O pravilnoj upotrebi distopijskih prostora : Catherine Mavrikakis, Christian Guay- Poliquin i David Calvo
| Název česky | Jak správně naložit s dystopickým prostorem : O pravilnoj upotrebi distopijskih prostora: Catherine Mavrikakis, Christian Guay- Poliquin i David Calvo |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Književna smotra |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://www.hfiloloskod.hr/images/HFD/Casopisi/Knjizevna_smotra/ks192zaweb_novo.pdf |
| Klíčová slova | Quebec literature; dystopian narratives; spatiality; Catherine Mavrikakis; Christian Guay-Poliquin; David Calvo |
| Přiložené soubory | |
| Popis | V Quebecké literatuře se dystopie jeví jako rozšíření apokalyptických příběhů, s nimiž sdílejí několik společných bodů: vizi konce času; axiologii, která osciluje mezi zlem, vykoupením a spasením; problematiku vztahu mezi jednotlivcem a společenstvím. Funkce kulturní paměti a role „skutečného světa“ se však od apokalyptických příběhů liší. Tuto skutečnost naznačuje několik posledních dystopických románů: Oscar de Profundis (2016) Catherine Mavrikakisové, který působí jako replika dekadentního románu Naruby Jorise-Karla Huysmanse; dva romány, Le Fil des kilometres (2013)a Le Poids de la neige (2017) Christiana Guay-Poliquina, které vytvářejí kontrastní diptych žánru road novel a románu rodné hroudy; kyberpunková dystopie Toxoplasma (2017) Davida Calva inspirovaná filmy Davida Cronenberga. Srovnání těchto románů se zaměřuje na prostorovost, jež tvoří specifičnost těchto dystopií: na estetizaci montrealského prostoru u Mavrikakisové, na Calvovu mytologizace města a Guay-Poliquinovu teologickou transcendenci krajiny a přírody. |
| Související projekty: |