Stát jako hegemon symbolických nástrojů
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Při charakteristice negativních stránek současného státu, jeho disfunkcí a problémů, které vytváří, je příznačné spojovat tento takzvaný soumrak (současného) moderního státu s postmodernou. Moderní (současný) stát se však stále vymyká postmoderní charakteristice, a jsou to stále spíše důsledky nedomyšlených vymožeností moderny a konzumní společnosti, které jej spojují s negativními obrazy. Spojovat současný trend využívat při popisu nedostatečného stavu státu s postmodernou je tedy z mého pohledu omyl. Postmoderna nezapříčinila změnu státu – stát se sám příliš nemění a stále využívá „osvědčené“ postupy, které mu do vínku dala moderna. Jediné, co se mění, je povaha vědění (v Lyotardovském smyslu). Toto vědění je nespojité a současně rozprostřené. Vidíme více problémů, včetně problémů státu a nedostatečnost plnění jeho funkcí. Na tyto poznatky nestačí klasická vyprávěcí legitimizační schémata. Tato pozice je vlastně neurotická a u občanů státu může vést k patologii: ví, co je dobré, ale nevidí to ve svém okolí. Vidí mediálně přereprezentované disfunkce, což může vést k vytěsnění toho dobrého, co sice v bezprostředním okolí je, ale nemá to příslušnou aureolu mediální atraktivnosti. Ze všech těchto negativ je však neprávem viněna postmoderna a její požadavek přesnosti a plurality. To, co je však prezentované, je nihilismus, anarchie, a další negativní známky. Přitom se jedná pouze o velká vyprávění, která jsou podsouvána postmoderně, a současný stát je zcela v područí těchto vyprávění. |
| Související projekty: |