KSIĄŻĘTA ZIĘBICKO-OLEŚNICCY W OKRESIE PRZED BIAŁĄ GÓRĄ A SZLACHTA MORAWSKA. PODSTAWOWE TEZY W PROBLEMATYCE TRANSGRANICZNEJ INTEGRACJI ARYSTOKRACJI W PRZESTRZENI EUROPY ŚRODKOWEJ
| Název česky | Knížata žemnbicko-olešničtí v předbělohorské době a moravská šlechta. Základní téze k problematice přeshraniční integrave v oblasti střední Evropy |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Jedním z obvyklých atributů integrace cizí šlechty v Moravském markrabství byla integrace do stavovského politického a právního systému nové země. Pro MInsterberky to byla poněkud choulostivá záležitost, protože pro ně jako slezská knížata a dědice českého krále platila poněkud jiná pravidla. Na druhé straně ovšem měli i na Moravě v tomto ohledu na co navazovat. Knížata z Minsterberka jako nástupci Kunštátů byla považována za příslušníky moravské šlechtické obce, resp. jejího panského stavu i ze strany povstaleckého direktoria. Minsterberk se v okamžiku radikalizace moravských stavů v průběhu stavovského povstání 1619-1620 přihlásil spíše k opatrnému křídlu. Podobně jako další příslušníci moravské protestantské aristokracie se nedostavil k povinné návštěvě stavovského direktoria, což se v daném okamžiku rovnalo odmítnutí holdování panovníkovi. Podobně jako jiní váhaví, ani on ovšem tento akt neodmítl otevřeně, nýbrž vymluvil se na nemoc a nepříznivé okolnosti. Ani tato opatrnost ovšem o nemnoho později nezabránila uvedení obou knížat z Minsterberka na seznamu „direktorů a jejich pomahačů“ do kategorie osob „Původcové rebelie a kteří pomáhali k tomu“, a to dokonce hned na prvním místě. Forem vykoupení Minsterberků bylo zřejmě více, jednou z nich však nepochybně byl tlak na Minsterberky a správce jejich šternberského panství, doložitelný například roku 1624, aby v době všeobecného rozvratu a bídy poddaní z jejich dominia dodávali ve zvýšené míře obilí a další komodity císařskému vojsku. |
| Související projekty: |