Individuální přístup k žákům - proklamace nebo diagnostická praxe?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Diskusní příspěvek se zamýšlí nad neuspokojivou nabídkou (psycho)diagnostických nástrojů pro rutinní screening v práci učitele. Individuální přístup k žákům ve školách proklamován od začátku 90. let. V současnosti je na úrovni (psychodiagnostické i výukové) praxe doložitelný jen u specifických subpopulací žáků v podobě metodických pokynů. Diagnostika je stále chápána spíše jako aktivita psychologů či speciálních pedagogů či jako aktivita ubírající čas pro vlastní výuku. Zamyšlení se týká několika otázek: (a) Co vlastně víme o „normálním žákovi“ ZŠ? Jak vypadá diagnostika jeho studijních specifik? (b) Kdo je za diagnostiku u „běžných“ žáků vlastně zodpovědný? (c) Kde jsou nástroje vhodné pro rutinní screeningové použití? a končně (d) Jaká je validita (zejména prediktivní) a reliabilita stávajících postupů? (i ve smyslu tzv. evidence-based přístupu)? |