Shaping elites and children at risk: public discourse about the residential care for children at risk in nineteenth-century Brno
| Název česky | Tvarování elit a děti v ohrožení: veřejný diskurz o ústavní péči pro děti v ohrožení v Brně 19 st. |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Darbai ir Dienos |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://eltalpykla.vdu.lt/bitstream/handle/1/36798/ISSN2335-8769_2018_N_69.PG_65-112.pdf?sequence=1&isAllowed=y |
| Doi | http://dx.doi.org/10.7220/2335-8769.69.5 |
| Klíčová slova | Nineteenth-century Moravia; urban elites; civic philanthropy; children at risk; institutions of residential care. |
| Popis | Počátky dlouhodobé tradice obřích institucí ústavní péče o ohrožené děti v českých zemích obecně a na Moravě konkrétně může být vysvětleny potřebami filantropických elit 19 st. a následným zobrazováním této formy péče v místním tisku jako "ta nejlepší forma péče". V Brně několika šlechticů a představitelů vyšší církevní hierarchie spolupracovalo s nevelkými ale bohatými středostavovskými elitami při organizace péče pro děti se zrakovým a sluchovým postižením a také „mravně zpustlou“ mládež. Politické konexe těchto občanských filantropů dovolovaly získat veřejné finanční zdroje pro rozšiřování drahých ústavů. Rovněž veřejný diskurz prezentoval tyto ústavy jako důležité místa setkávaní místních starých a nových elit. Kompromisy mezi společenský, náboženský a etnický různorodými ale spolupracujícími elitami pomáhaly vytvářet společenské kariéry, prosazovaly náboženskou toleranci a rovna jazyková práva obou moravských národů ve veřejném diskurzu. Vkus a dary místních filantropů formovaly také péči, kterou děti dostávaly. Pomoc samotná byla stále více prezentována jako povinnost společnosti. Tato povinnost měla být splněna pod vedením těch společenský „na hoře“. Pomoc se popisovala častou metaforou „povznešení na horu“. Dítě mělo být vzato ze svého původního prostředí, aby bylo „povzneseno“ na produktivního, svobodného a někdy až „šlechetného“ jedince. Dlouho trvající potřeba dokazovat veřejnosti, že péče je efektivní se uspokojovala tak, že děti do ústavů bývaly speciálně vybrány dle vyhlídky na úspěch. Poněkud přehnaný optimizmus o efektivitě filantropie pak předurčil brněnské filantropické kruhy k odmítání pesimizmu nastupující eugeniky ohledně postižených. Prestižní publicita, které se těmto ústavům dostávalo, pomáhalo lékařům a pedagogům budovat svoje individuální a kolektivní kariéry. Noviny chválily je za dobrovolnictví, profesní dovednosti a za jejích příspěvek ke slavě země. Profesionálové také přispívali k tvorbě obrazu efektivní rezidenční péče tím, že se zdůrazňovala jejích výjimečná schopnost pomoci těmto dětem, zatím co se jejích původní prostředí zobrazovalo jako nevhodné pro něj a nebezpečné. Při růstu podílu veřejného financování, ústavy se postupně přetvořily na doménu profesionálů. |
| Související projekty: |