Partitivité
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2004 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Linguistica Pragensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | partitivity; article partitive; partitive genitive; languages romanics |
| Popis | Pojem partitivita (částečnost) se objevuje již v indoevropském deklinačním systému ve formě genitivu s významem partitivním. Během divergentního vývoje indoevropských jazyků některé z nich přešly k analytickému vyjádření a genitiv partitivní je nahrazován opisným výrazem - předložkou de s ablativem, jiné nahradily genitiv partitivní akuzativem. Postupně tedy genitiv partitivní ve většině indoevropských jazyků zanikl. Ve slovanských a baltských jazycích se funkčnost genitivu partitivního uchovala až do současného jazyka. Románské jazyky deiktický systém latiny přebudovaly výrazným způsobem. Vyjádření partitivnosti pomocí předložkového spojení de + podstatné jméno přechází z lidové latiny do většiny románských jazyků. Svědčí o tom i fakt, že dělivý člen či srovnatelný jev vyjadřující partitivnost se vyskytuje v morfologickém systému 5 románských jazyků: francouzštině, italštině, sardštině, provensálštině a španělském dialektu: galicijštině. V portugalštině a španělštině se partitivnost formálně projevuje nulovým členem. |