Ženské a mužské podoby osamělosti ve stáří
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Současné evropské společnosti se zdají čelit „epidemii osamělosti“, dopadající především na nejstarší a mladé věkové kohorty a mající zásadní negativní dopady na zdraví a životní pohodu jedinců. Osamělost je především subjektivní pocit, jen do určité míry podmíněný počtem a podobou sociálních kontaktů, mající však objektivní negativní dopady na zdraví a well-being seniorů a seniorek. Zkušenost osamělosti je genderově podmíněná a ženy vykazují častější osamělost než muži, i proto je často chápána jako v rozporu s maskulinní identitou. Na druhou stranu jsou to však obvykle ženy, které jsou udržovatelkami sociálních vztahů v širší rodině. A zároveň ve stáří úspěšněji navazují nové blízké vztahy, ať už v rámci širšího příbuzenstva či přátelské vztahy. Osamělost je tedy třeba chápat v kontextu individuálních charakteristik, stejně jako v situačním kontextu. Příspěvek je založen na analýze 30 rozhovorů se stárnoucími muži a ženami, kteří jsou v riziku osamělosti, v naprosté většině samostatně žijící, ve věku 65-90 let. V souladu s konstruktivistickým přístupem zakotvené teorie je osamělost chápána jako výsostně kontextuální a genderovaná. Sledován je vztah mezi biografickými událostmi, podobou rodinných i nerodinných sociálních vztahů ve stáří a pocitem osamělosti. Pozornost je věnována konstruování a prožívání osamělosti samotnými seniory a seniorkami a genderovým rozdílům v jejich naracích. |
| Související projekty: |