Vegetation of lowland wet meadows along a climatic continentality gradient in Central Europe

Logo poskytovatele

Varování

Publikace nespadá pod Pedagogickou fakultu, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Název česky Vegetace vlhkých nížinných luk podél gradientu klimatické kontinentality ve střední Evropě
Autoři

BOTTA-DUKÁT Zoltán CHYTRÝ Milan HÁJKOVÁ Petra HAVLOVÁ Marcela

Rok publikování 2005
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Preslia
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
www http://www.sci.muni.cz/botany/chytry/Pre2005_Botta-Dukat_etal.pdf
Obor Botanika
Klíčová slova Czech Republic; fidelity; Hungary; Molinio-Arrhenatheretea; numerical analysis; optimal number of clusters; phytosociological classification; Slovakia; vegetation survey
Popis Nížinné vlhké louky střední Evropy patří k ohroženým biotopům, ale jejich postavení v systému klasifikace vegetace bylo do značné míry závislé na rozdílných fytocenologických tradicích různých zemí. Za účelem mezinárodního sjednocení jejich klasifikace jsme provedli statistickou analýzu stratifikovaného souboru 387 fytocenologických snímků z České republiky, východního Rakouska, Slovenska, Maďarska a severního Chorvatska. S použitím analýzy hlavních koordinát (PCoA) jsme odstranili nesystematickou složku variability (šum) v datech a klasifikovali jsme snímky pomocí shlukové analýzy. Byla vyvinuta a použita nová metoda pro určení optimálního počtu shluků, založená na fidelitě druhů k jednotlivým shlukům. Tato metoda identifikovala tři shluky jako optimální úroveň klasifikace a pět, respektive devět shluků jako sekundární optimální úrovně. Klasifikace se třemi shluky odlišila tradiční fytocenologické svazy Calthion palustris a Molinion caeruleae, oba se suboceanicky laděnou fytogeografickou tendencí, a skupinu zaplavovaných luk s kontinentální tendencí na aluviích velkých nížinných řek. Tato kontinentální skupina zahrnula vegetaci tradičně řazenou ke svazům Agrostion albae, Alopecurion pratensis, Cnidion venosi, Deschampsion cespitosae a Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris, její vnitřní rozrůzněnost však neodrážela hranice mezi nimi tak, jak jsou uváděny v tradiční fytocenologické literatuře. Z toho důvodu navrhujeme považovat tuto skupinu za jediný svaz, pro který musí být přijato nejstarší platné jméno Deschampsion cespitosae Horvatić 1930. Klasifikace s devíti shluky (tab. 3) byla interpretována na úrovni širokých fytocenologických asociací. Jednotlivé shluky byly charakterizovány statisticky definovanými diagnostickými druhy a vztaženy k makroklimatickým proměnným.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.