(Ne)lidská hudba? Hudba 20. století mezi subjektivitou a objektivitou

Varování

Publikace nespadá pod Pedagogickou fakultu, ale pod Filozofickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.

Autoři	FLAŠAR Martin
Rok publikování	2021
Druh	Vyžádané přednášky
Fakulta / Pracoviště MU	Filozofická fakulta
Citace
Popis	Milan Kundera ve svých esejích přiznává, že v hudbě Varese a Xenakise nalezl zvláštní útěchu, která spočívá ve smíření s nevyhnutelností konečnosti. Prorokem necitovosti nazval Carl Gustav Jung Jamese Joyce ve své analýze Odyssea. Zde také přichází s tezí, že citovost je nadstavbou brutality. Vyvážení této sentimentality přinášejí proroci asentimentality, podle Junga Joyce, podle Kundery Xenakis. Podle Kundery hudba vždy svojí subjektivitou čelila objektivitě světa. Existují však okamžiky, kdy subjektivita nebo také emocionalita (která za normálních okolností vrací člověka k jeho podstatě a zmírňuje chlad intelektu) stává nástrojem brutality a zla. V takových okamžicích, se naopak objektivní hudba stává krásou, která smývá nánosy emocionality a tlumí barbarství sentimentu. Přednáška Martina Flašara vychází z této Kunderovy teze směrem k dalším úvahám o roli člověka v hudbě 20. a 21. století.
Související projekty:	Umění, média a design: historické proměny, aktuální trendy a výzvy budoucnosti