Jak moc je lidská řeč stará?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | V současných diskuzích o vzniku lidské řeči se stále více prosazuje evoluční psychologie. S ní vstupují do oblasti, kterou tradičně spravovala (spolu s vývojovou psychologií) kognitivní psychologie, argumenty etologické, sociobiologické, anatomické, genetické, ba i klimatologické a ekologické. Hledat dnes počátky řeči vyžaduje syntézu mnoha, na první pohled od sebe velmi odlišných, poznatků. Jedním z takových nepravděpodobných spojení je i vztah mezi vynálezem kompozitních nástrojů (např. oštěp s kamenným hrotem) a vznikem jednoho z plánů řeči - narativního plánu. Autor příspěvku představí doplněnou teorii S. H. Ambrose, která hledá vzájemné příčinné vazby mezi osvojením si jistých technologických postupů (tvorba kompozitních nástrojů) a vznikem nových kognitivních modulů, které se staly základem pro další rozvoj mj. sociálních vztahů našich předků. Současné možnosti datace pravěkých artefaktů díky této teorii patrně umožňují nepřímo datovat také procesy psychické, které jsou z podstaty archeologicky přímo nedochovatelné. Je možné vznik narativního plánu jazyka (narativního modulu) posunout na počátek středního paleolitu (před 300 000 lety) a vložit jej do úst H. heidelbergensis? Nebo lze nalézt alternativní výkladové modely, které se při výkladu vzniku kompozitních nástrojů bez účasti verbálních procesů obejdou? |