Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2022 |
Druh | Další prezentace na konferencích |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Teorie rámování, neboli cíleného přenášení důrazů zasazováním konkrétních slovních obratů do kontextů s cílem nenápadně ovlivnit, jakým způsobem o dané věci přemýšlíme, byla formulována v 80. letech 20. století. Praktické využívání rámců, nejčastěji v podobě kontrastních metafor, je ovšem mnohem starší a sahá až k jedné z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky, M. Tulliu Ciceronovi. Cílem příspěvku je ukázat, jaké rámce Cicero používá, jak je řetězí, umocňuje i staví do kontrastu, a také, jak je propojuje s tzv. nálepkami. Analýza sleduje jednotlivé strategie zapojování rámců: jak pozvolna gradující (základní navození obrazného rámce, jeho nenápadné rozvíjení až k explicitnímu, často velmi razantnímu pojmenování), tak také expresivní ohromení doplněné zpětným rozklíčováním rámce). Konkrétně se zaměřuje na rámce divokého zvířete a krotitele, zhouby a zachránce, choroby a lékaře, agresora a oběti, vyhnance a triumfátora či vraha a soudce. |
Související projekty: |