflektována míra zastoupení klíčových kompetencí v rámci programů učitelství francouzského jazyka a potenciál jejich dalšího rozvoje.

Toto výzkumné zaměření bude věnováno novodobé variantě francouzského pravopisu, a sice tzv. inkluzivnímu pravopisu explicitně vyjadřujícímu oba gramatické rody, mužský i ženský, prostřednictvím interpunkčních znamének a dvojích koncovek. Úkolem disertačního výzkumu bude provést analýzu několika učebnic, kam byl tento pravopis zařazen, a dále reflektovat příčiny tohoto fenoménu, ale i jeho hlubší spojení s konceptem rovných příležitostí mužů a žen jakožto jednoho ze základních témat profesní přípravy učitelů a učitelek ve Francii.

K efektivnímu osvojování odborné slovní zásoby ve francouzštině pro specifické účely se nabízí více cest. Výzkumné zaměření uvede do souvislosti volbu vhodných nástrojů a výukových metod v závislosti na stylu učení studujícího. Na začátku výzkumného období bude proveden test za účelem určení učebního stylu studujících v rámci předmětů zaměřených na odbornou francouzštinu. Poté jim bude zpřístupněno několik nástrojů pro osvojení požadované slovní zásoby. Studující si budou moci volit nástroje dle vlastního výběru a povedou si záznamy se sebehodnocením a reflexí učebního procesu. Na konci výzkumného období bude testem ověřena znalost požadované slovní zásoby. Souvislost mezi učebním stylem, volbou vhodných vzdělávacích nástrojů a mírou získaných znalostí přispěje k vytvoření typologie nástrojů pro jednotlivé učební styly a k reflektovanému zkvalitňování učebního procesu odborné francouzštiny na vysoké škole.

V rámci tématu lze zpracovávat otázky týkající se proměn současné školy v kontextu zvyšující se jazykové diverzity a s tím souvisejících pedagogických výzev. Téma může být uchopeno v perspektivě jednotlivých jazyků (např. německý jazyk vyučovaný po angličtině), je ale možné zahrnout více jazyků a přistupovat k tématu z pohledu jazykové diverzity nadoborově (např. výuka v jazykově rozmanité třídě). Při jeho řešení lze využít různých výzkumných postupů, metod a technik, preferován je však kvalitativní přístup (např. případové studie, kurikulární analýzy, intervenční přístupy). Předpokládá se, že rozpracování tématu přinese nové empirické poznatky o jazykové diverzitě na školách a bude využitelné při řešení problémů praxe, event. při rozhodování ve vzdělávací politice na různých úrovních.

Téma se zaměřuje na skupinu učitelů anglického jazyka na primárním a sekundárním stupni škol. Pro účely disertačního výzkumu je možno se zaměřit na jednotlivé aspekty jejich pregraduální přípravy a na rozvoj jednotlivých kompetencí v jejím průběhu, ale i na další profesní rozvoj a vzdělávání těchto učitelů. Je možno se zaměřit také na roli učitelské praxe, jako klíčové složky přípravného vzdělávání učitelů. Výsledky pedeutologicky pojatých výzkumů by měly přispět ke zkvalitnění profesní přípravy i profesního rozvoje této skupiny učitelů.

Oblast výuky anglického jazyka na základní a střední škole v době inkluzivního přístupu ke vzdělávání nabízí celou řadu výzev, s nimiž se setkávají učitelé na školách a potažmo i výzkumníci. Při specifikaci tématu je možno se zaměřit na jednotlivé vzdělávací potřeby žáků, včetně specifických poruch učení, na přizpůsobení jednotlivých výukových postupů a aktivit těmto žákům, na hodnocení žáků s nejrůznějšími vzdělávacími potřebami a dále na připravenost učitelů pro práci v inkluzivní třídě a další aspekty. Výsledná zjištění by měla přispět k optimalizaci výuky anglického jazyka v kontextu inkluze.

Žákovský jazyk (interlanguage) získává v oblasti výzkumů osvojování druhého (cizího) jazyka a jazykového vyučování čím dál více pozornosti. Tradiční přístupy k řešení problematiky cizojazyčného jazykového vzdělávání zohledňují specifika cílového jazyka, metodické postupy a přístupy k vyučování, osobnost a potřeby žáka, méně se však zaměřují na sledování žákovského jazykového výstupu z hlediska nabývání jazyka. Nabízené výzkumné zaměření přinese empirické poznatky související s osvojováním ruského jazyka českými žáky (studenty) jako druhého cizího jazyka po angličtině. Při zpracování problematiky zejména negativního mezijazykového vlivu češtiny a angličtiny na osvojování ruského jazyka lze využít postupy kvalitativní a kvantitativní analýzy. Výsledky výzkumu by se mohly uplatnit v praxi při vytvoření metodických plánů, postupů a technik vyučování ruského jazyka na českých školách. 

Téma reaguje na současnou pandemickou situaci, která si vynutila přesun výuky na základních a středních školách do online prostředí, resp. její realizaci v distanční formě. V rámci tématu lze zpracovávat otázky týkající se výuky anglického jazyka na základních a středních školách realizované v online prostředí (např. výzvy, které tato forma výuky přináší, a profesní rozvoj učitele; proměny cílů, obsahů a prostředků výuky a další) a lze na něj nahlížet z perspektivy učitele, či žáků. Při řešení tématu je možné využít různé výzkumné přístupy (např. biografický výzkum, případové studie).

Výzkumné zaměření se bude zabývat rozvíjením komunikační kompetence a jejími projevy ve výuce psaní v anglickém jazyce na základní škole. Cílem výzkumného záměru je prokoumat dílčí aspekty rozvoje komunikační kompetence v oblasti psaní (žánrová struktura, koheze a koherence textu, interakce autora a adresáta) s ohledem na situační, kulturní a sociální kontext. Záměrem výzkumu je integrovat výuku sledovaných dílčích aspektu psaní do výuky cizích jazyků.

Disertační práce bude zkoumat zastoupení a význam úloh čtenářské gramotnosti ve státem vyžadovaných přechodových písemných zkouškách (na střední školu a ze střední školy) a shledal, že třetinové zastoupení tohoto typu úloh (byť bodově podhodnocené), a to i ve vztahu k zapojení rozvoje čtenářské gramotnosti do výuky českého jazyka a literatury.

Cílem disertační práce je analýza vybraných děl z české prózy s přírodní tematikou, a to prizmatem problematiky životního prostředí a především ochrany přírody. Tato problematika má zjevnou společenskou relevanci. Vedle próz známých autorů, jež reprezentují například Karel Klostermann, Jan Vrba či Jaromír Tomeček, lze zkoumat též díla méně známých spisovatelů (Jaroslav Hubálek, Stanislav Reiniš, Josef Prchal) a také tvůrců, kteří o přírodě psali okrajově (S. K. Neumann, Jiří Mahen, bratři Čapkové). Úhrnem jde o práce adresované jak dospělým čtenářům, tak i dětem a mládeži.

Performativní obrat přináší nové možnosti výzkumu akčního umění ve vztahu k výtvarné pedagogice.  K řešení se nabízejí otázky úspěšnosti zavádění performativních postupů do výuky, vztahu akčního umění a akční tvorby ve výtvarné výchově, vztahu performance art a performativních metod v tvůrčí praxi. Při řešení těchto a dalších otázek lze využít akční výzkum, empirický výzkum ať již kvantitativní, kvalitativní nebo smíšený. Předpokládá se, že disertační práce přinese poznatky využitelné při inovaci kurikula výtvarné výchovy.

Nová média výrazně ovlivňují výtvarné umění a v širším kontextu vizuální komunikaci a mediální kulturu současné společnosti.  Výzkum možností jejich kreativního využití ve výtvarné výchově, v mezioborových nebo intermediálních projektech by se mohl stát tématem disertační práce.  K výzkumu se nabízejí otázky implementace tvůrčí práce s novými médii do výuky, vztahu tradičních a experimentálních postupů ve výtvarné výchově nebo vlivu online prostředí na senzibilitu a tvořivost žáků. (Uvedené aspekty se výrazně aktualizovaly zkušeností pandemie koronaviru). Při řešení těchto a dalších otázek lze využít akční výzkum, empirický výzkum ať již kvantitativní, kvalitativní nebo smíšený. Předpokládá se, že disertační práce přinese poznatky využitelné při inovaci kurikula výtvarné výchovy.

V problematice zprostředkování umění sledujeme teoretické souvislosti galerijní praxe a galerijního vzdělávání. Zajímají nás aktuální teoretické modely intepretace výtvarného díla v kontextu zprostředkování umění. Zkoumáme přínos různých typů vzdělávacích publikací, teoretických statí, ale i praktických edukačních materiálů v galeriích. Srovnáváme přístupy institucí ve vyspělých západních demokraciích s dosud stále ještě nedostatečně rozvinutou situací v České republice. Zajímá nás teoretické pozadí a typologie profesí, které se v galerijní pedagogice a ve zprostředkování umění uplatňují.

Dílčí součástí problematiky provozu výtvarného umění je teoretický, organizační i výukový vklad výtvarné pedagogiky. Je potřebné definovat teoretické pozadí jejího podílu na organizaci výstav, tvorbě textů, jimiž je umění zpřístupňováno, na tvorbě galerijních programů či spolupráci s kulturními institucemi. Dalším okruhem je v českém prostředí dosud nepříliš teoreticky zpracovaná tematika vlastního provozu umění a jeho komunikace s veřejností. Jaké jsou role jednotlivých profesí? Jak funguje umělecký trh? Jaké je úloha soukromých galeristů? Jaký je vklad kulturních institucí? Jak pomáhá stát a jednotlivá ministerstva prezentaci a propagaci českého výtvarného umění v domácím i v zahraničním prostředí? Jaký prostor má tematika aktuálního uměleckého provozu v českém vzdělávacím systému, zejména ve výtvarné pedagogice? 

V posledním desetiletí prošla teorie a praxe výtvarné výchovy několika proměnami: na jedné straně jsou rozvíjeny stále tradiční disciplíny (kresba, malba, prostorová tvorba, akční tvorba atd.), a na straně druhé je nutno počítat s tvorbou v prostředí virtuálním. Hlavním znakem aktuální situace v umělecké tvorbě i ve výchově je interaktivita. Cílem řešení tématu je nahlédnout na podoby interaktivních přístupů umělců a pedagogů, které jsou podmínkou inovace kreativity jako takové. 

Porozumění psychologii výtvarné tvorby je důležitou profesní kompetencí umělce i pedagoga. Koncepce a reflexe psychologizujících námětů je příležitostí vytvořit v rámci disertace modely umělecko-pedagogických aktivit, které je možné uplatňovat jak ve školní, tak i v mimoškolní praxi. Cílem práce je také zkoumání zahraničních kontextů výtvarné pedagogiky. 

Reflexe děl vybraného autora (autorky) art brut je příležitostí k podrobnému zkoumání originálních přístupů k tvorbě. Disertaci je možno koncipovat jako monografii o životě a díle jednoho tvůrce (tvůrkyně) se zařazením rozhovorů a fotodokumentace autobiografických materiálů.

Pomáhající profese nabízejí svým klientům různorodé metody a prostředky, které jim mají umožnit vyrovnávat se s vlastním handicapem, sociálním vyloučením, problémy ve vzdělávacím procesu apod. Ukazují možnosti, jak zvýšit kvalitu jejich života, najít prostor pro seberealizaci. Pomáhat je možné i prostřednictvím tvorby, a to v prostřední vzdělávací reality nebo v rámci mimoškolních aktivit.  Empirický výzkum bude hledat odpovědi na výzkumné otázky, v jakým podmínkách a jakou formou můžeme nabízet klientům tvořivé činnosti, jaká jsou jejich specifika, co klientům mohou přinášet, jak ovlivňují každodenní realitu jejich života.

Vzdělávací oblast Umění a kultura jako součást kurikulárního dokumentu (Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání) umožňuje realizaci mezioborových projektů, aktivní práci s uměním, dává prostor pro autentickou tvorbu dítěte. Empirický výzkum by se měl zabývat reálnou školní praxí, jak jsou dané možnosti využívány, jak přispívají rozvoji žáka. V kontextu s požadavky na vzdělávání se výzkum bude zabývat i proměnami pojetí výtvarné výchovy a profesního sebepojetí učitele výtvarné výchovy (self efficacy). Můžeme předpokládat, že zjištěné poznatky mohou přispět k inovacím obsahu, metod a forem uměleckého vzdělávání.

Téma vychází z konceptu sociální distribuce vědění a každodennosti vědění, který formuloval A. Schütz a po něm P. Berger s T. Luckmannem. Sociální distribuce vědění je lokálně ohraničená, jedinec je tak v tomto svém ohraničení produktem sociálního prostředí, ve kterém žije. Vědní obor Sociální pedagogika rozvíjí edukační podněty na základě analýzy podmínek a sociálních vztahů jedinců v určité lokalitě. V případě našeho tématu jsou zmíněné edukační podněty zaměřené na rozvoj kompetencí jedinců, vedoucích k jejich sociabilitě. Cílem bádání v této oblasti je analyzovat produkci názorů, postojů a přesvědčení charakteristické pro danou specifickou sociální skupinu.

Téma specifikuje socializační podněty v prostředí rodiny, školy nebo volnočasových zařízení, kterými tyto instituce budují u jedince specifické způsoby chování a vnímání sociální reality. Evaluační charakter tématu si klade za prioritní cíl popsat a porozumět preferovaným a sdíleným sociálním vzorcům u specifické sociální skupiny. V dané problematice se výzkumně zaměřujeme na utváření kulturního a sociálního kapitálu u cílových skupin.

Téma je založené na sociálně kritickém výzkumu, ve kterém se cíleně zabýváme působením institucionální moci na edukační dráhu dětí ze sociálně vyloučených lokalit. Diskursivně ukotvený (kritický) výzkum směřuje do analýzy produkce symbolického hodnocení a utváření identity cílové sociální skupiny. Uvedená analýza se zaměřuje na podporující i omezující mechanismy činností zvolených institucí z perspektivy rovného přístupu a otevřeného sociálního dialogu. Součástí výzkumu je popis nebo vysvětlení vzdělanostních šancí dětí ze sociálně vyloučených lokalit a tím i šance na jejich plnohodnotné uplatnění ve veřejném sociálním prostoru.

Téma vychází z myšlenek brazilského sociálního pedagoga P. Freire a jeho konceptu pedagogiky osvobození, resp. Boalova konceptu divadla utlačovaných. Možnosti emancipačního úsilí skupin na okraji společnosti jsou ukotvené do jejich kritického sebeuvědomění a touze svůj osud změnit. Divadlo ve výchově nabízí edukační strategie, kterými se jedinec v útlaku může dopracovat k sebeuvědomění. Cílem tématu je využít interdisciplinární přesah dramatické výchovy a sociální pedagogiky k podpoře sociální inkluze v edukačním prostředí.

Téma zastupuje obor Sociální pedagogiky v rovině sociálně pomáhající profese. Hodnotu sociality a její spirituální přesah v sociální situovanosti osob lze nahlížet například v pojetí E. Lévinase nebo J. A. Komenského. Výzkumný zájem je v tomto případě zaměřený na porozumění žité realitě aktérů, kteří se setkali s existenčním mezníkem svého života. Cílem tématu je popsat roli sociálního pedagoga, který prostředkuje dialog s člověkem ve složité sociální situaci.

Téma zastupuje obor sociální pedagogiky v rovině sociálně pomáhající profese. Inspirační zdroje lze čerpat v pojetí E. Lévinase, J. A. Komenského, H. Arendtové, V. Frankla a dalších autorů/autorek. Výzkumný cíl je v tomto případě zaměřený na porozumění specifickému sociálnímu prostředí, které otevírá otázky existenciální roviny života a smyslu života. Analytický zájem je koncipovaný diskursivně, včetně zdrojů, produkce a zvýznamnění daného sociálního prostředí.

Téma je založené na východisku aktivního profylaxního přístupu sociálního pedagoga při předcházení řešení složitých sociálních událostí u specifických sociálních skupin. Oblast osobnostně sociálního výcviku je v tomto kontextu vnímána na rovině prostředí, ve kterém dochází k otevřenému dialogu. Cílem tématu je zhodnotit přínos a význam osobnostně sociální výchovy/výcviku pro vytvoření rovných podmínek sociálního dialogu a případného řešení složitých sociálních událostí.

Téma se zaměřuje na specifickou variantu institucionalizované svobodné vrstevnické socializace. Koncept je převzatý od německého autora Deineta, který se snažil vytvářet edukační podmínky pro svobodný rozvoj adolescentů v konkrétním prostředí. Cílem výzkumu je popsat účinky sdíleného sociálního prostoru na identitu jedince a jeho sociální rozvoj.

Téma souvisí s aktuálními trendy české vzdělávací soustavy na poli implementace inkluzivních opatření, vedoucích k přijetí žáků v jejich jedinečnosti a v naplnění idey školy pro všechny. Diverzita školního prostředí vychází z požadavku přijetí heterogenních žáků s individuálními vzdělávacími potřebami. Výzkumně lze téma uchopit různými způsoby podle preference vybraných aspektů vzdělávání (vztahy, potřeby, hodnocení, podpora apod.). Cílem je analyzovat konkrétní systém vzdělávání v procesuální rovině naplňování vize inkluzivní školy.

Téma se zaměřuje na působnost oboru Sociální pedagogika v pojetí volného času. Důležitou součástí volnočasové edukační náplně je zážitkové učení a jeho reflektování. Výhodou zážitkového učení je využití spontaneity a důraz na herní aktivity, což tvoří přirozený motivační prvek tohoto typu učení. Zvláště pro specifické skupiny žáků může zážitková pedagogika podporovat prosociální aktivizaci a rozvoj. Cílem tématu je popsat a zhodnotit přínos konkrétní zážitkové formy vzdělávání pro rozvoj integrity a sociálních kompetencí členů specifické skupiny.

Téma multikulturní výchovy lze nahlížet v perspektivě dynamických společenských změn, které jsou každodenní součástí fyzicky, či virtuálně sdíleného světa. V české vzdělávací politice má multikulturalismus své pevné místo, například v rámci průřezových témat v RVP. Sociální pedagogika koresponduje s tímto tématem zejména ve snaze otevřít dialog vůči projevům extremismu, xenofobie, netolerance nebo nesnášenlivosti. Výzkum v daném tématu má za cíl zhodnotit zvolené aspekty edukačních praktik, či pojetí, která řeší stav/proces zrcadlení multikulturní společnosti u vybraných sociálních skupin.

Téma je zaměřeno na volnočasovou působnost sociálního pedagoga při edukaci specifických sociálních skupin. Cíl výzkumu analyzuje úroveň pedagogické účinnosti v systémovém kontextu. Výzkumnou jednotkou tak mohou být všichni aktéři edukace, charakteristika prostředí, didaktické kategorie, zdroje vědění, podmínky edukace, institucionální zaštítění, veřejné mínění apod. V tématu předpokládáme analyzování již existujících sociálně pedagogických interakcí, nikoli plány implementace této působnosti.

Téma se zaměřuje na akademické ukotvení vědního oboru Sociální pedagogika a volný čas v kontextu reflektování aktuálních sociálních změn v globalizovaném i glokalizovaném světě. V analytickém smyslu předpokládáme předložení vize vědního oboru v rámci interdisciplinárních přesahů a aplikačních využití. Součástí tématu je kritické zhodnocení etablování vědního oboru v soustavě pedagogických/sociálních věd. Výstupem může být teoretická i empirická analýza. Cílem disertačního tématu je vysvětlit a interpretovat místo Sociální pedagogiky v rovině akademické i v rovině pomáhající profese.