Knihovny jako nástroj žité sociálně-pedagogické ideje mezi lety 1918–1989
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Sociální pedagogika | Social Education |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://soced.cz/wp-content/uploads/2022/11/STUDIE_10-2-2022_133_SocEd.pdf |
| Doi | http://dx.doi.org/10.7441/soced.2022.10.02.01 |
| Klíčová slova | libraries; anthropology; discursive analysis; mass work with readers; Fučík's badge; Masaryk; new socialist man; all people education |
| Popis | Sociální pedagogika bývá spojována především se vzděláváním osob z ohrožených cílových skupin nebo s pedagogikou volného času. Svébytnou součástí sociálněpedagogické praxe je také lidovýchovný proces, který byl již v období před vznikem samostatného Československa spojený s masarykovským ideálem vzdělané a pracovité společnosti a jenž byl provozován prostřednictvím knihoven. Tento ideál byl po roce 1948 transformován do představy „nového socialistického člověka“, na jehož formování se knihovny významným způsobem podílely. Studie si klade za cíl využít dobovou literaturu a archivní záznamy k tomu, aby nabídla pohled na knihovny jako na nástroje všelidové výchovy skrze práci se čtenářem. Ukáže, že knihovny v celém analyzovaném období (mezi lety 1918–1989) hrály roli významných sociálně-pedagogických institucí, které jsou v oborovém diskurzu neprávem přehlíženy. Zřetelně vycházejí z antropologického diskurzu sociálně-pedagogické praxe. Příspěvek se zaměřuje na hledání obecných struktur v knihovnické praxi; od práce s dělníky a rolníky v podobě čtení na polích, masové práce se čtenářem, soutěže o Fučíkův odznak až po besedy se čtenáři. To vše se zásadním způsobem podílelo na formování antropologických modelů spojených se socialistickým člověkem a určitou diskontinuitou v kontinuitě transformovalo humanistické ideály knihovny první republiky. |
| Související projekty: |