Pražský hrad v 17. století

Varování

Publikace nespadá pod Pedagogickou fakultu, ale pod Filozofickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

KROUPA Jiří

Rok publikování 2022
Druh Kapitola v knize
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Popis Vstupní kapitola části Hrad císařský pojednává o prvním ze dvou časových obdobích, v nichž byl zdůrazňován rezidenční, císařský charakter Pražského hradu: nejprve to bylo na počátku 17. století za vlády Rudolfa II. a poté ve druhé půli 18. století, za vlády Marie Terezie. Při konkrétnější identifikaci první etapy v době předbarokní si můžeme pomoci užitím emblematického motta: „uměleckým soupeřením k dosažení přiměřené pohodlnosti“. První část kapitoly, Rezidence Rudolfa II.: „aemulatio“ a „commoditas“, se táže po tom, co zůstalo z doby vlády Rudolfa II. Zjevně to byl především vznik nového palácového jádra v oblasti dnešního druhého nádvoří a jeho propojení –nedokončeného, ale přece jen zcela nově založeného – s Královskou zahradou v severním ohnisku hradního areálu. Architektura tohoto celku byla zdánlivě prostá, akcentovaná pouze několika výraznými architektonickými motivy, které určovaly pohyb dvořanů a návštěvníků v areálu: vstupní brána – horní část Matematické věže – Španělský sál – severní brána ke Královské zahradě. Vizuálně významná však byla nepochybně určitá puristická jednoduchost fasád nově postavených hmot ve smyslu určitého distinktivního a snad i ikonografického znaku. V tomto stylovém zaměření hrál Pražský hrad důležitou roli, i když jeho rezidenční architektura zůstala vlastně nedokončeným torzem. Ve druhé části, Barokní interludium: od nového císařovnina křídla po velkolepé slavnosti, se dostáváme ke stavebním realizacím v průběhu barokní doby. Zejména dvě velké, barokní efemérní slavnosti, představovaly podstatnou část podoby kultury středoevropského baroka. V tehdejším prostředí přece jen poněkud staromódní architektonické podoby vnitřního Pražského hradu byla soudobá stylová modernizace prováděna prostřednictvím efemérní vrcholně barokní dekorace. Bylo možné takové podobné propojení majestátu a vysoké panovnické ideje uskutečnit ve svazku s reálně vystavěnou soudobou architekturou? O to se pokusila o necelých třicet let později česká královna a císařovna Marie Terezie.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.