Dysfunkce na podkladě mutace R562S asociované se syndromem dlouhého QT typu 1
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Syndrom dlouhého intervalu QT typu 1 (LQT1) je život ohrožující onemocnění podmíněné patologickými variantami v genu KCNQ1, který kóduje strukturu kanálu vedoucího pomalou složku opožděného draslíkového proudu z buňky (IKs). IKs je jedním z proudů podílejících se na repolarizaci akčního napětí srdečních buněk, zejména během zvýšeného sympatického tonu, který IKs významně navyšuje. V roce 2018 Liu a kol. popsali některé základní funkční charakteristiky C-terminální KCNQ1 varianty c.1686G>C (p.R562S), kterou jsme detekovali i u našich pacientů. Informace o zachování navýšení IKs během ß-adrenergní stimulace však v této studii chybí. Cílem této práce bylo proto prozkoumat vliv mutace R562S na reaktivitu IKs kanálů na ß-adrenergní stimulaci. Klinická a genetická analýza zahrnovala záznam a vyhodnocení EKG v klidu, během a po ergometrii, analýzu variant v základních LQT1 asociovaných genech a rovněž rodokmenů. Pro stanovení elektrofyziologických charakteristik varianty R562S metodou whole-cell patch clamp při 37 °C byly využity buňky z ovarií čínského křečka (CHO) transfekované plazmidy nesoucími geny KCNQ1-WT (resp. KCNQ1-R562S), KCNE1 a Yotiao v poměru 1:2:4. K modelování ß-adrenergní stimulace byla použita kombinace cyklického adenosin monofosfátu (cAMP; 200 µM) a kyseliny okadaové (OA; 0,2 µM) v roztoku v měřící mikroelektrodě. Exprese kanálů v buněčné membráně byla studována pomocí konfokální mikroskopie (použit KCNQ1 značený GFP, exprese bez Yotiao). V současné době byla varianta R562S identifikována u 11 heterozygotních nosičů ze 4 údajně nepříbuzných rodin v České republice. U některých nosičů byl genotyp spojen s fenotypem syndromu dlouhého QT (prodloužený QTc, symptomy zahrnující synkopy a úspěšně resuscitovanou srdeční zástavu). Funkční analýza ukázala, že homozygotní i heterozygotní R562S kanály jsou exprimovány na buněčné membráně a vedou IKs, což souhlasí s nedávno publikovanými údaji (Liu a kol. 2018). Co je z klinického pohledu velice významné, reaktivita na ß-adrenergní stimulaci chyběla u homozygotních i heterozygotních R562S kanálů (n=14, resp. 8), ale byla přítomna u nemutovaných kanálů (zvýšení o 51,4±11,1 %; n=12). Na základě provedených analýz se ukazuje, že varianta R562S může být v našem regionu možnou LQT1 „founder“ variantou. Tato varianta zcela znemožňuje fyziologicky významné navýšení IKs při ß-adrenergní stimulaci, což může vést při zvýšeném sympatickém tonu, typicky při cvičení, až k život ohrožujícím arytmiím u jejích nosičů. |
| Související projekty: |