Samozřejmost a ambivalence důstojnosti v (post)moderní medicíně
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Jako příslušníci druhu Homo sapiens sapiens máme intuitivní tušení, že existuje něco takového jako lidská důstojnost, dignitas humana, human dignity. Pokud by to měla být entita vlastní celému tomuto druhu a všem jeho příslušníkům, synchronně i diachronně, pak by to měla být entita stejná, univerzální a společná. Potom bychom zároveň všichni měli mít spontánní předporozumění toho, co tato entita nazývaná „lidská důstojnost“ znamená. Navíc by toto předporozumění mělo být společně sdílené a sdělitelné. Kondicionál předchozích vět může působit dojmem pochybování: přece nelze pochybovat o tom, že lidská důstojnost existuje a že jeden každý lidský tvor je jejím nositelem. Pokud bychom zpochybnili takový fundament a takovou samozřejmost, jako je právě lidská důstojnost, co by nám nakonec zbylo? Na čem bychom zakládali naše lidství? Jenže epistemická samozřejmost existence lidské důstojnosti ve skutečnosti není vůbec samozřejmá. Prvotní intuitivní samozřejmost je pouze na úrovni předreflexivní a mizí, pokud se dostaneme k reflexi. Pak je lidská důstojnost roztříštěna do množství konceptů a pojetí různých filozofických přístupů. Lidská důstojnost je podobně jako řada jiných entit a vlastností prvotní samozřejmostí a sekundárním hermeneutickým trablem. Podobně jako čas. Co je lidská důstojnost? Vím to, když se mě na ni nikdo neptá; mám-li však odpovědět, co je lidská důstojnost, nevím. A nejen to. |
| Související projekty: |