Příslušník kontrarozvědky do vedení Sekretariátu pro věci církevní
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Sborník Archivu bezpečnostních složek |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | policy towards church; actors; normalization; Communist Party of Czechoslovakia; State Security Service; Secretariat for Religious Affairs |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Článek se zabývá vztahy mezi aktéry „církevní politiky“ v normalizační České socialistické republice – zejména zda se na centrální úrovni Státní bezpečnosti podařilo ovládnout tuto agendu. Vodítkem k tomu jsou případová studie vysazení příslušníka Státní bezpečnosti do vedení Sekretariátu pro věci církevní, ústředního orgánu státní správy pro otázky církví, a politologická analýza aktérů „církevní politiky“. Vzhledem k tomu, že v případě republikového Sekretariátu pro věci církevní šlo o špičku státního aparátu, pozornost Státní bezpečnosti směřovala právě k tomuto orgánu. Nebyl však jediným místem, kde se kontrarozvědce podařilo během nastupující normalizace etablovat. Svého člověka měla i v oddělení propagandy a agitace ústředního výboru KSČ, stranickém aparátu, který připravoval podklady pro nejvyšší orgány strany. Úspěšnost Státní bezpečnosti v prvních letech „normalizace“ byla způsobena personální kontrolou a prosazením státobezpečnostního pohledu, přesto však na centrální úrovni nelze hovořit o ovládnutí „církevní politiky“. V následujícím období dochází k oslabení personální kontroly a postupnému narovnání disproporčního vztahu mezi Sekretariátem pro věci církevní a kontrarozvědkou. Vedle upřesnění vztahů mezi jednotlivými aktéry „církevní politiky“ článek upozorňuje na spíše opomíjenou aktivitu Státní bezpečnosti – nastolování agendy a podporuje zjištění o existenci dílčí plurality za fasádou jednoty komunistického režimu. |
| Související projekty: |