Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2018 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Studia paedagogica |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | https://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/1839/1984 |
Doi | http://dx.doi.org/10.5817/SP2018-3-2 |
Klíčová slova | didactics of history; didactic case study; live picture; analytical generalisation; replication; instrumentalisation; scenicisation; expression; authentification; evidence; contrafactual thinking; fictional world |
Popis | Autoři zkoumají využití dramatizační metody tzv. živých obrazů při výuce dějepisu. Přitom se zaměřují na obecnější problematiku utváření vztahů mezi subjektivní zkušeností žáka a obsahem vzdělávacího oboru prostřednictvím výukové metody. V tomto procesu se žákova zkušenost instrumentalizuje – obohacuje se oborovým poznáním. Jedná se o problematiku považovanou autory za „slepou skvrnu“ výzkumů výuky, pokud tyto výzkumy nedokáží sledovat tzv. relační změny, tj. změny spojené s procesem sémantizace poznatků v příslušném vzdělávacím oboru. K výkladu text využívá metodologický potenciál didaktické kazuistiky založené na Yinově pojetí analytické generalizace a replikace teoretických konstruktů. Hlavním cílem statě je replikovat teoretické konstrukty „scénování“, „exprese“, „fikční svět“, „způsob ověřování faktů“ a „protifaktové myšlení“, které pomáhají analyzovat a objasňovat, jak se v konkrétním učebním prostředí s pomocí metody živých obrazů instrumentalizuje žákovská zkušenost. Poznatky z analýzy vedly k návrhu rozšířeného pojetí Goodmanova teoretického konstruktu „exprese“, jež je diskutováno v závěru statě. |