Propriální sféra jazyka a hranice vlastních jmen
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | 19. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 28.-30. apríla 2014 |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | general onomastic theory; proper name’s language sphere; onymic object; apellative language sphere; proper naming act |
| Popis | Východiskem každé analytické i syntetizující práci musejí být principy obecné onomastické teorie, zejména koncepce propriální sféry jazyka. Obecně propriální jevy se nejmarkantněji manifestují prostřednictvím propriálně pojmenovacího aktu, jehož integrálním prvkem je také kategorie "onymický objekt". Spolu s svým propriálním pojmenováním vytvářejí nedělitelný celek, umožňující realizaci propriálních funkcí. V propriálně pojmenovacím aktu (tedy i v kategorii "onymický objekt") je vždy explicitně nebo potenciálně přítomna proprialita. Výběr onymického objektu a tvorba propria se řídí selekcí z jevů mimojazykových a jazykových. Regulujícím funkci má onymická norma. Onymický je výchozím elementem propriálně pojmenovacího aktu, protože cílem tohoto aktu je saturovat požadavek po individualizujících pojmenováních, který plyne ze života a komunikace společnosti,. Rozhodujícími znaky ostrosti hranice mezi apelativy a proprii jsou specifika kategorií "propriální význam" a "funkcí proprií". Apelativní sféra jazyka predikuje, propriální nominuje, a to specifickým způsobem. To vše má zásadní význam pro interpretaci účasti kategorie "onymický objekt" na propriálně pojmenovacím procesu i na pravopisu proprií, zvl. urbanonym a chrématonym. |