Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum
| Název česky | Morava v první polovině 18. století. Křižovatka i uzel uměleckých tendencí v Podunají |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | V poslední třetině 17. a v první polovině 18. století byl na Moravě utvořen komplex barokního uměleckého a kulturního univerza. Povaha umělecké tvorby této země, jež byla součástí celku Koruny české, ale současně si uchovávala relativní samostatnost jako „Markrabství moravské“, nebyla ovšem nijak jednotná. Od dob středověkého právního uspořádání existovaly totiž vlastně dvě Moravy, jednak jižní s centrem v Brně a severní s centrem v Olomouci. Přesto, že po skončení Třicetileté války se stalo jediným hlavním městem právě jihomoravské Brno, onen dualismus zůstával patrný po celé období barokní kultury. Zatímco Brno se prosazovalo stále více jako středisko politického, společenského a postupně i hospodářského dění, Olomouc jako rezidence biskupství, důležité kapituly a sídlo významných klášterů hrála podstatnou roli ve vizuální kultuře katolického baroku. Jižní Morava se přitom úzce přimykala k Vídni a k Podunají, zatímco severní Morava byla relativně svébytným celkem, udržujícím kontakty zejména s českým prostředím. Přes tuto jistě poněkud schématickou charakteristiku nelze ovšem na barokní kulturu na Moravě jednoznačně nazírat pouze prizmatem křižovatky uměleckých inspirací a proudů, utvářených ve velkých sousedních centrech. Podobně jako i do jiných zemí kolem habsburského Podunají, i sem totiž přicházeli umělci a řemeslníci z jihu - z Itálie, ale stejně tak ze západu - z Bavorska. Neméně zajímavé bylo však též opačné směřování, kdy mladí umělci získávali své první zkušenosti s uměleckými projevy těchto směrů a center právě na Moravě a poté se vraceli do svých domovů. V následujícím je proto učiněn pokus formou stručně formulovaných sond soustředit na několik příkladů toho, jak se konkrétní, především jihomoravská místa v reálně historickém čase první poloviny 18. století stávala součástí širšího „podunajského“ uměleckého směřování. |