Ztraceno v překladu : Adaptace diagnostických metod v kontextu pracovní psychologie
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2017 |
Druh | Vyžádané přednášky |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Přiložené soubory | |
Popis | Překlad ověřené zahraniční metody je nejefektivnějším způsobem vývoje nových diagnostických metod nejen v personální psychologii. Autor adaptace totiž ve srovnání s původními autory nemusí investovat tak velké časové zdroje například do rešerše literatury či vícekrokových pilotáží. Bohužel, pokušení zahraniční metodu pouze přeložit a ihned použít v personalistické praxi či ve výzkumu bývá často až příliš silné. V lepším případě je dokumentován a pečlivě volen pouze design překladu, případně jsou ověřeny i vybrané psychometrické parametry metody v novém prostředí. I v těchto případech však dochází k určitým zkreslením, která jsou tím silnější, čím více je metoda založená na jazyku (např. škrtací test pozornosti vs. posuzovací škála) a čím odlišnější jsou obě kulturní prostředí. Zpravidla nelze bez rozmyslu přebírat informace o faktorové struktuře, validitě, reliabilitě a už vůbec ne o normách; je častým jevem, že „obtížnost“ různých jazykových verzí je diametrálně odlišná. Problém je nicméně již v konstruktové validitě – nelze totiž za všech okolností předpokládat existenci a neměnnost těch stejných psychologických konstruktů napříč kulturami. Tyto rozdíly ve fungování je však možné ověřovat, například pomocí testů faktorové invariance či DIF analýzy. Problematice adaptace, překladu a mezikulturního testování je věnováno značné množství odborné literatury, k dispozici jsou rovněž směrnice, které tvorbu adaptací upravují. Ve svém příspěvku představím typická úskalí spojená s adaptací metod v pesronalistickém kontextu, představím dostupné normy, směrnice a rozšiřující literaturu a zmíním „best-practices“ včetně praktických doporučení pro převod metod do českého prostředí v kontextu výzkumu i praktické diagnostiky v kontextu psychologie práce a organizace. |
Související projekty: |