K dopadu josefinismu na řeholní život na Moravě (se zaměřením na dominikánské kláštery).

• Autoři: MIHOLA Jiří
• Rok publikování: 2012
• Druh: Kapitola v knize
• Fakulta / Pracoviště MU: Pedagogická fakulta
• Popis: Rušení klášterů velmi tvrdě zasáhlo skupinu mendikantských řádů. Některé z nich byly následkem josefínských reforem postupně vymazány z mapy habsburské monarchie. Velmi citelně josefínské reformy dopadly také na řád bratří kazatelů neboli dominikány. Zvláště citelný zásah znamenala pro tento řád likvidace jeho školského sytému. Většina mužských konventů byla za josefinismu zrušena, ženská větev řádu zanikla zcela. Na Moravě byl zrušen jeden klášter dominikánek (1782 v Brně) a čtyři mužské kláštery: roku 1784 v Boskovicích a v Jihlavě, roku 1785 v Brně a roku1784, definitivně pak roku 1786 v Šumperku. V Olomouci se byli dominikáni nuceni přestěhovat ze svého původního sídla při kostele sv. Michala do zrušeného kláštera františkánů u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Ve Znojmě unikli zrušení svého domu jen díky tomu, že se jejich klášterní a zároveň poutní kostel sv. Kříže změnil na farní. V pojosefinské době na Moravě zůstal, kromě Znojma a Olomouce, zachován ještě klášter v Uherském Brodě. Společným problémem všech těchto tří konventů byl značný úbytek řeholníků. Tato skutečnost odrážela nejen novou společenskou situaci, ale také problematické spojení řeholního života se službami ve farní správě. Na rozdíl od některých jiných řádů však nebyly dominikánské kláštery úpadkové nebo vysloveně živořící. K proměnám došlo v dodržování řádových observancí. Biskupské vizitace z třicátých let 19. století dokládají, že existovaly dvě skupiny: kněží činní v duchovní správě a konventuálové, kteří se denním režimem, včetně společné chórové modlitby snažili navazovat na původní charakter a fungování řádu. Pro řád problematické období 19. století vyvrcholilo zrušením české řádové provincie roku 1857. Obnovena byla až roku 1905, kdy se vnitřní situace v řádu, stejně jako vnější podmínky, významně proměnily.