Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2024 |
Druh | Článek ve sborníku |
Konference | KAZATEĽSKÁ TVORBA, JEJ RECEPCIA A STIMULY |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Klíčová slova | Early-modern homiletics of the Czech environment; examples of types of dedication and dedicant; the so-called Saar sermons; Eulogist (1709); Vexillum Salutis (1709); Crucifixion of Christ the King (1709); Spiritual Betrothal (1696) |
Popis | Dedikace je realizována vyjádřením stylizovaného vztahu autora a dedikanta. Autorem je v případě homiletiky zpravidla duchovní. Adresátem, to jest dedikantem, je osoba jak duchovního, tak světského stavu. Znamená současně často i mecenáše autora, či jeho oblíbenou autoritu, případně i autoritu, která mohla vydání kázání svou prestižní společenskou pozici tzv. zaštítit. Z hlediska typů dedikanta tzv. žďárských nepomuckých kázání (1722–1736) ilustrujeme jako pozoruhodný příklad kolektivního dedikanta Václava Vejmluvu. Dále evidujeme příklady adresátů ve vybraných dílech tří homiletiků, hodnocených jako umělecky nejvýznamnější, za něž jsou v badatelské linii (Vašica, Kopecký, Sládek) pokládáni D. Nitsch a uvádíme dedikaci z jeho nejznámějšího díla Berla královská Jezukrista (1709); B. H. J. Bilovský, přičemž se pracuje s dedikací z jeho díla Vexillum Salutis (1709), a O. de Waldt s příkladem z postily Chválořeč (1736). V závěru pojednáváme o dedikaci v díle Duchovní zasnoubení (1696) K. Račína. Ukazujeme na propojení osobností v procesu vzniku a vydávání díla (autor – mecenáš – dedikant – cenzor; v soukromí současně osoby sobě si blízké, pravděpodobně nejen konfesijně). |
Související projekty: |